Skip to content
Sep 12 16

Zelené (roz)čarování

by Ondra

Říká se, že blbce netrápí, že je blbej. Znamená to taky, že čím víc se něčím zabýváte, tím nejednoznačnější se celá věc stává, takže spokojený zůstává jenom ten, kdo přijme tu první signální. Nejpalčivější je to vždycky před Life Sciences Film Festivalem, kdy se mi na stole vrší dokumenty o dětech, jejichž autizmus je důsledkem aplikace pesticidů, o převratných objevech v genetické modifikaci kukuřice, o splavování dusíku do vodních toků, o umělém mase vypěstovaném v laboratoři. Ze všech je podprahově cítit, jak moc záleží jejich tvůrcům na tom, aby se postavili na tu správnou stranu.img_3627

Co mi na tom nejvíc vadí? Zoufalá nechuť u každého A říct taky B. GM plodiny jsou buď největší zlo, nebo jediný způsob, jak nakrmit svět. Moderní pesticidy jsou dílo ďáblovo a spouštěč všech civilizačních chorob, nebo půdě prospěšný látky, který tam máte stříkat, i když tam žádný škůdci nebudou. Pro jedny je planeta dojnou krávou, která musí sloužit potřebám lidstva, pro druhý nedotknutelným skanzenem, kde je největší dilema, jestli zabít bobra a zachránit strom. Přitom by stačilo málo. Vyčistit si hlavu od nánosů domněnek a podívat se na celou věc realisticky.img_3591

Je jasný, jak k tomuhle stavu došlo. Před osmdesáti lety bylo se zemědělstvím nějak spojeno 70% lidí. Dneska jsou to asi 2%. Naprostá většina lidí je hospodaření tak vzdálená, že absolutně ztratila kontakt s tím, co se v zemědělství děje. Dobře to popisuje třeba dokument License to Farm: Většina lidí by prskala, kdybyste jim vzali jejich iPhony a odkázali byste je na ty starý telefony na kliku. Od farmářů ale čekají, že budou pořád využívat technologie z dob, kdy se u telefonu klikou točilo.img_3236

Samozřejmě jsem velkým zastáncem ekologického hospodaření. Sám tak hospodařím. Spíš by se dalo říct zahradničím. Problém je, že kdybychom se měli živit výsledky téhle produkce, musela by se naše společnost celkem razantně změnit. Dvě třetiny z vás by se musely chopit motyky a rejče a naběhnout na pole. V ekologickém hospodaření jsou momentálně asi o třetinu až polovinu vyšší náklady (číslo se liší podle konkrétní plodiny a místa pěstování) při zachování stejného výnosu. Manuálně obhospodařovaný pozemek může mít až trojnásobnou výtěžnost oproti traktorové monokultuře, je ale extrémně náročný na čas (který se rovná peníze).img_3630

Není tedy pravda, že bychom neměli dost půdy. Máme jí dostatek, protože kolem 55% jí využíváme na krmení zvířat na maso. Omezit maso na minimum by znamenalo, že by celý svět mohl být bio. Anebo byste se opravdu museli chopit těch motyk a strávit denně dvě hodiny na záhonu. Pak by díky manuální práci vyskočily výnosy stejně jako ve Victory Gardens za 2. světové války. Tyhle nouzové městské zahrady produkovaly v roce 1944 v USA 9 miliónů tun zeleniny, což se rovnalo veškeré komerční produkci zeleniny v celé zemi. Ono to jde.img_3234

Dostáváme se k tomu nejzásadnějšímu – k ceně. Lidská práce je drahá a ceny potravin jsou momentálně nastavené na praktiky konvenčního zemědělství. Čím víc v něm bude manuální práce, tím výš cena poroste. Jestliže jsme za jídlo utráceli v roce 1930 skoro 35% rozpočtu, pak dneska je to jen kolem 15% (platí pro západní svět). My jsme mezitím ale začali mnohem víc utrácet za bydlení, služby a dopravu, takže by to naši peněženku moc nepotěšilo. Tady vzniká spor. Spor představ a reality. Naprostá většina lidí něco chce, málokdo je ale ochoten pro to něco dělat. Až budete příště nadávat na postřikovač na poli, vzpomeňte si, kde a za kolik nakupujete zeleninu.img_3229

Usmířit tábory zelených a chemických radikálů půjde těžko. Už protože obě skupiny používají stejnou munici. Polopravdy, zamlčování a překrucování, z kontextu vytržené statistiky a hodnocení, strašení a demagogické výkřiky do tmy. Můžeme si na to ale udělat vlastní názor tím, že vyslechneme obě strany a dáme si dvě a dvě dohromady. Moc rád vás letos uvidím na Life Sciences Film Festivalu. Dáváme tam prostor oběma stranám a jejich argumentům. Přijďte. Protože inteligentním hlavám by to mělo stačit. A těm ostatním to bude stejně jedno.

