Skip to content
Dec 10 18

Co by chtěly technologie

by Ondra

Když lidstvo pochopilo význam průmyslové revoluce, začalo spřádat plány na budoucnost. Zásadní slovo mělo nadšení (konec otročiny, stroje to udělaj za nás), které rychle vystřídaly obavy (když to za nás udělaj stroje, kdo nám zaplatí?). Časem se ukázalo, že stroje lidem práci neberou, ale přidělávaj. Zastanou sice tu největší rachotu, ale rozhodně není pravda, že na ten čas, který jim ušetřil stroj, se člověk natáhne na mez a bude koukat na mraky. Práce je totiž nekonečně. Čeho se lidem naopak nedostává, je čas. Času není nikdy dost.

DSC05777

Svébytně se k technologiím postavila americká sekta Amishů. Amishové jsou novokřtěnci (podobně jako na Moravě byli třeba Habáni) původem ze Švýcar, kteří v Americe našli relativní náboženskou svobodu. Jejich krédem je (kromě víry) jednoduchost, komunita a soběstačnost. Hodně jich je v Pennsylvánii, Ohiu a Indianě, ale jsou i na dalších místech. Poznáte je snadno. Chlapi maj vousy, košili, kšandy a slamák, ženský čepec a dlouhý šaty. Amishové vědí, že práce má svůj smysl. Nejezděj autama, maj bryčku za koně. Okolí je často považuje za zpátečníky nebo podivíny, kterým se pokrok protiví. Tvrdí se o nich, že nevyužívají moderní technologie. Jenže to není pravda. Amishové mají často špičkový počítače, který ovládají třeba jejich dřevoobráběcí stroje (hodně pracujou se dřevem). Doma sice nemají elektřinu, ale k práci si klidně nakopnou dieselovej generátor. Auto normálně nepoužívaj, ale klidně se jím nechaj svézt.

DSC05422

Na první pohled se může zdát, že je v tom zásadní rozpor. Ale není. Snahou Amishů není žít zpátečnicky a ošklivit si všechny výdobytky moderního světa. Pouze kladou důraz na rodinu a její soudržnost, na komunitu a její fungování, na soběstačnost a relativní nezávislost na okolním světě. Moderní technologie uměj používat, ale straněj se jich, aby jim neodlákávaly soudruhy do virtuálních světů, aby se navzájem jeden druhému neodcizovali, a aby společně strávený čas tmelil jejich způsob života. Jdou na to chytře, ale nikoliv úporně dogmaticky. Dokladem toho je třeba takzvaná rumspringa – zhruba dva roky volna, který si každej Amish musí projít mimo společenství. Prostě je na prahu dospělosti vyženou na zkušenou do světa, kde neplatěj jejich pravidla. Užijou si všeho pozlátka v době, kdy to tělo (i duch) nejvíc potřebuje, aby se na konci svobodně rozhodli, jakej život chtěj vést. V průměru se jich do komunity vrací přes 80%.

DSC05351

Nemohl bych žít jako Amish. Šle by mě sice bavily, ale nerostou mi vousy a nezvládal bych nábožensky spořádanej život a spoustu dalších věcí, který jsou bytostně komunitní. Co ale jejich kultuře naopak závidím, je nadhled nad invazí moderních technologií a nad tím, jestli nám tyhle výdobytky skutečně život ulehčujou nebo naopak. Pokud budete ve společnosti neustále čučet do mobilu, pak se zřejmě neseznámíte s někým, kdo jede vedle vás a čučí do něj taky. Pevně věřím, že se seznámíte jinak, třeba právě díky těm technologiím. Co mě ale trochu zaráží, je odosobnění a absence člověčismu ve vztahu k okolnímu světu. Mám totiž dojem, že řada věcí v našich životech je postavená na doteku, citu, vůni. Na něčem, co se z podstaty nedá převést do dat nebo lajkovacích gifů.

DSC04901

Zemědělství je jednou z nich. Dotek půdy, listů, květu nebo plodu, chůze bosou nohou po zemi, kontakt s vodou a větrem, vůně plodujícího včelstva, ale i vůně kompostu a tlejícího listí, to všechno jsou věci, který nikomu messengerem nepošlete. Vztahy s dalšíma lidma jsou hned tou druhou. Můžete projít stovky fotek na Tinderu, ale nikdy z toho nepoznáte, jak ta holka voní a jakou má kůži. A pokud jste na tom s nosem jako já, máte zásadní problém. Jestli s váma vůně takhle necloumaj, zkuste si někdy vypnout navigaci. Po ulicích normálně choděj lidi, kterejch se můžete zeptat na cestu. Navíc se zaručeně dostanete do míst, kam se budete chtít ještě někdy vrátit. Celý mi to trochu připomíná právě tu průmyslovou revoluci. Kdybychom si nechali život ulehčovat a zatím se natáhli na mez a koukali na ty mraky, svět by asi neuháněl tak rychle kupředu, ale lidi by možná byli víc v klidu. Nejvíc mi na tom ale vadí, že se na mraky koukáme na displeji, namísto abychom zvedli hlavu.

DSC04880

Nejsem staromilec a technologie považuju za výbornou věc. Stejně jako Amishové mám jen pocit, že bychom měli víc přemejšlet nad tím, kde nám skutečně můžou pomoct, a kde nám přidělávaj práci, okrádaj nás o čas a simulujou skutečnej svět, abychom se náhodou neodřeli o kůru, nespálili o táborák, nezabloudili v parčíku nebo nešlápli do mokrýho. Na řadu technologií se těším moc. Třeba na samořiditelný auta. Míra bezohledný nenávisti a egomaniakální demence, kterou předváděj řidiči na silnicích, je přesně ten příklad toho, co by měl pokrok odbourat. Pokud ale ztechnologizujeme potraviny, stanou se čistě utilitární záležitostí, která slouží toliko k nasycení. Jenže právě pokrok přispěl k tomu, že tím už naše jídlo není. Stejně jako (při vší úctě k Tinderu) nejsou naše vztahy jenom k saturaci sexuálních potřeb a k plození dětí.

DSC05471

Kevin Kelly o tom napsal zajímavou knížku. Jmenuje se What Technology Wants. Pěkně v ní popisuje, že technologie (technium jakožto entita) se vlastně chová jako subjekt, který má všechny charakteristiky bytosti. Ta se hodlá nejen udržovat při životě a rozmnožovat, ale navíc kolem sebe vytváří podpůrnou síť, jejímž cílem je pevněji zatínat drápky do našich životů a dělat z nás vlastní periferie, které slouží k obohacení jí samé. Napadá mě přirovnání k byrokracii, která funguje velice podobně. Stejně tak se dá říct, že podobně se chová superorganizmus, což je třeba včelstvo. Nebo lidstvo jako celek.

