Pole
Podařilo se mi koupit kus půdy. Úzkou půlhektarovou nudli lemovanou cyklostezkou a říční hrází, za kterou je louka a řeka. Nanosil jsem tam kolíky a zatloukl je do země. Nevím, kdo první vymyslel, že nějakej kus země byl prostě jeho, ale vymyslel to dobře.
Ten příběh by se měl povídat od začátku. Začátek je právě takovýhle pole, na kterým to za pár let bude vypadat tak, jak si já představuju budoucnost zemědělství. Víceméně sad. Spon tak osm na deset metrů. Vysokokmeny, původní odrůdy. Hlavně jabka na mošty, na cider a na kořalku. V meziřadí maliny, rakytníky, ostružiny. Možná kanadský borůvky. Kukuřice, dýně, okurky. Česnek. Zbytek oseju vojtěškou, svazenkou, komonicí… Dám tam maringotku se včelama.
Bude to chtít traktůrek, protože ono asi u toho půl hektaru nezůstane. Malej, jasně. A asi mulčovač k němu. Rozmýšlím to tak při první návštěvě coby majitel. Dovezl jsem si metrák pecek z višní, co skončily v sirupu. Všechny pecky jdou do země na hranicích pozemku. Bude z nich živej plot z větví zapletenejch do sebe.
Slunce do mě pere jako zjednaný. Bude to chtít pořádnej slamák taky. Přešel jsem louku, vklouzl do vody, který je v parným létě sotva do půli stehen, a nechal se unášet sto metrů proudem. Paty mi štrejchaly o říční kamení a kolem šplouchaly ryby. Myslel jsem na to, jak tu nedávno byl na návštěvě Vašek Smolík s rodinou. Provázel jsem je po sklepě, ochutnávali jsme kořalky. Po sedmým vzorku se ke mně přitočila Vaškova Jana a položila mi ruku na rameno: Ty máš ale krásnej život, co? Povídá mi.
Jo, přesně něco takového plánuju u nás na východní Moravě. Snad mě váš článek nakopne, abych se do toho konečně naplno pustil. Jen najít za humny nějaké pole, které je na prodej…Těším se na další posty o vznikajícím sadu…
Michale, pokud máte tu možnost, jděte do toho. Tady je to s půdou opravdu bída a tohle byla velká náhoda. Dejte pak vědět, jak jste to uchopil, ať si můžeme vyměnit zkušenosti!
Kupuje se blbě, ale dopisy s “nabídkami” na koupi od skrytých realitek pak chodí požehnaně…
Jinak s půdou u cyklostezky máme bohužel už taky zkušenosti.
Když jsme kupovali, nebyla tam.
Pak najednou jo.
Frekvence v sezóně (IV-IX) tak minimálně jeden cyklista za minutu a jedna výprava dánských (holandských, skandinávských, …) středoškoláků za hodinu jako bonus.
Živý plot jsme předtím naštěstí nestihli – byly by z toho veřejné záchodky. Jsou i takhle, ale aspoň v menším. Hajzplapír se rozloží, hovno rozmetené bubnovkou či křoviňákem už taková lábuž není a nejhorší jsou použité dámské vložky – nerozkládají se. Zahozené PET láhve apod. nepočítám.
Lidé v sousedství, co už měli vzrostlé stromy, poskytují nedobrovolně občerstvení turistům – očešou to za ně. O malinách či ostružinách nemluvě. S česnekem a jinými plodinami na poli už nepočítám, takový altruista nejsem.
Cyklisté se pak dělí do několika skupin – jedna z nich má jako součást jejich sportu i přisprostlé pokřikování na domorodce. Není jich sice moc, ale jeden za hodinu ano. Kazí náladu.
“Vodáci” (přesněji klienti půjčoven, kteří jsou unášeni proudem za pravidelného narážení do jednoho či druhého břehu) na řece jsou jen hluční, ale sem tam někdo má s sebou psa a sem tam nějaký ten pes má skvělý nápad honit v rámci dovolené ovce (sousedovy). A vzhledem k tomu, že z řeky na psa není nahoru vidět…
Včely jsou pak na samostatné povídání.
Závěr?
Pokud na turistech neplánuješ vydělávat a chceš si jen v klidu hospodařit, do koupi půdy v takovéhle lokalitě bych nešel.
Za nápad, jak ji smysluplně využít a mít při tom radost, budu rád.
(Sorry za anonymitu – má to důvod.)
Vy musíte být hrozně nešťastný člověk, když vám všichni takhle ubližují 🙂
Taky teď řešíme, trochu zvažuju, jak uchopit eventuálně vodní situaci. Líbí se mi verze někde kolem Liťáku/Štětí – staré sady/vinice tam jsou poměrně za hubičku, ale s vodou to asi nebude žádná sláva
Dane, to je přesně ten problém s monokulturou. Proto má podle mě smysl spojit pole a sad v jedno. Když nechcete nic pěstovat v meziřadí, je to dobré aspoň osít vojtěškou, hořčicí atd. Každopádně je lepší, když je zem ve stínu, hromada kořenů a dostatek humusu v půdě. Ta je pak dostatečně vododržná i na extrémní horůčavy.
