Skip to content
Feb 11 19

9. přehlídka českých ciderů

by Ondra

VSTUPENKY NA OCHUTNÁVKU ZDE

VSTUPENKY NA OCHUTNÁVKU S PŘEDNÁŠKOVOU ČÁSTÍ ZDE

20. března v MeetFactory proběhne 9. přehlídka českých (a možná i pár zahraničních) ciderů. Je to akce, na které můžete ochutnat nejvíc domácích ciderů, a to hlavně protože tu dávám prostor amatérům, kteří mají často mezi padesáti a několika sty litry. Z těch, co jako amatéři začínali, se jich každoročně pár překlopí do profesionální sekce. Díky tomu máme jednoznačně nejsilnější ciderovou kulturu ze všech postkomunistických zemí.

DSCF4124
Seznam dosud potvrzených vystavovatelů (další budou postupně přibývat)

Profesionálové

Ivo Laurin: UTOPIA
F.H. Prager: Prager Cider
Tátův sad: Tátův sad
Cidérka Lobeč: BACHA!cidre
AK Cider: AK Cider
JM CIDER HOUSE: Redbrook cider: Premium-suchý, Original-polosuchý, Redfruit-polosuchý, Perry-polosuchý
CIDRE 99: CIDRE 99
Polabský mošt: Magnetic Apple
Náčelník Cider: Náčelník Cider
Cidrerie: Cidre Kliment
Moštárna Újezd: Divoké jablko
Táborská moštárna: Johannes Cyder
rossbach/smilingdogcider: Ice Cider
INSIDER: Němčovický jablečník
Petr Hybler, Josef Brzobohatý: Darebák

Amatéři

Tomáš Málek: Doubravice 2018, Jezárky 2018
Kuba Svěrek: Foot made Cider
Petr Vacek: Piparkakuja cidre
Václav Ceeh: CEEH CIDER
Petra a Milan Hrickovi: Zlaté jablko
Jakub Kynčl: Českorájský cider
Tomáš Ritzka: První Prajzské
Michal Odehnal: Sadrowitch
Vojtěch Čížek: Garage Cider 2016+2018
Dan Samek: SadoMaso aneb masíčko ze sadu
Tomáš Říha: Zdrcený jablko – EPIK
Martin Velfl: aut-sajdr
David Tourek: Kozina cider
Tomáš Hégr: Furiosa
Jan Schlindenbuch: OutCider
Martin Bilec: Vinařský cider
Antonín Bernard: Dubský jablko, destilát ze cideru
Oceterie: Jablečný orleánský ocet

VSTUPENKY NA OCHUTNÁVKU ZDE

DSCF4100

Loni jsem udělal novinku v podobě přednáškové sekce před samotnou výstavou. Ta se více než osvědčila, takže ji letos zopakujeme. Na četné žádosti jsem do ní zařadil i vlastní přednášku o základech kvašení při výrobě cideru, abyste se už vážně nebáli začít i vy. Josef Vačkář z ÚKZUSu bude mluvit o správném řezu jabloní, a to jak v prvních letech po výsadbě, tak třeba při zmlazování staršího stromu. Ondřej Muška (Provoko) bude mluvit o zakládání ciderového sadu – loni vysadili v Jižních Čechách pěknou řádku ciderových odrůd. Jáchyma Klimenta jsem pozval, aby řekl něco o keevingu, což je jeden z mála způsobů, jak v cideru udržet zbytkový cukr přírodním způsobem. Vyšší dívčí bude reprezentovat Ivo Laurin z Utopie, který dělá cider bez síry a bez jakýchkoliv stabilizačních nebo konzervačních látek. Jde to, ale potřebujete třeba podtlakovou pumpu nebo možnost zafoukat nádoby inertním plynem.

Přednášky (od 17 hodin):
Josef Vačkář: Řez a údržba jabloní
Ondra Kopička: Základy a úskalí ciderového kvašení
Ivo Laurin: Jde to i bez síry
Ondřej Muška: Nová výsadba ciderových odrůd jabloní
Jáchym Kliment: Ten tajemný keeving

VSTUPENKY NA OCHUTNÁVKU S PŘEDNÁŠKOVOU ČÁSTÍ ZDE

DSCF4078

Ochutnávka začíná od 20 hodin, přednášky od 17 hodin. Se vstupenkou na přednášky máte automaticky vstup i na ochutnávku. Ochutnávka je volná, to znamená, že po zaplacení vstupného si necháváte nalívat bez omezení až do úplného prochutnání.

