Skip to content
Nov 19 14

Rozvoz v neděli 7. prosince

by Ondra

Je třeba zásobit se na zimu. Pokud jste z Prahy nebo okolí, můžu se u vás stavit v neděli 7. prosince a dovézt vám to, co by vám zimní měsíce mohlo pomoct v klidu překonat. Mošty, sladkosti, halfRED. Doprava je zdarma. Ochutnat před nákupem můžete 4.12. ve Fajnšmekru nebo po dohodě u mě doma. Tohle je mapa, kterou budu pravidelně aktualizovat a zanášet do ní místa závozu a jeho orientační časy. Chcete něco dovézt? Napište mi na ondra@winepunk.cz

Nabídka a ceny všeho od mapou. Těším se na vás!

Nic než mošt z jablek
Podrcená, vylisovaná a šetrně pasterovaná jablka z opuštěných a zanedbaných sadů. Bez chemie, bez konzervantů. S láskou. Zavřený vydrží do další sklizně, otevřený v lednici měsíc.  Bag-in-box 5 l za 200 Kč. Bag-in-box 3,5 l za 150 Kč.

Nic než mošt z jablek a řepy
Podrcená, vylisovaná a šetrně pasterovaná jablka z opuštěných a zanedbaných sadů. K tomu podrcená a vylisovaná červená řepa s výrazným kytínským terroir. Bez chemie, bez konzervantů. S láskou a trochou potu. Bag-in-box 5 l za 200 Kč.

Odpadkovice
To nejlepší z celého sklepa. Základem je medovina, do které jsou přilévány kvasniční kaly, slivky a všechno, co se někam nevešlo. Včetně medu, kořalky, moštů, vín a lákavého názvu. 0,5 l za 250 Kč.

Medovina
Jarní louky, kvetoucí třešně a sad, pampelišky a trnky. Prokvašeno. 0,5 l za 250 Kč.

Višňovka
Jenom višně a kořalka, v zájemném objetí ležící dva roky v kameninovém sudu. Pak jemně vylisováno a nalahvováno. Jinak nic. 0,5 l za 350 Kč.

Superpommeau
Dlouho vařený jablečný mošt na otevřeném ohni. Následně dolihovaný calvadosem a dva roky zrající ve skle a dubovém sudu. 0,5 za 350 Kč.

halfRED 2013
Moje vlajková loď. Poločervené z Bočků, směs hroznů všech barev ze zanedbaných a opuštěných vinic. Nádherně voní, chutná jemně s až burgundskou noblesou. 0,7l za 350 Kč.

Co vám tu chybí?

Nov 18 14

Sladkosti

by Ondra

Míval jsem takovou vysněnou práci. Někde na Šumavě nebo na Tachovsku, prostě někde daleko od všeho. Pracoval bych pro ochranáře přírody nebo pro lesníky nebo tak. Přál jsem si denně chodit po loukách a lesích, mít deset stanovišť a na každým zapsat nějaký hodnoty. Chtěl jsem mít vyšlapaný cestičky krajem, jarem, zimou, vedrem i spadaným listím. Fascinovala mě na tom ta klášterní rutina denní povinnosti a monotónní meditace v chůzi (učaroval mi Robert Walser) v kombinaci s krásou jenom lehce dotčený přírody.

IMG_1886

S tou chůzí mi to zůstalo. Vinohrad mám tři kilometry od domu, sad čtyři, sklep pět, včelnici šest a půl. Pěšky je to parádní okruh a cestou během čtyř hodin zvládnu všechno – zkontrolovat stanoviště, dolít víno do sudu, udělat drobný práce tu a tam a nakonec se vrátit hladovej domů. Jo, dalo by se to objet autem. Jenže smyslem těch procházek nejsou jednotlivý cíle, ale právě ta procházka. Udržování kontaktu s krajinou a jejím tepem. Mít půdu v nohou je pro mě zdrojem vnitřního štěstí.

IMG_9149

Mám doma spoustu sladkostí. Vznikají asi podvědomě jako energetická zásoba na doby nouze, ale jejich prafunkce je vlastně dokonale odrazit místní přírodu. Tak je tomu v medu, kdy včela poletuje z květu na květ v akčním rádiu pěti kilometrů, tak je tomu v jablkách z opuštěných sadů, o jehož opylení se moje holky staraj. Jablka podrtíte, vylisujete, prokvasíte, vypálíte. Ta krajina tam pořád je, jenom je z ní calvados. Rok ho necháte odpočinout a pak znova moštujete, mošt vaříte a koncentrujete. Pak to smícháte a dáte do sudu. Když máte po ruce ovoce, kořalku a med, tak jste schopni tuhle energetickou zásobárnu vytvářet. Najednou máte produkty vlastního okolí pod kontrolou a můžete je zakonzervovat, čímž předejdete jejich zkáze.