DSC05514

Nemohl bych žít jako Amish. Jedno ale vím jistě. Chci žít tak, abych mohl nohama chodit po zemi, dotýkat se hlíny, ochutnávat ovoce a očuchávat svoje oblíbený holky. Chtěl bych se naučit mít svoje technologie pod kontrolou a dávat jim jen tolik váhy, kolik si opravdu zaslouží. Navigace je fajn, pokud mi pomůže se dostat rychlejc za rodinou, takže si budu moct s dětma stavět z lega. Telefon je fajn, když s ním můžu přivolat pomoc. Internet je fajn, pokud mi pomáhá dostat se k vědomostem, který bych jinak těžko získával. Nechci ale díky technologiím ztratit schopnost poznat, kde je sever. Nechci přijít o orientační smysl. Chci umět poznat po čuchu, jak na tom je který včelstvo. Chci umět podle chuti poznat zralost hroznu. A byl bych moc rád, kdyby to uměly i moje děti.

Oct 16 18

Potravinová soběstačnost 2 – Sad ve svahu

by Ondra

Máme na Kopanině hektar sadu. Když tam vypustíš děti, tak o nich nevíš celej den. Lezou po stromech, honěj se s ovcema, sbíraj jabka a ořechy, na včelách louděj med. Hektar je dost, byť zrovna většina tohohle je v prudkým svahu, což prakticky vylučuje polní plodiny. Když tam přijdou pomocníci sbírat úrodu, žasnou, jak je tam krásně. Jsme v Praze, byť kolem dokola je jen hradba zeleně. Zdánlivá divočina je to ovšem jenom přes den. V noci je tam slyšet každý tudum tudum, jak kamiony po okruhu najížděj na most přes Slavičí údolí. A motorky, samozřejmě.

DSC04935

Tudy nahoru k chatě, pak doleva, na konci je ohniště. doprava je včelínek, kurník a králičí kotce. Páni, vzdychá romanticky založená návštěva. Tady by se to hospodařilo! To by bylo úplně dělaný na tu soběstačnost, co? Jenom se usmívám. Už jsem to počítal. V sadu je zhruba osmdesát jabloní, deset ořešáků plus nějaký ty višně a švestky. Poloha nad údolím potoka zajišťuje med. Třeba letos bylo na Karlštejnsku kvůli suchu tak málo medu, že to nestačilo málem ani včelám. Jabloně, hrušně, višně, třešně, kaštany i řepka kvetly jeden tejden. A pak šlus. Akát u nás není, ten ekologové vyhubili. Dubohabřina lesního medu nedá, i když by teoreticky mohla, ale puklici dubovou znám jenom z knížky. V sadu naopak med byl, protože údolí je za hranicema Krasu a akát tu má díky potoku dost vláhy, takže meduje. Na návsi jsou lípy. Třicet včelstev se tu uživí.DSC04931

Letošní úroda byla nadprůměrná, třeba loni tu bylo pár jablek. Ale letos jsme odvezli minimálně pět tun. Višní byly možná dva metráky, stejně tak je tam ořechů. Pan Marek, který tam hospodařil před náma, tu měl slepice a králíky. Řekněme třicet a třicet. My tam zas máme šest ovcí, který postupně spolehlivě vypasou všechnu trávu. Teoreticky, pokud by se rozorala vrchní část, kde je celkem rovina, by se tu dala vypěstovat tuna brambor a možná i něco zeleniny. Prasatům pomůžou i topinambury, ty rostou jako plevel kdekoliv, kde nebudete sekat. Ale to spíš tak na zpestření jídelníčku. Oproti modelu z první části seriálu se v tomhle případě zaměříme na peníze – budeme se snažit veškerou úrodu prodat. Znamená to, že se stanete soukromými zemědělci, ale to je administrativně maličkost. Jste připraveni počítat se mnou?

DSC05520

Když je dobrej rok, včelstvo dá dvacet kilo medu. Med prodáte za 200 Kč kilo, ale odečtěte od toho sklenice, etikety, víčka, nějakej ten cukr pro oddělky, lečiva a tak dál, budete na čistým zisku 150 Kč za kilo medu ze včelstva. Krát dvacet jsou tři tisíce. Krát třicet je devadesát tisíc. Jablek budou ročně v průměru dvě tuny. Dvě tuny znamená 1300 litrů moštu, to je 260 bag-in-boxů po pěti litrech. BIB prodáte za dvě stovky, ale obal stojí třicet korun. Počítejte taky pořízení drtičky a lisu, jste zase na čistých 150 korunách za BIB. Dostanete 39k. Protože máte spoustu brambor, můžete si dovolit dvě prasnice. Každá vám ročně vrhne šest selátek. Selátka vykrmíte a prodáte, prasnice budete průběžně točit. Tady si polepšíte pomejema ze školy na Ořechu a někdy i v Radotíně, kde vám nechaj jídlo od oběda. Což se nesmí. Pokud vykrmíte všechno a prodáte relativně draho (60 Kč/kg), ročně máte máte 12 prasátek v jateční velikosti 120 kg, celkem 86.400,- Dalších padesát tisíc byste teoreticky mohli vydělat na drobnostech jako jsou vejce, slepice, králíci, malá vinička nad chatou, prodej svíček a propolisu, něco cideru v lepších letech. Celkem si vyděláte 250 až 300k ročně, teda něco okolo dvaceti tisíc měsíčně. Alternativou k prasatům jsou ty ovčí sekačky a z nich ovčí sýr. Počítal jsem to, ale vychází to paradoxně ještě míň než prasata na maso.

DSC05402

Výsledek? Máme hektar jablečnýho sadu, přičemž jablka jsou ta absolutně nejmíň rentabilní komodita. Máme osmdesát stromů, který vyžadujou péči. Řez, sběr, chránění proti okusu, likvidace větví, rušení starých a dosadba nových, podpěry. V těch horších letech, kdy na jaře mrzne, kupujeme jablka skoro za pět korun kilo. V těch lepších, jako je třeba letošní rok, je výkupní cena jablek kolem koruny. Dáváme ze solidarity dvě. Tohle je totální úlet. Máme fantastický ovoce, který lidem nestojí ani za to, aby ho sebrali ze země. Už i ty brambory jsou dražší. Navíc, pokud máte na hektaru 100 stromů, nevztahují se na vás sadařské dotace, ty jsou až od 400, respektive od 800 stromů na hektar. Menší plochu byste mohli zkusit jako krajinný prvek, ale to je tak málo peněz, že se to snad ani nevyplatí.

DSC05424

Druhá důležitá věc je, že pro vyšší výdělek je třeba zapojit kreativní část mysli a vrhnout se na to, co se dá pěstovat ve svahu. Ideální bude drobný ovoce, například maliny. To vám sice razantně zvyšuje obtížnost, pokud budete sad vypásat, ale prodej čerstvých malin (farmářské trhy, drobní výrobci zmrzliny atd.) by vám mohl přinést extra finanční bonus. Pak tu máme houby (shiitake nebo hlíva), který se daj úspěšně pěstovat na kládách nebo balících pilin. Piliny máte vlastní, pokud si pořídíte kvalitní drtič, do kterýho budete rvát všechny drobný větve ze zimního řezu. Klády dtto, navíc dole u potoka si můžete vysadit pár vrb, který jsou na produkci hub nejlepší. Všechny další srandy (šneci, cvrčci atd) už jsou poměrně náročný na infrastrukturu, a i když by někam prdnout šly, rozbor ekonomiky jejich fungování by si zasloužil samostatnou kapitolu.