A: Doporučuju zakopat na pole miny a dát k okraji pozemku varovnou ceduli.
Dokud to člověk nezažije, klidně se i vysmívá. Taky jsem proti “naší” cyklostezce nijak neprotestoval v době jejího plánování. Přišla mi jako dobrý nápad, zvlášť ve spojení s rekonstrukcí místní komunikace. A nechápal jsem lidi z vedlejší vesnice, kteří si vymohli “obchvat” a svoji cestu měli dál rozbitou. Ale je to jako s dálnicí – jen to člověka u cyklostezky nenapadne hned. Podobně mluví lidé, co zažili rumunský Banát před objevením českými cestovkami a po.
Jabka nikdo nekrade. Hnije to u cest každej rok (pamatuju se na jeden dokument o zemědělcích, kterej starej pán uzavřel výrokem: “Žádná krize neni. Dokud lidi nechávaj hnít jabka v příkopech u cesty, tak neví, co je krize.”). Kor starý odrůdy asi nebudou tak vizuálně lákavý. A až obrostou dokola ostružiníkem, tak cyklisti nebudou riskovat poškození svého funkčního cyklistického prádla.
Kukuřice a česnek jsou rizikový, to vídávám, jak majitelé v době sklizně česneku kempují ve stanu u pole, aby jim to někdo nesklidil, ale zase…bych řekl, že zdejší zloději taknějak nejsou takoví hajzli, aby sklidili někomu záhumenkovou miniúrodu, útočí spíš na velkolány, kde mají pocit, že velkopěstiteli neubude, nebo na stromy, které působí opuštěně a zdánlivě ničí.
Neberte můj příspěvek jako rýpání, ale čistě jako dotaz člověka, který také do budoucna uvažuje o něčem podobném.
Nebude legislativní problém změny orné půdy defakto na sad? Máš to nějak pořešené nebo nastudované? Myslím, že náš byrokratický stát v tom nevidí to “udržení půdy”, ale naopak znehodnocení ornice. Co si o tom myslíš Ondro.
Petře, dobrý dotaz. Obecně to má tři roviny.
1. Povodí Vltavy se musí vyjádřit k tomu, zda sad nějak nebrání připadné povodni. U mě to schválili vzhledem k tomu, že spon je dostatečný. Na pozemku nesmí být stavby. Maringotka stavba není.
2. Krajský referát životního prostředí musí odsouhlasit změnu užívání. U mě s tím nedělali problémy. Odmítají vyjmout půdu ze ZPF, ale nevadí jim změna orné půdy na sad.
3. Obecní zastupitelstvo to musí odsouhlasit, což udělá v pohodě, potřebuje k tomu ale ty dva body výše.
K byrokratickýmu státu snad je tolik, že jsem při vyřizování všude narazil na velice kompetentní a schopný lidi používající mail. Stejně jako při komunikaci s Lesy ČR to bylo veliký a milý překvapení.
Díky za odpověď. Je to sice papírování, ale zdá se, že ne až tak složité. Držím palce v dalším snažení a těším se na výsledky.
Ahoj, a co ten zbytek toho pole okolo? Patří to někomu rozumnému, nebo na to vlítnou kluci z družstva co honí hektary do výplaty? Ptám se proto, že mám dost blbou zkušenost co dokáže chemický pluh. Na pole vlítne traktor, začne šplíchat roundup, insekticidy a další chemii… Kolotoč řepka, kukuřice, pšenka a pořád dokola. Takhle jsme před lety vzdali snahu o vinici. Snaha o domluvu nebyla, úlet po větru prostě byl a dva krajní řádky stále skomíraly. Podivovali se co se nám nelíbí. Vlastně se ani není co divit, pokud nemuseli, tak z traktoru nevylezli a cokoli živého kromě řepky, kukuřice a pšenky podle nich nemělo na poli co dělat. Dobrá poloha, fajn místo… dnes má vinici člověk, který měl finance i na odkoupení vedlejších 4 hektarů.
Honzo, tohle už na výběr není. Sousedem je mi ZD Mořina. Klasický družstvo, který točí čtyři apoštoly (kukuřice, řepka, ječmen, pšenka). Navíc jsou to lídři v pěstování GM plodin u nás, což je dvojsečný, protože třeba Bt kukuřice díky své GM nepotřebuje zdaleka tolik herbicidů (oprava – pesticidů).
Sousedíme přes cestu, takže jsme asi 6 m od sebe. Kdybych měl sto miliónů, koupil bych toho tam víc.
Zdravim Ondro. Jeste k tomu urednikovi – kompetentnimu a s emailem. Mam stejnou zkusenost, dokonce jeste o rad lepsi v pripade dam na Financni sprave – velmi obetave, znale a ochotne pomoci.