IMG_9090

Nejsem schopen říct, jestli tu koncentraci místního kraje je schopen v láhvi vnímat i anonymní konzument. Vlastně ani nechci mít anonymní konzumenty. Přál bych si zvládnout udržet si se svými zákazníky osobní vztah. Chci jim ten kraj tlumočit. Chci jim předávat jeho tep, skrze vlastní nohy vnímanej a skrze vlastní sny spředenej do tekutýho skutečna. Rád si namlouvám, že to jsou jeho slzy štěstí za to, že po něm ještě někdo vůbec chodí pěšky.

IMG_9148

Sladkosti spolu můžeme ochutnat 4. prosince ve Fajnšmekru. Těším se na vás.

Nov 2 14

Málem technologem

by Ondra

Rád se vracím ke knížce Jamieho Goodea Authentic Wine. Dobře zachycuje celý fenomén přírodního vinaření tím, že se ptá na zcela zásadní otázky. Co to ve víně znamená přírodní? Existuje jasná hranice mezi tím, jak ho znásilnit a jak mu naslouchat? Kde končí příroda a bezintervenčnost a kde začíná smývání všech stylů právě díky absenci technologie? Jamie vlastně neodpovídá, jen se ptá. Odpovězte si sami.

DSC02296

Vedu si deník Pynot Pyčo 2014. Koukám do něj a normálně si přijdu jako technolog. Hrozny sebrány v pátek 24.10. v trati Ovčáry. Hned na místě jsme je rozdělili na dvě várky, horší a lepší, následně jsme je pošlapali. Lepší várka měla jenom parádní hrozny bez náznaků plísně nebo nezralosti. Horší várka byla ten zbytek. Po převozu domů šla horší várka na lis. Samotok sedimentován 24 hodin, pak odkalen. Kaly šly stranou. Lisovaná část šla bez odkalení do demižonu. Uzavřeno kvasnou zátkou. Odkalený samotok šel na 24 hodin do pokojovky, pak zpět do sklepa. Lepší várka šla do hoboků, kde už týden probíhá studená macerace. Po týdnu byla zakvašená rozjetým samotokem ze sklepa. Až všechno prohučí, půjde 50 litrů rmutu na pofermentační maceraci do kameniny. Zbytek na lis a do demižonů, kde si to sedne. Po Vánocích pak přijde lisování poslední kameniny a míchání všech partií tak, aby výsledek dal to nejlepší. Výsledku musí být aspoň 150 litrů, a to půjde do rok starýho sudu. Uvidíme se v láhvi v roce 2016.

Pynot Pyčo 2014 bublá from WINEPUNK on Vimeo.

Tolik úkonů? Tolik partií, často po dvaceti nebo třiceti litrech? Různé teploty, změny nádob? Odkalování, přetáčení, rozkvášení, zakvášení. Co to vlastně dělám? Kam se poděla příroda a víra v to, že víno si prostě poradí? Ztratil jsem se na zcestí? Jsem odpadlíkem od kánonu přírody?

IMG_4508

Ne. Jsem pořád tam, kde jsem byl. Snažím se udělat co nejlepší víno. Jsou roky, kdy nejlepší co můžete udělat, je pošlapat hrozny a vrátit se k nim za tři měsíce. Pak je vylisovat a vrátit se k tomu za rok. Pak to nalahvovat. Jsou roky, kdy to prostě nejde. Snažila se příroda, snažil se vinohradník, snažil se sklepmistr. Ale jde z toho prostě udělat jenom něco. Vinice je vždycky nejvíc. Vy to můžete už jenom zkurvit.

IMG_7302

Letos se musí makat. Jak říká Jamie Goode: víno se samo přece nesebere z keře, nevylisuje a nenatočí do nádob, nenalahvuje se, neprodá se. To všechno musí udělat člověk. A i kdyby ty jeho zásahy měly být co nejmenší, udělat to prostě musí. I když nebudete nic nikam sypat. Je třeba vybrat den, sklidit, pošlapat. Nechat ležet. Jak dlouho? Vylisovat. Kdy? Odkalit? Nechat sednout? Jak dlouho? Po kvašení stočit nebo nestočit. Vybrat nádobu. Typ. Tvar. Materiál. Velikost Nechat ležet. Jak dlouho? Sířit? Přetáčet? Lahvovat? Kdy? To všechno je naše práce. A my se snažíme vyrobit co nejlepší víno. V souladu s přírodou.

Kde je vaše hranice přírodního vína?

Oct 21 14

Nás to štve

by Ondra

Tohle je otevřený dopis ministrům zemědělství a financí, kterým poukazujeme na nesmyslnost včelařských dotací. Máme pocit, že je fér začít u sebe. Ondra, Honza a Vašek.

Vážení pánové ministři Babiši a Jurečko,

naše země dluží asi 1700[1] miliard korun. Placení úroků z tohoto dluhu nám každoročně brání v mnoha klíčových investicích, které občané od svého státu očekávají a které mohly již dávno přispívat ke konkurenceschopnosti České republiky. Vždyť jen za úroky[2], které ze státního dluhu platíme, bychom mohli každý rok postavit navíc padesát Trojských mostů[3], osm vysočanských O2 Arén[4] nebo velmi citelně rozšířit naši dálniční síť.

