Manifest WINEPUNKU
Vznik vína je sekundárním projevem vinařovy lásky k přírodě.
Víno je umění.
Umění budiž vždy nadřazeno rentabilitě.
Originalita je důležitější líbivosti.
S myšlenkou manifestu si pohrávám už dlouho. Z původně jedenácti dlouhých souvětí a básnických obratů mi nakonec zbyly tyhle čtyři věty. Všechny ostatní buď říkaly to samé nebo byly zavádějící. Není to ostentativní proklamace s apelem na veřejnost. Je to spíš snaha o zformulování vlastních názorů v několika jednoduchých a zásadních větách. Snaha o introspektivní pohled na vlastní ambice a cíle. Manifest se může vyvíjet a zpřesňovat. Třeba k jeho vývoji pomůžete i vy.
7 Comments
→
Tak já si dovolím něco kritického říci, s dovolením. Zcela subjektivního, ano?
Mně to připadá spíš jako manifest umělce, a to poněkud nabubřelého mladého umělce-buřiče. Nevidím tam nic o pokoře, tradici, řemesle, PRÁCI, místě-terroiru, výrazu jedinečnosti výchozí suroviny – všechno se to zdá být spíš o tom, že se tady pan umělec hodlá vínem sebevyjádřit – nelíbivě, zcela nově a originálně, zřejmě hodlá šokovat měšťáky. Možná je to manifest zcela upřímný – ale spíš se mi zdá, že jste tam na pár věcí zapomněl, protože tohle mi nepřipadá jako Vaše krédo.
Kateřino, díky za názor. Manifest je opravdu upřímný. Je velmi pokorný. Nevím, co na vás dělá dojem nabubřelosti, asi to nějak divně píšu. Snad jste sama, kdo to takhle vidí. Tradici nemám, místní tradice není. Řemeslo taky neovládám. Teprve se učím a právě to řemeslo mi moc nejde. O práci tam nic není. Já totiž nerad pracuju. Rád tvořím, ale pod slovem práce si představuju děsnou otravu. Místo a terroir zatím zpracovávám. Moc jim nerozumím, ale třeba mi to po pár ročnících dojde. Závidím vám, že jste v tomhle ohledu napřed. Ano, vínem se chci vyjádřit. Je to špatně? Šokovat měšťáky nehodlám, ti jsou mi ukradení. Hezký den.
Vyjádřila jsem se pravda poněkud nepříjemným způsobem – to se mi stává – omlouvám se. Napřed určitě nejsem, v ničem – jen jsem neodolala možnosti něco říct, debaty o hodnotách mě baví…
Jak jsem to myslela. Manifest přece není od toho, aby deklaroval, co autor/signatář umí, ale o co mu jde, co je smyslem a cílem toho, co činí. Co je to proklamované umění vína, bez řemesla, fakt netuším. Jsem totální laik, ale měla jsem za to, že bez práce na vinohradu se dobré víno dělat nedá, a na vínu mě vždy fascinovalo právě určité popření ega nutné k tomu, aby (1) člověk na vinohradu vůbec pracoval – příroda má vlastní priority… a (2) aby dokázal pochopit a uchopit vlastní potenciál toho, co mu vinohrad urodí a nemanipuloval to násilně směrem k nějaké vlastní vizi. Ale třeba (asi) to vidíte jinak – ?
A dále, kromě pochyb o výrazu umění mám i trošku problém s celou tou dichotomií umění+originalita X rentabilita+líbivost, která mi připadá zjednodušená. Líbivost sama o sobě je vlastně co? Schopnost trefit se do masovému vkusu. Deklarovat lhostejnost k líbivosti mi připadá jako líbivé klišé. Ale třeba jsem to špatně pochopila – to myslím bez sarkasmu.
Vidíte, koukáme se na to každý trochu jinak. Ale to je dobře, jinak by tu všichni dělali víno stejně. Zkusím to rozebrat postupně a prosím, berte to tak, že jde skutečně jen o moje vnímání.
Vznik vína je sekundárním projevem vinařovy lásky k přírodě: Mohl bych sázet stromy. To by mě hrozně bavilo. Ta knížka o tom muži, co to dělal, je moje nejoblíbenější. Dělat cokoliv v přírodě je pro mě maximum možného. Vybral jsem si sice víno, cider a maceráty, ale je to jen podružná věc, navázaná na to, abych v tý přírodě něco dělal. Ať už z činnosti vznikne cokoliv, je pro mě důležitější tam být, než faktický výsledek.
Víno je umění: Stejně jako hudba. Ano, hudba středoproudých rádií nemá s uměním nic společného, stejně jako víno od středoproudých templářů. Nechci dělat rádiové víno. Nezajímá mě to, neposlouchám to.
Umění budiž nadřazeno rentabilitě: Tahle věta by tam vlastně nemusela být. Je jasná a vyplývající z věty předchozí. Její podstatou je přesvědčení, že do umění je třeba investovat čas i peníze, protože jde o aktivitu povznášející. Jak říká Luboš Malatschek: Nejradši bych víno rozdával, ale lidi by se na mě koukali divně.
Originalita je důležitější líbivosti: Ano, mám to tak. Ne za každou cenu, ale mám. Ani holky se mi nelíbí ty, který ostatní obdivujou. Z modelek mám hrůzu třeba. Možná je to nějaká úchylka, ale mám dojem, že jinakost posouvá svět kupředu.
OK 🙂
Každopádně hodně štěstí a kdyby Vám z toho vinohradu třeba jednou vylezlo něco líbivého, tak to neberte tragicky. Ostatně ta zrzka, co jste ji jednou dal na blog (sleduju Vás už pár let) coby ukázku svého nevšedního vkusu, byla – jak tuším už tenkrát někdo (možná Honza H.) podotkl – docela hodně hezká.
Když si člověk přečte manifesty různých politických či uměleckých ismů, tak tohle je až nepatřičně střízlivé. Čekal bych nějakou doušku ve stylu slavného výroku: “(wine)punk’s not dead, vy volové!”:-)
Bravo a díky za odhalení a zverbalizování toho, co jsem tak dlouho hledal, ale nemohl uchopit!