Aug 31 16

Milování naslepo

by Ondra

Strávil jsem dost času v Šanghaji na masážním lehátku a troufám si říct, že Číňanku bych poznal po čuchu. Nebo po hmatu. Nemusel jsem o ní nic vědět, její angličtina byla většinou ještě horší než moje čínština. Ale byla to fajn masáž. Uvolnění. Ptal jsem se kamarádů, jestli dělám něco pro svoje zdraví. Jenom se tomu smáli. Kdepak. Tohle je entertainment.DSC_0036

Krása člověka je záležitostí duše. Holka může mít pravidelný rysy, všechno na svým místě a postavu jak lusk, ale jak jí kouká z očí nablblost, je to bez šance. Na víně to poznáte taky většinou už podle flašky. Třebaže moderní marketing dokáže divy, vinař většinou rozumí grafice mnohem líp než grafik a prosadí si svou. Odkope se tak ještě dřív, než to otevřete. A pak to otevřete. Spojíte si pár věcí dohromady a uděláte si představu o vínu, o vinaři i o kraji. Nemusíte se nutně trefit.DSC_0041

Kdysi jsem si myslel, že na víně je nejdůležitější chuť a vůně. Ono říct, že je to jinak, je i dneska tak trochu kacířství. Jako byste se tím vzdávali jeho základních dvou charakteristik. Jako byste je chtěli natruc odvrhnout, abyste dokázali světu, že vám jde o tajemný mojo. Metavíno. To za vínem. Jenže ono to je jedno s druhým. Prázdnota vína v očích a duševní vyprahlost lahve.DSC_0040

Pít víno naslepo je fajn. Uvolnění. Něco jako sex bez lásky. Děláte to proto, abyste se hecli. Abyste sobě nebo někomu jinýmu něco dokázali. Že poznáte podle čuchu nebo hmatu Španělku od Němky, Číňanku od indiánky, kreolku od eskymačky. Pijete, čucháte a hádáte, co je asi zač. Knihovnice, která se vyžívá v krvákách a ráda chodí za úplňku na hřbitov. Holka od kasy, která dálkově studuje veterinu, protože chce strašně moc léčit koně. Batikovaná bloumavka, která bez baťůžku a náhradních brejlí nedá ani ránu. Ty věci na první pohled.DSC_0028

Václav Cílek někde píše o tom, jak je důležitý chodit do přírody v různou roční dobu. Nejen když je všechno načančaný a rozbujelý jako v květnu. Nejen když je všechno úhledně srovnaný a schovaný pod závějí čerstvýho prašanu. Běžte tam, když ten sníh roztaje, ale ještě nevyraší ani první kytka. Běžte tam, když stromy shoděj svoje listoví a vítr fouká do igeliťáků na šedožlutý louce. Přistihujte krajinu v nedbalkách. A holky? Ty pokud možno taky.DSC_0014

Ale co je za tím? Co je to za člověka? V čem tkví její krása? V ovocitosti? V sepjetí s hvězdnou oblohou a morálním zákonem? Který zákoutí duše jsou ty, díky kterejm se vracíte do její náruče? Co na ní objevujete? Do čeho se noříte? Která struna rezonuje s tou vaší a rozeznívá to něco víc, než je jenom chuť a vůně?DSC02288a

Pít víno naslepo je něco jako koukat na silikonový kozy. Můžete se trefovat do apelací a ročníků a tvrdit, že ho máte v malíku. S krásou a oduševnělostí vína to nemá nic společnýho. Jen ale jděte po těch nedbalkách. Poznat skutečně tu, se kterou se milujete, je mnohem zábavnější, i když vám v tom fyzická (ne)krása někdy může mírně překážet. Nalít si něco z vinohradu, kde vím, jak to vypadá v únoru i v listopadu; kde jsem si udělal mozol od nůžek; kde jsem se zapletl do ostružiní a roztrhnul si gatě; to je požitek. Pak ty kozy ani nemusej bejt úplně dokonalý.

 

Aug 15 16

Malý plán

by Ondra

Obyvatel západního světa sní v průměru necelou tunu jídla ročně. Asi 300 kilo z toho připadá na mléko a mléčné výrobky, jogurty a zmrzliny; konkrétně sýru je to asi 15 kilo. Asi 90 kilo masa. Asi metrák obilí. Sníme taky asi zhruba 130 kg ovoce a 200 kg zeleniny. Pak tam máme cukr, med a sladidla (60 kg) a tuky (40 kg).DSC02642

Na venkově jsme osm let. Za tu dobu jsme trochu vpluli o okolí a jeho fungování. Opovrhovaná suburbie tvoří jenom část zástavby, ve zbytku pořád fungujou starousedlíci a čím dál víc mladších ročníků tu mění tůje a zámkovku za jedlý zahrady a kurníky. Z hlediska původu upřednostňujeme vždycky jídlo od lokálních hospodářů. V rámci vesnice máme vejce (slepičí, kachní i křepelčí), maso (kuřata, křepelky, holuby, kachny, králíky) o vesnici dál pak mlíko, sýry, prasata. Na včely jezdím po lesní cestě kolem hájovny. S myslivcem vyměňujeme zvěřinu za med. Maso v obchodě kupujeme minimálně. Zeleninu ale kupujeme furt. A není to nutný.DSC02692a

330 kg ovoce a zeleniny na osobu je zásadní číslo. Zásadní výzva. Pro naší čtyřčlennou rodinu jsme zpátky na tý necelý tuně. Tuně něčeho, co si můžu vypěstovat sám. Jak říkám, zásadní výzva. Pokrýt vlastní spotřebu vlastní prací. Netvrdím, že se mi to povede, ale zkusím to. Abych si zpřesnil potřeby rodiny, týden si hodlám psát všechno, co sníme. Položku po položce. Druh, hmotnost, původ.DSC_0016

