Skip to content
May 19 15

Soumrak naturálních vín

by Ondra

Přišlo to jako vlna. Napřed pár kapek a pěna, před sebou to hrnulo nějakej bordel a blbosti. Pak se to začalo zvedat a vzbuzovat obavy. Co z toho bude? Komu to prospěje? A proč jako? Jak vlna mohutněla, začali na ní naskakovat surfaři. Zezadu přicházel větší a větší tlak, vlna smetla pár menších a dál rostla. Surfaři byli na vrcholu blaha. Brala větve, loďky, vymlelo to dno a odneslo to pár větších šutrů. Vlna se přelila, šplouchla a rozlila se po pobřeží.

DSC_0426

O víkendu v Londýně na RAW festivalu bylo výborně vidět, že naturální vína už jsou tu masovka, která láká úplně všechny. Z okrajovýho koníčku několika spiklenců se postupem času stal střední proud. Vlna jedinečnosti se roztříštila v moři, který ji stvořilo. Vína se zbavila dětských nemocí, smrádků a vad, vinaři se zbavili mesiáškýho komplexu a podivínství, publikum se zbavilo dychtivosti a vytržení. U nás přijde samozřejmě vrchol o pár let pozdějc (nebo nikdy).

DSC_0420

Vnímám zemědělství jako životosprávu těla. Frank Cornelissen je totální vegan, abstinent, nepije ani čaj. Pár týpků se snaží úplně zapomenout na meď (kořalka) další na síru (pivko). Většina jede v přesličce, roháčku a křemenáčku (brka), sem tam nějaký čáry s talismanem, dynamizující voodoo a planety (LSD). Tvrdší drogy ale už nikdo v týhle partě nebere. Systémový opiáty jsou zlo a huntovat si půdu herákem není dobrý ani na inspiraci, ani na chuť. Normální je nesmažit.

DSC_0422

Naturální vína dneska najdete od Zélandu po Kanadu,  od Sussexu po Katalánsko, od Sicílie po Polsko. Alsasko, Bugey, Srbsko, Jižní Afrika, Řecko, Argentina, Portugalsko, Chile, Gruzie, Švýcarsko… Jsou dokonce i v Bordeaux. Jsou hnusný, pitelný, dobrý, zajímavý, inspirující, skvělý, dokonalý i k posrání neuvěřitelný. Jejich tvůrci jsou blbci, primitivové, fiškusové, vykukové, citlivky, pravdoláskaři, mesiášové, miláčci, umělci, inspirátoři, mistři i šílenci. A taky úplně normální lidi. Prostě kdokoliv. 

DSC_0423

Znamená to, že naturální víno přestalo mít cejch. Všichni vědí, že to jde, takže už nemáte omluvu, že je to vaše víno hnusný. Není kam uhnout, za co se schovat. Vlna trendu se vypěnila a my už konečně nemusíme říkat naturální víno, ale prostě jenom víno. Normální víno.

DSC_0427

Jsem rád, že je ta vlna pryč. Že už to teď nebude trend, ale standard. Jsem rád, že už třeba konečně utichnou kecy kolem toho, lidi se soustředěj na práci a budou dělat lepší a lepší vína.  Že už nikdo nebude pochybovat. Jsem rád, že je ta vlna pryč. Že dělat víno přírodně je konečně normální. Tak jako je normální nebejt na heráku.

May 8 15

Geneticky modifikované včely

by Ondra

Současné včelaření je zoufale neperspektivní obor. Nestálost klimatu a vratkost počasí má za následek výpadky ve snůšce a tím i nepředvídatelné hospodářské výsledky včelařů. Většina květin a stromů, které poskytují nektar, kvete pouze během dubna a května – dvou měsíců v roce. Další měsíc až dva se může objevovat medovice, opět ale velmi nepravidelně a v závislosti na rozmarech počasí. Za tak krátkou dobu  nemůže podat včelstvo výkon, který by ospravedlnil celoroční piplání se s protivnými bodavými tvory. Řešení je ale blízko. V geneticky modifikovaných včelách.