Z těchto důvodů věříme, že se vy, zástupci našeho státu, svým každodenním jednáním snažíte, abychom společně státní dluh zmenšovali, nebo jej alespoň dále neprohlubovali a neroztáčeli dluhovou spirálu stále rychlejším tempem.

Abychom i my včelaři přispěli ke zdaru tohoto společného úsilí, dovolujeme si vás prostřednictvím otevřeného dopisu upozornit na místo, kde podle našeho názoru nejsou efektivně využity peníze ze státního rozpočtu. Děje se tak v případě včelařské dotace 1.D, na níž stát vynakládá každoročně kolem osmdesáti milionů korun zcela zbytečně.

Vyplácení této dotace ve včelařské praxi vypadá tak, že si spolek, který je pověřen dotaci rozdělit[5], ze zmíněné sumy ukrojí „prostředky na úhradu nákladů spojených s administrací dotace[6]“ a vyplatí svým nečlenům přibližně sto padesát korun za každé chované včelstvo. Svým členům z ní dále strhne členské poplatky v plné výši a zbyde na ně zhruba o dalších padesát korun na včelstvo méně.

Oficiální zdůvodnění tohoto dění „Zabezpečení opylování zemědělských hmyzosnubných plodin[7]“ považujeme za nedostatečné. My včelaři zpravidla včelaříme proto, že máme včely rádi. Má-li někdo z nás tolik včelstev, že mu kromě radosti působí také starosti, bohatě mu to vynahrazují výnosy z prodeje medu, oddělků a dalších včelích produktů, které jsou i ve špatných letech mnohonásobně vyšší než zmíněná výše dotace 1.D.

Pokud by skutečně existoval člověk, který by držel včelstva jen proto, že každý rok dostane kolem sta korun za každé z nich, jsme přesvědčeni, že by to nutně musel být včelař dosti špatný a ukončením jeho včelaření by tak stát rozhodně více získal než ztratil.

Česko je dlouhodobě jedním z nejzavčelenějších států Evropy[8], počet včelařů i včelstev v posledních letech nadále stoupá[9] a spolu s vývojem šlechtění i zootechniky se navíc dlouhodobě zvyšuje síla průměrného včelstva a tím i jeho opylovací potenciál.

Představu úředníků Ministerstva zemědělství, že „Zásluhou tohoto dotačního programu se daří držet takový stav včelstev, který je nutný pro minimální zabezpečení opylování zemědělských hmyzosnubných plodin.[10]“ z těchto důvodů považujeme nejen za nedoložitelnou, ale především velmi vzdálenou realitě.

Podobná zdůvodnění vašich úředníků nás nutí klást otázku, zdali je opravdu náš stát tak bohatý, aby mohl sponzorovat i takto samozřejmé věci produkované mimoděk při činnosti, která je sama o sobě dobře ekonomicky udržitelná? Například majitelé lesů a sadů by mohli podle stejné logiky žádat peníze za každý strom, protože zabezpečují tvorbu kyslíku pro obyvatelstvo…

Zrušením dotace 1.D dále stát narovná dlouhodobě kritizovanou[11] situaci, v níž je jeden z mnoha spolků působících v oboru privilegován nakládat se státními penězi určenými všem včelařům a financovat ze státních peněz svůj chod. Tento relikt socialismu dle našeho názoru včelařům, včelám ani státu nic dobrého nepřináší a čtvrtstoletí od sametové revoluce je již dávno hodný vašeho důkladného přehodnocení, a to tím spíše, že se vaše vláda ve svém programovém prohlášení[12] zavázala k „Odstranění všech forem plýtvání veřejnými prostředky.“ a ubezpečila nás, že „prioritou pro tvorbu rozpočtu na rok 2015 bude zejména v hledání úspor v provozu, omezení především outsourcingu…“

Zároveň tím zamezíte spekulacím vyrojeným kolem faktu, že dotaci administrující spolek eviduje o sto třicet tisíc včelstev víc[13] než Českomoravská společnost chovatelů, jíž má každý včelař ze zákona povinnost hlásit veškerá svá včelstva.

Jsme si vědomi, že peníze ušetřené na dotaci 1.D zásadním způsobem zadluženost Česka neovlivní. Domníváme se ale, že nic jiného se nedá dělat. Nedobrá situace našich veřejných financí jistě není řešitelná jedním rozhodnutím, které by dokázalo obrátit dlouhodobě nepříznivý vývoj. Nutná bude série mnoha dílčích úsporných opatření vycházejících z celkového přehodnocení role státu ve společnosti, podobně jako se to stalo v historii moderních národních států již několikrát. Věříme, že jsme vám jedno z takových opatření právě nabídli k posouzení.

