Richard Stávek – Bočky 2009
Málokdy se stane, aby se prověřila životnost dat takovýmhle způsobem. Ve chvíli, kdy jsem stál před dvěma lety ve vinici Bočky a točil Richarda Stávka jak leze po stromech, aby očesal letošní úrodu, jsem vlastně vůbec nevěděl, co s tím videomateriálem bude. A hele. Dva roky odtekly jak ropa, víno z toho ročníku je ve flaši a čas jakoby nadešel.
Takhle bych si to ideálně představoval. Ve chvíli, kdy si otevřu víno, projdu videa z vinobraní a zpracování, abych se v duchu vrátil do podzimního dne, prozářenýho sluncem a prokvokanýho bažantama. Cítil bych zase vůni vinice, kůru stromů, která mi padala do pusy, když jsem se natahoval pro hrozen a porovnával ji s tím, co mám ve sklenici. Ta cesta vína mě naprosto fascinuje, protože je to je něco jako časoprostorová anomálie. Dveře do minulosti prostě.
Tuhle vinici v Bočkách získal Richard krátce před samotným vinobraním. Nějakou dobu nebyla spořádaně vedená a tak si pustila chapadla na špacír a vydala se hledat světlobytí do korun stromů. Tak jako ve starém Římě, i v Bočkách museli viniční otroci šplhat po větvích, by sklidili, co příroda nechala uzrát.
Bočky jsou nádherná trať. Nádherně vonící. Směs bylin v pozdním létě je dokonalost odrazu toho, co najdete v láhvi. Zlato.
Všechny procesy v rámci asistování přírodě proběhly v souladu s ní samotnou. Hrozny byly pomlety, pošlapány (moje autochtonní kvasinky) po několikadenním (asi 5) ležení na slupkách šel rmut na lis a víno následně zrálo v kamenině.
Tu barvu si víno nabralo právě během několikadenního ležení na slupkách. Díky tomu je připraveno prakticky bez síry – slupka a zrníčko obsahují přirozené antioxidanty, takže při podobném způsobu zpracování se sířit nemusí. To je metoda, která mi učarovala. Zlatavá barva jakoby našeptávala oxidativní projev, ale ten tam nehledejte. Díky struktuře taninů a explozivitě aromatiky bych naslepo (doslova) skutečně tipnul červený, jenže tyhle dojmy surově zvrátí bylinkovost a herbální senovost, prozářená podzimem.
Krásný víno. Originální, svý. Od hroznu až na stůl.
víno velmi fajn, jen by to chtělo “něco” na delší zrání než jde do lahve a aby ho bylo víc .))