IMG_8597

“Většina případů, kdy se vědci uchylují ke genetické modifikaci, se týká rezistence vůči konkrétní látce,” vysvětluje Edward Hawthorn z University of Northwest Essex, který se včelami pracuje dlouhodobě. “Tady jde o pravý opak – o propojení dvou známých procesů, které v přírodě existují pouze odděleně. A to je pro náš tým obrovská výzva.”

IMG_5877

Univerzitní pracoviště spadající pod Hawthorna ale nebylo první, které se geneticky modifikovanými včelami začalo zabývat. O více než deset let dříve začali tenhle úkol řešit v Kuang-tung Research Lab, kde odborníci plní vládní úkol zajištění opylování v sadech, kde tradiční opylovači nejsou schopni přežít. Liu Wei, který pracuje pod slavným profesorem Tangem, popisuje, kudy se cesty výzkumníků ubíraly: “Díky prozíravému rozhodnutí Strany jsme se pustili po dvou cestách. Na té první, která spočívá ve vývoji robotických opylovačů, spolupracujeme s University of Monsanto. Druhá cesta pak vede přes genetickou modifikaci včely, respektive přes její fotosyntetický článek.”

IMG_5892

Autorem fotosyntetického článku je právě Hawthorn, který jej původně vyráběl pro zlepšení ovzduší v oblastech silně znečištěných průmyslem. Články měly pokrýt střechy domů a takzvané brownfields, tedy nevyužité plochy ve městech. Až kuriózní náhoda ho přiměla, aby se začal zabývat jeho propojení s živými tvory – jeden ze článků totiž snědl vědcův laboratorní králík.

IMG_8472

“Spousta lidí si klepala na čelo, když jsem se jim snažil vysvětlit, na čem pracujeme,” popisuje Hawthorn počátky výzkumu. “Nechápali, jak by mohla včela vyrobit med z vody. Podívejte se na jabloň, vysvětloval jsem jim. Copak ji zaléváte slazenou vodou, aby na ní rostla sladká jablka? Kdepak. Stromům stačí fotosyntéza, voda a v ní rozpuštěné minerály. Když to umí stromy, proč bychom to nenaučili včely?”

IMG_5248

Hawthornovu králíku se po pozření fotosyntetického článku udělala na hlavě drobná lysina, která časem zezelenala. Odebraný vzorek vědcům potvrdil, že tkáň je potažená tenkou vrstvou chlorofylu, který je napojen přes takzvaný biotický můstek na nervovou soustavu. “Nebylo těžké ověřit, že celý proces opravdu funguje,” vysvětluje Mia Vishnudevi, která má v laboratoři zvířata na starosti: “Jakmile jsme králíka vypustili, na jeho bobky se začaly slétávat včely. Edward potom senzoricky ověřil, že jeho trus je skutečně sladký.”

IMG_9078

Právě slétávající se včely Hawthorna přivedly na myšlenku, že by si vlastně hmyz mohl vyrobit med sám, pokud by se podařilo dostat fotočlánek na jejich hruď. Včela by pak jednoduše květy stromů ani květin nepotřebovala. Stačila by jí kapka vody a sluneční svit. Tak jako u stromů by díky fotosyntetickému tělísku byla schopna složitého procesu přeměny energie na cukr. “Vývoj je samozřejmě ještě v plenkách,” říká Hawthorn. “Matka se totiž nekrmí sama, takže jí nejsme schopni podat fotosyntetickou kašičku. Musíme to naučit včely. Ale je to na dobré cestě.”

V čem je podle vás budoucnost včelaření?

 

Apr 16 15

Fenologie

by Ondra

Na včelách je hrozně fajn, jak se díky nim naučíte sledovat přírodu. Nejen lesy, pole a zahrady. Každou zídku, remízek, úžlabí u cesty nebo škarpu. Meze, který vidíte z okna. Na tři kilometry poznáte, že na nich už vykvetly špendlíky. Letošní rok celkem stojí za to si to psát, protože se mi zdá, že má počasí zhruba průběh, který se dá očekávat. V únoru je mráz, v březnu první teplejší dny, na apríla aprílový počasí, v půlce dubna teplo.
DSC_0315

Začne to v únoru lískou. Ta má jenom pyl a ještě ne v extra výživnosti, ale už je to něco, pro co stojí za to vytáhnout paty z úlu. Začátkem března dřín. První nektarová snůška, byť drobná. V první dekádě dubna zuřivě rozkvetly pravokořenný peckovice. To jsou všechny ty bíle kvetoucí křaky na mezích, planý mirobalány, tipaly a slivoně. Ten největší hukot ale není kolem špendlíků, spíš kolem javorů mléčů. V lese je poznáte snadno; květenství je jasně zelný a objevuje se dřív, než se zazelenají duby, buky nebo habry.

