Skip to content
Oct 21 14

Nás to štve

by Ondra

Tohle je otevřený dopis ministrům zemědělství a financí, kterým poukazujeme na nesmyslnost včelařských dotací. Máme pocit, že je fér začít u sebe. Ondra, Honza a Vašek.

Vážení pánové ministři Babiši a Jurečko,

naše země dluží asi 1700[1] miliard korun. Placení úroků z tohoto dluhu nám každoročně brání v mnoha klíčových investicích, které občané od svého státu očekávají a které mohly již dávno přispívat ke konkurenceschopnosti České republiky. Vždyť jen za úroky[2], které ze státního dluhu platíme, bychom mohli každý rok postavit navíc padesát Trojských mostů[3], osm vysočanských O2 Arén[4] nebo velmi citelně rozšířit naši dálniční síť.

Z těchto důvodů věříme, že se vy, zástupci našeho státu, svým každodenním jednáním snažíte, abychom společně státní dluh zmenšovali, nebo jej alespoň dále neprohlubovali a neroztáčeli dluhovou spirálu stále rychlejším tempem.

Abychom i my včelaři přispěli ke zdaru tohoto společného úsilí, dovolujeme si vás prostřednictvím otevřeného dopisu upozornit na místo, kde podle našeho názoru nejsou efektivně využity peníze ze státního rozpočtu. Děje se tak v případě včelařské dotace 1.D, na níž stát vynakládá každoročně kolem osmdesáti milionů korun zcela zbytečně.

Vyplácení této dotace ve včelařské praxi vypadá tak, že si spolek, který je pověřen dotaci rozdělit[5], ze zmíněné sumy ukrojí „prostředky na úhradu nákladů spojených s administrací dotace[6]“ a vyplatí svým nečlenům přibližně sto padesát korun za každé chované včelstvo. Svým členům z ní dále strhne členské poplatky v plné výši a zbyde na ně zhruba o dalších padesát korun na včelstvo méně.

Oficiální zdůvodnění tohoto dění „Zabezpečení opylování zemědělských hmyzosnubných plodin[7]“ považujeme za nedostatečné. My včelaři zpravidla včelaříme proto, že máme včely rádi. Má-li někdo z nás tolik včelstev, že mu kromě radosti působí také starosti, bohatě mu to vynahrazují výnosy z prodeje medu, oddělků a dalších včelích produktů, které jsou i ve špatných letech mnohonásobně vyšší než zmíněná výše dotace 1.D.

Pokud by skutečně existoval člověk, který by držel včelstva jen proto, že každý rok dostane kolem sta korun za každé z nich, jsme přesvědčeni, že by to nutně musel být včelař dosti špatný a ukončením jeho včelaření by tak stát rozhodně více získal než ztratil.

Česko je dlouhodobě jedním z nejzavčelenějších států Evropy[8], počet včelařů i včelstev v posledních letech nadále stoupá[9] a spolu s vývojem šlechtění i zootechniky se navíc dlouhodobě zvyšuje síla průměrného včelstva a tím i jeho opylovací potenciál.

Představu úředníků Ministerstva zemědělství, že „Zásluhou tohoto dotačního programu se daří držet takový stav včelstev, který je nutný pro minimální zabezpečení opylování zemědělských hmyzosnubných plodin.[10]“ z těchto důvodů považujeme nejen za nedoložitelnou, ale především velmi vzdálenou realitě.

Podobná zdůvodnění vašich úředníků nás nutí klást otázku, zdali je opravdu náš stát tak bohatý, aby mohl sponzorovat i takto samozřejmé věci produkované mimoděk při činnosti, která je sama o sobě dobře ekonomicky udržitelná? Například majitelé lesů a sadů by mohli podle stejné logiky žádat peníze za každý strom, protože zabezpečují tvorbu kyslíku pro obyvatelstvo…

Zrušením dotace 1.D dále stát narovná dlouhodobě kritizovanou[11] situaci, v níž je jeden z mnoha spolků působících v oboru privilegován nakládat se státními penězi určenými všem včelařům a financovat ze státních peněz svůj chod. Tento relikt socialismu dle našeho názoru včelařům, včelám ani státu nic dobrého nepřináší a čtvrtstoletí od sametové revoluce je již dávno hodný vašeho důkladného přehodnocení, a to tím spíše, že se vaše vláda ve svém programovém prohlášení[12] zavázala k „Odstranění všech forem plýtvání veřejnými prostředky.“ a ubezpečila nás, že „prioritou pro tvorbu rozpočtu na rok 2015 bude zejména v hledání úspor v provozu, omezení především outsourcingu…“

Zároveň tím zamezíte spekulacím vyrojeným kolem faktu, že dotaci administrující spolek eviduje o sto třicet tisíc včelstev víc[13] než Českomoravská společnost chovatelů, jíž má každý včelař ze zákona povinnost hlásit veškerá svá včelstva.

Jsme si vědomi, že peníze ušetřené na dotaci 1.D zásadním způsobem zadluženost Česka neovlivní. Domníváme se ale, že nic jiného se nedá dělat. Nedobrá situace našich veřejných financí jistě není řešitelná jedním rozhodnutím, které by dokázalo obrátit dlouhodobě nepříznivý vývoj. Nutná bude série mnoha dílčích úsporných opatření vycházejících z celkového přehodnocení role státu ve společnosti, podobně jako se to stalo v historii moderních národních států již několikrát. Věříme, že jsme vám jedno z takových opatření právě nabídli k posouzení.