DSC05694

Pakliže vám nevadí denně tvrdě pracovat, nebudete platit hypotéku, trochu se uskrovníte a budete kupovat jen to nejnutnější, pak ze čtvrt miliónu vyžijete i s malou rodinou. Blbě, ale vyžijete. Soběstačnost na takovémhle pozemku je možná, ale ne formou samouživení. To znamená, že pokud máte specifický typ pozemku, velmi pravděpodobně na něm budete muset pěstovat poměrně specifické plodiny. To vás zase směřuje k tomu, abyste většinu z nich prodali, protože malin se najíte jenom párkrát, zato zpeněžit se daj slušně. Králíkům a slepicím svah nevadí, nahoře na rovince něco málo vypěstujete. Výhodou tady je, že máte skoro čtyři měsíce volna, kdy vám stačí nakrmit zvířata a můžete sedět u kompu, čímž vyděláte daleko víc. Ale to už jsou úplně jiný počty.

 

 

Sep 10 18

Máme pěstitelskou pálenici

by Ondra

Tři roky jsme na tom dělali a teď máme hotovo. Máme pěstitelskou pálenici, kde si můžete nechat vypálit svoje ovoce. Pálenice pro nás není cílem, ale prvním velkým krokem k lihovaru. Zatímco pálenice je služba pro lidi (pálíme pěstitelům jejich kvasy a ovoce), lihovar je ultimátní cíl, protože teprve v něm bude moct vznikat naše vlastní kořalka. Jenže když něco děláte takhle dlouho, dojde vám… Dojde vám všechno. Hlavně prachy. Strašně dlouho investujete čas, energii a peníze do něčeho, co nevydělává. Co třeba jednou bude. Až někdy. To všechno se musí začít vracet, ideálně z toho, kvůli čemu jste to stavěli. Takže budeme destilovat vaše ovoce. Celkem fajn program.

IMG_2673

Výhodou pěstitelský pálenice je, že destilát je opravdu z ovoce. Ideálně z toho vašeho, pokud ho máte dostatek na samostatnou várku (aspoň 200 litrů kvasu). Navíc je osvobozen od poloviny spotřební daně z lihu, takže za litr pálenky dáte (při dodání ovoce) jenom 180 korun. Destilovat budeme na moderní koloně s třípatrovou rektifikací od firmy Kovoděl Janča. Je to taková oktávka mezi kolonama, ale hele, když sedneš poprvé do auta, pravděpodobně to nebude hned mergl. Na toho si taky musíme vydělat.

DSC05518

Pálenice stojí na Tursku, pár kilometrů za Prahou ve směru na Kralupy. Protože nejbližší palírna pro Pražáky je v Radlíku u Jílového (jih), podaří se nám třeba časem stáhnout tu severní půlku města a jeho okolí k sobě. V Radlíku maj beztak furt narváno.  Když se o nás zmíníte kamarádům, přátelům, širší rodině, příbuzným, strýčkům, tetkám, milencům a milenkám, farářům, skautským vedoucím, sousedům a sousedkám nebo kolegům a kolegyním v práci, moc nám to pomůže k hladkýmu rozjezdu. Jablek je letos požehnaně. Díky!

Kompletní info najdete na www.palenicetursko.cz

Pokud budete chtít vědět cokoliv dalšího, pište.

Sep 3 18

Na konci léta

by Ondra

Rozkročíš se na skále s dohledem na řeku, ruce jako pták křídla, šípáky kolem sebe a jejich žaludy jakbysmet. Slunce má takovou zvláštní ostrost, je září a teprve teď si toho začali všímat i ostatní, tys to ale cítil už týden po slunovratu, když vykvetl úročník bolhoj. To je to vědomí, že všechno spěje ke smrti, že všechno se ubírá ve spánek, v ticho a rozklad, konec života je jako konec roku a tohle je jeho druhá půlka.

DSC04740

Bojíš se smrti? A není smrt vlastně jenom období hojnosti, kdy projídáš na jaře zasazený, v létě opečovávaný a na podzim sklizený zásoby? Není smrt jenom spočinutí a hlubokej nádech před dalším životem?

DSC04792
Když krátce po Vánocích začíná matka plodovat, slunce právě nastoupilo svoji vzestupnou dráhu, ale my lidi máme zpoždění a stejně jako zbytek přírody se necháme zasypat sněhem a zamrznout ledem, až teprve v březnu tajeme a mžouráme do ohnivýho koláče, že už se blíží jaro. Viděls kočičky na stromech, nalitý nektarem a pylem, dříny koncem února kvést na vápencový skále, jíl jak ti bředne a měkne pod nohama, když se z první zamrzlý louže stane tůň? Viděl. A přece ti připadá zima nekonečná a půlky tě svrběj, jak už toužíš vyběhnout ven mezi stromy a zas padat na držku v nekonečný extázi z tý nádhery pučení, kvetení a vábení, plození a požírání, spočinutí a návratu do zapomnění.

DSC04894

Tohle je štěstí? Jak ti ty žloutnoucí listy a dopolední jas připomínaj všechno, co se kdy stalo v období žloutnoucího listí a dopoledního jasu: vinobraní, dozrávající ovoce a večerní chlad, poprvé po dvou měsících si vezmeš svetr. Teď ale musíš zabrat. Hrozny visej na keřích už jen silou vůle, jablka je třeba setřást a rozdrtit, vylisovat a vykvasit, vypálit a dát zrát; rajčata nasušit, švestky naházet do sudu, včely doléčit, oddělky dokrmit, natahat hromady kartonů a krabic od kuchyní a poliček a skříní a nanosit je na záhonky, všechno zamulčovat a přikrejt, navozit na to slámu, přeházet kompost, vyorat brambory, zavařit rajčatovky, vymejt bedny a nerezky, vytočit sudy a nalahvovat dva roky starý víno.

DSC05390

Kudy povede tvoje cesta? Kam se dáš dál? Kdyby ti tohle někdo před deseti lety vyprávěl, věřil bys mu? Nechal by ses vláčet volem, koňskejma kopytama drtit, v kole lámat nebo na skřipec natahovat? Kvůli čemu? Kvůli mamonu a slávě? Není ti o hodně líp v koruně stromů, kam se odlejzáš povznést nad pozemský strasti a sny? Tam, kde můžeš třást větvema, aby z nich všechno zralý spadlo a a zmizelo v útrobách drtičky? A co bude dál? Zima? A pak?