DSC_0317

Možná až dodatečně si začínám pořádně vážit stanoviště na Karlštejně. Tam mají včely totiž díky přítomnosti CHKO mnohem přirozenější a konstantnější snůšku. Naproti v Hřebenech a Brdech jsou borový a smrkový monokultury s borůvčím jako podrostem. Jasně, když se tam přemnoží puklice, je snůšky hromada. Z borůvek pak standardně dost. Ale po zbytek roku? Nebo když není rok na medovici? To může být těžký živoření.

DSC_0321

U nás v krasu jsou naopak lesy smíšený. Dub, buk a habr. Javor, olše, jasan, vrby, modřín. Sem tam smrk nebo dokonce akát (roste v lese jako solitér, nedělá tu souvislý porosty). V podrostu jsou maliny a ostružiny, svídy, dříny a kaliny. Možná ještě zajímavější je fakt, že se tu střídaj temný rokle a prudký aridní jižní stráně. Na těch se všechno odehrává o dva týdny dřív, navíc tu ale roste mraky stepní květeny, která dává medu famózní chutě.

DSC_0319

Fenologie je bezva věda. Z nástupu konkrétních fenofází se dá usuzovat nejen jaká bude snůška (tady mi chybí ještě tak dvacet let pozorování), ale i to, jak se konkrétní počasí promítne do celkovýho zemědělskýho roku, potažmo úrody. V jejím jádru je pak chození po kraji a obdivování se přírodě a jejím proměnám. Což je něco jako požehnání.

Apr 10 15

Breberky

by Ondra

Nemoc je nerovnováha. Něco není tak, jak by mělo. Každou nerovnováhu se příroda snaží vyrovnat, ale zbraně člověka jsou často silnější. Dlouho budovanou imunitu narušujeme pohybem zboží po světě a úspěšně se nám tak daří zavléct nákazu tam, kde za sebou umí nechat spálenou zem. Existuje zajímavá paralela mezi sto padesát let starým případem zavlečení mšičky révokaze do Evropy a případem o sto let mladším – zamořením včelstev kleštíkem, varoózou. Jak spolu tyhle dva případy souvisí? Především tím, jak na ně reagují postižení – vinaři, respektive včelaři. Tím, jak se usilovně hledá řešení na něco, co by si příroda časem vyřešila sama, jenže to by znamenalo, že si lidstvo bude muset něco odříct. Víno. Nebo med. A to se nám nechce, takže bojujeme.

IMG_9325

V druhé polovině devatenáctého století se réva v Evropě začíná potýkat s mšičkou révokazem. Je to malá breberka, která nahlodává kořeny révy a živí se jejich šťávou. Vinice začaly chřadnout, ztrácet listy a hynout. Nikdo nevěděl proč. Padla jižní Rhona a Languedoc (1868), o čtyři roky později už byla nákaza v Portugalsku, o další dva pak ve Španělsku i Německu, o pár let později dorazila i k nám (Šatov, 1890). Než se přišlo na to, co nákazu způsobuje, zničil révokaz přes milion hektarů vinohradů a (nejen) ve Francii způsobil obří pokles HDP. Vinařství v Evropě bylo prakticky v rozkladu.

IMG_0621

Zdroj problému byl botanický materiál (zřejmě Vitis labrusca), dovezený z USA. Americká réva, která se stovky tisíc let vyvíjela s révokazem, má proti němu vyvinutý obranný mechanizmus, který evropská réva samozřejmě mít nemůže. Aspoň ne ze dne na den. Paradoxní je, že i když révokaz napadá kořeny révy a saje šťávu, jsou to až sekundární houbové infekce na drobných rankách, které rostlinu položí. Samotná mšička k tomu vlastně jenom vytvoří podmínky, rostlinu oslabí a podemele její obranyschopnost.