Chcete se přihlásit jako vystavovatelé? Jen do toho. Stačí vyplnit tenhle dotazník.

fotokredit: Zdeněk Dvořák

Feb 7 19

Agrolesnictví

by Ondra

Mám hrozně rád les. Vlastně se málokde cítím tak dobře. Možná jenom na jednom místě. Na jeho okraji. Na jižních hranicích lesů, tam, kde se větve dubů skláněj až k zemi a hladěj se s trávou na vedlejší louce. Kde se kořeny borovic zamotávaj do balvanů, který tam vynosili sedláci z polí a mezi nima se objevujou trsy trávy zvoucí pocestné k natažení těla, k spočinutí, rozjímání a meditaci, nebo jenom tichýmu pohledu do kraje.

Je ironií, že les, tak bohatý společenství, je u nás vlastně k neuživení. Aby člověk v potu tváře vůbec mohl dobývat svůj chléb, musí ho popílit a žďár osít obilím. Vznikne lán, monokulturní pole. Jenže každá monokultura je problematická. Protože jsme přerušili přírodní vazby a uměle instalovali jeden druh, bude nás příroda pronásledovat a ve snaze zaplnit naše pole druhovou pestrostí nám bude nabízet hromady toho, čemu říkáme plevele.

A tak jsme se obloukem vrátili zpátky k lesu, respektive k tomu, co nám přírodní společenství nabízí. Druhovou pestrost, která umožňuje fungování přirozených pout mezi flórou a faunou, sama se umí regulovat a brání se přemnožení jednoho druhu. Vzniká kombinace lesa (trvalky) a orné půdy (jednoletky), která se navíc proměňuje se věkem osazenstva. Vzniká množství vazeb, který jsou jinde nevídaný. Mykorrhiza, výměna živin, symbiotická společenství (guilds). Vzniká agrolesnictví.

Agrolesnictví není nic úplně novýho. V řadě podob se objevovalo buď přirozeně nebo i záměrně, až v posledních dekádách ale dostává vědeckou formu a díky výměně informací se lidi přestávaj bát zkoušet kombinace, který by třeba dřív byly až moc převratný. Pro zemědělce má výhodu diverzifikace příjmů – když jedna plodina vypadne, další dvě nebo tři na stejném pozemku zůstanou. Pro přírodu má výhodu demonokulturizace krajiny, která přitom zůstává zemědělsky činnou, ale zároveň pestrou; plodnou, ale zároveň udržitelnou. Kořeny a stín navíc zadržují vodu a vytvářejí blahodárný stín, což bude čím dál důležitější téma.

Příklad 1: Javorový háj

Javor je celkem geniální strom. Výborně rezonuje, takže se často používá na výrobu hudebních nástrojů. Na jaře z něj teče fantastická míza, kterou můžete koncentrovat na sirup. Kvete a dává spoustu nektaru. Kromě toho hostí producenta medovice – brvnatku javorovou, takže často dává dvakrát do roka. Jako pionýrský strom je nenáročný na půdu, není ho třeba nijak ošetřovat, nemusí se štěpovat, roste velice rychle, takže ho můžete často zmlazovat a vybírat z něj větve vhodný na pěstování hub. Menší olistěné větve se po kopicování nechají zavadnout jako seno (říká se tomu treehay) a v zimě se dají použít na krmné účely. Javory (kleny a mléče) dorůstají značných výšek, takže se pod nima v klidu můžou pást zvířata.