S přátelským pozdravem

Václav Smolík

Ondřej Kopička

Jan Vondrák

včelaři

[1] Státní dluh České republiky. Jeho aktuální výše dostupná třeba na http://www.verejnydluh.cz/
[2] Informace deníku E15 dostupná na http://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/uroky-ze-statniho-dluhu-prisly-jen-loni-na-58-miliard-a-rostou-dal-1075770
[3] Informace stavební společnosti Metrostav dostupná na http://www.metrostav.cz/cz/aktuality/aktualni_informace/detail?id=2837
[4] Údaj z Wikipedie dostupný na http://cs.wikipedia.org/wiki/O2_Arena
[5] Ačkoli z formálního hlediska dotaci Český svaz včelařů nerozděluje jako spolek, nýbrž jako uznané chovatelské sdružení včely kraňské a včely tmavé.
[6] Oběžník Českého svazu včelařů č. 2/2013 dostupný na http://www.vcelarstvi.cz
[7] Ministerstvo zemědělství: Zásady, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro rok 2014. Str. 9.
[8] Texl Petr, Vondrák Jan: Včely 2011: Co ministerstvo do zprávy nenapsalo. Moderní včelař č. 1/2012. Str. 4.
[9] Ministerstvo zemědělství: Zemědělství 2013. Str. 121.
[10] Ministerstvo zemědělství: Zemědělství 2013. Str. 25.
[11] Matela Lukáš: Ombudsman se neshoduje s MZe na dotaci 1.D. Moderní včelař 4/2014. Str. 5
[12] Programové prohlášení vlády Bohuslava Sobotky. Dostupné na: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/programove-prohlaseni-vlady-cr-115911/
[13] Porovnání statistik ČSV a ČMSCH za rok 2012. Dostupné na http://www.vcelarstvi.cz/files/pdf_2013/statistikacr2012pdf.pdf a http://www.nastavky.cz/download/1D/130205-statistika2012-CMSCH-2096_2013-MZE-17211.pdf

Oct 17 14

Sdělení

by Ondra

Jdu po krajině, v mokrý hlíně nechávám stopy. Znám to tu. Keře, šutráky, mez, trnka, šípek, támhle kouká hrad. Krčím se v trávě, abych nevyplašil hrající si liščata. Máma jim ulovila zajíčka, tak mu tam teď trhaj uši. Dub, žaludy, tady to teď křupe, ale po nocích to požerou kanci. Támhle v tý úžlabině je to jejich. Tady se mění půda. Kdysi tu byla třešňovka, dneska tu stojí jen pár pahýlů ve stepi a stovky výmladků tu planě kvetou. Vrby, jívy, rakyty podél potoka, co se u Třebaně vlejvá do Mže. Támhle zase kouká hrad.

pozadí

Líbí se mi, co říká Jirka Šebela. Že ho nezajímá, jak kdo popisuje jeho vína. Ostružiny, cassis, lékořice, dotek anýzu a bylinek. Nepochopili. Chce svým vínem dokázat to, aby jeho pijáka popadla neodolatelná touha podívat se na místa, kde tyhle hrozny vyrostly. Tam to musím poznat, pochopit, projít. To musí bejt úžasnej kus světa.

IMG_9616

Vnímám takhle med. Moje včely znaj svoje okolí. Lesní cesty, navážku, zahrady i nádvoří. Jívy a lísky na jaře, podběl, pak tu třešňovku a trnky. Záplavu pampelišek, i tu řepku třeba. Pak jabloně, hrušně, hloh. Lípy, maliny, akáty. Pak les. Vykrouží nad paseku a celá krajina jim leží pod křídlama. Znaj to tu jako já. Možná líp. Spíš líp. Určitě líp. Ten med je odsud. Kam dolítne včela, to je pár kilometrů na každou stranu. Kus země, kde se rád pohybuju. Kus, kterej ještě máte šanci poznat dobře.

DSC02024a

Víno je vlastně stejný. Jenom roste kořenama v zemi, ale slunce a vítr ho bičuje tak, jako celou okolní krajinu. Člověk a jeho péče, z hroznů se stane něco, co v sobě koncentruje ducha místa a času. Způsob našeho přemýšlení. Tu dobu a její možnosti. Její trendy, módy nebo člověčí vymezování se vůči trendům a módám.

IMG_9864

Chci ti dát ochutnat svůj med. Protože v něm je to sdělení. Sáhni si do něj prstem a strč si ho do pusy. Ta chuť, to jsou pojistný ventily místní krajiny. Její nektar, její rozpuk. Každá místní kytka a každej zdejší strom je v tomhle medu. A až polkneš, dostaneš chuť se sem rozjet a zanořit se do ní až po uši. Chodit po ní a v mokrý hlíně zanechávat stopy. Znát to tu. Keř, šutráky, trnku, šípek a támhleten hrad.

Oct 2 14

Věda živá

by Ondra

Tony odešel z města. Pořídil si karavan, zapřáhl ho za svůj pick-up a koupil si od známého dva hektary pole sto kilometrů od Montrealu. Koupil si motyku, hadici a rýč. Osivo. Plachtu. První rok mu toho půlku vzala jarní povodeň, pak to začalo hnít. Vystudovaný sociolog chtěl stůj co stůj farmařit a žít venku. Splácet dluhy začal až třetí rok. To už prodával na trhu a zelenina tvořila asi 60% jeho příjmů. Ty tři roky byly fascinující. O tom je ten film.

