Dej si na jazyk ret. Ret si na jazyk dej.
Hele slovo! Teda logos. Rozum a síla vína, jeho propojení s démonem, kamenem a stromem. Volá na mě jak Svatej František s Assisi, volá na mě jak Svatej Augustin z Hippo, jak Jan Zlatoústý ve výkladu listu Římanům – že jedna z vin pohanů spočívá v tom, že čest, která náleží Bohu, vzdávali démonům, kamenům a stromům. Sakra, tyhle pohani dělali v Řecku víno tak, že bez propojení s démonem, kamenem a stromem by z něj byly jenom další starověký unifikáty, co nevydržej zakopaný do země ani do příští sezóny.
Jan Zlatoústý (jestli si vzpomenete na solmizaci – to je to do-re-mi-fa-sol-la-ti-do – tak ta pochází z hymnu na jeho osobu) měl celkem vyhraněný názory. Kdyby je měli i Řekové, retsina by se nám nikdy nedochovala. Původně totiž borovou pryskyřici do vína nepřidávali, ale zalepovali s ní amfóry. Pak přišlo dřevo, sudy. To se psalo asi třetí století a chuť pryskyřice najednou byla tatam. Jenže místňáci to tak nenechali. Borová smola už nebyla potřeba, ale ládovali jí tam stejně, protože jim to tak prostě chutnalo. Ozval se vox populi prostě.
Tak nám, stejně jako Guidonovo “Ut queant laxis”, zůstala retsina dodneška. Jde prostě o víno v bílý nebo růžový variantě (používá se hlavně odrůda Savatiano a Assyrtiko plus odrůdy lokální), do kterýho se při fermentaci přidá trochu pryskyřice z místních borovic. Prokváší se většinou do sucha, takže je ideální jako letní pitíčko. Dá se pít jako stříček nebo jen tak, měla by mít ale dost nízkou teplotu. Párování je celkem univerzální – salát s červenou cibulí a fetou, olivy, velký kolečka cibule a maso na pepři, hovno s cibulí, opečený papriky, musaka a tak. Kromě tradičních záležitostí z Peloponésu se podle mě hodí i k orientální krmi – je vychlazená a aromatická jako třeba Tramín, i když chuťově je to jinde, to je jasný.
Retsina Lafkioti je jak prostá venkovská řecká kráska. Vlas hustý jak havráně, ruce mozolnatý jak starej Magdón, pižmem a lesem vonící jak kdyby se právě pelešila s hajným Robátkem v jehličí a cestou zpátky nasbírala klestí na otop. Ročník? Dámy se přece na takovýhle věci český gentleman neptá. Možná ani doma nevědí. Zdá se vám laciná? Ale vždyť si ji neberete domů. Je to jen takovej letní románek. Nechcete s ní prožít celej život, jen si trochu užít přece. A na to je dobrá až moc.
K čemu si dáváte retsinu? A máte nějakou oblíbenou značku?
no vida, tuhle se mě manželka ptala, jaké víno k cibuli – a já myslel, že k cibuli jde jen pivo.
Jakto, že v Řecku do toho ještě nešli přes ten trik “Víno a zdraví”? Určitě kdyby si zaplatili nějaký výzkum, tak by zjistili, že pryskyřice v žaludku pomáhá třeba na vyhojení vředů nebo že ta vrstvička brzdí vstřebávání a člověk tím pádem hubne. Já teda jsem někde četl, že na terpentýn (co se získává destilací pryskyřice z borovic) jsou dost časté kontaktní alergie. Já naštěstí alergie nemám, takže občas Resinu dám. ale nesmím překročit lethální dávku jedna lahev za dva roky.
mimochodem za ten parádní filosofický úvod máš u mne sto bodů (počkat, neříkal jsem někde, že bodování je blbost?)
p.j. Vidíš, k tý cibuli by byl Tramín asi lepší. Nebo Ryzlink, obojí se zbytkáčkem, protože ta cibule jak zkaramelizuje, zesklovatí, tak zesládne a zešťavnatí. A díky za pochvalu, jen mám pocit, že to lidi odrazuje a nedostanou se přes ty moje úvody k vínu 🙂
Já čtu převážně úvody (ale já jsem tu tak trochu mimo, že? :)) Retisnu vyzkoušenou nemám, Jana Zlatoústého taky ne. Jen nevím, do čeho se teď pustit dřív. Navrhuju kontaktní alergie léčit nízkou koncentrací v retsině. Něco jako očkování proti terpentýnu 🙂 To by vědci určitě dokázat mohli, když se budou trochu snažit 😉