Na Zlatém kopečku
V Čejkovicích je kopeček, na kopečku domeček, v tom domečku stolečky, na stolečkách skleničky. Problém je, že tam nejsou lidičky. Znáte ten pocit, když něco nefunguje a vy nevíte proč? Můžete se zvencnout, protože nevidíte chybu a ono se to netočí, nelítá to, nehraje to, prostě to nejde. Vypravil jsem se za Yaxim do Čejkovic, zjistit, v čem to vězí.
Koncept
Dvanáct let vařil René Bárta v luxusní restauraci nedaleko Mnichova. Dost se naučil, dost toho ochutnal. Pak se rozjel zpátky do rodné vísky a otevřel si tu restauraci. Jejím cílem je obohatit jedno z center našeho vinařství o kuchyni na úrovni. Alfou a omegou je tu čerstvost surovin, kvalita zdrojů, chápání hosta jako entity ve své jedinečnosti. Vedlejším efektem je samozřejmost jako párování jídla s místními víny, spolupráce s místními vinaři a tak. Tady ale romantika končí. Hospoda totiž nemá dost hostů.
„Místním je to drahé, přespolní o nás nevědí. Tady se čeká, že jídlo v restauraci je řízek přes půl talíře a ta obloha, hranolky, tatarka a konec. Když to člověk nedostane, tak mu to nevoní. Pořád čekám, že lidi přestanou jíst ty obludnosti, co jim servírují v hospodách a budou trochu hledat jídlo a jeho podstatu.“
Něco tomu chybí. Asi promo.
Chvíli si povídáme o propagaci a ukazuje se první zádrhel. Nezbyly na ní totiž peníze. Jenže to je ve chvíli, kdy vaše zákazníky mají tvořit hlavně Pražáci nebo Brňáci jedoucí za vínem, trochu problém. Upřímně řečeno, kdyby Yaxi občas nekomentoval moje výplody na Vinografu, jeho přítomnost a aktivity by mi i navzdory lásce k vínu asi unikly.
„Teprve teď mám pocit, že se trochu obrací vítr. Ono se to zdá jako maličkost, ale uvědomte si, co udělal s vnímáním lidí třeba pořad pana Pohlreicha Ano, šéfe. Najednou začíná růst poptávka po kvalitě, lidi se zamýšlejí nad tím, proč má jídelníček dvacet stran a přesto si z toho nějak nemůžou vybrat.“
Dostali jsme (ve čtyřech) na ochutnání dva chody z degustačního menu. Prvním byl studený kuřecí salát s karí a řapíkatým celerem, pro který se kuřecí kousky macerují přes noc v balzamiku, aby dostaly šmrnc. Druhý chod byla chuťovka z kachních jater obalených ve slanině, to celičký na lístku salátu s jemně pikantní zálivkou. Kuřecímu salátu by se možná dalo vytknout, že celer působil trochu rušivě svojí velkokouskovostí, jako milovník Indie bych zvážil taky výrobu vlastního karí. Jatýrkům se nedalo vytknout nic.
„Dnešní cíl? Najít obchodního partnera. Jsem naplno položený v jídle a ve víně, jenže mi dochází, že aby se Zlatý kopeček zvednul, musí nastoupit promo. Na to už mi ale nezbývá ani čas, ani energie a finance.“
Co s tím?
Zdá se mi, že by měl stačit ten správnej buzz. Prostě slovo ulice, který se roznese mezi lidma tak, aby kdo pojede tímhle směrem, se tam stavil na večeři. První krok – testing – už mám já osobně za sebou a je jasný, že se sem budu rád vracet. Z Čejkovic je to totiž kousek víceméně kamkoliv a místo, který má takovouhle atmosféru a kde se dobře jí a pije, je v rámci Moravy tak trochu balzámem na duševní žaludek.
Byli jste tam už?