Jul 12 18

Potravinová soběstačnost v číslech

by Ondra

Rok má 365 dní a člověk by měl denně přijmout asi 2500 – 2800 kalorií. U žen je to trochu míň, ale vy budete intenzivně fyzicky pracovat, protože potravinová soběstačnost není žádná sranda, takže si tam necháme tu vyšší hladinu. Aby se nám to líp počítalo, budeme vycházet z čísla 1.000.000 kalorií ročně. Pohled na to, co je to vyvážená strava, se vyvíjí. Platí ale, že by se měla skládat z bílkovin, uhlovodanů a tuků v poměru asi 30% – 40% – 30%.DSC05228

Potravinová soběstačnost znamená, že budete jíst jen to, co si sami vypěstujete. Začneme tím, že si spočítáme výnos dané plodiny z deseti čtverečních metrů (záhon) a pak si řekneme, kolik bychom museli dané plodiny vypěstovat, kdybychom se celý rok měli živit jenom jí. To je samozřejmě absurdní situace. Proto následně zkusíme namíchat jednoduchý jídelníček z pěti základních potravin (brambory, pšenice, dýně, kukuřice a zelí) tak, abychom se k potřebnému poměru dostali co možná nejblíž. Nakonec k tomuhle jídelníčku přidáme pár drobností, díky kterým nám nebude tak strašně smutno.DSC04977

Na co si při výpočtech musíme dát pozor? Objemy sklizně z metru (hektaru) jsou různě zprůměrované hodnoty současných sklizní. Tyhle hodnoty se můžou dost lišit podle k počasí, úrodnosti půdy, objemu a typu hnojení, podnebného pásu, nadmořské výšce, zkušeností a umu pěstitele, intenzitě napadení škůdci, klíčivosti semen a faktoru náhody. Představují určitý ideál, takže pokud chcete mít jistotu, že na něj dosáhnete, vynásobte potřebnou plochu dvěma. Stejně tak kalorická hodnota jednotlivých položek se liší podle konkrétní odrůdy, obsahu živin v půdě a vláhy, takže ji berte s rezervou.

DSC04975
BRAMBORY
Brambory dávají v našich podmínkách nejvíc kalorií z čtverečního metru. Na deseti metrech čtverečních jich můžete vypěstovat až 40 kg, což dělá asi 24000 kalorií (kilo brambor obsahuje asi 600 kalorií). Pokud budete jíst jenom brambory, velmi přibližně potřebujete metr čtvereční na den.

PŠENICE
Pšenice dá z deseti čtverečních metrů asi 3kg mouky (celosvětový průměr v posledních letech je 3,12 tuny z hektaru), takže kilo mouky vypěstujete přibližně na třech čtverečních metrech. Výživová hodnota pšenice je cca 3000 kalorií na kilo, u bílého chleba je to asi 2600 kalorií na kilo, takže pokud byste jedli jenom chleba, museli byste ho sníst kilo denně a na rok byste potřebovali něco přes tisíc metrů plochy.

FAZOLE
Fazole (suché plody) dají ideálně výnos 2kg ze čtverečního metru. Kilo fazolí obsahuje asi 3000 kalorií. Platí pro ně teda přibližně stejná plocha jako pro pšenici s tím, že je na rozdíl od obilí můžete vysévat na okraje cestiček a záhonů a vzhledem k jejich popínavosti je nebudete dávat na velkou plochu.

DÝNĚ
Dýně je úžasná rostlina. Není extra kalorická, ale na deseti čtverečních metrech můžete mít úrodu 20-40kg. Kilo dýně dá asi 250 kalorií, takže na deseti metrech můžete mít okolo 7500 kalorií, což by bylo na 3 dny života. Pokud byste se chtěli živit výlučně dýní, budete muset osázet zhruba 1200 metrů plochy. Připravte se na tahání konví, protože objem sklizně je tady hodně závislý na vodě.

ZELÍ
Zelí vypěstujete na deseti metrech až 40kg. Jeho kalorická hodnota je přibližně 200 kalorií na kilo, takže na deseti metrech můžete mít asi 8000 kalorií, což by vám stačilo asi na tři a půl dne. Pokud byste se měli živit jenom zelím, připravte si zase něco kolem tisíce metrů.

DSC04900

Když teď všechny plochy sečteme, dostaneme teoreticky plochu potřebnou pro uživení pětičlenné rodiny. Brambory (400m2) + pšenice (1000m2) + fazole (1000m2) + dýně (1200m2) + zelí (1000m) = 4600m2. Připočteme cestičky a něco na osivo na další rok a máme půl hektaru. Výsledkem prvního početního pokusu tedy je, že pětičlenná rodina přežije z 5000m2 a jednomu člověku by vlastně na přežití mělo stačit pouhých 1000m2! Tady se musíme zastavit a říct si pár věcí:

1) Přežít neznamená moc si to užívat. Tahle striktně veganská strava je hodně monotónní a leccos v ní chybí.
2) Jak už je poznamenáno výše, ne každá plodina má vždycky svůj rok, což může v extrémním případě znamenat výpadek celé plodiny. U jedné z pěti je to už problém.
3) Sklidit je jedna část legrace, druhá je umět plodinu uskladnit tak, aby vám vydržela celou sezónu a ještě jste s ní mohli osázet (osít) plochu na další rok.
4) Zásadní je i zpracování. Abyste například měli po celou zimu dostatek vitamínu C, měli byste zelí nakrouhat a uchovávat ho v kysané formě.

DSC04898

Brambory obsahují asi 12% uhlovodanů a 8% bílkovin, nemají žádný tuk. Mají spoustu draslíku a vitamínů B a C. Pšenice obsahuje hlavně uhlovodany (asi 74%) a asi 1% tuků. Má hodně železa a vápníku. Fazole mají taky kolem 1% tuků, opět dominují uhlovodany (63%) a je tu zhruba 15% bílkovin. Hodně draslíku, hořčíku a železa. Dýně má ze všech uvedených potravin nejnižší kalorickou hodnotu, ale tady pozor – některé druhy se pěstují kvůli semínkům (a v nich obsaženém oleji), běžně je v nich tuku minimum. Zelí je opět vynikajícím zdrojem vitamínu C, tuků a bílkovin má zanedbatelně.

