Včelařské poklesky

Bylo jaro, kvetly meruňky a já měl roupy. Zdálo se mi, že nemám dost úlů. Sbíral jsem po baráku prkýnka a desky a řezal z toho různý japonce a další vylomeniny. Pak jsem v kůlně našel tuhle věc. Nějaká truhlice to byla, možná násypka, něco na obilí… Vzplanula ve mně touha udělat si mednou krávu. No, spíš medný tele to bylo.

Kenyan from WINEPUNK on Vimeo.

Sto let ležela tahle dřevěná krabice někde po kůlnách. Pěkně v suchu a v klidu, než si Ondráš řekl, že to k něčemu musí sloužit. Strašně zasvěceně jsem se pustil do práce na keňským úlu. Dodělal jsem ho ještě ten večer, co jsem začal. Nádhernej pocit. Dva měsíce na to volal Vašek Smolík, že má na včelnici roj, ale že je moc vysoko a on že po stromech neleze, navíc že tam má děti a nemůže je nechat běhat v kopřivách. Já ho tam ale přece nemůžu nechat. Bylo jasno. Roj půjde do necek.

Ležím v koruně hrušně na větvi, která má tak dva palce v průměru. Dumám nad svou snídaní (vejce se slaninou) a říkám si, jestli náhodou nemohla být lehčí. Deset metrů pode mnou jsou kopřivy a hromady klestí, na který bych se s radostí napíchnul. Metr od sebe mám roj o velikosti hlavy koně zlatohříváka. Řežu větev s rojem a spouštím ji na kurtě dolů. Pak další a další. Trvá to tři hodiny. Ale medný tele je narvaný včelama.

Pak je pár dní sucho. Roj staví jako divej, hned na pěti loučkách zároveň. Nádhera. Pak prší. Vytrvale. Cink u necek povoluje a bedýnka se kroutí. Měsíc po osazení je prakticky na vyhození. Sto let ležela po kůlnách a najednou ji během pár dní zmastí vzdušná vlhkost. Blbý je, že v tomhle úlu by včely zimu nedaly. Je třeba ho komplet rozebrat a zničit, včely přemést jinam a pokusit se zachránit z plástů, co jenom půjde. Plásty s plodem nebo pylem se pomocí gumiček a provázků pokusit upevnit do rámků. Tady to chlapík dělá se včelstvem ze stromu (samotný řezání začíná kolem 4:40). Vypadalo to hodně podobně, jenom bez těch rukavic.

Přichází hrozná řezničina. Plásty se mi v horku bortí v rukou. Všude teče med. Pyl se vylamuje. Části plodu se mi daří pomocí gumiček dostat do rámků. Vyděšený včely se částečně schovávaj, částečně sebou nechávaj manipulovat vstříc Langstrothu. Jsou na mě hrozně hodný. Lezou po mě, olizujou ze mě sladinu a ovívaj mě křídlama. Při celý anabázi dostávám jenom dvě žihadla. Obě vlastní vinou, protože jsem včelky někde přimáčkl. Teď uvidíme, jestli se nám tam povedlo smést i matku. Pokud jo, bude třeba krmit a rozšiřovat, aby přežily zimu.

Výsledky? Mám sklenici naprosto dokonalýho medu podle všech pravidel medvědů brtníků. Je to totiž med s pylem; hustá a nádherně štiplavá kaše, která voní a chutná jako kytky a stromy. Mám jedno strašně hodný včelstvo navíc, kterýho je mi vlastně až líto, protože jestli ho někdy navštíví medvěd, tak se mu včelky určitě ukloněj a vynesou mu zásoby před česno. Jsem o zkušenost bohatší – včelařit se dá v lecčem, ale napřed je dobrý to něco dát ven a zkusit, co s tím udělá počasí. To nejdůležitější se ale dozvíme až na jaře. Totiž jestli včelstvo tenhle brutální zásah přežije a bude z něj další výběrová medová úderka. Takže si zatím držím palce.