Nepochybuji o tom, že jako podnik lepší gastronomie je výborný. A v tom je ten problém, místní tam totiž ani chodit nemůžou, protože je to pro ně prostě drahý. Což je možná pro pražského IT frajírka obtížné pochopit, ale je to tak. Tedy zbývají turisté a tady je druhý problém. Čejkovice jsou malebná obec s nádhernou tvrzí, ale ve své podstatě je to pr..l, kde lišky dávají dobrou noc. Prakticky odkudkoliv je to daleko. Dostat se tam dá jedině autem, protože po dobré večeři se určitě nikomu nebude chtít šlapat 15 km do civilizace. Kdyby ten podnik byl v Lednici nebo ve Valticích, tak se tam stojí na stůl fronta. Ale ono se to zlepší, co takhle pozvat toho Pohlreicha:-)
Co na to říct. Ač Čejkovicemi projíždím hodně často, tak jsem o tomto podniku neměl ani potuchy. Web – konečně zajímavé a netradiční menu, ale proč bez cen = to neznalého návštěvníka asi taky nepřiláká. Závěr – vyzkouším.
André: Nevím, jaká je přesně definice pražskýho IT frajírka, ale ať je to kdokoliv, nebude to typický návštěvník týhle restaurace. Spíš to budou lidi, který si vyjedou na dovolenou za vínem na Moravu, vezmou si s sebou třeba kola a budou si to chtít užít. Ne nějak zbytečně rozhazovat, ale ani neškudlit. Pak jim to tady nabízí všechno – ubytování, zázemí, fajn jídlo, místní vína plus zkušenosti člověka, co vám poradí, kam se vydat, co vidět, kde jsou dobrý vinaři a tak. To považuju za obrovskou výhodu.
PepaK: Jo – web je samostatná kapitola, trochu drhne, uznávám.
Nebydlím daleko,tak přidávám názor. Tu restauraci znám, jednou jsem tam byla s kolegyněmi a jednou s manželem na večeři. Cena za jídlo mi přišla odpovídající (pamatuji si na vynikající restovanou hlívu ústřičnou a čerstvou rybu podávanou s místním vínem,tuším candát s rulandským šedým). Jen mi přišlo, že jsme na jídlo čekali relativně dlouho. Díky milé slečně obsluhující,dobrému jídlu a receptu na výbornou salátovou zálivku od pana majitele jsme si ale nakonec odnášeli přece jen dobrý dojem a ráda tam ještě zajdu. Přesto se asi přikloním k názoru,že je této restaurace zde škoda.
vera: Myslím, že je to tím, že všechno, co se v restauraci dělá, se začíná dělat přímo pro hosta. Žádný zmraženiny, polotovary atd tam nevedou. Takže se chvíli čeká, což je fakt, že to někoho může rozmrzet. Na druhou stranu – u dobrýho vína se čeká skvěle 😉
Byli jsme tam s Ondrou Vinografem na tomhle výletě společně a tak přesně vím, o čem je tu řeč. Panu Bártovi jsem řekl názor, který můžu zopakovat i pro pana Andrého, který tak rád dráždí IT frajírky 🙂
Myslím, že myšlenka pana Bárty je naprosto skvělá (tj. dělat regionálně a produktově orientovanou top gastronomii v místě) ale je současně vadná v samém principu realizace: on totiž staví svou existenci na podpoře čejkovických vinařů a těm se snaží zavděčit. A na jejich vděku se sklouznout za úspěchem svého podniku. Myslím to v tom nejlepším slova smyslu. Jenže holenku, vinaři jsou velmi nevděčná cháska, která dohlédne nejdále na špičku svého nosu. Sice pro ně udělal a vede propagační web (www.vinozcejkovic.cz), ale totálně se na tom vysiluje – zcela k ničemu. Když udělá, vymyslí, zorganizuje nebo napíše něco dobře, všichni sotva kejvnou, ale když někomu něco nevoní, dostane okamžitě za uši. Jinak nikdo nic neudělá. Takhle se to ovšem dělat nedá, a já vím nejlíp o čem mluvím. Celá VIZE2008 vyhořela tady na tomto, pana Bártu vidím úplně zřetelně jako sebe, vycucanýho nešťastnýho chlapa, co se o něco snaží a je to úplně na prd, maximálně k balancování na hraně duševního i ekonomickýho bankrotu.