DSC04866

Co nám z toho vychází? Že pokud chceme dodržet poměr bílkovin, uhlovodanů a tuků v poměru 30% – 40% – 30%, největší problém budeme mít s tuky. Normálně byste si dali kus bůčku a byli zase chvíli v pohodě, ale prase sežere denně 4% své vlastní váhy, což představuje další nároky na půdu. Proto zasadíte ořešák a počkáte si na vlašáky, protože ty mají až 70% oleje. Do té doby budete pěstovat slunečnice (45% oleje), dýně na semeno (taky 45%) nebo tu pitomou řepku (44%).DSC04971

I pokud jste dosáhli rovnováhy ve stravě, neznamená to ještě, že budete se svým jídelníčkem spokojení. Člověk je tvor mlsný a proto budete mít chuť na cukry. Tak nějak automaticky přidejte k pozemku dva tři úly a bez krmení počítejte s tím, že budete mít z jednoho asi 5 kilo medu. Chybět vám bude pravděpodobně i nějaký intoxikant. Pokud dáte přednost alkoholu, vysaďte si malou viničku. Počítejte s tím, že jeden keř vám dá zhruba jednu láhev vína. Pokud si netroufáte na vinohrádek, vysaďte jednu nebo dvě jabloně – vyrobit si cider je maličkost. Pokud raději na okraj pozemku rozhodíte pár semínek konopí, nemusíte to ani přehánět. Jedna nebo dvě kytky vám na večerní pokouření vydrží celý rok.DSC04926

Závěr? Stanovit minimální půdní výměru pro jednoho člověka a jeho potravinovou soběstačnost je otázka kvality života. K základu můžete přidávat zeleninu, ovoce, ořechy a spoustu dalšího. Teoreticky přežijete na bramborách (460m2), ale všichni nějak cítíme, že to nebude úplně ono. Pokud ale na půl hektaru přežije pět lidí, znamená to, že pro jednoho člověka to bude úplně luxusně dostačující plocha. Příště se pokusíme tenhle půlhektar navrhnout tak, aby jednomu člověku ve vzrostlém stavu poskytnul živobytí od A do Z, to jest včetně tuků, cukrů a radosti. Podíváme se taky na vztah hnojiva a pěstební plochy a pokusíme se tam dostat i trochu masa a vajec. Uvidíme, jestli se to povede.

Už máte chuť začít hospodařit?

Jun 28 18

O trávě a všelijakém býlí

by Ondra

Zvuk sekačky je jeden z nejdebilnějších zvuků vůbec. Sekání se proto vždycky snažím odkládat na tu nejzazší dobu, a když pak přijdu do zahrady a vidím, co se tam děje, je mi to většinou líto posekat, takže to bují dál. Jenže projděte se po neposekaný a po posekaný zahradě! Ten rozdíl je neuvěřitelnej. Zatímco na golfovým trávníku není vůbec nic, na vzrostlý louce najdete na metru několik desítek živočichů. Tam, kde neposekáte, bude bujet život, vedle bude poušť.DSC05091

Hlavní smysl jakýkoliv práce v přírodě vidím v tom, že se lidi začnou zajímat o svoje okolí a začnou ho úplně jinak vnímat. Dobře je to vidět už třeba na tak obyčejný činnosti, jako je sekání zahrady. Druhová pestrost roste s tím, jak dlouho má porost šanci růst. Louky se běžně sekaly dvakrát do roka, aby bylo dost sena pro zvířata. Pokud nepotřebujete seno a budete sekat jednou ročně, dáte možnost vyrůst i jiným druhům než travinám. Teď v červenci bude mít vaše louka asi metr a půl. Najednou se objeví pelyňky, divizny, lopuchy, bělotrny. Sukcese je mocná, takže mezi nima se začnou prodírat na světlo první stromky. Doubky můžou mít v srpnu kmínek jako prst a bezinky už se větvěj a kvetou.

DSC05089

Jakej to má smysl? Žně dneska začínaj na jihu Moravy a v Polabí koncem června. Oproti historii je to posun asi o tři týdny dopředu. Na jednu stranu máte dřív klid, na druhou si ale zaděláváte na problém, protože čím dýl pole zůstává odkrytý, tím je náchylnější k erozi (vítr i déšť). Dalším problémem, a to začínáme dneska pociťovat nejintenzivnějc, je odpar vody. Metr a půl vysokej porost má velkou hodnotu. I během dlouhotrvající vlny veder ho můžete rozhrnout a najdete v něm vláhu. Vláha znamená život. Kvetoucí bodláky a lopuchy přivedou včely a čmeláky, máte med. Hmyz láká ptáky. A tak dál.DSC05085

Na odpar vody se spotřebuje naprostá většina sluneční energie dopadající na zem. Zatímco na fotosyntézu jde jen asi 1% sluneční energie, na odpaření pěti litrů se do vodní páry váže 3,4kW/m2, což je víc než polovina veškerýho dopadajícího záření. Průměrný roční úhrn výparu z písčitých půd je asi 189mm, u hlinitopísčitých půd 390mm a u rašeliny 323mm. Obdělané pole má o 15 až 22% menší výpar než pole neobdělané. Zastínění půdy snižuje výpar z půdy až o 20%. V pouštních a polopouštních oblastech, kde je situace obzvlášť tristní, je třeba začít stromem, protože tím teprve zastínění vzniká a jeho kořeny vážou vodu, čímž připravujou okolí pro další vlnu výsadby. Na uchycení stromů v poušti existuje výborná vychytávka, která se jmenuje Waterboxx. Ta umožňuje stromu zakořenit tím, že mu rok až dva dodává stálou vláhu kombinací zásobní vody, kondenzace a shromažďováním dešťovky.DSC05093

Odpar z odkrytý půdy s sebou nese ještě další problém, a tím je zasolování. Odpařující se voda s sebou totiž do horních vrstev půdy přináší minerály. Ty zvyšují salinitu půdy až na takovou míru, že se v ní nakonec nedá pěstovat vůbec nic. Tenhle problém aktivně řeší země, který jsou ohrožený desertifikací – v čele hospodaření s vodou je Izrael, obrovský kroky za posledních pár let udělala Etiopie a hodně se toho děje i v zemích pásma Sahelu, kde vzniká Velká zelená zeď.
DSC05103

V principu jde o jedno – udržet v maximální možný míře vodu (hlavně dešťovou) v krajině a využít ji k zemědělství. Znamená to různými systémy zabránit erozi a rychlému odtékání nárazových dešťů (zídky, terasy, zádrže, přehrady). Díky zadržený vodě můžete pěstovat plodiny a vysazovat stromy. Tím vzniká biomasa, kterou obratem můžete použít k mulčování. Mulčování funguje jako další mocnej nástroj zadržení vody v krajině, protože zabraňuje odparu a navrací do půdy organickou hmotu, která výborně váže vodu. Zadržená voda má navíc dostatek času vsáknout se do půdy takže dochází k naplnění podzemních zásobáren a tím i studní. Když maj lidi vodu blízko, nemusej za ní chodit denně několik kilometrů a svůj čas můžou věnovat zemědělství, bude se jim líp dařit. Jejich děcka místo chození ke studni můžou chodit do školy.
DSC05111

Člověku je někdy až stydno, v jak bohatý krajině žije. A zároveň ho naplňuje nadšení z toho, na co všechno lidi přišli tam, kde je situace mnohem horší, takže je jasný, že ubránit se tomu dá. Chce to jen trochu přemýšlet. Řešením jsou jednak krycí plodiny nebo druhá sklizeň, ideálně taková, která do půdy i něco dodá. Spolehlivě to zvládá například hrách nebo fazolky – mají krátký vegetační cyklus a krásně vám dozrajou, i když je vysejete po česneku (půlka července), druhak zadržování vody v půdě pomocí celý řady technologií – od primitivních až po ty vysoce sofistikovaný. Řešením je bujnost porostu, kterej zadržuje vodu a stává se totální oázou života v okolní zemědělský poušti. Život láká další život a vzniká takzvaně udržitelný ekosystém.DSC05088

