O kráse a zodpovědnosti
Představte si následující situaci. Nadchne vás tanec, kremrole nebo vrtůlník. Včely, starý tramvaje nebo skalničky. Pořídíte si web a začnete o tom psát. Právě jste se stali veřejnou osobou. Věc první – nejste na to absolutně připravený. Píše vám třeba paní Jarmila z Kostelce: “Víte, manžel má rád to červené víno a já tomu moc nerozumím, tak jsem se vás chtěla zeptat, co mu mám koupit k narozeninám, ale zase aby to moc nestálo, protože já dělám v obchodě a manžel u dráhy, často i noční. Děkuji pěkně.” Já děkuju pěkně.
Těžko říct, proč vlastně lidi píšou o víně. U obchodníků je to jasný. Ti chtějí vydělat. Ale u blogerů to chápu jenom jako touhu po sdílení krásy. Touhu po podělení se s ostatníma o svojí radost, o nadšení nebo zklamání z toho, co jim denně teče přes pery a přes játra. Jenže – člověk píšící se stává určitou autoritou, má zodpovědnost. Jeho názory jsou vidět, lidi to čtou – Esse est percipi, jak by řekl Berkeley. Volně přeloženo: Být znamená mít blog.
Berkeley (kterýho často srovnávají s Wittgensteinem) vlastně už chápal jednu podstatnou věc. Že vaše viditelnost nijak nepřidává vašim výlevům na kvalitě, vaše grafománie nijak neznamená, že máte lepší názory než ostatní. Nevíte toho o víně víc, než paní Jarmila. Jenom jste hlučnější, hlasitější. Častěji se hlásíte o slovo. Víc se prosazujete. Dáváte o sobě razantně vědět. A přitom víno je věc tak subjektivní, až je to hrůza. A v jeho popíjení jde nakonec jenom a jenom o to, aby vám chutnalo a abyste si to užili.
Mám hrůzu z modelek třeba. Z jejich dlouhejch nohou a peroxidovejch kštic. Z jejich umělotin obličejů a z jejich mejkapů. Z krajkovýho prádla, z vyšpulenejch rtů a povystrčenejch jazyků. Z pouťovosti cingrlátek a lacinosti pozlátka. Když ale vidím pihovatou zrzku, tak lezu blahem po zdi. A když má kolem metru šede, tak už si jí rovnou beru domů.
Většinovost vkusu mě stejně tak děsí i ve víně. Obvykle se najdu na opačný straně, než zbytek degustujícího tábora a spolehlivě dopíjím ty láhve, který ostatním nechutnaly. Vína neobvyklý, páchnoucí po zvláštních věcech a podivuhodnejch zvířatech. Stejně jako malý pihovatý zrzky, i tyhle divnovína většinou zůstávaj bez povšimnutí nebo aspoň bez ocenění.
Říkám si, že je vlastně zvláštní, že se lidi píděj po kritikách a recenzích na různý láhve a hrozně je zajímá, kolik bodů dal Robert Parker nějakýmu Cabernetu. Ptáte se snad někoho, jaký se vám maj líbit holky?
Nedostatek sebevědomí zákazníků je jedna z hlavních věcí, na který obchodníci vydělávaj. Snažej se vám něco prodat a používaj hromadu přídavnojmen a příslovců, i na citoslovec často dojde. Jenže víno by vám mělo hlavně chutnat. Mělo by vás okouzlovat, nadchávat, blažit a povznášet. Vás. Ne pana Parkera. A když nebude, nebojte se říct: “Víte, já jsem spíš na blondýny.”
Co pro vás znamená být?
Bravo!!
