Peklo

Když se něčeho chopí média, hned se dějou divy. Dopisy Tomáše Domince z Bordeaux v sobě nesou strhující poselství objevování neobjeveného, což jsem třeba v Bordeaux považoval za nemožnost. Ale je to tak – pořád se i tam najdou drobný vinaři, který dělaj super vína a jejich produkce je tak mizivá, že ještě nepřitáhla velké oko Roberta Parkera. Ani by to nemělo cenu, protože na trh se takový víno vlastně vůbec nedostane. Rozeberou si ho mlaskalové v En Primeur a basta fidli. Jenže jeho cena je desetinová oproti stejným hráčům, který už kritika objevila.

A neobjeveno je i jinde. Gary Vaynerchuk hodně pěje ódy na Portugalsko, Španělsko a jih Francie. V kurzu je i Řecko, Moldávie, nově Rumunsko, Bulharsko a vůbec země, kde se vínu daří, ale jeho výsledná kvalita závisí na lidech. Přes všechny tyhle úlety je pro mě osobně tím největším neobjeveným Valtellina. Úzký údolí v severoitalský Lombardii v sobě ztělesňuje všechno to, co čekám od vynikající dovolený. Nádherný hory skupiny Bernina, lezení u jezera Como, vynikající kuchyně. A víno, jasně.

Fascinující na Valtellině je právě to, že pořád uniká médiím a masovce hodnocení. Neženou se tam davy, nepíšou o tom na každým rohu. A díky tomu tam jsou vína v neuvěřitelným poměru cena výkon. A tou neuvěřitelností myslím fakt neuvěřitelno. Jasně, nejsou to vína pro všechny. Maj totiž v sobě hodně zvláštnosti a osobitosti a tak se asi nechytnou na stole masový populace. A proto taková neobjevená Valtellina si i zůstane. Což je bomba.

Ve Valtellině jede odrůda Nebbiolo. Ta je normálně slavnou doménou Piemontu, ale má takový satelitní lokace, jako je kromě týhle části Lombardie třeba nedaleká Gattinara. Samotná Valtellina je uzounký alpský údolí mezi kopcema z vápence. Na jižních svazích trpělivost místních vybudovala terásky, kterým se tu říká ronchi. Za ně nanosili vinaři zeminu a vysázeli révu.

Čtyři oblasti, na který se údolí dělí, se jmenujou Grumello, Valgella, Sassella a Inferno.  Inferno jako Peklo. Na jeho svazích je totiž to největší vedro a sucho, vyprahlo a vyschlo. Inferno dává vína jako troud. Jako když zabodnete kovou trubku do země a necháte na ní pražit nelítostný slunce. Občas ji posypete červenou paprikou, chrstnete na ni třešně, zapálíte vedle ní oheň, nebo víříte prach kamenitý půdy. A trubka stojí a drží.

Barva je odpadně hnědočervená, víno působí trochu oxidativně, ale nenechte se zmást, to je stylem výroby v obřích sudech ze starýho dřeva; víno před kyslíkem nijak neschovávaj. Za to se jim odměňuje stabilitou a dlouhověkostí. Tahle včerejší perla z roku 2001 totiž má klidně dalších třicet let před sebou. Ovocnosti nikdy nic neměla, ale teprve po dvou hodinách v karafě se ukazuje v celý svý nádheře.

Náheře od slova nádhera. Nevím, jak jinak to nazvat.

Kdy se tam vypravíte?