Koncept by dle mého měl bejt jinej: vykašlat se na vinaře a prosazovat sebe. Zapomenout na cílovou skupinu vinařů a přestat se ucházet o jejich přízeň za každou cenu. Uvědomit si cílovku: Pražáci, Ostraváci, Plzeňáci, IT frajírci odkudkoli a jiní dobře vydělávající zájemci o zážitkovou gastronomii, tj. ti, kteří mají prachy a chtějí je utratit za pohodu, mají vzdělání, čas a chuť se zajímat o zvláštnosti v místech, kam se chtějí podívat, prostě ti, co živí všechny vinaře a zřejmě v posledku i pana Andrého (možná proto je tak nemá rád :-). Těmto lidem je nutné chytře nabízet regionální produkty (víno) a na něm stavět svou špičkovou gastronomii. Není to sranda, protože existuje obří přetlak takovéto nabídkya zmlsaný IT frajírek své peníze utratí máchnutím ruky kdekoli jinde. Jinými slovy, je blbost nabízet čejkovický víno kvlůli vinařům, ale kvůli těm, co ho budou pít, pokud se o tom ovšem dozvědí. A udělat jim to hezký, tak jak chtěj oni a ne vinaři.
Panu Bártovi nezbývá síla na sebepropagaci. Uspořádal ve Wineshome v Praze akci, ale postavil to na víně z Čejkovic nikoli na propagaci své gastronomie ve spojení s čejkovickým produktem. A to je ta chyba. Panu Bártovi jsem slíbil maximální podporu na Roseportalu, v Míšeňské i jinde, protože jestli tenhle chlap skončí, bude to další zářez na pažbě vínařské lhostejnosti a dohlédnutí max. na špičku vinařskýho nosu (a tak trochu i nosu vlastního). Vše v dobrém, i panu Andrému, doufám že jsem ho moc nerozlítil.
Himlhergot, jsem žena pražského IT frajírka a tohle mi uniklo! Teda existenci yaxiho jsem na webu zaregistrovala, i ty stránky Zlatého kopečku si prohlídla, ale když jsme se loni týden poflakovali kolem Velkých Bílovic, úspěšně jsme tento podnik míjeli. A to jsme byli v Čejkovicích dvakrát na obědě! Propagace chybí stoprocentně. Letos tam ovšem jedeme znovu, takže se určitě zastavíme. I s ajťákem 🙂
hores: No vidíš, yaxi to propálil 😀 Já si chtěl nechat http://www.vinazcejkovic.cz na jinej článek, protože je to portál, který si zasluhuje samostatnou míru pozornosti a ne spojování s restaurací – proto tam o tom není záměrně ani slovo. Jinak do mrtě souhlasím s tím, co píšeš a shodneme se i v maximální podpoře. Už jenom proto, aby bylo kam jezdit!
Evas: Přesně tak to funguje. Lidi kolem toho brousej a nikdo o tom neví. Změňmež to 🙂
Já do Čejkovic také celkem často jezdím, Zlatý kopeček “znám”, taky jsem tam nikdy nebyl, taky jej chci navštívit. Je pravda, že v Čejkovicích není rozhodně “na ráně” a člověk tam ani nevidí nějaký napovídající a lákající cedulky. Tak kam jinam půjde na jídlo, než do Alboru u cesty nebo pod Templáře u zámku…
Hores: Ale já ty IT frajírky rád mám už proto, že většina mých pražských přátel se tím živí. Já to nemyslel jako nadávku, ale jako diagnózu. A máte pravdu, živí mne, tedy pokud platí daně. Jinak, co se týká Zlatého kopečku, jste trefil hřebíček na hlavičku. Něco podobného jsem si myslel, jenom to nedovedu tak vyjádřit. Ale s tím vycucaným, nešťastným chlapem to asi nebude tak tragické. Zrovna na jedné konferenci o vínech nejmenované vlastnosti jsem si uvědomil, jak se to dělá: Proč dobývat pevnost, když ji lze obejít? 🙂
Všem z Čejkovic: Za to s těma liškami se omlouvám, tak hrozné to zase není.