Pak škrtnu to, co u nás neroste, částečně odečtu to, co se nedá skladovat a zbytek vynásobím dvaapadesáti. Nakonec vytáhnu zahradní plánovač. To je fajn věc, protože vám umožňuje získat kontrolu nad množstvím sazenic (osiva) a potřebnou plochou, stejně jako sukcesí. Pokud sklidíte v červenci česnek, je blbost, aby záhon ležel do podzimu ladem. To samý platí pro ředkvičky, hrášek, saláty. Většina plánovačů vám taky pomůže s rotací plodin (do dalších let) a jasně řekne, kde byste neměli sázet něco, protože tam loni bylo něco, co je na to první něco blbý.DSC02193

Nepočítám, že v jednom týdnu protočíme všechny druh zeleniny. Abych na nic nezapomněl, mám malej tahák a nějaký videonávody. Z nich je jasný, že na desetině rozlohy oproti tý mojí, je možný vypěstovat kolem tří tun zeleniny ročně. V létě tak pokrývá malá zahrada kolem 80% bezmasý stravy rodiny, v zimě je to asi polovic. To není marný.

 

 

 

 

Jul 7 16

Strop

by Ondra

Přával jsem si žít v období baroka. Baroko pro mě bylo vrcholem civilizace před počátkem jejího úpadku, před nástupem romantickýho manýrizmu a duševní excitace. Vlastně se  mi líbil ten feudální systém, protože jsem si představoval, že bych byl ten feudál. Lákalo mě na tom jedno – možnost uchopit krajinu jako celek a formovat ji podle vlastních představ. Představ si to barokní stromořadí. Dubová alej vedoucí ke kostelu skrze louky a pastviny, vpravo v úžlabí rybník, v pozadí les. Vesnice na kopci, kde není tak úrodná půda. Na jižní stráni vinohrad, na východní a západní sad, na severní trnky a proláklina, kde se láme kámen.DSC02633

Baroko bylo poslední období, kdy se krajina dala komponovat tímhle způsobem. Utopisticky, idealisticky, diktátorsky, ale přitom s citem ke krajině a k její estetice, k jejímu fungování a jejím afinitám. Romantizmus už vyzdvihoval a glorifikoval člověka a jeho brutální sílu. Fakt, že kolonisti z Tajuplnýho ostrova jsou schopni vykácet stromy napříč pralesem a postavit tam telegrafní vedení, vylámat skálu, vytvořit potok, přehradit jezero, to byl důvod k oslavě. Barokní krajina je naproti tomu tichá, meditativní, dlouhodobě zrající, duchovní. Tu jsem si přál komponovat.DSC01959a

Až teď mě ta představa opustila. Až teď. Narazil jsem na svůj strop. Došlo mi to, když mi psal jeden pán ze severu Moravy, jestli mu nepošlu med v plástvi. Klidně nějakým dopravcem. Snažil jsem se mu vysvětlit, že bude nejlepší, když si najde nějakýho borce v okolí, co mu ten plást vyndá rovnou před očima z úlu a nebude se to někde mrcasit dodávkou přes celou republiku. Pěkně jsem to schytal, že jsem mizernej obchodník a že v nadnárodní firmě, kde dělá, by se to určitě nemohlo stát.IMG_0440

Jenže já mám strop. Budu zimovat čtyřicet včelstev na dvou stanovištích. Chci to dělat sám, protože je to moje radost. Mohl bych si tu vybudovat včelařskou firmu a jet furt jenom včely? Asi jo. Bavilo by mě to ještě? Těžko říct. Chci to dělat pro svoje okolí. Moje slabá tuna medu to nevytrhne ani tady, natož pak na severu Moravy. Není důvod. Ohromně mě potěšilo, že při posledním rozvozu se začali objevovat lidi z okolních vesnic. Roblín, Nesvačily, Mníšek, Zbraslav. Jsem váš místní včelař. To chceš.DSC03012

Komponovat barokní krajinu je skvělý. Ale jste jenom lidi. Ne feudálové, opati, panovníci. Zavinujete se do skromnosti, hrbíte se pod tíhou krásy nebe. Pokorně se snažíte působit lokálně, skrytě zapojeně. Nemusí vám patřit ten obří les. Nemusíte sázet tu majestátní alej vedoucí k hradu. Stačí vám kráčet v jejím stínu a těšit se z třepotu jejího listí. Nemusíte mít ty obří pastviny s lenivým skotem. Stačí vám, že tam můžete zajít pro mlíko a domácí sýr. Nemusíte furt něco budovat. Stačí vám normálně žít.

