Vinařem v Dobřichovicích (část 2. – elevace kvalitě netratí)

To není země, to je zahrádka. Tak jedu skrz Brdy a vzpomínám na pana Hrušínského, jak se kochal. U nás u Berounky je tak maximálně bláto, ale tady nahoře leží skoro pět čísel sněhu a tak místo blátoláka by se dal postavit i tenhleten. Santa Claus. Ještěže ten kamion přede mnou se do kopce tak vleče. Jinak bych si tu krajinu ani neprohlíd´.

Cíl mise? Dva zahrádkáři malovinaři, pěstující révu ve výšce 450 metrů nad hladinou Baltu (a mohli to mít ještě o 0,46 metru výš, kdyby se to měřilo tak, jako do roku 1955 – to jsme to odvozovali od hladiny Jadranu v Trieste). Jedu sbírat zkušenosti s vinařením v oblasti, která si zatím neklade apelační nároky, ale v budoucnu (až se ještě krapet oteplí) bude třeba produkovat excelentní vína. No, nijak dramatický to asi nebude, ale podstatou návštěvy je jedna věc – přesvědčit se, že nemusíte vystudovat vinohradnictví na to, abyste mohli dělat doma víno a to se dalo pít. Že se nemusíte stěhovat na Moravu, že stačí mít dostatek nadšení a můžete začít na vlastní zahradě. A učit se za pochodu. A zkoušet to.

Kousek za Příbramí sněhu ubyde, zůstává jen semtaflek na zemi, je hnusně a lezavo. Vítá mě Pepa Štverák a Pavel Kopička (krásná jména) a provádí mě po viničce za domem. “Dostali jsme se k vinaření vlastně náhodou,” říká Pepa. “Někdy v létě 2002 jsme se byli podívat u Znojma, pili jsme vína ze Šobesu a už se s tím nedalo nic dělat.” Dneska mají na zahradě asi 160 hlav a plánují další rozšíření. Kromě toho celkem vážně přemýšlí o možnosti věnovat se tomu nějak víc, s větší vinicí. Ale to je hudba budoucnoti, kéž jim to vyjde.

Z odrůd vysadili Agni, Biancu, Regent a Šeďák, pokusně zkoušejí i Muškát, Pinot (pár keřů) a po jednom nebo po dvou hlavách mají i pár úletů, jako je třeba Festival. “Bianca je zrovna úplně zlatá. Krásně dozrává, má slušný výnosy i cukernatost. Sklízíme to v pozdním sběru, jako prakticky všechno. To se daří i díky redukci hroznů – máme tam většinou kolem kila dvacet na keř.” Bianca je poměrně dobře známá interspecifická odrůda, která je do chladnějších krajů bezva, protože má jedno z nejkratších vegetačních období. Pozdě raší a pak jede jako blázen. Zraje naopak časně, sklízet se dá už začátkem září. Fajn tip na výsadbu.

Agni je brzská červená odrůda, která vznikla jako kříženec André s Irsaiem. Dává pěkný výnosy i cukernatost. Jediný, co mi na ní přišlo škoda, je její aromatika – víno čistě z Agni je totiž celkem voňavka, což mi moc nejede. Naopak Regent dává spíš víno hutnějšího typu, což tady znamená, že jde v podstatě o neutrální víno s vyšším obsahem tříslovin. Jako ideální by se tady jevilo cuvée obou odrůd, což kluci taky sem tam udělaj.

Vinifikace probíhá ve sklípku pod domem. “Většinou se to rozjede spontánně, hlavně u červených odrůd to není problém. Bílým je občas třeba pomoct. Nefiltrujeme, nečíříme, láhvujeme zpravidla skoro po roce školení v demižonu. Občas uděláme nějaký pokusy – třeba jsme si koupili dubový chipsy a dělali jsme si takovej kvasibarik. Zajímavá zkušenost.”

Ochutnali jsme na místě Agni, Biancu, oba v pozdním sběru z roku 06 a dokvášivší Regent z letoška. Všechno príma. Všechno poctivý, přírodní, harmonicky usazený. Nikde z toho nic nečouhá, ani kyselina, ani alkohol. Všechno je to zabalený do přírodní ovocnosti, nic nemá zbytečnost mejkapu a pudru, šminek nebo čančání. Prostě si představuju zrzku, která v jarním dopoleni bosá věší prádlo na zahradě, nemusí se malovat ani se sebou dělat divy, protože jí stačí přirozenost, která je její největší krásou. K jídlu je takováhle žena to nejlepší, co si můžete přát.

Znáte tu realitu venkovskýho koštu, kdy místní borec, co nikdy nic neetiketuje a nalahvuje jenom pár flašek, spolehlivě převálcuje zavedený podniky? je to nadšenec. Neživí ho to. Nemusí se za ničím hnát. A proto má krásný vína. Kdybi mi tihle kluci chtěli prodat sedmičku po stovce, nechal bych u nich majlant. Ale nechtěj. Jednak to nedělaj kvůli penězům, jednak toho maj sami málo. Dostal jsem od nich dva kousky domů – Regent a Biancu, za což jim hrozně moc děkuju.

Vaši oblíbení malovinaři, které nikdo nezná?