Na víně s panem Skleničkou
Doba všeobecného přežírání, mrnění a zevláctví dostupuje vrcholu ve svátečním čase. Znáte to. Místo modlení a kostelování se válíte u Šafránkový a rejpete se ve vanilkovejch rohlíčkách. A dokonce pro to máte omluvu – to, že většina lidu dělá zrovna úplně to samý.
My jsme si s panem Skleničkou řekli dost. Rozhodli jsme, že všedně sváteční dny si obohatíme o vzájemnou společnost a slezli jsme se, abychom se namísto každý sám opili společně. Za téma byl velitelským hlasem staršího zvolen Pinot, možná proto, aby se mi hostitel mohl pochlubit několika exempláři svých burgundských úlovků. Jeho e-shop mu totiž před Vánocema úporně drancovali vínochtiví nájezdníci a tak se bál, že tam nezbudou ty pořádný fláky.
Teď je třeba říct, že na Skleničku jsem se v dobách historicky předvinografích s důvěrou obracel s prosbou o radu, kam se vydat a co ochutnat v Burgundsku. Věděl jsem, že má z oblasti leccos napito a že mi poradí pár fórů, jak se vtírnout k vinařům do sklepa a tak. Poradil a já si leccos přivezl, hodně ochutnal a prostě tomu propadl. Takže jsem celkem chápal, že chce mejdan hostit. Taky bych to tak udělal. “Neber tu Moselu,” nabádal mě, když jsme si ujasňovali program: “Když vypijeme láhev Rieslingu, tak už nám zbudou síly jenom na dvě tři červený.” Měl pravdu. Co se teda pilo?
Na úvod jsem vytáhnul láhev od Zdeňka Vybírala z vinařství U Svatého Tomáše – psal jsem o ní tady a zařadil jsem si jí i do osobního ročního toptenu. Znovu mi atakovala smysly pro výhodnou koupi. Ty komplexní vůně kávy, mocca, dřeva, hlíny a minerality mě prostě berou. Jenom čuchat k tomuhle vínu za tu stovku (!?!) stojí. Je samozřejmě vodovější než burgundský z Burgundska. Někdo tomu bude říkat řidší, někdo elegantnější. Osobně mám navíc rád vína k jídlu a především jako doplněk k jídlu je i chápu. Takže monstrózní extrakty a brutální nabušenost nejsou faktory, který by mě oslňovaly nebo posílaly do kolen.
Skleničkův rozjezd byla generická radůstka Hautes Cotes de Beaune od Marca Boutheneta z Cheily les Maranges. To je pěkná věc z roku 2005, kdy udělal vynikající víno asi skoro kdokoliv. Někdy mám pocit, že by se to povedlo i mně, kdyby mě k tomu někdo pustil. V poznámkách mám: sedlácký víno, i po vydejchání trochu hranatý, hodně taninů, kvádr rybízu prostě. Taniny vyhladí čas a pak z toho bude elegantnější verze téhož. V zásadě ale vynikající kvalita za tuhle cenu.
Pak přišly žampiónky na divaně, máslo mouka pepř a sůl. Vlastně nějaký bylinky a pršut a taky paštičky a k tomu Skleničkův hajlajt: Gevrey-Chambertin Vielles Vignes 2004 z trati Aux Corvées. To je vinice, která leží přímo mezi vesnicí (na západě) a silnicí (na východě). Sklenička tvrdil, že tyhle žamprdóny jsou s tím vínem skvělý kombo, ale to máte tak: každej svojí chuti strojvůdce. Kdybych vymýšlel ten péring já, servíroval bych koňský popruhy, politý třešňovo švestkovým kompotem a zajídal očouzenou smolnou větví s máslem. To je víno, který funguje už skoro jako likér. Žvejká se to, žmoulá a na jazyku šoulá, působí to teple až horce, vřele až svůdně. Hajlajt prostě.
Dlouho Sklenička váhal, co otevřít na závěr. Přeci jen jsme byli jen sami dva a měli jsme v sobě už tři láhve. Volba teda musela padnout na něco, co nás neurazí, a přitom to nebude házení perel ožralejm sviním. Takže to vyhrál Pernard-Vergelesses od Domaine Michael Voarick. Ovocitá jednodušší záležitost, mladá děvčica jak proutek, pěkný tělo, svěží kyselinka i rozkošně načrtnutá figurka.
Výsledků mejdanu pro mě bylo několik. Zaprvé jsem se zase přesvědčil, že chuť člověka je individuální a ani dva (jinak si rozumějící) vínomilci se nemusej shodnout na definici nebo hodnocení jedný láhve. Ten má rád ovoce, ten zas drcený šutry. Jeden je na dřevo, jinej na kouř. Ten na vanilku a ten na máslo. Jeden je na pribiňáčka, druhej na termix prostě. Pak jsem se utvrdil v tom, že v Burgundsku je krásně a že tam zase musím. A do třetice mi došlo, že kdo nepije vodu, toho ráno bolí hlava. No a pak že svět není plnej překvapení.
Co jste zajímavýho vypili o svátcích? A s kým?