Jun 10 16

Domina

by Ondra

Tráva údajně vyroste asi o centimetr za den. Mně to spíš přijde jako půl metru. Nebo ta hořčice. Ta když vyroste, tak její stonek je silnej asi půl centimetru. Pár dní jsem nebyl na poli a za tu dobu se tam z toho stala džungle. Představoval jsem si brzy na jaře, jak to bude trapný, až všude kolem budou zelený pole a na tom mým fleku nic nebude. Příroda je mocná domina a pěkně mě přetáhla bičíkem, jen to mlasklo. Vlastně ne, to byl vlčí mák, jak jsem ho nabral křoviňákem.DSC03007

Dát na něj strunu byla pěkná kravina. Ty stonky jsou tak tvrdý, že ji neustále musím měnit. Taky sakruju, jak se mi ty stonky namotávaj, a že je nemůžu vytahat, aniž bych to celý nesundal a nepoložil. Záda. Pořád se ohýbám. Slunce. Ale už mám konečně ten klobouk. Je sice dámskej, ale co. Stíní dobře. V křoviňáku došel benzín. Mám ho v petce už namíchanej s olejem. A napít se musím. Podobná petka. Vlastně úplně stejná. Mocnej hlt a pak ten dávivej reflex. Jmenuje se to sice natural, ale nic přírodního mi na tom nepřijde.DSC02999

Což o to, to hlavní mi poseče traktor. Je ale třeba vysvobodit ty maliny, co jsou mezi stromama. Kdybych je teda našel. Zatím vidím jenom vrcholky stromů, který maj dva a půl metru. Ty malý, co jsem jim na podzim zapomněl dát pletivo, ty jsou ztracený v džungli. Myslel jsem, že je vytrhám, ale teď koukám, že zespoda krásně obrážej. Bude to asi podnož, ale podnož je semenáč. A semenáče jsou fajn. Jeden nám roste kousek od domu, chodím se na něj koukat. Je parádně rostlej a kořenama vězí pevně v zemi. Asi je tam nechám.DSC03003

A višně. Taky semenáče. Jak sedím na terase a plivu kolem sebe pecky, tak ony mi tu kořeněj po zahradě. Ten největší už má letos čtyři plody a to rozhodlo. Beru ty malý a sázím je na poli. Sucho, strašný sucho. Člověk by řekl, že teď nějak furt pršelo, ale i v hloubce půl metru je půda jako prach. Zalejvat. Furt zalejvat. Mám už ruce jako gorila. Prodírám se houštinou hořčice a vlčích máků k řece. Nejde tomu odolat, musím ze sebe všechno shodit a vklouznout tam. Moji nahotu přikryje voda. Teda přikryla by, kdyby mi tu Berounka nabyla po kolena. Důchodkyně venčící nějakou čubu je zjevně překvapená. Ještěže mám ten klobouk a můžu se aspoň trochu zakrejt.DSC03001

Zpátky do práce. Všechno zalejt. A znovu. Chuť benzínu mám pořád ještě v puse, tak se jí snažím vyhnat cibulovou natí, co oždibuju ze záhonu. Ta cibule. Málo se starám, málo. Zarůstá vousem a vlci už jdou sem. Teda přesličkou. A vlci taky ne. Ale potkávám králíka. Ale ten rozdíl ve vododržnosti půdy je tu vidět tak strašně markantně, až mě to bolí. Není to nic abstraktního. Tahle půda prostě nemá vůbec žádnej humus. Je to jenom vyprahlá a drolící se poušť, ze který se leta jenom bralo. Tuhle džungli zamulčuju. A tu, co tu vyroste během dalších pár let taky. Cyklista na mě haleká z cyklostezky: Copak to tam pěstujete? Vlčí máky, kámo. Povídám mu.DSC03005

Tak tohle je ta lákavá romantika zemědělství, říkám si. To koupání se ve vlastním potu. To lopotění se v prachu pole. To smývání prachu a potu milosrdnou řekou. Ty montérky. Hrdost. Taková ta vzpurná, proletářská. Vzdor vůči malověrným, vůči závistivcům. Gary Snyder. Vždycky si vzpomenu, jak se styděl vejít do tý restaurace, protože lidi uvnitř byli moc dobře oblečený. V tuhle chvíli mi móda připadá jako ta nejabstraktnější věc na světě. Stojím v montérkách a slamáku uprostřed tý krásy a kochám se tím, jak krmím včely půlce Všenor. Všechny jsou tady, v mým červenožlutým království.

May 10 16

LANDCRAFT

by Ondra

Vždycky jsem byl pankáč. Na oficiální struktury mě moc neužije a nejlíp je mi v undergroundu, kde si můžu aspoň trochu dělat vlastní pravidla. Kdyby mi stačilo víno, mohl jsem se v tom patlat ještě dlouho. Ale touha dál budovat a tvořit je silnější. Tři roky jsme se motali v úvahách od marmelád k sýrům, od piva k hlemýžďům, od medu k likérům. Na každým oboru jsme postavili geniální vizi, a kdyby se byznys dělal jenom na papíře, už by se to sypalo. Letos jsme založili Landcraft.První karůpěj

Cílem Landcraftu je vybudovat uměleckou palírnu. Chceme dělat špičkovou, sudově zralou kořalku a zároveň podporovat krajinotvorbu. Právě to všechno vzniká. Uměleckou, protože se cítíme spíš jako tvůrci krásy, než jako obchodníci s pragmatizmem na čele. Takže vlastně zase androš. Ten plurál je tam, protože jsme dva. Tím druhým je Petr Alexander. Možná spíš tím prvním.