S přátelským pozdravem

Václav Smolík

Ondřej Kopička

Jan Vondrák

včelaři

[1] Státní dluh České republiky. Jeho aktuální výše dostupná třeba na http://www.verejnydluh.cz/
[2] Informace deníku E15 dostupná na http://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/uroky-ze-statniho-dluhu-prisly-jen-loni-na-58-miliard-a-rostou-dal-1075770
[3] Informace stavební společnosti Metrostav dostupná na http://www.metrostav.cz/cz/aktuality/aktualni_informace/detail?id=2837
[4] Údaj z Wikipedie dostupný na http://cs.wikipedia.org/wiki/O2_Arena
[5] Ačkoli z formálního hlediska dotaci Český svaz včelařů nerozděluje jako spolek, nýbrž jako uznané chovatelské sdružení včely kraňské a včely tmavé.
[6] Oběžník Českého svazu včelařů č. 2/2013 dostupný na http://www.vcelarstvi.cz
[7] Ministerstvo zemědělství: Zásady, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro rok 2014. Str. 9.
[8] Texl Petr, Vondrák Jan: Včely 2011: Co ministerstvo do zprávy nenapsalo. Moderní včelař č. 1/2012. Str. 4.
[9] Ministerstvo zemědělství: Zemědělství 2013. Str. 121.
[10] Ministerstvo zemědělství: Zemědělství 2013. Str. 25.
[11] Matela Lukáš: Ombudsman se neshoduje s MZe na dotaci 1.D. Moderní včelař 4/2014. Str. 5
[12] Programové prohlášení vlády Bohuslava Sobotky. Dostupné na: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/programove-prohlaseni-vlady-cr-115911/
[13] Porovnání statistik ČSV a ČMSCH za rok 2012. Dostupné na http://www.vcelarstvi.cz/files/pdf_2013/statistikacr2012pdf.pdf a http://www.nastavky.cz/download/1D/130205-statistika2012-CMSCH-2096_2013-MZE-17211.pdf

Oct 17 14

Sdělení

by Ondra

Jdu po krajině, v mokrý hlíně nechávám stopy. Znám to tu. Keře, šutráky, mez, trnka, šípek, támhle kouká hrad. Krčím se v trávě, abych nevyplašil hrající si liščata. Máma jim ulovila zajíčka, tak mu tam teď trhaj uši. Dub, žaludy, tady to teď křupe, ale po nocích to požerou kanci. Támhle v tý úžlabině je to jejich. Tady se mění půda. Kdysi tu byla třešňovka, dneska tu stojí jen pár pahýlů ve stepi a stovky výmladků tu planě kvetou. Vrby, jívy, rakyty podél potoka, co se u Třebaně vlejvá do Mže. Támhle zase kouká hrad.

pozadí

Líbí se mi, co říká Jirka Šebela. Že ho nezajímá, jak kdo popisuje jeho vína. Ostružiny, cassis, lékořice, dotek anýzu a bylinek. Nepochopili. Chce svým vínem dokázat to, aby jeho pijáka popadla neodolatelná touha podívat se na místa, kde tyhle hrozny vyrostly. Tam to musím poznat, pochopit, projít. To musí bejt úžasnej kus světa.

IMG_9616

Vnímám takhle med. Moje včely znaj svoje okolí. Lesní cesty, navážku, zahrady i nádvoří. Jívy a lísky na jaře, podběl, pak tu třešňovku a trnky. Záplavu pampelišek, i tu řepku třeba. Pak jabloně, hrušně, hloh. Lípy, maliny, akáty. Pak les. Vykrouží nad paseku a celá krajina jim leží pod křídlama. Znaj to tu jako já. Možná líp. Spíš líp. Určitě líp. Ten med je odsud. Kam dolítne včela, to je pár kilometrů na každou stranu. Kus země, kde se rád pohybuju. Kus, kterej ještě máte šanci poznat dobře.

DSC02024a

Víno je vlastně stejný. Jenom roste kořenama v zemi, ale slunce a vítr ho bičuje tak, jako celou okolní krajinu. Člověk a jeho péče, z hroznů se stane něco, co v sobě koncentruje ducha místa a času. Způsob našeho přemýšlení. Tu dobu a její možnosti. Její trendy, módy nebo člověčí vymezování se vůči trendům a módám.

IMG_9864

Chci ti dát ochutnat svůj med. Protože v něm je to sdělení. Sáhni si do něj prstem a strč si ho do pusy. Ta chuť, to jsou pojistný ventily místní krajiny. Její nektar, její rozpuk. Každá místní kytka a každej zdejší strom je v tomhle medu. A až polkneš, dostaneš chuť se sem rozjet a zanořit se do ní až po uši. Chodit po ní a v mokrý hlíně zanechávat stopy. Znát to tu. Keř, šutráky, trnku, šípek a támhleten hrad.

Oct 2 14

Věda živá

by Ondra

Tony odešel z města. Pořídil si karavan, zapřáhl ho za svůj pick-up a koupil si od známého dva hektary pole sto kilometrů od Montrealu. Koupil si motyku, hadici a rýč. Osivo. Plachtu. První rok mu toho půlku vzala jarní povodeň, pak to začalo hnít. Vystudovaný sociolog chtěl stůj co stůj farmařit a žít venku. Splácet dluhy začal až třetí rok. To už prodával na trhu a zelenina tvořila asi 60% jeho příjmů. Ty tři roky byly fascinující. O tom je ten film.