Že nechcete mít celou zahradu zarostlou pelyňkem a bodláčím? Řiďte to. Jste přece páni tvorstva. Posekejte půlku, udělejte si cestičky, střídejte biopásy tak, abyste měli vždycky část zahrady zarostlou. Bujnost vám přece nevadí, protože máte mocnej mulčovač, a ten spolehlivě sebere do hladka i ty drobný křaky. Před podzimníma plískanicema to zmulčujete a protočíte políčka a biopásy tak, abyste příští rok měli zeleň pásy tam, kde jste letos měli posekáno. Tak bude do budoucna vypadat udržitelná krajina – dřív se tomu říkalo selský sad. Vysokokmeny s ovocem a ořechy, pod nima rozoraný meziřadí, v něm pásy obilí a luštěnin, střídající se s pásama divokýho porostu a keřema drobnýho ovoce (maliny, rybízy, rakytníky, ale i bezinky). Krása a užitek jdou totiž v zemědělství ruku v ruce. Hodně štěstí.

May 23 18

Pomocník

by Ondra

Měníme se. Chlapi kolem mě začínaj šedivět, holkám se dělaj vrásky, jsou z nich mámy a děcka běhaj kolem nás, šťastně objevující život. Měněj se i naše touhy a potřeby. Toužívali jsme pařit po klubech, flákat se po hospodách a žít ze dne na den. Dneska hledáme jiný věci. Maskujeme je za touhy po udržitelnosti a soběstačnosti, ale vlastně se chceme pořád nějak bavit.

DSC04891

Jářku, kde jsou časy, kdy muž kráčel lesem s klackem či kamenem, jelena vida, mrště tím neb oním, masa najedl se. V tichu plížil se lipnicí, nespatřen, neslyšen. Přál jsem si být takovým mužem. Přál jsem si vidět zvěř ve chvíli, kdy o mě nemá ani tušení. Na krátko se mi to dařilo, když v garigových stráních sbíral jsem dříny a trnky, když hledal jsem mezi pláňaty jablko sváru. To ticho, ten klid. Jenže zjevně muž mužnost hledá a když dělá málo rachotu, není mu to po chuti, snad že mrzský připadá si, genderového specifika hledaje, vyhraněností dýše, ubírá se vstříc k dunícímu stroji, který nejen zastane samu práci, ale i přidělá ji. Ruce od oleje budiž míti!

DSC04867

Traktor, to je věc. Plná racionální i iracionální hodnoty, nadlimitně krásná a smradlavá zároveň, byť ten smrad vám nakonec začne vonět, protože mozek je taková kurva a ty krásný chvíle v jeho sedle spojí vám i s nosem. Brala jsem si muzikanta, hloubavýho intelektuála, říká moje žena. Teď žiju s lihovarníkem a traktoristou. Jenže dokud ho nemáš, tak to nechápeš. K čemu ti bude doktorát z muzikologie, hm? K čemu, když si u rytí nemůžeš prozpěvovat operní árie, protože sotva funíš! Naproti tomu za zvuku dvoutaktu, to je jiná. Tam si můžeš střihnout i ty největší drsňárny z Janáčka nebo Hábovy opery Matka a nikdo tě zaručeně neuslyší.

DSC04729

Poslouchej, máš rotavátor, brány, hrůbkovač, pluh obracák. K tomu lištovku, bubnovku a samozřejmě valník. Vyrazíš z domova směrem do údolí řeky, přejedeš most a zahneš na lesní cestu, mastíš to do Dobřichovic, kde podjedeš trať a zastavíš se u koní. Tam nabereš plnej valník pěkně uleželýho hnoje (nesmíš si zapomenout vidle) a přes lávku to střihneš na cyklostezku, odkud je to na pole už jenom kousek. Slamák se ti vlní na hlavě a děcka koukaj s otevřenou pusou. Chtěj svézt, ale máma jim to nedovolí. Bodejť taky, celý by se zamazaly.

DSC04697

Neděle je najednou jako stvořená k tomu, abys vyměnil olej v převodovce, ze starýho trička vyrobil náhradní těsnění a sikovky držel v rukou od oleje neb šmíru, svítící oči, že se ti to pak povedlo dát zase celý dohromady. Jelena fakt nevida, protože se s lomozem řítíš na pole, nadšenej z novýho dílu, nastavovacího systému pro radlici, by krájela drn a zároveň dobře obracela. Leštíš pluh a myslíš na rovnou brázdu, seřízení hloubky a stranovýho vychýlení. V noci se ti zdá o karburátoru o tom, jak hadičku topení ze starý felcky použiješ jako sání přes olejovej filtr.

DSC04688

Měníme se. Nevím, jestli k horšímu nebo k lepšímu. Jsme jenom lidi a máme touhy a pudy, který náma smýkaj ze strany na stranu. Nám umazaný děti nevaděj. Sami začínáme šedivět a dělaj se nám vrásky, jsou z nás tátové s traktorama a svoje vášně maskujeme touhama po vlastních brázdách s erteplema a česnekem. Život je plnej možností a krás. A traktor je jenom jedna z nich.

Apr 30 18

Fenologie 2

by Ondra

Už jste se někdy na prvního máje líbali pod rozkvetlou třešní? Pokud jo, pravděpodobně jste byli na horách nebo někde ve Skandinávii, protože u nás kvetou třešně v půlce dubna. To pořekadlo snad možná kdysi platilo, ale posledních pár let je všechno jinak. Fenologie přestává dávat smysl. Respektive nepřestává, ale musíme znovu namáhavě hledat významy jednotlivých fenofází, protože ty klasické se nám úplně rozhodily. Právě tahle věda nám přitom kdysi pomáhala naplánovat v zemědělství celou řadu věcí. S měnícím se klimatem je ale její fungování poruchové, takže nám místo pomoci spíš překáží.

IMG_4889

Vzpomínáte, jak jsme se učili, že Rudou armádu vítali lidi šeříkama? Vzpomenu si na to jaro co jaro. Co to muselo být za zimu? Kdy roztál sníh? V dubnu? Vždyť šeříky v Praze jsou druhý týden v květnu dávno po odkvětu. Čím bychom je vítali dneska nevím, ale za pár let už možná akátem, což je spolu s lípou pro včely poslední květová snůška. Lípa funguje jako plynulý přechod k medovici, protože medovice na ní je často víc než nektaru z květů.

DSC04630

Často mi píšou lidi, že by chtěli začít včelařit. Proč? Ptám se. Máme tu jabloně, vždycky to v nich hučelo, ale teď je tam posledních pár let ticho. Ne, včelama to není, říkám jim. Včel je víc než kdysi. Problém je v tom, že měnící se klima vede k prolínání fáze kvetení celé řady stromů. Jabloně, višně, javory a kaštany kvetou ve stejnou dobu. Tak to nikdy nebylo. Pro včely je pak zásadní, která rostlina dává nejhodnotnější nektar. A protože včela je takzvaně florokonstantní (narozdíl od samotářek nebo čmeláků), bude se věnovat sběru nektaru nebo pylu z jednoho zdroje s obzvláštní vytrvalostí.