Horsi ovsem je, kdyz je urednik otloukanek a kryje predevsim vlastni zada – to pak nenadelas nic a motas se jako spina v kyblu. Stavebni urad.
Holt je to loterie – jako se vsim. Preji uspesnou sklizen!
Jakube, mně to přijde, že stěžovat si na státní správu a na úředníky obecně je takový náš folklór. Možná jsme v tom zacyklení a přistupujeme k nim jako k pitomcům, čemuž se oni samozřejmě brání. Komunikoval jsem za posledních deset let s hromadou úředníků a opravdový blbce bych spočítal na prstech jedný ruky.
S úředníky přicházím zatím do styku minimálně, ale můžu dát do této diskuse k dobru současnou zkušenost. V květnu jsme se rozhodli vyměnit okna v paneláku. O pár ulic dál se nám líbilo, že si sem tam někdo vyměnil původní balkonovou sestavu dvojokno-dveře za šoupací dvojdveře-jednookno. Dohodli jsme se s firmou, že to chcem taky tak. Ten člověk, co to zaměřoval, nám ale doporučil, se zeptat na stavebním úřadě, jestli je to pro ně OK, že z jeho zkušenosti sousedi jsou někdy kurvy a kdyby nás někdo napráskal, mohl by být problém. Zavolal jsem na stavební odbor, vyložil celou věc – oni to teda vidí jako narušení jednotného vzhledu fasády. Sice když bych si balkon nechal zasklít nebo že nové vyzdění bude bílé místo původního hnědého (což má dnes náhodně někdo tak a jiný jinak), to je jim šuma fuk, ale zrovna na tohle prostě požadují stavební povolení. Tedy jsme si museli sehnat architektku s kulatým razítkem, která musela zakreslit celou sedmipatrovou fasádu stav před a stav pro, řezy zdi, sesmolit dlouhou zprávu k tomu (“to nečtěte, to jsou takový běžný nutný kraviny”), vše v pěti exemplářích, plus statička musela přijít a sepsat taky zprávu. Plus požární technik. Zatím vícenáklady za deset tisíc. Pak jsem musel jedno paré s žádostí poslat hasičům. Ti mi napsali, že souhlasí, ale musím v rámci výměny byt vybavit hlásičem kouře, jak doporučil požární technik, přijdou si to zkontrolovat. Měsíc leželo druhé paré na odboru životního prostředí (“protože ty se teď vyjadřují úplně ke všemu”). Včera to přišlo od nich schválené, poté, co se k tomu vyjádřily všechny pododbory parků, lesů, vod a strání, že nová dispozice našich oken parky, lesy, vody ani stráně neohrozí. musíme ale zajistit minimální prašnost a odvoz suti na správnou skládku. Musel jsem si sehnat souhlas usnášení schopné většiny lidí z baráku (což bylo docela napínavé). V pondělí se chystám na stavební odbor se vším, co mám, a aby mi pomohli s vyplněním žádosti o stavební povolení, protože na některé otázky mi prostě vysoká škola nestačí. A pak budu dva měsíce napjatě čekat, jestli mi to schválí nebo ne. Sice architektka chlácholila, že když po formální stránce odevzdáme všechny papíry, co chtějí, tak by to měla být formalita, ale známý nedaleko staví barák, stavební povolení vyřídit mu trvalo dva roky a v samém finále mu zodpovědná úřednice řekla, že se jí ta plochá střecha nelíbí a že jim to nepovolí (což bylo směšný, v okolí stejný úřad povolil u každého baráku jinou střechu, takže v dohledné vzdálenosti se může člověk kochat sousedstvím střechy sedlové, ploché i půlkulaté.). No, uvidíme. Za dva měsíce už bude listopad, firma eště musí to okno a dveře vyrobit…což mi zkomplikuje rekonstrukci, protože topení už asi bude napuštěné. Pak eště kolaudace, skouknou to, zkontrolujou hlásič kouře…a při troše štěstí tahle dobrodružná půlroční anabáze kolem toho, jestli bude na sídlišti o jeden metr čtvereční betonu víc nebo míň, skončí ťuknutím sklenky a zbyde z toho jen historka pro pobavení. ale jestli ne…těžko se mi bude věřit, že zdejší úředníci nám pomáhají a chrání nás 🙂
Ma zkusenost prave se stavebnim uradem je ctyrleta a ve finale velmi spatna. A to neslo o nic vic, nez na vesnici postavit garaz. Pozarni zpravy, vjezdove uhly pri planovanem vyjezdu z pozemku, statik, to vse byla malina. Po ctyrech letech jsme zadost o stavebni povoleni stahnuli a postavili dreveny zahradni domek rozmeru 6×4 metry, coz lze ze zakona bez ohlasky udelat. Nenechejte se mylit dvoukridlymi vraty, neni to garaz, nybrz zahradni domek. Vlk se nazral….
Preji Vam, aby to ve Vasem pripade dobre dopadlo.