Dva orgazmy chutě
Na genderovou problematiku mám celkem vyhraněný názory. Ženská prostě nemá v kuchyni co dělat. (Jo a ještě mě nabaví chodit s košem.) Ale někdy se stane, že na mě doma čeká jídlo, který překračuje moje smysly o několik metrů někam do strany. A ještě víc mě to vykolejí, když to jídlo musím ochutnat, abych si tu chuť vůbec dovedl představit.
Znáte to: Někdy se na jídlo kouknete a řeknete si, že to bude bašta. Mořský potvory ve mě vyvolávaj tyhle pocity. Nebo šrůtka pršutu, slanina obecně, ale i čerstvá zelenina s fetou. Na patře se mi vybaví ten dojem, pohárky anticipujou slastnou chuť rozplývání se mňamky v dutině, slintám jak Pavlovův pes i bez metronomu. Pak jsou ale jídla, kde chuť vůbec nedokážu odhadnout, nic se mi nevybaví a kdyby chuťový myšlenky měly komixový bubliny, objevilo by se tam něco jako když Myšpulín chce strašně nadávat, ale stránky Čytřlístku to prostě neunesou (#$%@&*!!!).
Co mě to tak rozsekalo? Červená řepa s mátou, pepřem a balzamikem. Hodinu a půl povařená, na plátky nakrájená, mátou ze zahrádky posypaná, balzamikem zakápnutá. Vložíte to do pusy a vyjeví se vám série minulých životů – lodě, vory, otep rákosu, půda, zem.
Co k tomu? Logicky červenka a ne jen tak ledacjaká. Tahle Frankovka od Korábů totiž vyrostla na osmdesát let staré vinici a vykvasila se zcela spontánně, bez přispění člověka a jeho přísah na pokrok. Barvu má jak mladá fialka a něco z tý řepy tam taky je – dokonce i lehká mátovost se vtírá a kromě ní krásná peckovina, hrušková dužina, lány fialek a taková nějaká starobylost, krásně vyčuhující.
Jinak pít tohle víno je hřích. Je to nalahvovaný teprve nedávno a asi dlouho nebude, protože ho zas tolik není. Ale doporučuju vám ho ochutnat u Korábů ve sklepě a pak si koupit karton domů a zapomenout na něj. Aspoň na dva roky. Tříslo, který z ní teďko leze, hlásí pubertální klackovitost a lolitní náctiletost, ale za chvíli se to uklidní, urovná a vyhladí.
Dohromady? Dva chuťový orgazmy a nic míň. Rozhodně doporučuju vyzkoušet. A pokud neseženete tu Frankovku, tak tu řepu si můžete dát určitě.
Čeho chuť si nedokážete představit?
Mořský potvory ve mně taky vyvolávaj … dávicí reflex ovšem 🙂 Ale takováhle řepa (a nebo pečená) to je fakt lahůdka. A doufám, že se ke Korábům vetřu do sklepa, až tam poblíž Boleradic budu za 14 dní na dovolené 🙂 Třeba trochu Frankovky ukápne…
Evas: Musíš si ale pospíšit – jak jí prorokuju delší život na láhvi, tak si myslím, že nebude dlouho na regálech 🙂
nejen frankovky 🙂 U Korábů kapou tu a tam zajímavý věci…