Degu v gala

Puberťáci milujou festivaly. Vytáhnou spacák, celtu, pytel a vyjedou se na pár letních dní válet někam na louku, kam jiná parta bláznů navezla aparatury, světla a pódia, strašnou spoustu piva a hambáčů. Pár dní se paří, kalí a sjíždí muzika, někdo se poblije, někdo má první sex. Pak se to uklidí a jede se domů.

Takhle to jde dělat pro náctiletý pařmeny, jenže jak člověk trochu poproste, nechce se mu najednou povalovat v prachu před pódiem, lemtat zteplalej gambáček a usínat za zvuků dávících se kolegů. Dospělí maj teda svoje vlastní festivaly. Chodí se na ně v sáčku a šatičkách, pochlastává se vínko a baštěj se k tomu dobroty.Taky dobrý.

Prague Wine Week je počin manželů Duškových. To jsou ti, co dělají časopis Víno Revue. Šlo vlastně o první ročník festivalu vína pro Pražáky, kde je celkem logicky dost slušná koncentrace pošuků, který na podobný věci slyšej. Cílem festivalu bylo propojit vinotéky, obchody, restaurace, bary a hotely pod jednotící logo akce a přijít se speciální festivalovou nabídkou. To se povedlo tak napůl.

Co se povedlo

Oslovit standarní vínomilce, předplatitele vínočasopisů, sjížděče vínowebů a podobnou chamraď. Pak taky oslovit ty zásadní hráče na trhu a přitáhnout je k tomu. To je možná to nejdůležitější, protože na participaci dovozců, hotelů, restaurací a vinoték tahle akce stojí. A protože se to dělo poprvé, byla to asi hoňka a možná i trochu sázka do loterie. Bohužel, i když většina vínočlověků a provozovatelů na akci kývla, jejich program většinou nebyl nic tak zásadního, kvůli čemu by se náš pivní nárůdek zvednul ze židle a dorazil.

Co se moc nepovedlo

Právě tohle. Přilákat k akci víc civilistů. Dostat na akce veřejnost, která normálně na degustace nechodí. Nadchnout je, potvory. Nabídnout něco, co se jen tak neopakuje. Možná trochu zariskovat třeba. Ono těch patnáct procent slevy na produkt je fajn, ale že bych se kvůli tomu trmácel přes půl republiky, to asi ne. Míra improvizace v nabídce většiny zúčastněných byla zjevná. Jak to udělat, aby mě to moc nestálo, ale abych v tom katalogu nechyběl. Možná největším problémem tak bylo, že nikdo vlastně moc nevěděl, co od akce má čekat.

To všechno ale můžou bejt spalničky, zarděnky a neštovice nový akce, která, až se rozjede, bude opravdicky našlápnutá a dostane se jí i dost prostoru v médiích. Dětský nemoce, který už s druhým ročníkem budou menší a časem vymizej docela. Že by se tak mohlo stát, ukázal možná vrchol týdenní pařby – Galadegustace v Břevnovském klášteře, v podstatě přehlídka medailistů a oceněných vín časopisu. Ta se totiž loni konala poprvé a letos už byla o poznání vychytanější, bezmouchovější a lesklejší. Nafoukla se o spoustu stánků a o jedno sklepení, dojelo sem několik zajímavých osobností, celebritózních vinařů a jeden Albus Brumbál s krycím jménem John Salvi.

Popis dobrot si vyžádá zítřejší článek, docela to stálo za to. Družná nálada, která je protikladem k degustační masovce, nás nakonec vystřelila z Břevnova do Japonska. S rozevlátou a pohublou Skleničkou, tajícím Jihovýchodním svahem, povařeným Cuketkovým pyré a s ženami jsme zasedli k Mádlově Frankovce a dobrotám ze země vycházejícího slunce v Hanabi Hibachi. A jak nám bylo.

Co byste čekali od festivalu vína?