IMG_9145

Lauren a Ted o hospodaření něco málo věděli. Když se odstěhovali na venkov, pořídili si deset koz. O rok později už jich měli 140, rok na to 600. Pak přišla nakažlivá nemoc. 80% stáda museli utratit a navézt do kafilerky. Zbytek prodali. Vypjatou situaci nevydržel jejich vztah. Rozvedli se. Ted se vrhnul na česnek. Lauren se odstěhovala do města a vzala si právníka. O tom je ten film.

DSC01990

Klaus, Ingrid, Hans, Günter a jejich rodiny. Mají biodynamickou farmu v Bavorsku. Můžete se k nim přidat, pokud budete chtít. Jen musíte být ochotni pracovat pro dobro farmy a vzít si na bedra část dluhu, díky kterému farma vznikla. Vaše děti a jejich děti budou běhat s traktorem a s kozou, prodávat na trzích cibuli a tykve, skákat ve stodole na seně. Budete společně jíst a společně se budete bavit. O tom je ten film.

IMG_9158

Steve včelaří v Pittsburghu. Vyrostl na farmě, ale teď zrovna bydlí v baráčku s malým dvorkem. Úly má u kolejí i na střeše autocentra. Chytá lidem roje, učí je a vysvětluje; zachraňuje včely v parku. Ptá se lidí, jestli by si mohl dát pár úlů k nim na pozemek. Školy, kostely, obchoďáky a úřady často souhlasí. A o tom je ten film.

Portrait of an Urban Beekeeper from Steve Ellington on Vimeo.

Těch filmů jsou mraky. Letos asi 168. Přeložil jsem jich asi pětadvacet, stejně jako loni a předloni. Často jsem měl pocit, že to ani nemůže být práce, jak mě to bavilo. Pro Karlovy Vary nebo Febio překládám taky moc rád, ale festival Life Sciences je něco, co se mě dotýká hodně hluboko a rozeznívá to ty správný struny.

DSC02058

Věděli jste, že trávící soustava člověka obsahuje tolik neuronů, jako mozek psa? Pokud je pes inteligentní, pálí to i našemu žaludku. A probiotika v jogurtu, sladkosti. Pašování exotických dřev z Gabunu. Budoucnost biopaliv podle laureátů Nobelovy ceny. Semenaření na americkém venkově. Historie městského zahradničení v USA. Proč přibývá klíšťat. A o tom jsou ty filmy.

DSC02092

Letos se navíc maličko podílím na dramaturgii a ve čtvrtek 16. října v rámci festivalu pořádám dvě debaty. Jedna se jmenuje Útěk na venkov a zúčastní se jí Hynek Hruška z poddracimkamenem.cz a Daniela Harčaríková z nasamotebezlesa.cz. Debatu budou doprovázet filmy, protože těmi se tu mluví. Tyhle jsou ze série Future Farmers a jsou o mladých lidech utíkajících na venkov. Hynek a Daniela tohle udělali a proto vám o tom můžou vyprávět a vy se jich můžete ptát. Druhá debata se jmenuje Včelaření ve městě a zúčastní se jí Miloš Vondruška (vcelynastrese.cz) a Jakub Dolínek (vcelky.cz). Oba ve městě včelaří a předají vám rádi svoje zkušenosti.

Neprošvihněte to, fakt. Opravdu to stojí za to.

Sep 27 14

Ničibocu 2014

by Ondra

Za posledních deset let jsme měli minimálně pět ročníků desetiletí, možná i dva nebo tři ročníky století. 2006, 2009, 2011, 2012, 2013… V médiích už si z vinařů dělali prču, ale nic netrvá věčně. Letos to stálo hodně za prd. Dlouhá a teplá zima prakticky bez sněhu znamenala nedostatek vláhy. Když to mělo začít rašit, ochladilo se. Pak zas sucho. No a pak se to spustilo. Srpen propršel prakticky v kuse, v září to nebylo o moc lepší. Jirka Šebela z vinařství Dva Duby to pěkně komentoval: Na Moravě už se nezdraví: “Nazdar, jak žiješ?” Ale “Nazdar, jak hniješ”.

DSC02215

Z hroznů se nedala udělat oranžáda, protože při ležení na slupkách by se všechny ty hnusy vylouhovaly do vína. Tak tak, že šlo pobrat něco, co vypadalo aspoň trochu k světu. Sklízet v Zadní hoře v Bílovicích mi letos pomáhal Petr Zahnáš. Chtěl si to vyzkoušet na vlastní nohy, takže si dokonce vlezl do hoboku a pěkně šlapal.

Zahn0 šlape Niči 14 from WINEPUNK on Vimeo.

Hrozny šly na lis hned po dovezení domů, na slupce byly teda nanejvýš pět hodin. Mošt měl 19°ČNM, vyteklo asi 80 litrů samotoku a dalších 30 litrů z lisu. Přes noc jsem nechal mošt sedimentovat a ráno jsme ho odkalili. To už to kvasilo. Takovej masakr se málokdy vidí. Podle předpovědi jsme čekali zimu, takže jsem demižony nechal kvasit venku. Do sklepa šly až po týdnu, kdy se mělo zase oteplovat.

punkvašení from WINEPUNK on Vimeo.

