Když zrovna nemrzne

Přemýšlím, o kolik míň starostí musí mít vinohradník v Toskánsku nebo v Languedocu. Třeba vůbec neřeší, jestli mu v půlce května pomrzne vinice. Možná může vysadit víc než jen těch pár odrůd, vhodných do okrajových pásem. Možná má naopak trable s vodou. Nebo s horkem.

Číro vstoupilo do druhého roku života. Neslavně. Kombinací vlastního neumětelství, skály a holomrazů došlo k úhynu asi dvou třetin loňských sazenic. A že by se těm přeživším zrovna chtělo do života, to taky ne. Vysázel jsem 150 dalších sazenic a v loňské výsadbě budu ještě podsazovat padesát nových. Možná to bude jako s tím Meresjevem. Přežijou prostě jenom ty nejlepší.

Při vytahování uhynulých sazenic jsem narazil na rozšíření zvláštní houby. Možná, že z části nešlo ani o mráz, ale o tuhle potvoru. Snažil jsem se o tom něco dohledat, ale nasměrovalo mě to jenom na Roesleria Hypogea a to se mi moc nezdá.

Hlavně protože výskyt houby je převážně na vlhkých stinných stanovištích, kde se drží voda. A Číro je pravý opak vododržnosti. Poradíte někdo, co to je a jak se toho zbavit?

Cosi zpomaluje rašení – našel jsem tam nějaký roztoče. Tak malý, že nešli ani vyfotit. Tak jsem aspoň vyfotil červenýho brouka a postříkal to sírou a přesličkou. Roztoči zmizeli. Mám taky připravenou kopřivovou jíchu, deset dní už kvasí a smrdí jak čert. Zítra to tím zaleju, ať to aspoň dostane trochu dusíku.

Letošní sazenice se maj nádherně k světu. Tak snad to poučení z loňska k něčemu bylo a chyby se nebudou opakovat.