Jéjé, děkuju za propagaci :o) a přimlouvám se za opakování v rozšířené sestavě, na Moselu se těším!
Taky mě překvapilo, kolika Pinotů jsme se podívali pod sukni, jen upřesním, že Aux Corvées stejně jako všechny ostatní vinice Gevrey-Ch. AOC leží na západ od vesnice směrem ke svahu, na rovině mezi vesnicí a silnicí jsou vinice většinou klasifikované jako Bourgogne AOC. Aspoň mi to tak vysvětloval jeden místní vinař, snad jsem to pocjopil správně :o) Ad párování: příště ti k Chambertinu podám koninu politou griotkou, barbare řevnickej!
Sklenička: Taky jsem příště pro rozšířenou sestavu. Téma Riesling!!
JinakAux Corvées je vážně vinice mezi vesnicí a státovkou. Když přijedeš od Dijonu, tak je to po pravý straně za Baraques a La Brunelle. Pak je Aux Corvées, za ní na jih Jouise. Pro snazší orientaci: mezi ulicema Rue de la Croix des Champs a Rue de l´Ancienne Poste leží na severovýchodě Baraques, na západ od ní La Brunelle a pod nima je právě Aux Corvées. To s klasifikací vinic na druhý straně silnice je samozřejě pravda, i když jsou výjimky.
nemam te opravovat zpameti, kdyz vim, ze mas na nocnim stolku rozectenyho Coatese :o) pan Guillard mi to ukazoval na mape, ale mohl jsem to poplest. Jeste jednou diky za navstevu.
Přidám se, když to bude v pátek 🙂
Ale žádné AOC nedovezu. Já tak možná DPH nebo KFC 🙂
Máme jen Moravu.
Jo jo, ryzlinkové téma, je moooc lákavé, to bych se taky přidal…..
Tak tohle mě fakt bavilo!
j.j.
Hmm, pár ryzlinků z Alsaského AOC by se ve sklepě určitě našlo, i když Sippovi nebo Beyerovi se těžko budou rovnat.
Od pana Guillarda mám ještě asi 3 lahve Chambertinu 1998 Aux Corvées v.v. a je to také úžasné pití. Asi nejlepší z toho, co jsem si v květnu z Burgundska přivezl.
to Vam panove zavidim takoveto vanocni pinotovani!
pokud se ti povedlo ukoristit recept na zampionky, pekne poprosiim (klidne do emailu) – pripadne jestli by byl pan sklenicka tak hodny? 🙂 na obrazku to vypada zajimave, ale nechybi tomu trocha parmazanu?
m.s.
Evas: Snad ti to půjde do diety 😀
oa: Uděláme mailing, neboj!
Tom M: To by bylo zajímavý porovnání 04 a 98!
Pavouk: Sýrovali jsme i bez parmédžia. Ale recept ti bude muset poslat Sklenka, bo ja ani nevim, co to tam cpal. Jsem halt barbar řevnickej 🙂
S tema rohlikama sa to nedá dlúho přežit 🙂 Jednú sa musím vrátit do normálu, ne?
Vinny pavouk: recept už je dávno na Skleničkovém blogu:
http://vins.blog.cz/0802/recepty-pani-sklenickove-funghi-porcini
Vinograf: Jo, to porovnání by mohlo být zajímavé, nebránil bych se tomu. Akorát je trochu problém, že bydlím v Táboře.
Evas: Namáčej si je teda aspoň do rumu 🙂
Tom M: No jo, co s tím – možná že Stromovka je napůl cesty odevšad.
8,11 – už to tady řekli za mě :o) jen doplním, že parmezán na tom byl, fígl je v tom, že se houby pečou 18 minut v elektrické troubě (200 oC), potom se vršky posypou parmezánem a dají zapéct na cca 2-3 minuty, parmezán udělá nahoře “špunt.” Druhé doplnění, které mě trklo až teď, já furt vykládám, že se to jmenuje funghi porcini, ale to je blbost, jsou to funghi ripieni :o) Okoukal jsem to v toskánské restauraci na zámku v Brandýse nad Labem, ale už to tam nedělají 🙁 Jeden z fíglů je, že k tomu Chambertinu s výzaznými višněmi a kůží to dodá vůně a chutě lesa, podhoubí atd., další výrazné burgundské tóny. Tož tak a dobrou chuť.
Tom M: diky diky za upozorneni! to mi uniklo 😮 …a jsem rad, ze jsem se docetl o tom (mnou oblibenem) parmazanu 🙂
Sklenicka: byl jsi o minutku rychlejsi 🙂
Ještě dodatek k vlastním dodatkům, právě jsem si po sobě přečetl původní recept – dá se s tím experimentovat, neměl jsem špenát, použil jsem jen anglickou slaninu, petržel a sýr s modrou plísní (na ochucení), špetku nějakého koření a na závěr parmezán. S čerstvými bylinkami a kořením je to lepší, kdysi jsem to zkoušel i s koprem. Základ je slanina a slaný sýr, jak popsáno v odkazu na komentáři 11. Experimentujte, upravujte! Je to původně italský předkrm.