Plán? Ničibocu 2013 ještě zraje v dubu, je ho tam asi 150 litrů. Možná by bylo zajímavý z toho 100 litrů nalahvovat na zbylých 50 pak přidat sto litrů letošních. Dřevo a ta třetina z loňska… to by mohlo zajistit vínu pěknou kontinuitu. Ale na to je asi ještě brzy. Zatím to vypadá jako krásný a jemný přímočarý víno.

Sep 13 14

Zahradnické otazníky

by Ondra

Snad je to tím, že řada lidí teď s příchodem podzimu cítí jakousi nostalgii z další promarněný sezóny. Příští rok na jaře se do toho dám. Do tý zahrádky přece. Budu mít tu permakulturu, jak se o tom píše v těch knížkách. Máme velkou zahradu, tak přece nebudeme kupovat ty věci z těch krámů. Všechno to poroste samo a já budu jenom chodit a baštit. Tak nějak to bude.DSC02193

Jo, permakultura je bžunda. Ty knížky se skvěle čtou a rovnou z pod deky na vás může dýchnout úžasná vůně sebeuspokojení z toho, že tohle přece dokážete taky. Pak přijde jaro. V pondělí máte ten pohovor, v úterý vyzvedáváte děti pozdě ze školky. Středu? To chodíte hrát squash, přece to nepustíte kvůli mrkvi. Ve čtvrtek by to šlo, ale kolega má rozlučku se svobodou, ach jo. V pátek jdete na ten koncert, v sobotu přijede babička, v neděli jste chtěli aspoň trochu uklidit. Nakonec to v tu sobotu stihnete, ale jenom napůl, protože dítě pod dohledem babičky spadne do bazénu. Všeho necháte a jdete zahraňovat situaci, osivo zůstane na záhnonku, v noci zmokne, ráno už to bude celý od slimáků. Fuj. Vyhodíte to. Koupíte osivo znovu. Už teď jste za něj utratili víc, než jakou hodnotu kdy vaše úroda bude mít. Tak za týden, nějak to dopadne. Pak ty kedlubny ještě. Divoký rajčata, na ty nejde plíseň. Tak si to tam nějak řepí. Permakultura, že jo. Prostě nestíhám.

DSC02195

Jo, zelenina. Na to se musí jinak, holenku. Zasaď radši pár stromů, to roste samo, že jo. A pak už jenom sklízíš. Pytel se roztrhnul s alternativním ovocem. Každá druhá blouznivá knížka opěvuje muďouly, čimišníky, kustovnice a hlohy. Fšechno fajn, ale dokud nebude na světě fakt zle, jíst to nebudete. To už je zajímavější chodit po lesích a navrtávat javory. Muďoul jste zapomněli přivázat a zlomil ho vítr. Čimišníku se celkem daří, ale nikdo to doma nejí. Hloh celkem plodí. Jednou na podzim jste měli volný víkend, takže jste to odrbali a dali do sušičky. Byly to tři várky a po domě to krásně vonělo. Usušený plody jste nasypali do velký sklenice a postavili na římsu u schodů do patra. Jednou jste z toho návštěvě udělali čaj. Nic neříkala. Pak to tam leželo dál. Až včera vám došlo, že právě tohle je ta líheň molů, co po setmění lítaj po domě. Ach jo. Sen o zahradničení nebo dokonce samozásobitelství se vám vzdaluje. Navenek sice ještě bojujete, ale v duchu už jste tyhle snahy odložili na důchod.

DSC02210

Přesto je potravinová soběstačnost věc možná. Zásadní otázkou úhlu pohledu je totiž to, jestli hodláte svoje produkty prodávat a chcete se uživit z vydělaných peněz, nebo jestli skutečně chcete jíst jenom to, co si sami vypěstujete. To první je cesta, to druhý taky. Ale do pekel. Jak píše Toby Hemenway: Neznám nikoho, kdo by takhle žil. Určitě takoví lidé existují, ale i farmáři samozásobitelé většinou pěstují něco na prodej, za což si pak nakoupí to, co je pro ně neekonomické pěstovat. To mi připomíná, že jsem se nedávno zmínil manželce, že mám moc rád čočku, ale nehodlám ji pěstovat. Odpověděla mi na to, že jsem možná konečně dospěl.

DSC02207

Carol Deppe vyčetla v knize Resilient Gardener pět okruhů, kterým když se bude člověk věnovat, tak nejen přežije, ale ještě se mu bude dobře dařit. Podle ní jsou to dýně, kukuřice, fazole, brambory a kachny. Tyhle čtyři plodiny poskytují tělu dostatek látek, aby nestrádalo. Kachny na vejce i na maso pak vnímá jako mnohem lepší než slepice  - hlavně protože kachna má údajně pestřejší jídelníček (spotřebuje víc domácího odpadu), neničí tolik zahradu, co do počtu snesených vajec leckdy slepice předčí a snáší déle. Jako bonus pak některé variety žerou slimáky, náš zahradnický mor.