IMG_0440

Boj probíhal na několika frontách. Nejaktivnější byli chemici, kteří usilovně hledali látku, která mšičku vybije. Zkoušeli bojové plyny jako yperit, zkoušeli naftalen s vápnem a s vodou (proti zimním vajíčkům) a hlavně vstřikovali do půdy sirouhlík. Ve snaze zachránit vinohrady tehdy vpravilo lidstvo do vinohradů stovky tisíc tun chemikálií, jejichž význam a funkci lidé teprve začínali chápat.

DSC02382

Druhou frontu představovali botanici, kteří chápali, že veškerá chemie je jenom dočasná a léčí maximálně následky, nedokáže však eliminovat jejich příčinu. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se v Evropě začne pěstovat americká réva. Na její liščí dochuť měli Evropané ale příliš zmlsaný jazýček. Až Gaston Bazille dostal vynikající nápad – naroubovat evropské odrůdy na americkou podnož. Kořeny to zvládly a odrůda si uchovala velkou část svojí aromatiky. Řešení, které se v první chvíli zdálo jako dočasné, už jede celý svět až na výjimky sto padesát let.

DSC02380

Kleštík včelí (Varroa destructor) se k nám dostal o sto let později. Je to malá breberka, kterou poprvé na našem území objevili na hranicích s Ukrajinou, během osmdesátých let 20. století se pak ale rozšířila na celé naše území. Roztoč, který je původem z východní Asie, kde parazituje na Apis cerana, se začal do Evropy dostávat údajně s dokončením Transsibiřské magistrály. Pomohl mu samozřejmě světový obchod, globalizace, dovoz všeho kamkoliv.

DSC01991

K rozmnožování využívá roztoč zavíčkovaný plod a ve foretické variantě jezdí na včelách jako jockey a saje jim lymfu. To je i mechanismus, díky kterému se rozšiřuje po okolí (zalétávání, rojení). V zavíčkovaném plodu saje lymfu i larvám, čímž poškozuje jejich vývoj. Při silném zamoření se včely líhnou s poškozenými křídly nebo úplně bez nich. Ještě větší problém ale pravděpodobně způsobují virové choroby, které kleštík přenáší. Ruku v ruce s varoózou tak jde oslabení včelstva a nakonec jeho kolaps, protože intenzivnímu tlaku už kolonie nedokáže vzdorovat.

DSC01987

Stejně jako révokaz s americkou révou se kleštík s východoasijskou včelou sžíval tisíce let. Ta si vyvinula řadu obranných mechanismů. Tvoří celkově menší společenství, častěji se rojí a hlavně provozuje takzvaný grooming. Grooming má několik forem individuálního a skupinového čištění, při kterém včely obírají jedna druhou nebo samy sebe. Na evropské včele Apis mellifera se ale grooming zatím spolehlivě zafixovat nepodařilo, a tak stejně jako v případě révokazu jsou nejaktivnějšími bojovníky chemici. Ve včelstvech se několikrát ročně aplikují takzvaná léčiva (tau fluvalinát, amitraz, acrinathrin), což jsou syntetické akaricidy a pesticidy. Stejně jako u révokazu tyhle látky nic neléčí, jen snižují počty kleštíků ve včelstvech. Protože ale v rostlinné říši probíhá všechno rychleji, používáním chemie šlechtíme stále odolnější roztoče a bohužel tu moc nepomáhá ani rotace účinných látek.

DSC01984

 Paralela mezi oběma nákazami je zřejmá. Jak révokaz tak kleštík jsou importované problémy, se kterým si neumí místní odrůdy (kmeny) poradit. Kolabující včelstva dneska včelaře děsí stejně jako chřadnoucí vinohrady vinaře před sto padesáti lety. U révokaze už ale máme řešení, v jehož světle se nám zdá plošné zaplavování vinic směšné a obří stříkačky zapravující vysoce výbušný sirouhlík do půdy nám přijdou jako sci-fi, o yperitu, naftalenu a podobných excesech ani nemluvě. S odstupem stovky let je najednou jasné, že tudy cesta nevede a nikdy ani vést nemohla.