Já bych tam nejel. Co to může být za člověka, kterého napadne otevřít zážitkovou restauraci v Čejkovicích a navíc bez podpory propagace. To je jako otevřít si trafiku na dálnici. 🙂 Já bych se nejdřív zamyslel nad cílovou skupinou v okolí, když tam všichni pijí pivo, tak nebudu otevírat takovouhle restauraci, to je cesta do pekel (navíc vydlážděna místními vinaři).
🙂 něco na tom bude…
Vinograf:
Vždyť jsem říkala, že ve finále nám to tolik nevadilo 🙂
Jinak je to zajímavá diskuze, my na ten podnik přišli také až na doporučení přátel z Prahy. Myslím, že podobné podniky spojující místní vína a excelentní kychyni mají budoucnost, bohužel nejhůře na tom budou ti,co prošlapávají cestičku. A v případě tohoto podniku to platí dvojnásob, protože jejich zapálení se často v restauracích nevidí, a to nemluvím jen o Moravě
Dnes ráno jsem jel z Kyjova do Hustopečí a pak zpět po dálnici na Břeclav a Hodonín – spousta reklam na kdejaký podniček, ale na “Kopeček” bohužel nic. Takže nezbývá nic jiného než jako taky IT (sice nepražský a asi nefrajírek) tento podnik vyzkoušet a případně i propagovat mezi IT přáteli. Ajťáci všech zemí a chuti spojte(me) se. 😉
Dík za tento web i inspiraci třeba na výlet.
PepaK: My, ajťáci co obor postupně opouštějí, se rádi přidáme :o)
Ten web nejen že “trochu drhne”, ten je dost příšerný. Design podezřelý, o tom, že se nabízí i ubytování jen dvě slova drobný písmem, atd. Tohle by mě tedy opravdu nenalákalo. Jinak ale dle Vinografovy recenze to vypadá moc dobře, jestli letos o prázdninách pojedeme na jižní Moravu, určitě se tam stavíme.
Musím říct, že jsem byl po přečtení informace, že v Čejkovicích(!) bude taková dobrá restaurace nadšený, takže jsme se tam při nejbližší příležitosti vypravili. Degustační menu v zapadlé vsi za cenu menu v Borgo Agnese … to vypadalo jako výzva! Už jsem se těšil, že si dám lehké menu a přechutnám vyhlášené čejkovské tramíny… Po hodině cesty jsme dorazili do Čejkovic… a dalších 15-20 minut strávili čekáním v restaurantu; našeho příchodu si všimnul nejprve jen pes (sympatický chlupáč ležící u vchodu). Prostředí teda nijak lákavé, stoly (většina) bez ubrusů, tma a trochu zatuchlina. O jídle vám toho moc nenapíšu, žádné jsme nedostali. Údajně je nutná dopředu rezervace (asi tedy nejen rezervace, ale i objednávka konkrétních jídel???), protože se vaří z „čerstvých surovin“ …. Asi jsme to špatně pochopili z webu, čert ví, ale po tomto už nás tam nikdo nedostane. Chápu majitele, že má svůj sen, my jsme se bohužel tak nějak nestali jeho součástí.
Srovnání s Borgo Agnese není zrovna trefné, nicméně jídlo a zejména spojení s vínem bylo excelentní (vynikající byla kachní paštička s tramínovým želé).