DSC02204

Dodám, že mít k tomu dva tři úly vám dá ještě spoustu sladkýho a nemusíte ani ty javory navrtávat. Ze čtyř čtverečních metrů máme asi 80 paliček česneku (to nám na rok stačí). 8 metrů travního záhonu (jenom tráva ze sekání) dalo letos 20 kg brambor. Na sto kilo (roční spotřeba) je třeba 50 metrů, to jest včetně cestiček mezi. To je sice skoro pět tun trávy, ale mně parazitizmus na konzumní společnosti nevadí, naopak. Klidně příští rok naházím lidem do schránek lístečky s informací, že pokud se chtějí zbavit odpadu ze sekaček, můžou to hodit ke mně. Čočku si teda koupím (místo těch fazolí), dýně rostou jako plevel. Kukuřici jsem letos sel poprvé, ale ještě to nemám v malíku. Tady musím přidat. Takže ještě ty kachny.

DSC02044a

Samozřejmě, ten model si musíte vymyslet, vyzkoušet a nastavit sami. Pro mě je výsledek tohle: Pokud se nechci udřít, za každou cenu všechno hrotit a radikalizovat se, jako nejefektivnější se jeví vybrat si pár vlastních okruhů. Med, cider, víno… co dál? Ty by na sebe měly navazovat a doplňovat se. Pak to musíte prodat. Pokud možno co nejlíp, což znamená dát všem výrobkům co nejvyšší přidanou hodnotu. Ta vzniká nejen marketingem (příběh), ale hlavně skutečnou péčí a podmínkama jejich vzniku. Jo, zimovat včely na medu nemá ekonomicky smysl, pokud prodáváte med za stejnou cenu jako ostatní. Pokud ale svoje přesvědčení (že by se včely krmit cukrem prostě neměly) umíte započítat do jeho finální ceny a za tu to taky prodáte, vyhráli jste. Jo, divoký rajčata jsou super. Permakultura a tak. Ale ze záhonku dva na pět metrů budete mít sklizeň dvě kila. Pokud to neprodáte do luxusní restaurace, je to spíš mrhání půdou. To už je lepší přežrat se muďoulama.

DSC01989a

Pak je tu poslední otázka, možná ze všech nejzávažnější. Pokud bude přidaná hodnota naší práce a péče tak vysoká, aby nás opravdu uživila, kdo si ty naše výrobky vlastně koupí? Nedává nám ten konzumní svět, od kterýho tak zoufale prcháme, právě ty zákazníky, který si budou naši nadhodnotu moct dovolit? A jestli jo, tak neprodáváme těmhle lidem vlastně něco jako odpustky? A jestli jo, co by se stalo, kdyby nás tohle dělalo hodně? Otázek se nebojím, pravda. Ale těch odpovědí celkem jo.

 

Sep 10 14

Brtníci

by Ondra

Měli jsme jet do Polska. Na pánskou dovolenou. Ne za Polkama, ale za jejich včelama. Poláci jsou totiž o krok napřed a před pár lety si jich pár udělalo výlet do Baškirska, kde se ještě pořád pěstuje brtnictví. Přivezli si domů znalosti a zkušenosti z lipových lesů, nedotčený přírody a úžasný nátury.

DSC02175

Kdo je to brtník? Brtník je taková pravěká forma včelaře. Poláci nějak pochopili, že i od pravěku se můžeme leccos naučit a rozhodli se, že by se tohle podivný řemeslo mělo zachovat nám i budoucím. Brtník nechová včely v úlu. Středověk včelaření, kdy se dutý špalky (kláty) a slaměný vrše (košnice) stavěj do zahrady, aby k nim měl včelař přístup, to už je pro brtníka brutální sci-fi. Pokud jsou včelaři pastevci, brtníci jsou čistokrevný lovci.

DSC02189a

Brtník leze po stromech a vybírá med. To je divočina, Máňo! Velký kusy plástů řezaný kamennou kudlou putujou rovnou do dřevěný kabelky. Med s pylem, voskem, plodem. Bílkovina. Úplně jiná chuť. Chuť divočiny, stromů, nespoutanosti. Chuť krajiny, chuť světa.

DSC02170

Poláci vyslali do Baškirska jednu četu z národního parku Spala, aby se tam chlapci naučili všechno potřebný a doma to mohli zavést. Naučili se a zavedli. Vyprávěl jsem o tom Vaškovi a Honzovi. Chtěli jsme jet a naučit se do zas od nich. Pak to krachlo na detailech, takže jsme udělali náhradní dovolenou v domácích lesích. Takovou brtnickou.

brtníci from WINEPUNK on Vimeo.

Rozhodli jsme se pro softcore variantu. Místo rubání dutin do obřích kmenů jsme na stromy věšeli už hotový dutý klády. Ale pěkně vysoko. Tak, jak včela normálně bydlí. S výhledem do kraje. S ranním červánkem před prahem. S pableskem rosy na jehličí borovice, která vysoko převyšuje okolní stromy. Byla to úžasná dovolená. Jedna z nejlepších.

Co jste dělali o dovolený?