Pěkné čtení! A pravda 🙂
Já bych řekla, že je docela problém přiznat odlišnost vkusu u holek, vdolků i vína. Zvlášť pokud je to odlišnost nežádoucím směrem. Třeba když ta metr šedesát zrzka váží 80 kilo. Esse est percipi, ale jenom tam, kde se cítím jistá v kramflecích. Nenapadnutelná, nezranitelná. Jako když řeknu “víte, já o tom vlastně dohromady nic nevím a autority, kterými se zaštiťuji, taky nikdo neprověřil. Takže ti vlastně taky nemusí mít pravdu.” Jako když Chaucer po brilantním výčtu vědeckých poznatků své vlastní doby o tom, co jsou sny a co je způsobuje, uzavře “ale já jsem jenom nedouk, nechápu to a nemůžu vám říct, jestli to, co se mi zdálo, aspoň stojí za poslouchání. Další posouzení už je na vás, za to, co si z toho odnesete, si zodpovídáte sami.” Jenom tam, kde ten, kdo se do mě pustí, nenaruší můj svět, nezpochybní ho dost na to, abych ho musela výrazně měnit. To jsem se zase rozkecala 🙂
Obecně bych s tím souhlasil, je to hezky napsané, ale ta potřeba hledat autoritu vyplývá (podle mě) z jedné zásadní odlišnosti – když se kouknu na holku, tak si na první pohled udělám nějaký názor, jestli se mi líbí, nebo ne (což neznamená, že bych ho třeba časem nemohl změnit), kdežto koukáním na flašku toho o víně moc nezjistím, a když chci ochutnat, tak už platím; takže chci zjistit, jestli to vůbec někomu chutná, abych se úplně nespálil.
Jinak – zdravím Vinografa i všechny přispěvatele, už chvíli tady působím jako “lurker”, tohle je můj první příspěvek.
vlaďka: Smyslem článku je obhajoba vlastní senzoriky proti zlýmu světu. A taky napadnutí pojmu senzorická pravda. To je strašnej úlet 😀 Něco jako filozofická pravda, architektonická pravda nebo hudební pravda.
Brainjam: Nejlepší lurker je vyautovanej lurker 😉 Díky! Jinak jasně – koukáním na flašku nic nezjistím. Ale podle mě koukáním na holku taky ne. Často třeba koukám jak puk a najednou to promluví. A je po všem.
No, tu zmíněnou pihovatou zrzku asi člověk pouhým okem rozpozná (i když… ;-)) Takže – řekl bych, že zjistím o malinko víc, než koukáním na flašku, ale souhlasím, že většinou to taky nestačí.
Je moc dobře, že nepíšeš pořád jenom o víně, ikdyž ho tam vždy nějak propašuješ. Ono vlastně i to psaní o víně, není o víně.
sem ti psal,že už je to spíš literatůra a filozofie a kdo ví co eště,ale aspoň to dává tomu našemu sedlačení další rozměr,ať žije svatý …….. ,děkujeme,děkujeme
když to řeknete pěkně,tak Vás budem,vy nechtěné celebrity citovat a parkerizovat a vyhýbat se konfrontacím s úchylnýma tendencema při obdivování smradů a oxidací a přisuzování sporné osobitosti.
Fuj nakazils mě,ale zrzky se mně taky moc líbí.
heršmec, ta na tom prvnim obrázku….uf…to je ta co sis rovnou vzal domů?? chňap
sorry, ale s těmi divnovíny, vkusem i marketingem úplně kopíruješ vaynerchukovo evangelium. na chlup! proběhla u tebe vaynerčukizace? :))) úplně se děsím toho, že by byl parker vtipný, mladý rusák co umí dělat videa. jak by to dopadlo?
mám (nejen) pro tebe připravenou supr “hru”, kde si můžeš krásně kousnout od obojího. od subjektivních “degustační dojmologie” i od “objektivní pravdy”. obě spolu v té hře musí spolupracovat. uvidíš, bude to sranda! 🙂
j.j.: Píšeme o sobě přece, no ni?
-69-: Díky za pochvaly všeho druhu, to se nevochodi 😀 My budeme zase s radostí chutnat vaše vína. Beztak to naše psaní je jenom truchlení nad tím, že sami nevinaříme.
arx: Víš co? Příště mě pozvi i se ženou a uvidíš 😀
cukína: Vidíš, já se za svoje vzory nijak nestydím, i když mě to (!?!) u psaní článku vůbec nenapadlo. Vaynerčukínizace u mě proběhla hned na počátku, takže jsem do sebe jeho hesla tak nějak nasosal a přijal je za svý. Mezi náma, kdyby nebylo Garyho (a tebe), těžko bych někdy začal psát o víně. Takže sláva vzorům 😉
mě to trklo napoprvé, vidím tam tu jeho naspídovanou vysmátou lebku za každou větou. já jsem vajnerčukovaný chronicky. naštěstí už jsem ve fázi latence…. 😉
No jo, jako bych to slyšel, “this is your palate”… Ale to o těch zrzkách je pro mě osobně zábavnější než Jets honící se za šiškou uheráku… 😀
Buď to byl Chandler, ale ještě spíš praotec Dashiell Hammett, kdo stanovil ideál ženské krásy: “Pihovatá zrzka s předkusem a nohama do X.”
