Hédonizmus a stravovací návyky

Těžko je mi, nevolno, vnitřnosti se sbírajou jako šiky vojska a roty armád všího světa a vrhaj se proti sobě navzájem, snad s cílem se potřít namaděru, možná se chtěj vyhladit, asanovat nebo genocidně sežehnout. Žaludeční rozháranost, jindy běžná na den, mě stíhá dýl než je normální, a asi je třeba s tím něco dělat. Dát si na něco bacha třeba.

Prolustroval jsem se z hlediska alergenů a od raňajek se denně pozoruju. Po týdnu to vypadá na mlíko. “Takže kromě sociofóbie,” říkaj mi kamarádi, “máš i laktofóbii”. Asi jo. Poněvadž po jogurtu mě stíhá běhavka, po sýru srajda a po kefíru svírání. Dost bylo snídání kornflejků se zelenou Olmou. Je čas zrušit novoroční předsevzetí a vrátit se na snídani k biftekům asi.

Koketoval jsem kdysi s nutrigenetikou, jak se dneska módně říká výživě podle krevních skupin. Mám pocit, že na tom něco je. Podle týhle teorie doktora Petera d´Adama by se každej člověk měl živit podle toho, jakou má krevní skupinu. Historicky se totiž krevní skupiny nacházely vždycky v určitým typu kultury. Nulku měli lovci, sběrači zas áčko. Jejich orgány jsou podle toho adaptovaný na určitý druhy potravy – u lovců je to přirozeně maso, u sběračů a pěstitelů zas kořínky.

Sisýfos říká, že tenhle směr je cesta do pekel a že pro cestu do pekel neexistuje rozumový opodstatnění. Nevím. Odkaz na glorifikanty nebo přitakávače nepřidávám – to jsou všichni ostatní. Ale jestli nejde přímo o krevní skupiny, tak něco jinýho mi v těle říká, že tohle mi jde zpracovat a tohle ne. Že po tomhle mám brutálku a po tomhle je mi fajn. Po mase a po víně je mi nejlíp.

Vysadil jsem teda mlíko. Pro začátek. A sýry. A jogurty. A tvaroh. A termixy a pacholíčky. A kefírky a kyšky. Ach jo. Ale je mi líp. Jenže se zase musím konejšit, protože život bez jogurtu je jako kapučíno bez pěny. Ergo se rozmazluju. Užívám si. Protože když si něco odepřete, musíte se jinde potěšit. Koupili jsme si teda k večeři uzenýho lososa a otevřeli jednu moc velkou dobrotu. Grand Cru Tramínek z Cave Vinicole de Hunawihr 2004.

To víno je čistej hédonizmus. Směska ovoce, květin a medu, říznutá nádhernou vůní kulečníkárny na horský chalupě, kde vládne fousatej správce s obrovským bernardýnem. Kulečníkárna, herna, která je zavřená a netopí se tam, mě ohromě přitahuje. Je tam krb a v něm ohořelý kousky dřev, normálně se tam kouří, ale zrovna jste na horách v březnu a na chatě jste skoro sami. Pootevřete dveře za tlustým závěsem, dejchne na vás chlad a vůně lakovanejch palubek, popela a silvestrovský párty. Jenže kolem už kvetou první kytky a potoky bublaj jarem. Rychle zase zavřete a vydáte se po schodech do podkroví, kde máte pokojíček s palandou. Na chodbě voní lyžárna, její hůlky a vosky.

K uzenýmu lososu sedne slaďáček naprosto bravurně. Vrchol večera právě nastal, jakkoli to může mít vliv na vaše partnerský soužití. Říkám si, že k rybám měly teoreticky přístup všechny krevní skupiny, takže i takovej sběrač mohl sem tam něco ulovit na udičku. Po rybách mi je nejlíp. Jsou tichý, jemný a skromný. Nehýkaj jako vembloudi, nebučej jako krávy, nebékaj jako horňácký folklóristi.

Lehko je mi, volno. Vnitřnosti se mi tulej jak hejna sardinek všech moří, hladěj si svoje těla navzájem. Možná se chtěj lísat, možná čechrat, třeba jenom se foukavě ovívaj.

Jakou máte krevní skupinu?