 

Aug 21 14

Už?

by Ondra

Někdy mám pocit, že musím všechno stihnout. Nejlíp hned. Dříny už padaj na zem, včely už měly bejt zakrmený, zimní pneumatiky jsem chtěl vyměnit za letní, ale už je srpen. Má to ještě smysl? Někdy mám pocit, že jsem jako děcko, co se celej pochod táhne jak smrad za rodičema. Furt o deset kroků pozadu, ale přitom jde stejně rychle. Počkáte na něj, ale za chvíli je tam, kde bylo.IMG_6726

Chtěl bych umět netlačit na pilu. Nechat se víc unášet proudem. Jenže to je těžký, když ty proudy kolem vás jsou tak divoký, že vás každou chvíli chtěj odnést někam do úplný divočiny, do japonskejch klášterů, na statky s ovcema, do skandinávský soběstačný komunity, hor Montany nebo Idaha, na Zéland nebo australský pobřeží, do kibucu nebo zpátky do Guatemaly.

IMG_6727

Pronajmu si malou stodolu. Prší do ní, ale co. To se časem spraví. Kolem budou ovce. Obnovím tam ten sad. Vysokokmeny, ať se ty ovce můžou pást. Co pak? Naučím se dělat se dřevem. Koupím si hoblovačku, dám ji do tý stodoly a budu dělat úly. Přes zimu, to nebude moc jiný práce. Přestanu klopýtat za životem, budu ho mít pevně v rukou. Všechno stihnu, protože den je tak dlouhej, aby se do něj vešlo všechno, co potřebujete udělat. A protože toho nebudu dělat moc.

IMG_6741

Druhý já se mě občas ptá, co bude dál. Chce vlastně vědět, kdy to bude hotový a co to bude. Co? No cokoliv. Prostě kdy to bude dokončený. Jakej to má smysl. Kam to vede. K čemu to je. Ten život. V jeho očích musí mít člověčí počínání jasnou trajektorii. Musí se jít odněkud někam. Musíte vědět, co děláte a proč. Kam povede další krok. A k čemu to celý teda bude. Jak jsem se přehoupnul přes třicítku, začalo na mě koukat, jako kdyby vyhlíželo vlak. Už?

IMG_6757

Když jsem se pak přehoupnul přes tu pětatřicítku, tak už jako by koukalo spíš do země, ve víře, že vlak možná vynechal nebo nepojede vůbec, ale třeba pojede další, nějakej jinej, nebo aspoň nějakej na druhou stranu, zpátky do náruče známýho přístavu. Třeba život funguje tak, že se to chtění dohonit nedá a že jenom nechtěním se ten vlak zastaví. No, nebyl bych první, kdo se k tomu dobabral. Nebudu prostě tlačit na pilu. Pronajmu si malou stodolu, obnovím ten sad pod ní. Budu tam mít pár ovcí, budu dělat Karlštejnský ovčí sýr. Bez hygieny. Pro účel krmný. S vínem to bude dobrý. A s medem.

IMG_6717

Občas někdo přijede, ale čím dál míň, protože nebudu moc mluvit a leckdo si to vyloží jako nezdvořilost. Budu dělat čaj, ale ten občas dojde. Tak už pak nějaký listí jenom. Budu péct chleba, ale občas nebude mouka. Budu mít všude takový klacíky, co se z nich daj zrovna udělat různý věci, ale nikdo to moc nebude chápat a každej v tom uvidí v tom jenom ty blbý klacíky, co se všude válej. Ovce se naučej postarat se samy o sebe. Drbat se budou o stromy a keře, tam všude budou povívat chuchvalce vlny. Na noc se semknou, jehňata dovnitř, budou se hřát jedna o druhou. Někdy si tam sám najdu teplý místo.

IMG_6692

Nechám na sebe koukat další lidi, který si budou myslet, že mi život utíká pod rukama. A já přitom budu sedět a rád ho nechám proklouzávat a vrostu do země jako skála a mech a pokrejou mě houby a lišejníky a vnořím se do prsti a jejího lůna a nechám se hřát sluncem, ovívat vánkem a omývat deštěm, ni blesk mě nerozhodí. Budu jíst kořínky, znát sílu jehličí a vědět, kde je pramen. Po čuchu poznám, čí je kterej kolouch a kam choděj jezevci po setmění. Přestanu mít pocit, že musím něco stihnout. A ten život bude plynout, bude neuchopitelnej a nepolapitelnej.

 

Aug 4 14

Vůně marketingu

by Ondra

Mám štěstí na extrémy. Asi je přitahuju, stejně jako jejich tvůrce. Těm se říká extremisti. Tak nějak v dobrým, řekl bych. První víno, po kterým jsem zatoužil tak, že jsem si pro něj jel osobně na Moravu, se jmenovalo Cuvée 6T. Bylo tak nějak cítit, že jeho tvůrce ujel hodně a vlastně se i trochu bojí se za něj razantně postavit. Bylo to vidět i na ceně, stálo tuším kolem stovky. Napsal o něm Jižní Svah. Pak já taky trochu. Lidi to začali kupovat. Pak to stálo 250,-, pak 450,- a pak to nebylo. Posledních pár lahví skoupila nejdražší hospoda v Praze. Já jsem svou poslední láhev otevřel nedávno. To víno bylo nezapomenutelný. A jeho autor byl extremista.

IMG_7370

Podobně na tom byla Oxana. Její tvůrce se myslím obíral myšlenkou to vypálit nebo rovnou vylít do kanálu. Pak to ochutná pár geeků, chvíli se to drží pod pokličkou a pak jak když bouchnou saze. Všichni to chtěj. Cena letí nahoru, víno není k sehnání. Pamatuju se na jednu slepou degustaci, kde jsem to nalil kamarádovi: “Jako že je to úlet, to je jasný.” Povídá mi. “Ale pro mě je víno otázkou krásy. Vinař by ho měl myslím dělat proto, aby bylo krásný. A tohle mi připomíná spíš lák na okurky.”

