Kondiciogram

Z fyziky si pamatuju, že kdyby neplatil nějakej ze zákonů termodynamiky, pamatovali bychom si budoucnost a minulost by mizela v propadlišti dějin. Vznikla o tom celá řada sci-fi románů a povídek, jeden by se v tom ztratil. Celej ten paradox cestování v čase, kauzalita, porušení kontinua.

Robert Silverberg v tom byl dobrej. Měl jednu planetu, kde ta termodynamická šipka mířila obráceně: věci se tam neopotřebovávaly, ale praktikovaly. Používáním se stávaly dokonalejšími k účelu svého používání.

Kalendář mi přijde jako první vlna tohohle přístupu. Nevíme co se stane, ale víme kdy. Dny jsou nalajnovaný a když byste do toho chtěli sáhnout, dopadne to podle mě i dneska jako v roce 1582, kdy se přecházelo z juliánskýho na gregoriánskej kalendář. Lid vyrazil do ulic a žádal navrácení oněch deseti dnů. Někdo jim je ukradl prostě.

Další level je předpověď počasí. Víme, že bude čtvrtek. A víme taky, že bude nejspíš oblačno a ze severozápadu povane vítr o rychlosti 5m/s. Nepřipadá vám to fascinující? Mně jo.

Pak je tu Maria Thun a její Výsevní dny. Beru si je do vany. Sedím v horký vodě a plánuju si s propiskou, co kdy udělám. Příští čtvrtek nalahvuju halfRED, to je květovej den. V pondělí půjdu do včel, to působí teplo. Do zítřka chci mít vysazeno, protože je po úplňku a v pátek v devět večer období výsadby končí.

Vzpomněl jsem si u toho na Jáchyma, jak to házel do stroje. Pointa toho filmu je jednoduchá: Je jedno co a kdy děláš, ale dělej to s přesvědčením, že dneska je na to ten správnej den. Možná ty Výsevní dny jsou na tom podobně, jako kondiciogramy. V úterý zasadím strom, v sobotu postavím kůlnu. Síla mysli a důvěra ve vlastní počínání nám dává vnitřní sílu, která se projeví ve všech našich činech. Chtěl bych všechno dělat co nejlíp. V ten správnej čas.