DSC_0008

U varoózy se na řešení zatím čeká. Třeba se ho dožijeme my, třeba až naše děti. Ať už ale bude jakékoliv, nebude spočívat v oddalování problému a tlumení intenzity nákazy chemickou cestou. Bude to cesta genetická. Pravděpodobně k ní kromě šlechtitelů přispějí i ti včelaři, kteří nepodlehnou vidině obřích výnosů a nebudou se bát nechat velkou část svých včelstev padnout. Přežijí tak postupně nositelé genů, kteří se s kleštíkem umí vypořádat nebo s ním budou schopni rozumně koexistovat. Vsadím se, že za sto let nám bude naše chemická epizoda boje s varóozou připadat stejně šílená, jako tehdejší yperit nebo sirouhlík. 

Mar 22 15

Obhajoba vína

by Ondra

Kolik toho člověk napsal o víně? O jeho pravdě a půlce zdraví? O jeho tajích, léčkách, o propadnutí a zanoření se do jeho záhybů a vleček? A přece ty slova padaj jak hrách na zeď těm, kdo po jeho kouzlu nesklouzli a nevezou se na jeho bobech.

IMG_5601

Držím půst. Ten bez vína a bez masa. Člověk si zvykne na čočku s řepou a vodu; můžu si postěžovat. Říkáš, kolik že je na světě vegetariánů a abstinentů? A že z toho taky nedělaj humbuk? Říkáš, kolik je na světě lidí, který si víno nikdy nebudou moct dopřát? Co by jinej dělal bez nohy nebo střechy, bez lesa nebo kočky?

DSC02295

Vyvyšování jídla a pití na smysl života je mi cizí. Důležitost jídla se pro mě týká hlavně jeho původu a etiky, která je s ním spojená. To samý platí pro víno. Sebedokonalejší chuť mi dokáže zkazit osoba tvůrce nebo způsob jeho vzniku. Absolutní hédonismus bez chápání souvislostí je podle mě jenom egoismus přes hrdlo. I když odsuzování těch, co to tak maj, možná taky.

IMG_1876

Je ale hloupost degradovat jídlo na kus žvance k zaplácnutí. Je nízký chtít zbavit vína jeho krásy a poetiky jen pro samo elitářství asketismu nebo pro neschopnost jeho prožitek pochopit. Je zbabělý nepřisoudit jídlu a vínu něco z umění a jako u hudby si vychutnat jeho hladící příběh.

IMG_9227

Víno můžete prohlásit za zkvašený ovoce. Za směs vody a alkoholu, barviv, kyselin a cukrů; jídlo můžete rozložit na cukry, tuky a bílkoviny; med můžete popsat jako směs jednodušších a složitějších cukrů plus nějaká ta voda a enzymy. Není to pitomost, jít na to takhle hlavou? Kde je tam půda, déšť, pot? Kde je tam péče a píle? Kde je krajina a její vztahy? Kde je slunce a vítr, střídání ročních období? Kde je člověk, jeho víra a práce?

IMG_9877

Každej máme něco. Vezmi fotbalistovi nohu a něco mu bude chybět. Dá to bez nohy? Když bude šikovnej, tak jo. Vezmi schnoucímu střechu, lesníkovi les a hipsterovi kočku. Daj to? Nějak jo, ale nebude to vono. Při půstu mi to dojde. Vezmi mi víno a o něco mě připravíš. Asi o potěšení. Ne o všechno. O jeden kousek. Dám to. No jasně. Ale něco mi bude chybět.

Feb 3 15

5. ochutnávka českých ciderů

by Ondra

Mít každoročně vyprodáno, to je snová akce; a já jsem moc rád, že mám tu čest ji pořádat. Přečtěte si o první ochutnávce tady, o druhé tady, o třetí tady a o čtvrté tady). Loni už jsme se do Veltlinu málem nevešli a bylo jasno, že to letos musíme udělat ve větším prostoru. Pátý ročník ochutnávky českých ciderů proto proběhne v úterý 3. března v Meet Factory. Vstupné bude 200 Kč za osobu. Vystavovatelé mají vstup zdarma.