Ale mimochodem, to “ptáte se snad někoho, jaký se vám maj líbit holky?” to asi nejni pravda. Četl jsem něco psychologickýho o tom, že si lidi partnery vybíraj silně pod vlivem okolního vkusu. Takže nejen vína, ale i holky, bohužel. Chce to psychologickej trénink a otrlost, aby se jeden mohl chlubit tím, co se mu líbí :o) Jak zpíval jinej klasik : Got to have a yellow woman when you’re a yellow man!
Myslím, že to trochu dokládá i proměna ideálu krásy v průběhu různých epoch… Ale to by asi bylo i na hlubší diskusi – osobní preference vs. ideál krásy a kdo ho vlastně té které éře stanovuje.
P.S. pan Sklenička: Díky za zmínění Randyho Newmana, neznal jsem, musím dohnat. O Chandlerovi nemluvě.
Koukám, že se to tu zvrhává. Začíná se tu motat filozofie i psychologie a kterákoliv z těch dvou dam je zdraví nebezpečná už sama o sobě 🙂 Natož dohromady, to už jsou smrtící 🙂
Vlastní senzoriku proti zlýmu světu jsem ještě pobrala, chtěla jsem k tomu dodat jen “vocamcáď až pocamcáď” a radši jsem utekla, když jsem viděla, kterým směrem se zamotávám já. Ještě bych nedej bože musela začít přemýšlet 😀
Aha, nový směr snoubení holek s vínem 🙂 jo to tady ještě nebylo, prosím tady k té ulízané blondýnce muškátek a k téhle sportovní brunetě pořádně propocenej shiraz… co by se asi hodilo k té zrzečce ? ještě že se pod tlakem společenských konvencí pokouším o monogamii 🙂
Tomáš H.
Tomáš H.: V tom případě chci být someliérem…
Být, to znamená
kapku deště co padá
na hladinu řeky.
(omluvte moji japonštinu, jsem pod vlivem příliš laciného sauvignonu z Pouilly)
Když už je řeč o těch zrzkách, maně se mi vybavila snad nejpodivuhodnější divadelní recenze v dějinách české žurnalistiky. Už se dá najít asi jen tady
http://www.blisty.cz/2004/6/1/art18345.html
Ale to už fakt není o víně ani trochu:-)
to sklenicka: mate naprostou pravdu. Evolucni teorie rika: libi se mi kohout s malym svetlim vole a hrebinkem…nejsem ja to ale divna slepice, kdyz vsechny ostatni slipky preferuji velka pera, checht, barevna vole a hrebinky? Toz si radeji vyberu jako ostatni…. evolucne spolehlivejsi, silnejsi samce, kteri si byli schopni sehnat v potrave dostatek karotenoidu na obarveni volt a hrebenu. Viz tez maskulinni rysy muzu. Zeny hodnoti jako nejhezci ty nejprumernejsi obliceje vznikle kompilaci fotek mnoha muzu…tzn. bez vystrednosti!
U vina si jdu tvrde za svym….
Jak si to tak tady pročítám, ještě že jsem skeptik. Osobně si totiž myslím, že člověk (Homo sapiens) jako biologický druh přežije veškerý vědecký pokrok, protože i přes mohutný rozvoj oenologie se stále najdou vína, která se dají pít.
P.S. A ta zrzka se vyskytuje kde?