DSC_0636

Proč kořalka? Důvodů je víc a řada z nich je dost pragmatická. Karlštejnsko je krásnej kraj, ale je tak blízko Prahy, že pořídit si tu pozemek (pár hektarů) na vinohrad znamená buď vyhrát v loterii, nebo se hodně dobře oženit. Přestěhovat se zase znamená podřídit kořenění rodiny vlastnímu sobectví. Vize vlastní vinice nedaleko domova se mi tak za posledních deset let spíš vzdalovala. Trápilo mě to jenom do chvíle, než jsem si uvědomil, že víno je jenom prostředek. A že na světě se dá tolik věcí dělat s láskou, že je možná zbytečný se na něj upínat. Takže lihovar. Uměleckej. To znamená v malým.

DSC_0001

Kauce pro provozování lihovaru je odstupňovaná podle toho, kolik toho ročně vyrobíte. Nejnižší kauce je sto tisíc, v týhle třídě můžete vyrobit až 2000 litrů (100%) lihu ročně. V praxi to znamená 4000 litrů 50% kořalky, což je moje momentální představa dělání věcí v malým. Jak nicotný jsou naše měřítka napoví srovnání s Amerikou, kde American Distilling Institute vyhrazuje termín craft distillery těm, jejichž objem produkce činí maximálně 52.000 beden ročně. Jedna bedna (case) má 12 lahví (většinou) o objemu 0.75l. To nám dělá 468.000 litrů kořalky, což je 234 krát tolik než u nás. 4000 litrů znamená asi 18 sudů (225l) a 8000 lahví ročně. Znamená to taky zhruba osmdesát tun suroviny, v tomhle případě hlavně jablek.

DSC_0976

Proč hlavně jablek? Protože jabka dokonale splňujou moji představu o ovoci a jeho funkci v krajině. Jabloň vám vyroste prakticky kdekoliv. Jabloň je tu doma. Pokud vhodně zvolíte odrůdy, polohu, typ kmene a spon, jabloň prakticky nepotřebuje ošetření. Dokladem toho jsou starý sady, kde ročně padá k zemi mraky tun ovoce. A tyhle jabka nás zajímaj. Nestříkaný, neznásilněný do kordónu. Starší stromy, kde v ovoci klesá objem dusíku a fermentace se tak prodlužuje. Tyhle jabka dávaj geniální kvasy.

landcraft space

Když se zeptáte na jabkovici na Valašsku, palírníci se tak trochu ušklíbnou. Z jablek se tam pálí jenom když se neuroděj švestky. Je to částečně tím, že slivovice je pitelná hned, kdežto jabkovice potřebuje dostatek času na zrání. Calvados dosahuje během zrání řady vyvrcholení a stejně jako u whisky se za optimální okno pro pití uvádí pět až patnáct let. To znamená další zátěž, protože vám sice někde zraje moře vynikajícího destilátu, ale šušně se moc nehrnou, protože na prodej je ještě brzy. Ale co na tom. Ještě mi nebylo čtyřicet a peníze jsou jenom taková ta okrajovka, co vám pomáhá přežít. Čas? Ten existuje i bez nás.

LANDCRAFT VIZE 1.0

Jabka ale nejsou všechno. Určitě se pustíme do průtaháčů, minimálně do ginu. Žufákova evangelizace prostě nenechá nikoho chladným. Chceme zkoušet whisky a už jsme si kvůli tomu domluvili spolupráci s několika menšími pivovary. Budou maceráty, superpommeau a spousta věcí, který teď dělám na koleni. Bude to celý vznikat a vy to budete moct sledovat online, protože taková už je doba. A taky protože vtáhnout člověka do děje je to nejlepší, co můžete pro marketing udělat.

DSC_0968

Myslím, že dobrá kořalka potřebuje sud. Stejně jako dobrý víno. Ne nutně ten totál seškvařenej malej dub. Klidně větší a neutrálnější dřevo. Ale potřebuje. Dub od Fryzelky? Sudy po sherry, sudy po tokaji? Po portským i po vínech z Moravy? Nejsou to famózní možnosti? Čekat a postit se jako Siddhárta, naslouchat vůni plujících měsíců, jak se vpíjí do koncentrovaný šťávy z ovoce, který bylo tak dobrý, že ho nikdo nechtěl.

DSC_0924

Vždycky jsem byl pankáč a teď se pouštím do možná nejregulovanějšího oboru u nás. Bude to prča. Baví mě propojovat věci. Spojovat svoje zájmy a jejich průsečíky do jednotnýho proudu energie. Med z třešňovejch květů. Třešně z těch samejch stromů. Kořalka z těch samejch třešní. Tyhle třešně s tímhle medem s touhle kořalkou. V třešňovým sudu. V dubu, co roste vedle v lese. Baví mě spojovat příběhy vín a jejich tvůrců, co se otisknou do dřeva jako pečeť plození, s duší krajiny, kde bydlí člověk jako dekadentní příšera, vracející se obloukem do dnů dětství. Posedává ve větvích a cpe se.