IMG_4338

Abychom z toho neudělali úplnou masovku, kapacitu omezíme na 100 návštěvníků. Pokud chcete přijít ochutnávat, misto si rezervujte tady:

Pokud sami něco jablečného kvasíte a dá se to pít bez trvalých následků, staňte se vystavovateli. Nemějte z toho označení hrůzu, všichni jsme amatéři, kteří mezi sebou trpí pár profíků. Chcete-li dát ostatním ochutnat svůj model a máte-li ho aspoň pět litrů, napište mi na ondra@winepunk.cz  Pokud jste vystavovali loni, napíšu vám sám.

IMG_0636

Pár organizačních detailů: Ochutnávka začíná v 19 hodin. Je na ni zákaz vstupu se psy. Bar v Meet Factory zůstane pro návštěvníky akce otevřen, takže si budete moct dát k pití i něco bez jablek.

Potvrzení vystavovatelé (průběžně aktualizováno):

Ondra Kopička: Applepunk
Jakub Kynčl: Českorájský cider
Filip Slouka a Craig Long: Rossbach cider, Smiling Dog
Štěpán Dušek a Lucia Tomášová: The Jabčák 2013 a Le Jabčák 2013
Cidrerie: Cidre Premier
Vinařství rodiny Košuličovy: South Cider dry & semidry 2014
Jakub Svěrek + Pavel Plasz: FOOT MADE CIDER
Petr Štěpánek: Mníšecký cider
Antonín Bernard: Dubské jablko
Jirka Vrba: Vrba cider
Studio Eko-Logika: Sidonka
Martin Kovář: A.K. Vizovice
Magnetic Apple: Magnetic Apple Cider&Perry
Dan Samek a Katka: Chloumek
F.H.Prager: Pragercider
Jan Zajíc: Bastion
Jan Schlindenbuch: Outcider 2013
Miroslav Mareš: Babičin mls
Magdalena Herniková: Grumpy George
Moravia Drinks: Apple Star Cider
 

IMG_0637

 

Brňáci, doražte organizovaně! Organizujte se tady.

Jan 28 15

Ptáčkovej den

by Ondra

Jednou za čas je ptáčkovej den. Třeba dneska. Po zahradě pobíhá a poletuje mračno opeřenců: houfy vrabčáků, pět sojek, osm kosáků, dva datlové a dvě žluny, brhlík na krmítku a pět dlasků ve křoví. Sýkorky nepočítám. Jindy je zahrada jako vymetená a krmítko na parapetu zeje kolik dní prázdnotou. Píšu si tyhle dny do kalendáře a hledám mezi nima nějakej vztah, ale zatím neúspěšně.IMG_8523

Připomíná mi to biodynamiku. Ani tam vlastně nevím, jak (nebo jestli) to funguje, ale něco se děje. Pravda je taková, že vína od biodynamiků patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy pil. Ale to může být jenom následek hlubokýho zájmu vinařů o přírodu a její pochody a o snahu nic nepodcenit a neponechat náhodě. Asi jako když se muslim na smrtelný posteli pomodlí kadiš a zavolá si katolickýho kněze ke zpovědi.

IMG_6769

Třeba nám tam chybí roh nebo dva. Třeba je to tak, že sluneční výboje tvoří nehomogenní magnetický pole, který při interferenci se Zemí (minerály) vytváří lokální díry v nabití krajiny. Tyhle díry, stejně jako relativně stálý geopatogenní zóny, souvisej s nechutí koček chodit na některý místa. Ptáci to vědí a instinktivně se shlukujou právě tam. Třeba vítr, teplota a vlhkost umožňuje výlez broučků a žížal, který ptáci pak zobou. Třeba fáze měsíce a planet ovlivňujou vzlínání vody v půdě i tkáních rostlin (kdo viděl konjunkční příliv, ten to chápe) a s tím související transport minerálních látek.

IMG_8715

Sám fakt, že nějakýmu pochodu plně nerozumíme, nás neopravňuje ho považovat za nefunkční. Ptáčkový dny jsou realita – ten rozdíl je tak markantní, že se nedá nepřiznat. Projevy vína jsou taky realita. A na nás teď je dát si to dohromady.

Choděj k vám taky ptáčci?

