Bordel

Baví mě mít uklizeno, i když to tak u nás nevypadá. Nejsem schopen pořádek udržet. Poloha věcí je průsečíkem záměru a skutečné moci na ploše času a v kvadrátu fantazie. Nápad přichází za nápadem a návrat k předchozím činnostem se odkládá, nové činnosti jsou opouštěny pro ty ještě aktuálnější a teprve na prahu vyčerpání a totální ztráty niti jsou postupně obnovovány a dokončovány. Odstup často pomáhá spatřit dílo jako geniální a opuštěné v pravý čas, netřeba dalších úprav.

Jako když zafouká vítr. Když zafouká moc, strom se položí a vytrhne s sebou bal i s mechem, šutrama a kapradím. Padne do větví, větev se zlomí a zabodne, zlomí desetiletý semenáč. Jeho koruna vadne, nafouká do ní listí, doupě ježků na tuhle zimu. Pod vytrženým kořenem udělá se louže s čolkem, rozryjou to prasata, daj tak klíčit habroví s bříze, v jejich korunách udělá si straka hnízdo.

Příroda neuklízí. Má ráda bordel. Nápad za nápadem ji brání vracet se k úklidu, radši má čas a mravence, ti to uklidí nejlíp. Zpětně ohlídne se a vidí, že to bylo geniální a úklidu netřeba. Její bordel má smysl. Dává život. Je sám životem.

Zahrada? Kámo, neuklizená zahrada, to je ráj života. Pavouci si maj kam zalézt, samotářky si najdou úkryt, motýli se líhnou a ptáci do trní před kočkama zalezou. Nesekej furt! Nech to trochu. Neuklízej furt. Bordel dává život. Je sám životem.