IMG_7361

Možná tehdy mi prvně docvaklo, jak efemérní a vrtkavá krása vína je. Hrstka lidí se navzájem zfanatizuje a nadchne pro něco novýho. Společenstvo vyvolených se drsně utvrzuje v apoštolizmu a převratnosti, vlastním nadhledu a vizionářství. Tady se tvoří estetika a základ módní vlny.

IMG_7363

Jenže často je to naopak. V tom opaku se neválí z prdu kulička, ale s odkazem na provinční původ se podceňuje jeho nevídanost a originalita. My víme, že reklama je navoněná zdechlina. Ale z druhý strany to funguje úplně stejně. Víno (nebo cokoliv jinýho) se prodává za zlomek svý možný ceny, protože prostě ještě nepřišel jeho čas. Protože tu reklamu právě nemá. A je na nás, kdo se chceme ze stáda skutečně vyčlenit, abychom právě tyhle vína objevovali a neváhali za ně zaplatit cenu, která je vlastně směšně nízká. Ne pozlátko značky. Ne Burgundsko. Příběh. Člověka. Nadčasovost. IMG_7364

Máme i u nás takový vína. Vína, který maj stát pět stovek, tisícovku, víc prostě. Jirka Šebela, Petr Kočařík, Richard Stávek, Ota Ševčík… Kámo, to jsou perly, který když naleju komukoliv v New Yorku naslepo, tak se rozteče blahem. Srovnávejte je s Didierem Daguenauem, Lalou Bize-Leroy, Nicolasem Jolym… Je to hloupost? Není. Otisk osobnosti a místa je v nich stejně hluboko. Že nemáme takovej terroir? Omyl. My máme svůj vlastní a kdo ho prochodil a čuchal k zemi a rozhrabával hlínu a kamínky, a válel se v seně z čerstvě posečených bylin, tak to ví. To není blbej nabubřelej patriotizmus, ani znouzectnost. U nás se krásný vína roděj, jen je třeba se naladit na jejich jazyk.

IMG_7365

Vína z Chinonu, Vouvray nebo Anjou ve středověku Anglie milovala a cenila výš, než vína z Bordeaux. Co se změnilo? Půda určitě ne. Kde byla Rhona před Parkerem? V prdeli. Venkovský víno, nic zvláštního. Gigondas, Cornas, Vaqueyras? Jděte se bodnout. To znal tak maximálně místňák. A dneska o tom zpívá každej druhej wine nerd. A podívejte se, kde je dneska Valtellina. Na okraji zájmu. Přitom potenciál tamních vín je naprosto fenomenální. Jenom to nikdo neví. A co se stane, až se to roznese? Zase stoupne poptávka a lidi to začnou kupovat. Bude to nechutně drahý a já zas budu muset hledat nějakou novou apelaci.

IMG_7360

Nepodceňujte se. Vaše jazyky a patra jsou dost dobrý na to, aby vám uměly naservírovat čistou extošku bez ohledu na body, vyhlášenost oblasti nebo cenu vína. A dejte bacha, protože kolem nás jsou skrytý perly. Jenom je vemte těm sviním, co vám je žerou a napijte se sami. Je to jako dost boží.

IMG_7367

Máte taky svůj ultimátní objev ze tmy pod svícnem?

 

Jul 31 14

Krátce o počasí

by Ondra

Sklidil jsem osmdesát česneků a asi deset cuket. Ještě budou nějaký rajčátka, malý jak trnky a zřejmě se povede i kukuřice z malovaných hor. Možná pár brambor. Ambice byly letos větší, ale cvičí s náma zákon přírody. Mírnou zimu vystřídalo divný jaro a nechutně se přemnožili slimáci. Po dešti je jich asi 300 kousků na čtvereční metr. Jako bez prdele.

DSC02056a

Sežrali všechny sazenice, včetně těch v sadbovačích na terase, položených na plastových sudech metr a půl nad zemí. Pak znova ty náhradní. Pak všechno už přesazený do země. Pak plody toho mála, co přežilo. Květy okurek, plody okurek, nezbylo nic. Květy cuket, plody cuket. Všechny dýně. Pustili se do sazenic révy a dokonce i do brambor. To jsem ještě nikdy neviděl.

DSC02066a

Pak bylo podivný jaro. Vlastně dost zima. Včely něco nanosily z kvetoucích stromů, ale když to mělo začít naplno, přišlo sucho. Za sucha nic nemeduje, protože nektar je vlastně pojistný ventil květiny při proudění její mízy. Horka bez vláhy nepřipouští ani vznik medovice; mšice, červci ani mery se nepřemnoží, nemají co sát. Protože je to sucho, protože ta míza stromů taky neproudí tolik.

DSC02060a

Není med a nebyl ani loni. Pár kilo pro rodinu. Ale zase budou jablka, to loni nebylo. V sadu je násada obří, to by mohlo vyjít. Z jablek bude mošt a kořalka, něco cideru taky. Nejsou višně, nebude višňovka. Ale po dvou letech zase budou trnky. Moře trnek. Pokud pamatujete tu famózní trnkovici, tak tu já letos udělám zas, jestli ta úroda kuliček nezláme tim křakům větve.