Jan 7 15

O ideálech

by Ondra

Slyšel jsem kdysi takový přirovnání ke stodolarovce. Máš sto dolarů. Buď jsi je našel, nebo jsi je ukradl, nebo jsi někoho zabil a vzal mu je, nebo jsi je vydělal, nebo jsi je vyhrál v loterii, nebo ti je někdo dal…

DSC02145

Jejich materiální hodnota se nemění. Pořád si za ně koupíš to samý. Mění se jejich hodnota duchovní. Jejich hodnota mravní. U vína je to stejně tak.

DSC02135

Myslel sem si kdysi, že na chuť je to nejdůležitější na víně. Mýlil jsem se. Nevím, jak to máte vy, ale já se mýlil. Sám za sebe, ne za vás, aby bylo jasno. Nejdůležitější na víně je totiž pro mě jeho ideál. Příběh jeho tvůrce, jeho ročníku, místa kde koření a kde chytá sluneční paprsky. Bez ideálu je víno jako jednorukej krtek. Hrabe se furt v kruhu.

DSC02118

Chuť vína je důležitá, ale není to nejdůležitější. Chuť svědčí o zvládnutí řemesla a o tom, že příroda umožnila jeho vznik. Měl by vinař zvládnout řemeslo? No jasně! Stejně jako kovář, tesař nebo muzikant. Ale jak to víno vzniklo? Co všechno musel vinař zabít, aby vzniklo? Co musel ukrást? Co musel vyhrát? Koho musel ošulit?

DSC02116

Trpělivě naslouchal? Postil se a čekal? Tvrdě pracoval? Byl pokorný? Modlil se? Dýchal s ním? Bál se o něj? Přemýšlel nad jeho životem a ne nad tím, jak ho prodá? Toužil po jeho štěstí?

Dec 24 14

Umění ohně

by Ondra

Má má ovečka dávno spát a náruč lesa objímat svoje podřimující medvědy, jezevce a lišky. Bystroušku, schovanku z Jezerské myslivny a Zlatohřbítka z Hluboké zmoly. Vítr vát nepřestal, ale dál nese teplou vůni středozemí – nevypadá to jako v zimě, ani na nose to není cítit. Můry zvenčí narážej do oken i den před tím Štědrým, nalil se pupen a praskl nad plamenem, když zahořelo klestí z vinic a sadů. Kdy vás mám řezat?

IMG_0377

Mám jedno takový duševní cvičení. Těsně před usnutím si projít den a uvědomit si, kdy mi bylo dobře a kdy ne. Někdy stačí tohle málo. Uvědomit si. Den se v tu ránu rozdělí na hrboly krásy a deprese nicoty, mírně nebo čerstvě zvlněnou vlnoplochu, která mapuje vaše duševní hnutí. Den je fajn, když mám oheň.

IMG_0381

Že je plazma málo materiální? Je. Má v sobě esenci mandalovosti, zachycující prchavost ideálů. Oheň mi připomíná, že dnešní neziskovky jsou jenom náhražkou klášterů v sekulární společnosti. Odchytává se do nich to procento idealistů, který stavěj všechny zákony byznysu na hlavu tím, že v lidech vidí člověka a v myšlence směr, jehož cíl se utápí v důležitosti a pro něj je třeba žít.
IMG_0387

Takhle se profiluje umění. Směr a jeho školy. Pominete spory Heideggera a Schopenhauera o to, jestli umění je víc než příroda, nebo jestli přírodu jenom nejapně napodobuje. Napřed kodifikujete samotnou estetiku díla a pak mu načrtnete výhled (rozlet) do budoucna. Umění ohně je uměním vhledu. Musíte se umět dívat. Nespěchat, sledovat tiše dohořívající klády a polínka, číst v jejich obrazech a verších.

IMG_0396

Jednotlivý školy?
Pragmatici a jejich jasný pyramidy. Zasahují, když je třeba; vždycky ale jasně nechají dominovat člověka a jeho záměr. Výchozí naskládání dřeva je jenom základ, jinak se v tom furt někdo vrtá a ukazuje vám, jak má navrch. Říká se tomu techno.
Japonská minimalistická škola, která si zakládá hlavně na umění postavit výchozí, kaligraficky lehkou (a zároveň důmyslně propracovanou) hranici, jejíž odhořívání má svoje pravidla a gyódži (šťouratel) má povoleny jenom tři gyó (šťoury).
Punk. Není to záměrně blbě, ale nemáte prostě náladu se s tím nějak mazat. Vlastně na to nemáte ani vzdělání, ani technologie. Ale hlavně dobře víte, že důležitá je společnost, se kterou do ohně koukáte. A pokud jste sami sobě dobrou společností, tím líp pro vás.

