Certifikace

Našel jsem včera krásný místo. Zatím jsem tam nebyl. Jenom na mapě na něj koukám a v tejdnu bych tam rád zajel. Je to taková pěkná paseka mezi Voznicí, Dobříší, Podbrdama a Kytínem. Tři kilometry na všechny strany z týhle paseky není nic než les. To je důležitý. Chtěj to chlapíci z Biokontu. Patří to tam panu Colloredo-Mansfeldovi, kterej těch lesů má mraky. Plus nějaký ty hrady a zámky, že jo.

Týden jsem teď strávil tlumočením legislativy a norem ve stavebnictví. Paradoxně mi až tenhle vhled umožnil obsáhnout podstatu certifikace obecně. Na normy v průmyslu totiž přistupujeme zcela dobrovolně. To se málo ví. Povinnost normou se řídit máme až ve chvíli, kdy to vyžaduje právní předpis nebo smlouva se zákazníkem. Jinými slovy si můžete dělat co chcete, pokud to bez problémů prodáte. Můžete postavit dům vzhůru nohama. Dráty tam můžou čouhat ze zdi, výšku pater dejte jak z kůže Johna Malkoviche. Schody bez zábradlí a všude mokro. A taky hady. To všechno můžete. Jenom nesmíte chtít, aby tam bydleli nějaký lidi. To už se nesmí.

Uvažoval jsem kdysi, jestli si dát vinařství certifikovat. Jako bio. Nebo třeba Demeter. Pak mi docvaklo, že certifikace je jen a pouze doklad o tom, že splňujete něčí podmínky. Hele, já stříkám ve vhodný dny, když jde měsíc tam a tam. Šplíchám jen přesličkou, občas sírou nebo vodním sklem. Nemám filtr, čerpadlo, žádný prášky na sypání. Hrozny pošlapu nohama ve vinohradu, přivezu domů a nechám ležet. Pak to vylisuju na ručním lisu a kýblem naleju do sudu nebo kameniny nebo demižonu. Pak možná po roce trochu zasířim a pak nalahvuju. Hadičkou, co nasaju pusou. S touhle technologií bych splnil asi i tu nejpřísnější ultra ortodoxně autenticko biodynamicky organickou tentononc.

Tuhle krásnou neděli jsem celou strávil v autě. Rozvážel jsem víno, co si kdo objednal na ochutnávce. Půlka sklepa je vymetená, druhou bez problémů vymetou návštěvníci ve zbytku roku. Vůbec si nestěžuju, naopak. Nejlepší víno je prodaný. Jen si říkám, k čemu by mě jakákoliv certifikace byla. Protože ta je přece jenom nástrojem marketingu. Hledáš biodynamika? Ne. Hledáš toho, kdo má biodynamickou certifikaci. Je to rozdíl? Je. Protože ty ji mít nemusíš, i když budeš papežštější, než všichni papeži.

Nelžu, nic nezamlčuju a nic si nepřikrášluju. Nemám na nic papír. Drahý to mám jak kráva. A přece mám hned vyprodáno. Jasně, dělám toho vlastně pár kapek. Ale stejně. Paní z Demeteru mi napsala, ať si klíďo hospodařím podle jejich pravidel, ale že pokud to nemám jako byznys, tak ten jejich štempl beztak nepotřebuju. Té fakt, napsal jsem jí. Ale já jsem vlastně chtěl, aby mě někdo zkontroloval a pochválil, ne?

Ta paseka v Brdech je zajímavá proto, že je to jediný místo v okolí, který splňuje předpoklady pro certifikaci bio medu. Sem když dáte včely, tak máte nárok. Jinak ne, protože v okolí tří kiláků na všechny strany nesmí ležet jediný konvenčně obhospodařovaný pole. A bacha, takovejch míst u nás už moc není. Tahle paseka je minimálně tady kolem výjimečná. Zas nad tím přemýšlím. Jít do toho, nejít? Nechat někoho prolejzat úly a platit mu za to, že mi dá nějakou bumážku? Když se tím nijak nezmění můj přístup ke včelám, k vínu nebo k čemukoliv jinýmu? Ale zase ta meta. To dokázat si to. To dokázat to.

Takže to je asi ten motor, kámo. Pokud nemáš vyprodáno, je to marketing. A pokud vyprodáno máš, je to ješitnost. Chci něco z toho? Těžko říct. Ale možná nakonec jo, vždyť jsem vlastně furt jenom člověk.

Jste taky lidi?