Příklad 2: Selský sad

Jabloně, hrušně, višně, různé druhy jeřabin, sem tam i ořešák. Spon tak 8×8 metrů, u těch ořešáků klidně i víc. Pokud sadíte vysokokmeny ovocných stromů, prvních deset let v meziřadích můžete pěstovat prakticky všechny polní plodiny (kukuřici, pícniny, brambory), ale i zeleninu. Stromy dávají málo stínu. Když se k sobě jejich koruny začnou přibližovat, vysadíte meziřadí pás malin (4 metry od stromu) a dva zbylé třímetrové pásy můžete osít něčím, co není tak náročné na světlo. Takzvaný mozaikový stín (stín listů stromu) vyhovuje například špenátu, částečné zastínění zvládá i řepa, celer nebo mrkev, stejně jako kuchyňské byliny. Kvetoucí ovocné stromy jsou výborným zdrojem nektaru, takže zase včely. Dřevo ovocných stromů se dá použít na pěstování hub, zajímavé kousky jsou pro svou kresbu vhodné k řezbářství. Ovoce můžete sušit, zpracovat na kompoty, marmelády, džemy, cider, likéry, kořalku. Maliny můžete prodávat na trzích, chtivým zmrzlinářům nebo je sami dál zpracovávat.

Příklad 3: Duby a topinambury

O olivovníku se říká, že ten, kdo ho sází, ho zaručeně nebude sklízet. S dubem je to podobně. Je pomalu rostoucí dřevina, takže na jeho plodnost si pár let počkáte. Jeho dřevo je ale jedno z nejlepších a přidanou hodnotu tu tvoří žaludy, vynikající to pokrm pro prasátka. Protože duby rostou pomalu a jsou to stromy mohutné, je třeba je sázet daleko od sebe. Pro vytvoření volného háje klidně v třicetimetrovém sponu. Topinambury jsou naprosto nenáročná a vlastně plevelná rostlina, který se po vysazení už nezbavíte. I z nepatrných kousků dokáže vyklíčit a dál se množí pod zemí. Než vám ty duby vyrostou, budou se vám topinambury hodit. Prasata je milujou. Stačí střídat pásy tak, aby jich tam vždycky pár zůstalo.

Příklad 4: Drůbež a lísky

Líska je u nás braná skoro jako plevel. Nepotřebuje žádnou péči, rychle roste a dá se často kopicovat. Málokdo ji ale pěstuje na ořechy, protože ty jsou většinou napadené nosatcem lískovým, broukem, jehož samička na jaře provrtá mladé oříšky a naklade do nich vajíčka. Z těch se pak vylíhnou larvy, které jádra vyžírají zevnitř. Nosatce se sice můžete zbavit opakovaným ošetřením insekticidy, ale daleko vtipnější je pustit na něj slepice. Ty totiž brouka a jeho larvy vyzobou a je po hotovo. Drůbež navíc hnojí, hrabe a kypří půdu, dává vejce a maso. Stejně jako lísky je možné použít i třeba višně. Protože ty se sklízejí strojově (sklepáváním do plachet), stačí kur vyhnat na dobu sklizně a jinak můžou v sadu vegetit celoročně.

Výhody agrolesnictví spočívaj především v možnostech kombinací, který se nabízej vlastně samy. Základ by měl vždycky tvořit pás stromů nabízejících plody, dřevo na palivo a pěstování hub, případně mízu a/nebo nektar. Mezi stromy nechte podle jejich vzrůstu dostatek prostoru pro jednoletky, ať už to bude obilí, zelenina nebo třeba slunečnice. Doplňte vhodnou živočišnou složkou, která bude vypásat, uklízet a zároveň chránit proti škůdcům. Přidejte hmyz.

DSC03410

Hospodaříte, ale jste vlastně v lese. Nebo spíš na jeho kraji. Říká se tomu ekoton. Tam, kde vzniká napětí; tam, kde je nejvyšší počet druhů. To je ta diverzita. Tam, kde končí les a jeho stromy hladěj trávu vedlejší louky. Tam je moc hezky.

Jan 2 19

Potravinová soběstačnost 3 – život na úkor

by Ondra

Ideální farma je uzavřený cyklus. To znamená, že zdrojem energie je tu slunce a déšť, farmář přispívá toliko svým potem. Všechno, čím budete hnojit, by mělo vyrůst přímo na vašem pozemku. Máte dvě možnosti, jak toho dosáhnout. Buď budete intenzivně kompostovat nebo si pořídíte zvířata. V obou případech ale budete potřebovat víc půdy, než jsme si řekli minule.