IMG_0403

Proč mě fascinuje punk? Protože hodíte otep na ohniště a spálíte všechno to chroští, který je třeba spálit a máte úplně nekultivovanou a animální radost z toho, jak to hoří. Pozdě večer pak dojde i na filozofii, kterou ale tentokrát nesvazuje pravidlo čajovýho obřadu, jen výlupky krásy ve struktuře rozpadajícího se dřeva se před váma otevřou jak nadržený batikovaný samičky a žhnoucí rudou načechrává laskavost a opadaná kůra, kterou potajmu okusuje myš.

 

Dec 5 14

Velký plán

by Ondra

Představte si, že máte sto jabloní a děláte ročně dva tisíce krabic moštů. Zvládli jste sadaření, ochranu stromů, roubování, výsadbu, řez, zmlazování… sad vám plodí. Zvládli jste marketing a péči o zákazníky. Zvládli jste distribuci i logistiku. Ale v únoru už nemáte co prodávat. Proč? Protože jste dobří. Co teď? Chcete se opřít o svoje výsledky v malém a chcete to dělat ve větším. Máte plán, strategii, vizi. Chybí vám ale půda, respektive prostředky na její nákup. Jinak nic. Mohli byste začít klidně zítra.

IMG_7902

Nebo máte na zahradě dvě stě metrů malin. Nechala vám to tam babička, to bylo její. Něco se samo ještě rozrostlo, ale už jako děti jste tam chodili zobat a víte přesně, jak a kdy roční výhony stříhat. Přišlo to nějak samo. Když už babička nebyla, pustili jste se do těch džemů a marmelád sami. Hned druhou sezónu. Tu první jste to chtěli průběžně rozdat, sníst nebo zamrazit, ale bylo toho tolik…! Prostě vám to bylo líto to nechat spadnout. Bylo to bohatství. Kromě marmelád a džemů jste se naučili i sorbety a sirup. Lidi vám můžou utrhat ruce, ale co teď? Dělat to ve větším? Kde? Vysadit pět hektarů malin? Za co? Nechat učitelování? Šlo by to?

IMG_7914

Ve Francii funguje projekt Terre de Liens. Je to fond, kde sedí odborníci – ekonomové, ekologové a agronomové. Fond můžete požádat o nákup pozemků na svou budoucí farmu. Předložíte projekt, rozpočet, vizi návratnosti, analýzu odbytu, nastíníte marketingovou vizi. Fond váš plán zanalyzuje a pokud se mu jeví jako životaschopný, půdu vám zafinancuje. Vy se stáváte nájemníky na pozemku fondu s tím, že jedinou vaší povinností je platit sjednaný nájem, který vychází z ceny půdy a inflace, nikoliv z komerčních pohnutek. Hodně podobně to dělají v USA – třeba v Peconic Land Trustu.

IMG_7935

Základem půdních trustů je snaha o prohloubení lokálních a rodinných vztahů v hospodaření s půdou. Podpora (hlavně mladých) sedláků se smysluplným projektem. Diverzifikace pěstovaných plodin, obnova původní funkce krajiny. Půda patří (aspoň skrze fond) tomu, kdo na ní skutečně hospodaří. Finanční síla fondu zamezuje spekulacím, protože jeho smyslem je zemědělské využití půdy a snaha o zachování tohoto využití v nejvyšší možné míře.

IMG_9158

Podobný fond u nás chybí a my jsme si s pár lidmi řekli, že se ho pokusíme založit. Čeká nás zástup filantropů, snažících se dát nám (každý) několik desítek miliónů na dobrou věc. Protože lidé jsou primárně dobří. A myslím, že je to příležitost uchopit to za ten delší konec. Jo, hrabat se v hlíně je taky fajn, ale tohle by všem hrabalům v hlíně mohlo udělat velkou službu. No… snad.

Začali byste hospodařit, kdyby vám k tomu fond poskytl prostředky?