IMG_9145

Lauren a Ted o hospodaření něco málo věděli. Když se odstěhovali na venkov, pořídili si deset koz. O rok později už jich měli 140, rok na to 600. Pak přišla nakažlivá nemoc. 80% stáda museli utratit a navézt do kafilerky. Zbytek prodali. Vypjatou situaci nevydržel jejich vztah. Rozvedli se. Ted se vrhnul na česnek. Lauren se odstěhovala do města a vzala si právníka. O tom je ten film.

DSC01990

Klaus, Ingrid, Hans, Günter a jejich rodiny. Mají biodynamickou farmu v Bavorsku. Můžete se k nim přidat, pokud budete chtít. Jen musíte být ochotni pracovat pro dobro farmy a vzít si na bedra část dluhu, díky kterému farma vznikla. Vaše děti a jejich děti budou běhat s traktorem a s kozou, prodávat na trzích cibuli a tykve, skákat ve stodole na seně. Budete společně jíst a společně se budete bavit. O tom je ten film.

IMG_9158

Steve včelaří v Pittsburghu. Vyrostl na farmě, ale teď zrovna bydlí v baráčku s malým dvorkem. Úly má u kolejí i na střeše autocentra. Chytá lidem roje, učí je a vysvětluje; zachraňuje včely v parku. Ptá se lidí, jestli by si mohl dát pár úlů k nim na pozemek. Školy, kostely, obchoďáky a úřady často souhlasí. A o tom je ten film.

Portrait of an Urban Beekeeper from Steve Ellington on Vimeo.

Těch filmů jsou mraky. Letos asi 168. Přeložil jsem jich asi pětadvacet, stejně jako loni a předloni. Často jsem měl pocit, že to ani nemůže být práce, jak mě to bavilo. Pro Karlovy Vary nebo Febio překládám taky moc rád, ale festival Life Sciences je něco, co se mě dotýká hodně hluboko a rozeznívá to ty správný struny.

DSC02058

Věděli jste, že trávící soustava člověka obsahuje tolik neuronů, jako mozek psa? Pokud je pes inteligentní, pálí to i našemu žaludku. A probiotika v jogurtu, sladkosti. Pašování exotických dřev z Gabunu. Budoucnost biopaliv podle laureátů Nobelovy ceny. Semenaření na americkém venkově. Historie městského zahradničení v USA. Proč přibývá klíšťat. A o tom jsou ty filmy.

DSC02092

Letos se navíc maličko podílím na dramaturgii a ve čtvrtek 16. října v rámci festivalu pořádám dvě debaty. Jedna se jmenuje Útěk na venkov a zúčastní se jí Hynek Hruška z poddracimkamenem.cz a Daniela Harčaríková z nasamotebezlesa.cz. Debatu budou doprovázet filmy, protože těmi se tu mluví. Tyhle jsou ze série Future Farmers a jsou o mladých lidech utíkajících na venkov. Hynek a Daniela tohle udělali a proto vám o tom můžou vyprávět a vy se jich můžete ptát. Druhá debata se jmenuje Včelaření ve městě a zúčastní se jí Miloš Vondruška (vcelynastrese.cz) a Jakub Dolínek (vcelky.cz). Oba ve městě včelaří a předají vám rádi svoje zkušenosti.

Neprošvihněte to, fakt. Opravdu to stojí za to.

Sep 27 14

Ničibocu 2014

by Ondra

Za posledních deset let jsme měli minimálně pět ročníků desetiletí, možná i dva nebo tři ročníky století. 2006, 2009, 2011, 2012, 2013… V médiích už si z vinařů dělali prču, ale nic netrvá věčně. Letos to stálo hodně za prd. Dlouhá a teplá zima prakticky bez sněhu znamenala nedostatek vláhy. Když to mělo začít rašit, ochladilo se. Pak zas sucho. No a pak se to spustilo. Srpen propršel prakticky v kuse, v září to nebylo o moc lepší. Jirka Šebela z vinařství Dva Duby to pěkně komentoval: Na Moravě už se nezdraví: “Nazdar, jak žiješ?” Ale “Nazdar, jak hniješ”.

DSC02215

Z hroznů se nedala udělat oranžáda, protože při ležení na slupkách by se všechny ty hnusy vylouhovaly do vína. Tak tak, že šlo pobrat něco, co vypadalo aspoň trochu k světu. Sklízet v Zadní hoře v Bílovicích mi letos pomáhal Petr Zahnáš. Chtěl si to vyzkoušet na vlastní nohy, takže si dokonce vlezl do hoboku a pěkně šlapal.

Zahn0 šlape Niči 14 from WINEPUNK on Vimeo.

