Co komu chybí

Měli jste někdy LSD? To je vám prdel. Svět získá naprosto netušený rozměry. Všechno se nafoukne a rozestoupí, takže vidíte i ty nejmenší detaily všeho, i toho, co normálně vidět není. Duše a jejich záhyby. Skrytý motivy, komplexy a zasunutý křivdy. I ty vlastní. Na chvíli se vás zmocní buddhovská podstata a nahlídnete smysl světa. Marnýho pinožení a klokotání existence a všeobjímající jednoty. Občas, i po dvaceti letech od poslední intoxikace, se vám objeví flashback. Najednou stojíte a tohle poznání vás uchopí a na vteřinu s váma zacloumá, abyste na to nezapomněli. Stál jsem na ochutnávce ciderů a rozhlížel se po sále.

Trumpeta Apples mají investora, spoustu letáků a propagačních samolepek. Je tam ten design. Fakt dobrej. Jsou hodně rozjetý a komunikujou ve zvláštních frázích. Když je chcete rozluštit, zjistíte, že jim chyběj znalosti. Prakticky všechno outsourcujou, takže nevědí, odkud jsou jejich jabka, na čem se to lisuje, ani jaký používaj kvasinky. Tank s plovoucím víkem by nepoznali od tlakovýho vinifikátoru. Ale čert to vem. Jsou cool a trendy.

Martin má nejlepší cider z přehlídky. Všichni se ho ptaj, co jak udělal, kdy přetočil, jak zasířil, jak to zrálo. Martin je možná talent od přírody, ale ještě spíš má štěstí začátečníka. Rád by vám to všechno řekl, ale vlastně si to ani nepamatuje. Dělá tesařinu, takže přetáčel určitě vy chvíli, kdy zrovna nelezl po střeše. Zřejmě v noci, kdy se uchýlil do sklepa za slivovicí a viděl tam ten demižon, na kterej přes tejden na montáži zapomněl. Martinovi chyběj zkušenosti. A ty bude nabírat špatně, protože padesát už mu bylo dávno a víc než těch třicet litrů ročně ani nemůže dělat. Nikam se mu to prostě nevejde a kdyby to někde zavazelo, stará mu to vyleje.

Bob a Pop si to celý prošlápli. Začali s ručím lisem na patnáct litrů a dneska maj fabriku. Vědí o cideru všechno, uměj tahat hadice i analyzovat plynovej chromatograf. Vědí, který čerpadlo utáhne rmut a když jim vyhoří etiketovačka, sednou si jako za starejch časů ke stolu a lepěj rukama. Bobovi a Popovi chyběj prachy. Potřebovali by lepší vybavení, chtěli by mít vlastní sady, aby si ohlídali zdroje jablek. Jsou plonk a všechno co vydělaj, investujou zase do firmy a do splácení obřích dluhů.

Kolotoče&Houpačky maj prachů dost, kanceláře, sekretářky, hlavičkový dopisy. Papírově velký obraty, ale nikdo je nezná. Paní má síťovaný punčochy, pán vypadá jak údržbář v ruzyňský vazební. Rozhodli se vyprat kapitál z Matějský a naskočit na ciderovou vlnu. Jeden jejich známej má kámoše ve Francii, co jim s tim radí. Chybí jim chuť. Nejenže oba hulej jak fabrika, ale ještě navíc jim je to úplně jedno. O chuť nejde. Všechno si najde svýho zákazníka.

Craftpunk se jim všem směje, protože ví, že se nic dělat nemusí a zkvasí to stejně. Vysílá do tanku kosmický vlny a kvasící mošt zaklíná lenochovou mantrou. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Příroda to zvládne sama a on to pak jenom prodá a vymyslí k tomu nějakou trendy povídačku o záchraně krajiny. Craftpunkovi chybí pokora. Ví, že v hlavě může všechno na světě a tak trochu mu to stačí.

No a v pozadí stojí Hubert. Hubert u mě párkrát byl, je z vesnice vedle. Něco si poslechl o cideru, pokejval hlavou a za rok mi přinesl nejlepší cider, co jsem kdy pil. Ptal jsem se ho, proč nevystavuje. Proč s tím nejde ven, do světa. Že by je všechny strčil do kapsy. A on že to byla jenom taková sranda, že teď vymejšlí chov raků v symbióze s řasama a už na to dostali dvacet miliónů od EU.

Vteřina uplyne a flashback je pryč. A zase tam stojím a vidím desítky nadešnců, co to dělaj nejlíp, jak to uměj. Protože kdyby to bylo jinak, nebylo by o čem psát. Ani mluvit.