My si rezervovali a mohu jen doporučit. Jinak web opravdu není příliš dobrý (ale na rezervaci míst odkazuje), údajně na něm pracují, tak uvidíme…
Náš současný prezident uváděl ve svém projevu před jeho opětovným zvolením jasný výčet důvodů, proč by ho členové parlamentu neměli volit,po návštěvě tohoto zařízení uvedu, naopak několik jasných důvodů, proč by lidé právě tento restaurant zvolit měli:
1) navštivte tento restaurant, pokud máte již dost stylových restaurací s excelentními interiéry a naopak preferujete ponurou temnou místnost !
2) navštivte tento restaurant, pokud máte dost sněhově bílých ubrusů a křišťálově lesklých servisů a dáváte přednost neprostřenému stolu!
3) navštivte tento restaurant, pokud již nehodláte nadále tolerovat všímavé číšníky, kteří jsou vám bezprostředně k dispozici a raději se po příchodu do restaurace prvních 20 minut rádi jen tak rozhlížíte a sžíváte s okolím !
4) navštivte tuto restauraci, pokud jste příznivci plánování a neradi si objednáváte něco na poslední chvíli, dle momentálního rozpoložení!
5) navštivte tuto restauraci, pokud jste milovníky čejkovského vína!
Posouzení toho, zda máte navštívit tuto restauraci kvůli kvalitě pokrmů a gastronomickému zážitku, nechám na těch, kteří měli to štěstí a ochutnali je, možná budou jediným opravdovým důvodem, proč tuto restauraci navštívit, ale já už tomuto zařízení další šanci nedám.
Dobrý večer všem,
jsem žena tohoto pána, o kterém tu všichni tak horlivě diskutujete. Nechci svého muže obhajovat, to není třeba, bylo-li by, udělal by to sám. Chci vám jen přiblížit svůj pohled na tuto debatu.
Někteří z vás tu hodnotí výsedky někoho, komu jste v životě nepodali ruku, s kým jste v životě nemluvili, jehož práci jste v životě osobně nepotkali.
Můj muž si zvolil těžký terén, to je sakra pravda. Možná by někdo některé jeho činnosti dělal líp (o tom se i v článku píše). Ale kdo by v této situaci dělal líp tohle všechno dohromady??
Dělá to, jak právě nejlíp umí a dělá to po svém. Možná nenaplnil Vaše očekávání, přijímám. Ale, řekli jste mu to osobně? Kolik z vás, pánové, kteří negativně hodnotíte, jste sedli k emailu a napsali: “sakra chlape, ten tvůj web nestojí za moc, udělej s tím něco!” ?! Kdo z vás, jejichž očekávání nebyla naplněna, jste mu to řekl rovnou, když jste u nás byli?
Víte, ono je děsně jednoduché se schovat za obrazovku kompjutru a v bezpečí nekontaktu napsat kritiku, byť z vašeho osobního hlediska jakkoli oprávněnou. Ono je děsně jednoduché kritizovat. Lidí, kteří kritizují, nad těmi, kteří chtějí pomoci dobré věci, je v dnešní době převaha, bohužel. Pro spostu lidí je prostě důležitější zvítězit, MÍT PRAVDU. Možná, že takhle vyhrajete úplně. Že tuhle práci přestane můj muž dělat. Ok, budete mít pravdu. Ale bude tu v naší zemi o jednu šanci na hospodu s dobrým jídlem míň. A o to tu jde???
Nemusíte hned jezdit na Moravu. Přijďte mu to říct do očí příští úterý 23.6. v Praze na jeho večer do Wineshome
http://wineshome.cz/index.php?view=clanek&show=20090617163707
A díky vám, kteří se snažíte pomoci dobrému člověku.
Šárka Kotvalová
Šárka K: Bravo, já vás žeru. Pořád jsem čekal, že se váš manžel ozve, ale asi máte pravdu, nemá to cenu. Vím, že bedlivě sleduje komentáře a dumá nad nimi. Na druhou stranu – ten článek jsem napsal mimojiné protom, aby se právě tyhle komentáře spustily a vytvořilo se tak fórum všelidové, naznačující chyby a nedostatky podniku, ze kterých možno poučiti se jest.