DSC04693

Přesně tak – není nektar jako nektar. Příroda se většinou chová racionálně a její děti si vyberou zdroj potravy podle jeho hodnoty a dostupné energie. Ta v případě včel spočívá v koncentraci nektaru a tom, kolik ho strom nebo bylina umí vytvořit během 24 hodin. Stačí nalistovat knihu Oldřicha Haragsima: Včelařské byliny a dřeviny. Tam jsou ke každé nektarodárné bylině a dřevině v našem pásu údaje o tom, kolik dá denně nektaru a jakou má koncentraci. Cukernatost konkrétního nektaru se pohybuje od hodnot velice nízkých až zanedbatelných (trnky, dříny atd.), až po 3-4mg/24 hodin u akátu, jehož nektar má cukernatost kolem 50%. Takže až se příště budete zamýšlet nad tím, proč vám jabloň nehučí, koukněte se, co všechno okolo kvete a jestli to náhodou nehučí tam.

DSC04694

Má to ale ještě jeden háček a tím je voda. Pokud je sucho, nektarium, ktere pro rostlinu funguje jako pojistný ventil při přetlaku vnitřní mízy, najednou vysychá. Přetlak vnitřní mízy se nekoná. Pokud je sucho, strom medovat nebude. To je právě případ trnek nebo akátů na suchých jižních stráních. S vodou je to rok od roku horší. Zimy jsou prakticky bez sněhu a na jaře nijak zvlášť neprší. Podzemní zásoby se tenčí a pomalu není kde brát.

DSC04597

Co to znamená pro nás včelaře? Že se nám hodně zužuje doba, kdy včely mohou nosit dostatek nektaru a pylu. V praxi jde o to, že musíte vyzimovat dostatečně silná včelstva, aby byla na jaře schopná rychle zareagovat na změnu teploty a okamžitě zašít nosit. To je u přírodních včelařů trochu problém, protože silné včelstvo znamená víc roztoče. Pokud navíc bydlíte v oblasti jako je Karlštejnsko, kde díky dubohabřinám není medovice, máte naději na dva měsíce snůšky. Od půlky dubna do půlky června. A to je zatraceně málo. Bude letos med? Tipnul bych si, že u mě ne.

Apr 3 18

Pár slov o javorové míze

by Ondra

Skončilo to. U nás v nížině je po javorech a další etapa bude zas až za rok. Pro mě to bylo letos poprvé. Byl jsem javorovej panic. Nic se nevyrovná tomu, když javorovou mízu ochutnáte poprvé. Je to něco jako nápoj entů. Voda, ale přece ne voda. Mírně sladká, úžasně měkká a lahodná. Tiší hlad a dodává energii, skvěle funguje v období půstu. Prostě pecka.

DSC04553

Vzpomínám, jak jsem před pěti lety prosil Hynka Hrušku z farmy Pod Dračím kamenem, aby mi k tomu něco řekl. Nic se k tomu říct nedá, vysvětloval. Je to ta nejsnazší věc na světě. Pak jsem zas dva roky hledal někoho, kdo pojede do Kanady, aby mi přivezl kohouty. Kanadský a americky eshopy se s váma totiž nebudou vůbec bavit, pokud nemáte kreditku. A světe div se, většina z nás má debetku, byť tomu kreditka říkáme. Naštěstí si jeden podnikavej pán řekl, že je sem doveze. Rád mu dělám reklamu.

DSC04562

Takže znovu – nic na tom není. Stačí mít vrtačku a vrták do dřeva 0.8cm. Vyhlídnete si statnej javor a metr nad zemí navrtáte asi 3cm hlubokou díru s mírným sklonem dolů. Zasunete kohoutek, nasadíte na něj hadičku a tu nasměrujete do nádoby pod stromem. Koukáte se, jak to během prvních pár minut začne kapat (už vrták jste vytáhli mokrej). Pak jdete domů a stavíte se druhej den. To je celý. Mízu buď pijete surovou, nebo ji necháte zkvasit na osvěžující limonádu, nebo ji koncentrujete na sirup. Březová míza funguje podobně, jen má míň cukru. O tom, jak je pití mízy zdravý, si přečtěte tady. Ano, tečou i další stromy. Jasany, jilmy, habry… Na cukr vítězí javory klen a mléč, originál javor cukrový (jako v Kanadě) u nás volně neroste.

DSC04561

Doma máte den a noc na to, abyste vymysleli, co s tou mízou budete dělat. Jeden strom dá totiž za 24 hodin 1-3 litry mízy a pokud jste navrtali deset stromů, celkem se při jejím odnášení prohnete a rozhodně to nebude množství, který nalijete do normálního hrnce v kuchyni. Druhá věc je stejně zásadní. Pokud chcete vyrábět sirup, připravte se na dlouhou koncentraci. Protože míza javoru mléče má asi 2°ČNM a vy potřebujete hustou a přesladkou šťávu, musíte odpařit hodně vody. Jako fakt hodně vody.

DSC04564

První fázi proto dělám venku v kotli. Naleju do něj asi 50 litrů mízy a vařím 24 hodin. To znamená, že rozdělám oheň a pak tam prostě občas hodím polínko. Na noc víc. Když tam zůstane posledních 5 litrů, sleju je do hrnce a zbytek dělám v kuchyni na nejmenším plameni bez pokličky. Zůstane tam asi půl litru. Není to pracný, nic se nemusí míchat. Prostě se to odpařuje. Sirup postupně tmavne a houstne. Je sladší a sladší. Táhne se, voní.

DSC04563

Nikdy nevrtejte do stromů, který nejsou vaše nebo kde se na vrtání nedohodnete s majitelem. Nenavrtávejte stromy s menším průměrem než 30cm. Navrtávejte maximálně jednu díru na strom. Mízu slívejte přes cedník, bývaj v ní škvoři. Míza teče v předjaří; ideálně když taje sníh, přes den je nad nulou a v noci pod nulou. Pokud mízu zachycujete do demižonů, myslete na to, že -5°C v noci vám ho může klidně roztrhnout. Když je teplej leden, teče i v lednu, ale jinak klasika je cca 14 dní až 3 neděle v březnu. Kohouty kupujte v létě, ať se v únoru nezařadíte do řady zoufalců, na který nezbylo. Po ukončení stáčení zamázněte díru štěpařským voskem. Stojí pár kaček a maj ho v každým zahradnictví. A hlavně se mějte dobře.

Mar 18 18

Diverzanti

by Ondra

V Dobřichovicích stavěli cyklostezku. Na dotace. Aby mohli všechno vyúčtovat, museli doložit, že všechny pozemky pod cyklostezkou jsou skutečně obce. Když nebyly, museli je odkoupit. Zajímavá situace, při který se ukázalo, kudy vlastně původní polňačka vede. Třeba přes pozemky paní Vomáčkové. Paní Vomáčková umřela v roce 1925. Soud musel vyřešit dalších pět odúmrtí, než se dostal k Járovi, kterej si vzal tátovu sestřenici. Jára žije od roku 68 v Jižní Africe a o pozemky v Dobřichovicích zájem nemá, takže mi je za rozumnou cenu prodal. Tak jsem se dostal ke svýmu poli.