DSC02063a

Bude víno, hlavně protože hrozny jsou vždycky z let o rok nebo dva zpátky. V karlštejnským sklepě krásně zraje Ničibocu 13, mazlí se s ním už skoro rok dub z Valašska od páně Fryzelky. Nastoupil tam novej ředitel, tak jsem mu dal ochutnat. “Helejte,” povídá mi: “neměl bych to říkat nahlas, ale to je to nejlepší víno v tomhle sklepě.” Trošku jsem se začervenal. Ale jenom trošku, protože jsem to ve skrytu duše věděl i bez něj.

DSC02047a

Nalahvoval jsem halfRED 13 z Bočků. Krásný víno (zase samochvála, vím, ale tady vinař za nic nemůže, to všechno ty hrozny). Takový bych chtěl jednou dělat z vlastních hroznů. Hrozně chlastací to je. Zátky jsem zalil domácím voskem. Nádherná žluť. Dobrá zpráva je, že i halfRED 14 bude taky z Bočků. A blbá zpráva, že ho bude stejně maličko.

DSC02049a

Není rok jako žádnej další, kámo. Nic se neopakuje. Už chápu moudrost stařečků, sedících s dlouhou fajfkou na zápraží – je to neuvěřitelně zábavný, dívat se, jak se všechno furt mění. Můžeš se buď připravit na vynechávku nebo vsadit všechno na jednu kartu. Nejlepší je to rozjet na hodně frontách, aby každej rok bylo aspoň něco. Tak nějak bych to chtěl dělat. Žasnout nad rukou stvořitele.

Co jste letos zaseli a sklidili?

 

 

Jul 7 14

Chcípáci

by Ondra

Mám to rok co rok podobně. Moje celoroční práce (ta za peníze) vyvrcholí v prvním týdnu měsíce července. Festivalová sezóna. Aspoň týden jsem mimo domov pracovně a pak si rád konečně beru dovolenou a jedu pryč. Bohužel je to právě období sucha. Aspoň mi to tak poslední roky připadá. Znamená to, že když bych zrovna nejradši byl pryč, je třeba zalejvat.
IMG_4646

O problému Číra jsem psal mockrát. Je tam jenom na píď půdy a pak jde šutroskála. Znamená to, že réva se musí hodně moc snažit, aby si během prvních let vyvinula dostatečný kořenový systém. Pokud se jí to nepovede, hlava odchází do révového nebe. Nepovede se jí to hlavně pokud je v létě extrémní sucho nebo v zimě holomráz. Obojí přichází s železnou pravidelností. Co s tím?IMG_4695

Tahat do vinohradu vodu je příšerná otročina. Taková, že se člověk s každým barelem na ramenou noří do hlubin filozofie a morálky a snaží se obhájit vlastní počínání sám před sebou. Voda nevyjde na všechny hlavy, jen na některý. Loni jsem se soustřeďoval na ty, který vykazovaly známky umírání. Zachraňoval jsem je prostě. Letos jsem se asi změnil. Posiluju jenom ty dobrý a chcípáky nechávám chcípnout.

IMG_4702

Nevím proč, ale zdá se mi to jako zásadní posun v přemýšlení. Jako nějaká geneze. Jasně, lítost a soucit velí člověku postarat se především o ty potřebné. Ale to platí pro lidi. Pro naše děti. Pro naše lásky, bližní. Sami jsme dávno překročili rubikon uvědomění a vyčlenili jsme se z Přírody. Zachraňujeme Přírodou odsouzené k nepřežití. To ale platí pro lidi. Když to začnete aplikovat v terénu, narazíte. Vydržovat a zachraňovat chcípáky tady znamená chcát proti větru. Prostě tak.

IMG_4715

Se včelama je to stejně. Když máte dvě včelstva, je vám jich prostě líto, protože vlastně ani nevíte, že máte mrzáky. Furt něco zachraňujete. O chovu matek si můžete nechat jenom zdát. Když jich ale máte třicet, je najednou jasný, kde něco nehraje. Ty slabochy pospojujete a vyměníte jim matky. Přepřáhnete a prásknete do saní, ať to prostě jede. Z těch nejsilnějších množíte. Množíte to nejlepší, protože právě to by v přírodě přežilo. Jenom tomu pomáháte, ale tím správným směrem. Diverzita? Ta se tam promítne skrz trubce přece. Ale ani tak nemnožte jenom z jedný linie, to je blbost.

IMG_4752

Asi jsem moc holubičí povaha, ale vlastně mě tohle zjištění děsí. Děsí mě ta potřeba věrnosti názoru. Fakt, že člověk jako součást přírody by měl její zákony respektovat bez ohledu na to, o jaký druh se jedná. Teda i o člověka. Nevím si tu rady, protože hubit slabochy a posilovat silňochy doporučovali (u lidí) vždycky jenom fašistí nebo nejaký jiný istí. Ale realisticky. Tak by se to asi dělat mělo. Jenom my lidi se cítíme jako něco víc tak pro nás to neplatí. Hm.

IMG_4794

Nevím. Buď si lžeme do kapsy nebo jsme fakt páni a paní tvorstva. Ale spíš to první myslím. I když to zní drasticky.

Kdo je teda pánem tvorstva? Lev?