Hrozny šly na lis hned po dovezení domů, na slupce byly teda nanejvýš pět hodin. Mošt měl 19°ČNM, vyteklo asi 80 litrů samotoku a dalších 30 litrů z lisu. Přes noc jsem nechal mošt sedimentovat a ráno jsme ho odkalili. To už to kvasilo. Takovej masakr se málokdy vidí. Podle předpovědi jsme čekali zimu, takže jsem demižony nechal kvasit venku. Do sklepa šly až po týdnu, kdy se mělo zase oteplovat.

punkvašení from WINEPUNK on Vimeo.

Plán? Ničibocu 2013 ještě zraje v dubu, je ho tam asi 150 litrů. Možná by bylo zajímavý z toho 100 litrů nalahvovat na zbylých 50 pak přidat sto litrů letošních. Dřevo a ta třetina z loňska… to by mohlo zajistit vínu pěknou kontinuitu. Ale na to je asi ještě brzy. Zatím to vypadá jako krásný a jemný přímočarý víno.

Sep 13 14

Zahradnické otazníky

by Ondra

Snad je to tím, že řada lidí teď s příchodem podzimu cítí jakousi nostalgii z další promarněný sezóny. Příští rok na jaře se do toho dám. Do tý zahrádky přece. Budu mít tu permakulturu, jak se o tom píše v těch knížkách. Máme velkou zahradu, tak přece nebudeme kupovat ty věci z těch krámů. Všechno to poroste samo a já budu jenom chodit a baštit. Tak nějak to bude.DSC02193

Jo, permakultura je bžunda. Ty knížky se skvěle čtou a rovnou z pod deky na vás může dýchnout úžasná vůně sebeuspokojení z toho, že tohle přece dokážete taky. Pak přijde jaro. V pondělí máte ten pohovor, v úterý vyzvedáváte děti pozdě ze školky. Středu? To chodíte hrát squash, přece to nepustíte kvůli mrkvi. Ve čtvrtek by to šlo, ale kolega má rozlučku se svobodou, ach jo. V pátek jdete na ten koncert, v sobotu přijede babička, v neděli jste chtěli aspoň trochu uklidit. Nakonec to v tu sobotu stihnete, ale jenom napůl, protože dítě pod dohledem babičky spadne do bazénu. Všeho necháte a jdete zahraňovat situaci, osivo zůstane na záhnonku, v noci zmokne, ráno už to bude celý od slimáků. Fuj. Vyhodíte to. Koupíte osivo znovu. Už teď jste za něj utratili víc, než jakou hodnotu kdy vaše úroda bude mít. Tak za týden, nějak to dopadne. Pak ty kedlubny ještě. Divoký rajčata, na ty nejde plíseň. Tak si to tam nějak řepí. Permakultura, že jo. Prostě nestíhám.

DSC02195

Jo, zelenina. Na to se musí jinak, holenku. Zasaď radši pár stromů, to roste samo, že jo. A pak už jenom sklízíš. Pytel se roztrhnul s alternativním ovocem. Každá druhá blouznivá knížka opěvuje muďouly, čimišníky, kustovnice a hlohy. Fšechno fajn, ale dokud nebude na světě fakt zle, jíst to nebudete. To už je zajímavější chodit po lesích a navrtávat javory. Muďoul jste zapomněli přivázat a zlomil ho vítr. Čimišníku se celkem daří, ale nikdo to doma nejí. Hloh celkem plodí. Jednou na podzim jste měli volný víkend, takže jste to odrbali a dali do sušičky. Byly to tři várky a po domě to krásně vonělo. Usušený plody jste nasypali do velký sklenice a postavili na římsu u schodů do patra. Jednou jste z toho návštěvě udělali čaj. Nic neříkala. Pak to tam leželo dál. Až včera vám došlo, že právě tohle je ta líheň molů, co po setmění lítaj po domě. Ach jo. Sen o zahradničení nebo dokonce samozásobitelství se vám vzdaluje. Navenek sice ještě bojujete, ale v duchu už jste tyhle snahy odložili na důchod.

DSC02210

Přesto je potravinová soběstačnost věc možná. Zásadní otázkou úhlu pohledu je totiž to, jestli hodláte svoje produkty prodávat a chcete se uživit z vydělaných peněz, nebo jestli skutečně chcete jíst jenom to, co si sami vypěstujete. To první je cesta, to druhý taky. Ale do pekel. Jak píše Toby Hemenway: Neznám nikoho, kdo by takhle žil. Určitě takoví lidé existují, ale i farmáři samozásobitelé většinou pěstují něco na prodej, za což si pak nakoupí to, co je pro ně neekonomické pěstovat. To mi připomíná, že jsem se nedávno zmínil manželce, že mám moc rád čočku, ale nehodlám ji pěstovat. Odpověděla mi na to, že jsem možná konečně dospěl.