DSC03842

Největší pozitivum i negativum vesnice jsou vztahy. Lidi, který žijou pohromadě a neustále na sebe narážej. Maj k sobě blízko a jsou si navzájem zavázaný protislužbama a letitejma dohodama, který se táhnou přes několik generací a spolehlivě dosahujou do doby kolektivizace. Estébáci, družstevníci, předsedové, kulaci a náplava, nic se na venkově nezapomíná. Člověk si pak uvědomí, jaký peklo to musí bejt třeba v Bosně, kde funguje to samý, jenom přes etnickou příslušnost, vraždy, mrzačení a letitý křivdy. Babka, jejíž mámě kdysi předseda MNV nevzal prase nebo nechal záhumenek s pár ořešákama, a jehož syn dneska vede družstvo, prostě pronajme svůj pozemek jenom družstvu, i kdyby jí za něj platilo kačku ročně a vyváželo tam odpadky. Kdyby ho pronajala někomu jinýmu, nedej bože tomu Pražákovi, co má vedle ty ovce, nebude s ní nikdo do smrti ve vsi mluvit. A ani s jejíma dětma.

DSC03761

Mrknul jsem se na katastr nemovitostí, jak to vlastně kolem tý cyklostezky vypadá. Placka mezi mnou a silnicí, mezi Dobřichovicema a Černošicema, má možná sto hektarů. Vlastníci maj proužky asi po dvaceti metrech, často dvě stě a víc metrů dlouhý. Je to několik desítek pozemků. Úrodná půda. Po celým poli jezdí jedna technika místního družstva. Říkám si, po kolika pozemcích jezděj, aniž by na ně měli smlouvu. Na kolik z nich berou dotace, aniž by jim ta půda patřila. Jestli jejich majitelé vědí, že sami by tu dotaci dostali taky a samotná dotace by jim vydělala víc než ten nájem, kterej jim družstvo dává. Kolik z nich cítí závazky k předsedovi a nikdy by to nepronajali nikomu cizímu. Kolik z nich to družstvu pronajímá dobrovolně a kolik z nich nenapadlo, že by to šlo jinak. A hlavně kolik z těch lidí netuší, že tam má pole. Protože přes jejich pozemky nikdo nestavěl cyklostezku a nepřišel jim dopis s pruhem.

DSC03754

Pak jsou tu diverzanti. Lidi, který si řekli ne. O svým pozemku vědí a smlouvu s místním konvenčním velkozemědělcem vypověděli, vrátili se na něj a začali tam něco dělat. Některý z nich maj peníze a cíleně ty proužky skupujou a vysazujou na nich sady. Jsou to často lidi nezatížený vesnickou pospolitostí, takzvaná náplava. Byť už ve vsi žijou deset a víc let, nepatřej do party. Protože něco dovedou, maj nadhled a od nikoho nic moc nepotřebujou, daří se jim bořit letitý pouta a závazky. Často cíleně bojujou proti místnímu družstvu nebo korporátní struktuře, která po polích jezdí obřím traktorem. Ne proto, že by měli něco proti traktorům nebo obřím lánům, ale protože jim vadí bohorovnost a panská nadutost, často zabalená do legrační věty o tom, že oni krměj svět.

DSC03719

Diverzantů jsou tři typy. Pasivní diverzant má svoje pole, který třeba jenom seče nebo tam pěstuje rychle rostoucí stromy. Kolchozu nepronajme, neprodá. Za mě škoda půdy, ale chápu tohle rozhodnutí. Normální diverzant je člověk, kterýmu nevadí, že jeho nudle trčí do obřího lánu řepky. Vysadil si tam sad, jede si tam svoje rajčata a okurky, okolí mu může políbit prdel. Aktivní diverzant je typ, co si zjistí, kolik družstvo platí za pozemky a kdy komu končej smlouvy, všechny jejich majitele si najde a obešle je s vyšší nabídkou. Zároveň se jim snaží vysvětlit, jak na pozemku bude hospodařit a co je na práci současnýho hospodáře špatně. Aktivní diverzant má dost prostředků na to, aby tyhle nudle odkoupil nebo si je pronajal na padesát let a začal se o půdu opravdu zodpovědně starat.

DSC03616

Když se vám vrátí pozemek po družstvu, první rok vám nedojde, co všechno je špatně. Všechno je ještě prohnojený, dojížděj setrvačností procesy, který tam jely posledních dvacet let. Točil se tam ječmen, pšenice, kukuřice, mák a řepka. Ne podle toho, co by půda potřebovala, ale podle aktuální výkupní ceny. Další rok už to půjde razantně z kopce. Za sucha bude půda tvrdá jak šutr, za mokra mazlavá a slizká. Bez života, bez žížal, bez organický hmoty, bez živin. Jako dědictví glyfosátu budete mít všude mech. Půda neudrží vodu, protože v ní chybí uhlík. Dusík, kterej někdo leta nepřirozeně doplňoval, najednou došel. Místo pole máte masivní těžkou technikou uježděnej betonovej plácek porostlej mechem, kde se na kamenný hlíně drží louže, protože ani neprotečou dovnitř.

DSC03615

Diverzant naproti tomu zapojil všechny místní koňáky. A že jich tady ve Středních Čechách je. Koňskýho hnoje jsou tuny a je zadarmo. Navozil si ho do sadu a prokládá ho posečenou trávou, listím a mulčem. Cíleně buduje organickou hmotu a vrací půdě život. Po třech letech se mu tam začíná vracet hmyz a drobný zvířata. Vybuduje tůň, která jednak pomáhá retenci vody v krajině, jednak láká další život. Začnou se sem stahovat ptáci, protože tůň láká žáby a hmyz.

DSC03587

Kdybyste někomu pronajali dům a po roce viděli, že je vybydlenej, parkety vytrhaný a stopený, radiátory uřezaný a prodaný do sběru a místo toho je uprostřed obýváku ohniště, asi byste rychle zareagovali. Proč nám to nevadí na naší půdě? Intenzivní zemědělství není původcem všeho zla, tak jako jím není jedno družstvo nebo jeden člověk, byť by to byl zrovna premiér. Naprostá většina půdy, na který hospodařej ty největší hráči, je pronajatá od lidí jako jsem já nebo vy. Zlo je naše ignorance. Fakt, že se neumíme postavit k vlastnímu majetku čelem a nezvážíme alternativu. Fakt, že nezkoumáme, jak vlastně náš nájemník s naším majetkem hospodaří a tváříme se, že není jiná možnost. Je. A čím víc lidí si ten hle stav bude uvědomovat, tím víc lidí se bude k půdě vracet. To je přesně to, o co tu jde.