Apr 28 16

Proč byste měli zahradničit

by Ondra

Je jaro, chopíte se rejče a obděláte kus půdy. Tý práce s tím, toho sraní. Kalhoty do pračky, kolena prodřený. Bolej vás záda, nohy, hlava. Za nehty se vám dostane hlína, pokoušou vás takový ty hnusný zrzavý mravenci. Podrápete se o trní. Do toho lehce sprchne. Bláto, zima. Neštěstí. Křivda. Máte tohle vůbec zapotřebí? Zasejete ty semínka. Když jste je v tom zahradnictví kupovali, všichni kolem vás proplouvali s těma proutěnejma košíkama a svět vypadal tak nějak idylicky. Bylo tam teplo a milá paní, která vám ochotně radila. Teď tu není nikdo. Jenom kosa a to zasraný bahno. DSC02693a

Čistě ekonomicky vzato, nemáte to zapotřebí. Ani když si koupíte tu nejluxusnější zeleninu, nebude vás stát tolik, co ta vlastnoručně vypěstovaná. A víte co? Ta vaše nebude ani tak dobrá. Rajčata budete mít moučnatý, brambory se budou rychle kazit. Papriky vám sežerou slimáci, okurky vám přerostou a zhořknou. Dýně se teda povedou, ale zas budou tak velký, že budete marně hledat příležitost, kdy byste jednu kuchli. Proč na vás někdo uvalil tuhle kletbu? Copak musí mít sedlák dva doktoráty, aby vypěstoval lilek, kterej se dá jíst? Copak nestačí, že jste sledovali měsíc a výsevní dny? Že jste vážili cestu na zahrádku, abyste to tam zalili?DSC02210

Tohle všechno můžete hodit za hlavu. První i druhej rok. Hlavní přínos vašeho zahradničení je totiž jinde. Zkusili jste to. Trpěli jste. Všímali jste si mšic, hálčivců, žížal. Báli jste se, aby v noci nemrzlo, kontrolovali jste srážky. Počasí pro vás už najednou není jenom otázka toho, jestli si do kabelky přidáte deštník nebo ne. Jde o zásadní věc. O sledování Země. Na včelách je to vidět stejně, možná ještě líp. Najednou máte něco, co si nevezmete domů do tepla. Něco, co je tam venku, kde panujou podmínky, se kterejma neumíte nic moc dělat. Když prší, tak je mokro. Když je kosa, včely jsou doma. Že zrovna kvetou stromy? Že jim docházej zásoby? Nenaděláte nic. A trpíte.DSC02641

To hlavní ve vás ale začalo klíčit. Sledování přírodních dějů je totiž první krok k pochopení jejich fungování. Vidět semínko vyklíčit je neuvěřitelná síla, která vás naplní obdivem k tomu, co se děje bez našeho přispění, často i jemu navzdory. Vidět rostlinu z toho semínka dozrát a vydat stovky dalších semen, to už je totální fascinace dokonalostí plánu. Čert vem ekonomickou rozvahu. Skutečná podstata zahradničení tkví v tom, že se začnete zajímat o přírodu a její fungování. Proto byste měli začít. Proto musíte trpět, trhat si kalhoty, nechat se pokoustat mravencema, zadírat si třísky, rozdrápat si kůži o trny a pomazávat se bahnem. Proto.

Apr 13 16

Terroir medu

by Ondra

Vědí včelaři, co je to terroir? Moc ne. Je termín svázaný s vínem, i když začíná poslední dobou prosakovat i jinam. Proč se debaty o terroir točí hlavně kolem vína, je jasný. Víno je luxusní komodita a všem se vyplatí tam ten terroir hledat. Vinařům, aby se vymezili originalitou vůči konkurenci. Obchodníkům, aby mohli objevovat obskurní apelace a prodávat je za cenu těch superznámých. A pijákům, aby ukojili svou touhu po objevování nového a ospravedlnili objem vydaných peněz za zkvašený mošt. O medu se ale dlouho jako o luxusní komoditě nemluvilo. Med byl hlavně lék.

DSC02040

Málokdo si to touží přiznat, ale terroir ve víně je daleko víc navázán na tradici, než si jsme ochotni připustit. Do souhrnu toho, co ve výsledku terroir poskládá, totiž zásadní měrou patří i výběr odrůd a práce vinaře. Protože žádná země vám nedá pitelné víno bez vinařova přispění. Naproti tomu med? Do jeho chuti zasahuje včelařova práce jen naprosto minimálně. Med je teda ještě daleko lepší adept na demonstraci konceptu terroir než samo víno.

DSC02769

Akční rádius včely je zhruba tři kilometry. Jsou zaznamenány případy, kdy včela donesla pyl ze sedmikilometrové (případně větší) vzdálenosti, ale to jsou spíš výjimky, které netvoří gro snůšky. Znáte svoje okolí? Víte na tři kilometry kolem, co kde je? Jak a kdy to kvete? Kdy kde prýští míza, na co jdou mšice, červci a mery? Tři kilometry jsou pro člověka snadno uchopitelná vzdálenost, ale pro včelu mají asi malinko jiný význam. Včela váží zhruba 80 miligramů a unese zhruba polovinu vlastní váhy. Měří asi 17mm, což je stokrát míň než člověk.  Vzhledem k její velikosti je pro ni  výlet za potravou něco jako z Řevnic do Olomouce a zpátky. Denně to lítá s něčím, co je pro člověka něco jako 40 kilo zátěže. Z úlu vyletí třikrát až sedmkrát denně, svůj nektar předává dalším včelám k zahuštění. Za svůj život nanosí včela asi půl čajové lžičky medu.