DSC02207

Carol Deppe vyčetla v knize Resilient Gardener pět okruhů, kterým když se bude člověk věnovat, tak nejen přežije, ale ještě se mu bude dobře dařit. Podle ní jsou to dýně, kukuřice, fazole, brambory a kachny. Tyhle čtyři plodiny poskytují tělu dostatek látek, aby nestrádalo. Kachny na vejce i na maso pak vnímá jako mnohem lepší než slepice  - hlavně protože kachna má údajně pestřejší jídelníček (spotřebuje víc domácího odpadu), neničí tolik zahradu, co do počtu snesených vajec leckdy slepice předčí a snáší déle. Jako bonus pak některé variety žerou slimáky, náš zahradnický mor.

DSC02204

Dodám, že mít k tomu dva tři úly vám dá ještě spoustu sladkýho a nemusíte ani ty javory navrtávat. Ze čtyř čtverečních metrů máme asi 80 paliček česneku (to nám na rok stačí). 8 metrů travního záhonu (jenom tráva ze sekání) dalo letos 20 kg brambor. Na sto kilo (roční spotřeba) je třeba 50 metrů, to jest včetně cestiček mezi. To je sice skoro pět tun trávy, ale mně parazitizmus na konzumní společnosti nevadí, naopak. Klidně příští rok naházím lidem do schránek lístečky s informací, že pokud se chtějí zbavit odpadu ze sekaček, můžou to hodit ke mně. Čočku si teda koupím (místo těch fazolí), dýně rostou jako plevel. Kukuřici jsem letos sel poprvé, ale ještě to nemám v malíku. Tady musím přidat. Takže ještě ty kachny.

DSC02044a

Samozřejmě, ten model si musíte vymyslet, vyzkoušet a nastavit sami. Pro mě je výsledek tohle: Pokud se nechci udřít, za každou cenu všechno hrotit a radikalizovat se, jako nejefektivnější se jeví vybrat si pár vlastních okruhů. Med, cider, víno… co dál? Ty by na sebe měly navazovat a doplňovat se. Pak to musíte prodat. Pokud možno co nejlíp, což znamená dát všem výrobkům co nejvyšší přidanou hodnotu. Ta vzniká nejen marketingem (příběh), ale hlavně skutečnou péčí a podmínkama jejich vzniku. Jo, zimovat včely na medu nemá ekonomicky smysl, pokud prodáváte med za stejnou cenu jako ostatní. Pokud ale svoje přesvědčení (že by se včely krmit cukrem prostě neměly) umíte započítat do jeho finální ceny a za tu to taky prodáte, vyhráli jste. Jo, divoký rajčata jsou super. Permakultura a tak. Ale ze záhonku dva na pět metrů budete mít sklizeň dvě kila. Pokud to neprodáte do luxusní restaurace, je to spíš mrhání půdou. To už je lepší přežrat se muďoulama.

DSC01989a

Pak je tu poslední otázka, možná ze všech nejzávažnější. Pokud bude přidaná hodnota naší práce a péče tak vysoká, aby nás opravdu uživila, kdo si ty naše výrobky vlastně koupí? Nedává nám ten konzumní svět, od kterýho tak zoufale prcháme, právě ty zákazníky, který si budou naši nadhodnotu moct dovolit? A jestli jo, tak neprodáváme těmhle lidem vlastně něco jako odpustky? A jestli jo, co by se stalo, kdyby nás tohle dělalo hodně? Otázek se nebojím, pravda. Ale těch odpovědí celkem jo.

 

Sep 10 14

Brtníci

by Ondra

Měli jsme jet do Polska. Na pánskou dovolenou. Ne za Polkama, ale za jejich včelama. Poláci jsou totiž o krok napřed a před pár lety si jich pár udělalo výlet do Baškirska, kde se ještě pořád pěstuje brtnictví. Přivezli si domů znalosti a zkušenosti z lipových lesů, nedotčený přírody a úžasný nátury.

DSC02175

Kdo je to brtník? Brtník je taková pravěká forma včelaře. Poláci nějak pochopili, že i od pravěku se můžeme leccos naučit a rozhodli se, že by se tohle podivný řemeslo mělo zachovat nám i budoucím. Brtník nechová včely v úlu. Středověk včelaření, kdy se dutý špalky (kláty) a slaměný vrše (košnice) stavěj do zahrady, aby k nim měl včelař přístup, to už je pro brtníka brutální sci-fi. Pokud jsou včelaři pastevci, brtníci jsou čistokrevný lovci.

DSC02189a

Brtník leze po stromech a vybírá med. To je divočina, Máňo! Velký kusy plástů řezaný kamennou kudlou putujou rovnou do dřevěný kabelky. Med s pylem, voskem, plodem. Bílkovina. Úplně jiná chuť. Chuť divočiny, stromů, nespoutanosti. Chuť krajiny, chuť světa.

DSC02170

Poláci vyslali do Baškirska jednu četu z národního parku Spala, aby se tam chlapci naučili všechno potřebný a doma to mohli zavést. Naučili se a zavedli. Vyprávěl jsem o tom Vaškovi a Honzovi. Chtěli jsme jet a naučit se do zas od nich. Pak to krachlo na detailech, takže jsme udělali náhradní dovolenou v domácích lesích. Takovou brtnickou.

brtníci from WINEPUNK on Vimeo.