Můj dojem s odstupem je: Yaxi by měl propagovat sebe a Zlatý kopeček, svou kuchyni a párování s regionálními víny. V tomto pořadí. Namísto toho propaguje čejkovická vína, pak čejkovické vinaře, pak čejkovice, pak dlouho nic a pak dobré jídlo. Ať je to jakkoli, pokud přežije (a doufám že ano a s naší podporou) budu se k vám moc rád vracet. A předem zavolám, aby mi stihl nakoupit suroviny a uvařit něco dobrého.
Uff, nerad bych z toho dělal soukromé fórum, ale když za zády mužů ženy pikle kují (zatím co se oni pokouší zahrnout do svého snu co nejvíce lidí), nezbývá než reagovat 🙂
Jakkoliv s některými body jejího příspěvku nesouhlasím (nepočítám, že bych psal kuchaři, co mi připálí řízek e-mail), jejímu naštvání rozumím. Život neni tak dlouhý, aby člověk zvládnul změnit svět (či své okolí) a ještě žít plnohodnotný život v celé jeho šířce. Může se také stát, že to okolí nepozorovaně změní jej, člověku bude šedesát/sedmdesát a on se nebude moci ohlédnout na nic, než na ruiny rozpadlých rodin/vztahů/ideálů…
Ale gastronomie byla, je a bude opravdu řehole. S tím jsem do toho šel. Kritika mi nevadí, ta konstruktivní mne naopak nutí se zamýšlet nad časem získanou provozní slepotou. Pravdou je, že dělám více najednou a moje pojetí “gastronomie jednoho muže” není pro každého. Na druhou stranu mne vždycky bavilo to “buď a nebo” (vzdor soc. výchově, kdy nás učili moc nevyčuhovat na žádnou stranu) a ta nálepka nej (kterýmkoliv směrem) mi je příjemnější, než být průměrem.
Jsou podniky, které se z dobrého základního kapitálu postaví a s velkou pompou otevřou světu, zdánlivě mají vše na svém místě, ale časem vyšumí, protože jim prostě chybi duše. Ty jsou v prvopočátcích u nás (bohužel) přijímány podstatně lépe, protože jsme ještě většinově naučeni přikládat větší význam tomu materiálnímu kolem (zlatá je dobrá, říkali vinaři grafikům při navrhování etiket) a tak nějak se drží.
Vzpomínám si na návštěvu toskánského rodinného podniku, kdy jsem na „koženkovém“ ubruse večeřel „modlitbu bohům“ a k tomu pil vynikající víno a v té dokonalosti uviděl v salátě mouchu. „Padre“ na můj dotaz rozmáchl rukama a s omluvným úsměvem jen řekl: No, tak ona tam prostě vletěla, noo… Krátce jsem se zamyslel a řekl si: „no dyť vlastně jo…“ .
My to prostě máme naučeno jinak (tam počítám i sebe), my si nespokojenost potřebujeme užít. Když u nás dojdou na toaletách papírové ručníky tak našinec neřekne nic a pak zaslechnu u stolu „není se tam do čeho utřít… „Když je u nás cizinec, přijde za mnou a řekne „na toaletách došly ručníky, můžete je doplnit?/jistě děkuji…“ Podobných příkladů je samozřejmě spousta…
V žádném případě nechci obtěžkávat hosta fakty a souvislostmi, které by měl chápat, než si u nás objedná jídlo, ale pokud se týká výše zmiňované rezervace: abych dostál mé představě o dobrém jídle a pití, musím prostě vědět, že přijde 10 lidí, a budou chtít „gastronomický zážitek“. Tento podnik prostě nedisponuje týmem kuchařů, číšníků, provozních, uklízeček a ani zásobou vybraných surovin pro 30 lidí… To je prostý fakt.
