Močůvka a rybízek
Když napíšete o víně, že voní jako močůvka na kvetoucí louce, málokdo si ho poběží koupit. Vtip je v tom, že jakmile se do vína noříte hlouběji, přestanou vám rozmačkaný bobule čehokoliv tak nějak stačit. I dřevo je pak zas jenom dřevem, i vanilka vanilkou. Komplexnější aromata začínají teprve za primární ovocitou.
Chvála těm, kdo svoje vína neznásilňují a nehoní se za přímočarou líbivostí. Dneska patří chvála Vinařství Pod Martinkou za jejich Rulandské modré 2005. Etiketa sice nabízí “jemné ovocné vůně přezrálých třešní, lesních plodů a hořkých mandlí,” ale někdy ani ten kdo hledá, nenajde. Daleko snáz se mi vybavila scéna jak z bratří Mrštíků: Na louce (asi někde u Hořic) sedí zemědělec; právě má pauzu na sváču. Za traktorem je zaháknutá cisterna s močůvkou, hlína se jí právě napíjí, zatímco rolník se chystá k jídlu.
Usadí se na spáleništi – o kousek dál nedávno někdo vypaloval trávu a chytlo tam kus lesa. Shořel i ten rybízek. Spáleniště je pořád ještě cítit nasládlou pryskyřičností. Vandalové.
Co to máme dneska k jídlu? Áha. Chleba s marmeládou a kyselý okurky. Zakousne džem, napije se láku z okurek. Přivoní ke sklenici… Není tomu nic? Asi ne. Močůvka a spáleniště mu čpí pod nozdry.
Rozhlédne se po okolí. Už asi ví, kdo to tady pálil tu trávu. Ten blbec – ten z toho hasičskýho spolku, jak on se jenom jmenuje… už vím: Shiraz Australský. Mít já trochu mohutnější tělo, nebejt taková žoužev prostě, tak mu ukážu. Jenže on má, přivandrovalec jeden, u nás spoustu kamarádů a já jsem jenom malej českej pinot. Ale co. Zase mám daleko hezčí ženu. Telecí. S brokolicí. Heč!
Jak si představujete poctivost? Jako malotraktor? Proč máme strach ze svojí malosti? Není to známka zakřiknutosti? Jaké znáte ctnosti?
Pravdu říkáš a ještě k tomu vtipne :o) Nedávno mne žena dostala hláškou, že to voní jako “nastarovaný autobus na návsi pod lípou” :o)) Ale podobný popisek by opravu neprodával :o)
Ryzlink, že jo? Ty umí tohleto aromatické pošušňání. Na tu etiketu bych ale zbytečně blbosti nepsal, zdá se mi to pak trochu zavádějící.
Vinograf: jojo, Ryzlink rýnský „Maidenburg“ pozdní sběr 2006 z trati „Valtická“ od vinařství Reisten 🙂 Osobně popisky senzoriky na lahvích moc nemusím. Třeba předem nějaký “gastrotip” bych i ocenil, ale to bych musel vědět, že tam vinař necpe jen nějaké univerzální poučky, ale skutečně to zkoušel :o)
Gratuluji k tvemu stylu a smekam! 🙂 dobre se to cte a navic vtipne (jak uz okomentoval J.C.)
Popisky na lahvich jsou pro me take mene vyznamne, zvlast kdyz jsou v nasich koncinach vetsinou tistene v dobe vyrazne mladeho vina. Daleko lepsi by bylo neco jako winemaker’s notes nebo tasting notes primo na strankach vinarstvi (jako u nekterych zahranicnich), kdy je mnohem vice mista pro informaca a navic to lze snadno aktualizovat a doplnovat. Tuto vyhodu ale dost vinaru nevyuziva a prave naopak jejich weby nenesou zadnou informacni hodnotu. Castecne uspokojujici muze byt alespon neco, jako Znovinsky prehled nazralosti…
ale to uz odbocuji od tematu prispevku a i diskuze, omlouvam se :o)
m.s.
No jo, když ono to na těch lahvích tak hezky zní, že to potom i nějak líp chutná ;))) Hezké čtení! A přeji všechno dobré tomuto webu, tfuj, tfuj, tfuj…A milého autora velice zdravím a hlásím, že již mám hlídání a že můžeme vyrazit 😉
Souhlasím s váma. Hlavním důvodem asi je, že se spousta lidí bojí říct, že tam vlastně cítí kysaný okurky, hlínu nebo pot. A tak jim to vinaři ani necpou. To aby se náhodou nikdo nelek´.