Rozhodli jsme se pro softcore variantu. Místo rubání dutin do obřích kmenů jsme na stromy věšeli už hotový dutý klády. Ale pěkně vysoko. Tak, jak včela normálně bydlí. S výhledem do kraje. S ranním červánkem před prahem. S pableskem rosy na jehličí borovice, která vysoko převyšuje okolní stromy. Byla to úžasná dovolená. Jedna z nejlepších.

Co jste dělali o dovolený?

 

Aug 21 14

Už?

by Ondra

Někdy mám pocit, že musím všechno stihnout. Nejlíp hned. Dříny už padaj na zem, včely už měly bejt zakrmený, zimní pneumatiky jsem chtěl vyměnit za letní, ale už je srpen. Má to ještě smysl? Někdy mám pocit, že jsem jako děcko, co se celej pochod táhne jak smrad za rodičema. Furt o deset kroků pozadu, ale přitom jde stejně rychle. Počkáte na něj, ale za chvíli je tam, kde bylo.IMG_6726

Chtěl bych umět netlačit na pilu. Nechat se víc unášet proudem. Jenže to je těžký, když ty proudy kolem vás jsou tak divoký, že vás každou chvíli chtěj odnést někam do úplný divočiny, do japonskejch klášterů, na statky s ovcema, do skandinávský soběstačný komunity, hor Montany nebo Idaha, na Zéland nebo australský pobřeží, do kibucu nebo zpátky do Guatemaly.

IMG_6727

Pronajmu si malou stodolu. Prší do ní, ale co. To se časem spraví. Kolem budou ovce. Obnovím tam ten sad. Vysokokmeny, ať se ty ovce můžou pást. Co pak? Naučím se dělat se dřevem. Koupím si hoblovačku, dám ji do tý stodoly a budu dělat úly. Přes zimu, to nebude moc jiný práce. Přestanu klopýtat za životem, budu ho mít pevně v rukou. Všechno stihnu, protože den je tak dlouhej, aby se do něj vešlo všechno, co potřebujete udělat. A protože toho nebudu dělat moc.

IMG_6741

Druhý já se mě občas ptá, co bude dál. Chce vlastně vědět, kdy to bude hotový a co to bude. Co? No cokoliv. Prostě kdy to bude dokončený. Jakej to má smysl. Kam to vede. K čemu to je. Ten život. V jeho očích musí mít člověčí počínání jasnou trajektorii. Musí se jít odněkud někam. Musíte vědět, co děláte a proč. Kam povede další krok. A k čemu to celý teda bude. Jak jsem se přehoupnul přes třicítku, začalo na mě koukat, jako kdyby vyhlíželo vlak. Už?

IMG_6757

Když jsem se pak přehoupnul přes tu pětatřicítku, tak už jako by koukalo spíš do země, ve víře, že vlak možná vynechal nebo nepojede vůbec, ale třeba pojede další, nějakej jinej, nebo aspoň nějakej na druhou stranu, zpátky do náruče známýho přístavu. Třeba život funguje tak, že se to chtění dohonit nedá a že jenom nechtěním se ten vlak zastaví. No, nebyl bych první, kdo se k tomu dobabral. Nebudu prostě tlačit na pilu. Pronajmu si malou stodolu, obnovím ten sad pod ní. Budu tam mít pár ovcí, budu dělat Karlštejnský ovčí sýr. Bez hygieny. Pro účel krmný. S vínem to bude dobrý. A s medem.

IMG_6717

Občas někdo přijede, ale čím dál míň, protože nebudu moc mluvit a leckdo si to vyloží jako nezdvořilost. Budu dělat čaj, ale ten občas dojde. Tak už pak nějaký listí jenom. Budu péct chleba, ale občas nebude mouka. Budu mít všude takový klacíky, co se z nich daj zrovna udělat různý věci, ale nikdo to moc nebude chápat a každej v tom uvidí v tom jenom ty blbý klacíky, co se všude válej. Ovce se naučej postarat se samy o sebe. Drbat se budou o stromy a keře, tam všude budou povívat chuchvalce vlny. Na noc se semknou, jehňata dovnitř, budou se hřát jedna o druhou. Někdy si tam sám najdu teplý místo.

IMG_6692

Nechám na sebe koukat další lidi, který si budou myslet, že mi život utíká pod rukama. A já přitom budu sedět a rád ho nechám proklouzávat a vrostu do země jako skála a mech a pokrejou mě houby a lišejníky a vnořím se do prsti a jejího lůna a nechám se hřát sluncem, ovívat vánkem a omývat deštěm, ni blesk mě nerozhodí. Budu jíst kořínky, znát sílu jehličí a vědět, kde je pramen. Po čuchu poznám, čí je kterej kolouch a kam choděj jezevci po setmění. Přestanu mít pocit, že musím něco stihnout. A ten život bude plynout, bude neuchopitelnej a nepolapitelnej.