IMG_9614

O tom, jak je včela pracovitá, toho bylo napsáno mraky. Mně na tom ale fascinuje ta jasně vymezená vzdálenost. V úlu se neobjeví nic, co by včely nedonesly. Těch pár kilometrů kolem. To je terroir. Vezměte si Karlštejnsko: Listnaté lesy, černýšové dubohabřiny na vápenitých stráních, kde se kvůli typu hospodaření do popředí dostal habr, což umožnilo zachování druhově pestrého bylinného patra.

DSC01982

V suťovitých stráních najdeme javory mléč a klen, lípu velkolistou, na mezích javor babyku, prastaré cesty k hradu jsou často lemovány jírovcem. Ovoce a zahrádek je tu málo, údolí Budňan je stinné a vlhké. Ale nahoře na výsluní na nás čeká třemdava, hrachory, černýše, rudohlávek, u Karlíka pak i včelník rakouský. Na spásaných loukách vyráží záplavy komonice lékařské. Máme tu řadu rostlin, které nemají včelařský význam (mochna bílá, jaterníky, sasanky), ale ty zase fungují jako indikátory typu půdy a prostřední celkově. Terroir. Od prvních jív na severních svazích a dřínů v šípákových zakrslinách na konci února až po puklici dubovou a brvnatku javorovou na vrcholu léta. Ničeho není příliš, všeho tak akorát.

IMG_9298

Ano, tohle je terroir. Pokud ho nezabijeme vytáčením druhového medu při nárazových snůškách, tak ho tam najdeme zcela bezpečně. Má svůj terroir aspoň tam, kde dominantní snůšky nejsou ze zemědělství, ale z toho, jak skutečná příroda funguje. Otiskuje se v něm průběh roku a veškerá květena, stejně jako počasí během sezony. Pršelo do květu třešně ptačí? Nebude tam. Nepřemnožila se puklice? Nebude tam. Ale pořád to bude místní med z tisíců květin a stromů. A to se ničím nahradit nedá.

IMG_9630

Momentálně u nás nepůsobí žádná organizace, která by se snažila o kategorizaci medu na bázi terroir. Na rozdíl od všestarské cibule, žateckého chmele nebo nošovického zelí u nás není nikdo, kdo by bojoval za CHOP pro určitý typ medu. Příklady ze zahraničí známe. Český med jako celek si určitě nějakou ochranu zaslouží, ale ne na bázi kategorizace terroir. Budiž tenhle článek prvním příspěvkem do diskuze těch, které zajímá víc krajina jako celek, než druhovost konkrétní snůšky.

 

Apr 4 16

Ty vole! Komunitní pole!

by Ondra

Řekl jsem už, že ten příběh by se měl povídat od začátku. Takže na začátku jsem udělal chybu. Nakoupil jsem stromky, pozval bagr, vykopal díry a zasázel. Stromky? Takový proutky to byly vlastně. Člověk to vysadil do pole a ono to tam nebylo ani vidět. IMG_2754 Pak  jsme se věnovali moštárně, protože jablek bylo mraky. Moštovali jsme prakticky do Vánoc a mrazíky přešly jako nic. Jenže na poli začali úřadovat zajíci a všechno to ohlodali. Nevypadalo to pěkně. Natahal jsem tam králičí pletivo z vinice, ale i tak se zdálo, že to maj za sebou. Uvidíme, co se stane. Ale i ty nejhůř dojebaný teď maj nalejvající se pupeny a zdá se, že z nich bude prýštit život. IMG_2752 Nabídka půdy se dostala celkem k dost lidem. iDnes měl slušnej zásah, Protišedi taky, Cuketkovy retweety pomohly. Rozhovor v Lidovkách. Řekněme, že si to celkem přečetlo deset tisíc lidí…? Odhad. Kolik jich zvedlo prdelku? O kus role se jich přihlásilo asi deset, něco skutečně dělat začaly dělat tři party. Pokud počítám dobře, máme se teda jako národ velice slušně. IMG_2746 Na jaře dorazily další stromky. Po dvou stovkách sice, ale maj snad tři metry! Krásný rovný a masivní kmínky. Grávštýn, Jadernička, Ontario, Řehtáč, Sudetská reneta, Zvonkové, Matčino… Doporučuju je. Když sázet, tak teď už ale jedině s ochranou. Pořádnej kus plastu, ten cvakací. Mezi stromky jdou maliny, angrešty, rybízy, josty, rakytníky. Těch je potřeba mraky. Kdybyste cokoliv takovýho měli a chtěli se toho zbavit, napište. Děkuju předem. IMG_2755 A zálivka. Kdosi tvrdil, že se mi nebude chtít tahat vodu z Berounky. Chce se mi. Je to parádní meditace a těch pár metrů nestojí za řeč. A abych nebyl ze zpovykanýho spratka, taky jsem vzal rejč a něco si obryl. Tenhle kus trval hodinu a půl. Budou na něm brambory. Na celej rok to asi nebude, ale aspoň budeme mít měřítko a podle toho vysadíme příští rok. IMG_2765 Je jaro a kráčím meziřadím. Seju pohanku a hořčici. Aspoň první tři roky tu chci mít jenom krycí plodiny. Ta půda je trochu vytlučená chemií, takže budeme zvyšovat obsah humusa. Cyklostezky okolo jsem se bál, ale nakonec se ukazuje, že je spíš zdrojem humoru. Dva výrostci si to pedálujou kolem mě a užasle koukaj na šachovnici zahrádek mezi stromy:

– Co to je, ty vole?