Vím že nelze uspokojit všechny, a že publicita zde k nám přivede i partičku lidí, kteří s výrazem „tak se ukaž“ přijede a lehce může odejít s nenaplněným očekáváním.. Vím, že to, čemu bych se rád věnoval v tuto chvíli (gastronomie s vínem nezatížená veškerými provozními záležitostmi) nedělám, a že se docela utápím ve věcech kolem, což je dlouhodobě neudržitelné.
Na druhou stranu ale (sakra) vždycky v pravý čas přijedou lidé, kteří se zde cítí dobře (a ještě lépe- se kterými se cítím dobře já), a kteří tomu dávají smysl. Je milé, když si host přinese vlastní kozí sýr, který pro jeho zahraniční přátele zakomponuji do menu. Je milé si s hosty dát na rozloučenou sklenku, pobavit se o finských filmech a popřát si dobrou noc. Je to lidské. A gastronomie je především o lidskosti. Tak to vnímám já.
Romanovi a Karlovi (myslím, že si tu skupinu pamatuji) jsem vysvětloval, že plnohodnotné menu je třeba z výše uvedených důvodů rezervovat. Také jsem říkal, že pokud mají hlad, k jídlu jim určitě něco nabídnu. Ti však chtěli právě ten (mnou/jimi…) vysněný gastronomický zážitek a tak mi řekli, že tedy přijedou jindy a rezervují si. Přátelsky a mile (ale chápu, že cesta sem i domů byla dlouhá a není nad to to své naštvání dobře zužitkovat…. Nic ve zlém)
A když už mám tu možnost, chtěl bych poděkovat za povzbudivá slova i kritiku (původně jsem sem psát opravdu nechtěl).
Hezký den z Čejkovic
René Bárta
Jsem původně místní a gastronomie sice nemí moje paltea ale nechci psat o zrovna o tomto. Když se člověk podívá na stránky yaxi a vinozcejkovic, je videt, kam ta energie pana Bárty asi jde. Sice ho osobně neznám ale v Čejkovicích to nebude mit jednoduché. Tam je jasne, ze se ve stredu jde strikat vinohrad, jednou za mesic do vinarny na játra a když tam si člověk otevře třeba masnu, mistni mu tam rozhodne chodit nebudou. Jeho hospodu komentovat nebudu, na pomluvy nedam a jsou mi ukradene ale libi se mi, jak ted se pise o vinech z Čejkovic. Tak je že toto děláte si myslím dobře a třeba je zrovna to co byste měl delat. Přeju všechno dobre a nedejte se.
Vina z Cejkovic zajiste Rene Barta zapsal do vinarske mapy, ale o Yaxi jaksi malokdo vi… 🙁
Kde to tedy vazne? Pripada mi to jako jednosmerka… a Cejkovjaci by se meli stydet do hloubi duse!
dovoluji si pripojit jeden cervstvy postreh z vikendu:
1. najit restauraci neni vskutku uplne jednoduche, ale ten kdo vi kam jede si vzdy nejak poradi, nahodny projizdejici vsak nema prakticky sanci se o existenci podniku vubec dozvedet
2. jidlo az na jeden mensi detail vskutku vytecne – jednoducha a pritom spickova gastronomie z “opravdovych” surovin
3. ten, kdo si chce v klidu nikym nerusen klidne nekolik hodin popovidat na sklenickou vina a pritom smlsnout nekolik lahodnych chodu bude nadseny
4. ten, kdo se chce rychle a hodne najist utece po trictvrte hodine a uz se nikdy nevrati…
Myslím,že to nebude jen problém Čejkovic, ale zapadlých vísek obecně. Tam na nové a nekonvenčni prostě už z principu neslyší. Mám tím na mysli to známé:co sedlák nezná… Možná by se to chtělo spojit spíše než s vinaři s podobně smýšlejícími lidmi v místě. A to by v tom byl čert,aby nějaká ta kulinářská oáza nevznikla. Určitě by do Čejkovic přilákala hodně lidí. Vína je na Moravě spousta, opravdu dobrého jídla bohužel pomálu