S tém hledáním/čtením recenzí už to řekl Brainjam. S vínem je to pak jako s každým jiným zbožím. Každý chce co nejlepší zboží. Ať už kupuje auto, mobil nebo barák. Pokud chce někdo pít co nejlepší víno (a kdo by nechtěl :)), má dvě cesty. Ta první je obětovat spoustu času, peněz a vlastní játra a sám se naučit jaké víno mi chutná, kde ho asi budou mít tento rok dobré atp. I pak při koupi nové lahve jdu zhruba správným směrem, ale dokud se nenapiju, vím prd. Musím chodit na degustace, košty apod. abych si udržel přehled, nebo nakupovat pouze tam, kde mi dají víno před koupí ochutnat. Druhá cesta je najít někoho, kdo má podobné chutě jako já, a nechat ho, ať ti flašky zkusí. No a podle toho, co píše, pak nakupovat. Ušetřím spoustu času i peněz. Pokud ještě nevím, co mi vlastně chutná, koupím pár recenzovaných vín, porovnám recenzi s chutí, a zjistím, který kritik je mi chuťově nejblíže. Pak nakupuju dle jeho doporučení. Jistě minu spoustu výborných vín, budu mít mizerný rozhled, ale sám piji co “nejlepší” vína bez toho, abych musel investovat svůj čas a peníze. A budu mít pocit, že jsem koupil dobře, neboť má právě tahle lahev tak vysoké skóre. Já osobně jsem jednu dobu podle druhého způsobu vybíral filmy, na které půjdu. Můj vkus byl podobný tomu Mirky Spáčilové, takže jsem vybíral podle jejích recenzí.
S holkama je to trochu jiné – nejsou zboží, které kupuji, a také “nekupuji zajíce v pytli (či víno v láhvi). Jestli se mi líbí vzhledem, vidím hned. Nechat ji promluvit taky ještě nic nestojí. Pokud chci opravdu dobře vybrat, už se asi nějaké té investici nevyhnu 🙂 Na druhou stranu asi nebude moc chlapů, kteří by mi mohli sdělit vlastní zkušenost s vyhlédnutou slečnou 🙂
Myslím, že kdyby si každý mohl před koupí každé víno zdarma ochutnat, recenze na vína a jejich bodová hodnocení by měly mnohem menší vliv.
BTW Taky jsem jednoznačně na přírodní zrzky. Proto mám doma nádhernou blondýnu 🙂 Zkoušel jsem ji ukecat, ať se obarví na zrzavo, ale prý až začne šedivět. A to si prý ještě rozmyslí 😉 Nepoužívá mejkap, tak co by si barvila vlasy 🙂
Jemináčku, člověk si na chvíli odskočí a vy se mu zatím takhle rozepíšete. Krásný komentáře, všechno jsem přečetl a proklikal, díky! Ale reagovat na ně by bylo na dvacet článků, tož aspoň jeden zítra na téma muž a žena 😉
to vinograf: Co to tu na nás koulíš? 🙂 když dáš k článku takovýhle fotky, tak máš samozřejmě o ohlas postaráno. Všichni se sice tvářej enologicky, ale podívej se na to 🙂 Mimochodem, tvůj text obsahuje (zdánlivě přehlédnutou, hihi) logickou chybu… A ne jednu 🙂 Ta slečna je jednak modelka par exellence a jednak rozhodně, je li-to tvoje volba, nebudeš stát s tímhle vkusem v kratší frontě 🙂
Dobry den pane Kopicka,
jsem Vam jen chtela podekovat za to vanocni doporuceni darku pro manzela. Pro tu slovenskou Frankovku jsem do Limbachu zajet nestacila a vetsina tech ostatnich nebyla k sehnani, ale nakonec jsem sehnala tu od Springera, a to dokonce primo naproti nadrazi (mame diky manzelovi cela rodina rezijku, tak se to siklo)! (Radotin.) Dokonce meli jeste tu 05. Nebyla tak uplne levna, ale kdyz byly ty Vanoce…!
Moc mu chutnala a mne taky, i kdyz pro zenskou jako jsem ja je takovyho vina skoro skoda, nerozumim tomu.
Manzel ma krome Frankovky rad i vysoke prsate brunety, nebo mi to aspon tvrdi. Myslite, ze bych mu priste mela koupit Zinfandel?
Jeste jednou dekuji pekne a zdravi Vas Jarmila
hores: No jo, tak to mi došlo, že. Ale žena tady funguje jako poutač pořád o něco míň než pěkná výměna názorů 🙂
Jarmila: Díky, jsem rád, že Vám chutnala. Limbach někdy zkuste, občas se jim povedou věci!