Vinařská architektura 1.

V létě, až roztajou kry na Berounce a zazelená se zahrada, míza poleze zase nahoru, opře se do listů a květů ve vinici a z proutků nadělá stromů, budeme za naší domečkochatičky dělat bydleníhodný dům. Poslední půlrok ležím v časopisech o bydlení, zjišťuju si ceny betonu a dřeva, zajímá mě energetika a solární panely, ohřev vody, izolace a čerpadla. Brousím po webech a hledám inspirativní domy. Sem tam narazím na něco, co bych si moc rád postavil. A ejhle, ono je to vinařství. Tím pádem už vím, že když se budu nudit, pořídím si medvídka mývala nebo začnu dělat do architektury.

Vinařská architektura je celostní obor. Věnuje se mu množství webů, blogerů, odborníků. Vyšla o něm celá řada knih a moře článků. Daleko víc než vinaři a vínomilci se jím ale zabývají architekti a dyzajnysti (zvláštní slovíčko), jenže to asi dá rozum. Pro vinaře je sklep to co pro uhlobarona důl. Díra v zemi prostě a její podstatou je chládek. Pro architekta je naopak budova vinařství výzvou z největších. Jde totiž o vyprojektování symbiózy mezi vinařskou krajinou a účelovou stavbou, o propojení prostoru a jeho svázání do díla člověčích rukou. Tak jako se slunce zavírá do lahví, tak se fermentace a zrání zavírá do dřeva a betonu.

Monstrózní flák. Fotka vpravo nahoře je z vinařství Casa Lapostolle. Ta stavba mi učarovala hned na první pohled. Je to šestipatrová budova vinařství Clos Apalta, která je projektovaná tak, aby umožňovala hroznům čistě gravitační pohyb do láhve. Od příjmu a odšťopkování na prvním podlaží (počítáno shora) do patra pro fermentaci, odsud do skelpa pro první rok, níž do sklepa pro druhý rok a tak pořád dál až po lahvování a láhvosklad. Na podrobnosti se mrkněte sem, stojí to za to. Vypadá to, že kromě gravitační teorie tady použili i dost pokory před přírodou, což se ukazuje třeba na recyklaci kamenů po odkopu, ze kterých sestavili podlahy. Aby tý pozornosti nebylo málo, sebralo tohle vinařství jednu zásadní cenu – Víno roku 2008 Wine Spectatoru. Jejich Clos Apalta 2005 ohodnotil James Molesworth na 96 bodů, což při ceně 75 dolarů může být pro leckoho pokušením. Jenže dejte tolik peněz za Carmenére z Chile, co se na něm vyřádil Michel Rolland!

Druhá fotka je ze Španěl. To Santiago Calatrava tu postavil v Rioje (vyslovte v Rioše, v Rioze, v Rioche nebo jinak dle vlastního uvážení) vlny na vinici pro Bodegas Ysios. Calatrava je hodně zajímavá osobnost. Věnuje se hlavně monumentálním stavbám – mostům, muzeům, mrakodrapům a nádražní halám, udělal se taky skrze olympiádu v Barceloně. Jeho projektům, právě tak jako u vinařství Ysios, často dominuje oblouk, mající pro něj zřejmě nějakou zvláštní symboliku. Mrkněte se na fotky z vinařství sem. Calatravovi sem tam jeho odpůrci vyčtou nepraktičnost nebo neodstatek skronosti a pokory. On zase tvrdí, že krása je ráda velkolepá a daří se mu ji jako takovou zhmotňovat. A to může vypadat jako potápějící se UFO, což je třeba příklad jeho centra věd a umění ve Valencii – Ciutat de les Arts i les Ciències. Právě práce pro Bodegas Ysios mi z tohodle pohledu přijde tak trochu symptomatická – vlnící se střecha a chrámoidní charakter průčelí by mi seděl spíš ke knihovně nebo k nádraží. Intimita vína mi přijde příliš křehká na konfrontaci s tak brutálním názorem. Stavba je to nicméně krásná; jenom když se kouknu na ty ztracený sudy v obrovský hale, jsem taky tak trochu…   Ztracenej…

Třetí stavbou je budova vinařství Peregrine Wines, kterou u protinožců postavil architekt Chris Kelly z ateliéru Architecture Workshop. Tenhle gigantózní podnik, zpracovávající 650 tun hroznů ročně (hlavně Pinotu), si přál odpovídající sídlo pro svoje vínorejdy a vlastně i něco, čím by dostatečně etabloval svoji značku na trhu. Cílem stavby bylo zastřešit několik různých částí stavby a vytvořit tak jakousi estetickou celistvost ve funkční rozdělenosti. Zástupci vinařství pak jasně definovali požadavek, že by mělo jít čistě o budovu pro zpracování hroznů a že nestojí o integraci prodejních nebo jinak zaměřených prostor do stavby. Chris Kelly v dominantě budovy – střeše – jakoby zastavil ptačí křídlo uprostřed pohybu. Jakoby nadhodil deku nad spáčem, která se mu pomalu vrací na tělo. Přijde mi jenom, že takovouhle plochu by šlo krásně využít třeba pro solární panely, zásobující energií provoz vinařství. Střecha má namísto toho průsvitnou róbu, připomínající deformovanou vodní hladinu. Ale co. Třeba mají na tom Zélandu energie dost.

Těch staveb, co by stály za pozornost a komentář, je mraky, takže si už plánuju další článeček. Chtěl bych v něm zabrousit do Napa Valley, do Španělska i do na našich háječků. Když budete mít nápad na nějakou zajímavou vinařskou stabvu, dejte vědět!

Mimochodem: znáte nějakou fajn, solidní, levnou, precizní, milou a vstřícnou stavební firmu, která by nám zrekonstruovala dům?