– Ty vole, to je komunitní pole!

Mar 21 16

Velká žranice

by Ondra

Když se pustíte do pěstování nebo výroby čehokoliv, časem vám dojde, že nemůžete dělat všechno. I Stanley a Clark, když přišli do Kalifornie, kam předtím nepáchla noha bělocha, našli rozvinutou obchodní tradici s výměnou potravin a zboží na obrovskou vzdálenost, Existoval tu trh, byly tu stezky, komunikace, pravidelnost, měna . Uživit se samostatně je možný, ale nikdy ne nutný. Naopak, abyste něco dělali opravdu dobře, je lepší toho dělat míň a opravdu to umět. A ty ostatní věci pak vyměnit s někým, kdo zase umí něco jinýho.

IMG_5685

Na venkov dneska utíká spousta lidí. Dokonce to stačilo na zastavení růstu počtu obyvatel v Praze. Část z nich samozřejmě touží po kusu trávníku na grilování, velký betonový zdi, tůjích a zámkovce. Ale část se instinktivně přiklání k venkovu ve formě, jakou měl kdysi. K venkovu, kde se pěstuje jídlo, kde se chovaj zvířata. K venkovu, kterej živí město. Mladší ročníky se pouštěj do včel, do slepic, koz, ovcí. Maj vlastní brambory, česnek, okrurky. Nakládaj, fermentujou, konzervujou, moštujou a sušej.

IMG_6114

To samý už jsme tu měli za socíku. Chataři, chalupy, zahrádkáři, receptáře, zavařovačky. Jenže tenkrát byla hlavní motivace ušetřit, zatímco dneska jde spíš o kvalitu toho, co se dá koupit v normálních kšeftech. Druhá motivace je minimálně pro část moderních zahrádkářů existenciální. Preppers móda u nás zatím nevypukla do plnejch, ale i tak naše generace vnímá něco jako latentní strach z rozpadu společnosti. Z doby, kdy o přežití bude rozhodovat schopnost něco si ulovit nebo vypěstovat.

IMG_8084

Samozřejmě, že naprostá většina preppers i zahrádkářů v případě krachu společnosti utře. Rozhodnou zbraně a ti, kdo na sebe strhnou moc a budou umět ovládat dav. A pokud dojde k delší válce nebo nouzi, největší cenu budou mít vždycky dvě věci: chlast a cigára. Kvalita jako motiv je ale těžko napadnutelná věc. Stejně jako vnitřní uspokojení. Kdo je spokojenej, žije dýl a líp.

IMG_5777

Mě tihle lidi zajímaj a bavěj. Cíleně je vyhledávám a hrozně rád s nima vyměňuju něco svýho za něco jejich. Něco neopakovatelnýho, osobního. A už dlouho přemýšlím, jak tuhle radost ze sdílení umožnit i ostatním. Ono by to nemělo bejt tak těžký. Uděláme velkou žranici. Prostě se sejdem a přineseme svoje jídla a pití. Zasedneme společně ke stolu a budeme hodovat. Budeme oslavovat život a žití, svět a jeho světský potěšení. Seznámíme se, napojíme se vyměníme si kontakty jako základ pro další spolupráci výměnou nebo čímkoliv jiným.

IMG_5784

23. října 2016 v aule NTK v Praze v Dejvicích. V pět odpoledne. Tam se vejdeme všichni. Chcete se zúčastnit? Prima, registrujte se pod článkem, ať víme, co kdo přinese. Že ještě nic neděláte? Neva. Máte na to celou sezónu, za kterou to stihnete zasadit, sklidit i zpracovat. Že nemáte vlastní půdu? Neva. Půjčím vám ji. Je jí dost.IMG_8024

Těším se na to nejlepší kim-či. Na ty nejgeniálnější klobásky. Na ten nešťavnatější chleba a nejvoňavější med. Na sýry, pesta, pomazánky, vína a piva. Těším se na vaše nažraný tváře, po bradě tekoucí tuky a spokojeně se lesknoucí oči. Bude to mejdan jako svině. Pravidla? Jednoduchý: U nezpracovávaných potravin (vajíčka, mlíko) musí jít o potraviny z vašeho vlastního chovu nebo zahrady. U těch zpracovávaných (zavařeniny, chleby, klobásky) musí mít vaše přispění zásadní podíl na výsledku. Musí jít o jídlo nebo pití, který neprošlo kontaminací obchodem. Vaše nakladačky, který si sami vypěstujete a naložíte. Vlastní víno z vlastní vinice nebo cider z jablek z vlastního sadu. Brambory. Chleba z mouky vlastní nebo od farmáře, žádnej odkolek. Sýr z mlíka z vlastní krávy, kozy, ovce nebo z místní farmy. Šunka z prasátka od souseda. Slepičí vývar z domácí slepice se zelkou ze zahrádky. Kolik? Tři porce nebo víc. Bochník chleba nebo víc. Hrnec vývaru, tři láhve vína, půl kila sýru nebo klobás. A tak dál. Nevíte si rady? Napište mi mail.