DSC05071

Proč? Protože každá rostlina má svoje požadavky na výživu. Pokud výživu do půdy nedoplňujete, poměrně rychle se vyčerpá, začne vám klesat výnos a tím i rentabilita. Výživu tvoří zejména dusíkaté látky, které (pokud odhlédneme od umělých hnojiv) lze získat dvěma zásadními způsoby: 1) fixací vzdušného dusíku (umí bakterie na kořenech některých rostlin) a doplněním zvenčí (kompost, hnůj a močůvka). Hnojení organikou (o jiném hnojení se tu nebavíme) se provádí zhruba jednou za tři roky. Obiloviny na tuhle dobu potřebují asi 20 tun na hektar, okopaniny 30 – 35 tun, zelenina kolem 40 tun/ha. Čeho? Té organiky. To je hnůj nebo kompost.

DSC05177

 

Možnost první: chlévská mrva

Chlévská mrva je směsí exkrementů zvířat s podestýlkou, nejčastěji slámou. Hnůj se z ní stává uležením, zráním. Mít hnůj z vlastních zvířat je prima, už protože víte, čím jste je krmili; jenže pokud se vám jako ideální stav zdá, že zvířata budete mít na pastvě, dojde vám rychle, že hnůj budete těžit jenom přes zimu. Protože zvířata mohou být různě velká, používají zemědělci přepočet na takzvané dobytčí jednotky. Platí, že dobytčí jednotka (DJ) = 500 kg.  Ovce a kozy můžete počítat jako 0,1 DJ, což je 50 kg. Jedna kráva rovná se deset ovcí. Průměrně získáte 36 kg chlévské mrvy na 1 DJ za den. Konverze na vyzrálý hnůj probíhá se ztrátou cca 30%, takže při půlročním ustájení jedné DJ získáte asi 5 tun hnoje. Pastvina je pohnojená z půlročního vypásání, tam nepotřebujete nic. Hnůj zraje 3 až 4 roky, hnojení stačí aplikovat rovněž jednou za 3 až 4 roky. Pokud budete chtít pěstovat zeleninu, brambory a obiloviny na jednom hektaru, budete tak potřebovat v průměru 30 tun hnoje za tři roky, což je deset tun za rok. Znamená to, že pro hektar plodin byste měli chovat dvě dobytčí jednotky.

DSC05077

Abyste tyhle dvě DJ uživili, musíte vědět, kolik píce dá vaše pastvina ročně. Kolik píce vypěstujete na hektaru, to záleží především na úrodnosti půdy a také na tom, co do ní vracíte. Průměrně ale můžete počítat s výnosem zhruba 20 tun píce za rok (počítáme se čtyřmi obrosty pastevního porostu). Pastvinu umí zvířata využít průměrně z 60%, takže ročně dostanete z hektaru přibližně 12 tun píce. Ovce spořádá denně asi 6 kg čerstvé píce, kráva analogicky k tomu skoro desetkrát tolik. U krávy počítáme 1 tunu a půl sena zimu, což je asi balík (350 kg) na měsíc. To nám při průměrném výnosu dává zhruba krávu na hektar a půlrok, další hektar teda potřebujeme na seno na zimu. Výsledek? Na dvě DJ, jejichž hnůj potřebujeme na doplňování živin, budeme potřebovat 4 hektary pastvy. Společně s naším hektarem pro pěstování už jsme na pěti hektarech. To je síla, co?

DSC05125

Možnost druhá: kompostování

Nechcete nebo nemůžete mít zvířata. Zároveň se chcete vystříhat externích zdrojů. Budeme na to muset jít jinak. Půda (skrývka) je zhruba z poloviny tvořena vodou a plyny. Dalších 45% jsou minerální látky – písek, jíl a bahno. Těch zbývajících asi 5% je organická hmota, tedy rozkládající se živočichové a rostliny. Možná se vám zdá, že těch 5% je málo, ale tahle složka má strašně důležitou funkci. Protože je bohatá na uhlík (a uhlík se v půdě chová jako houba), umí zadržovat dvě nejdůležitější věci: vodu a dusík. Že rostliny potřebují vodu, to je jasná věc. Dusík je pak nejdůležitější složka všech hnojiv. Pokud tedy chceme dusíkaté látky v půdě udržet, potřebujeme dostatek organické složky – uhlíku. Kde se tahle organická složka na uzavřené farmě bez zvířat vezme? Z kompostu, protože jako dobří hospodáři jste na něj dali všechno, co na farmě vyrostlo a vy jste to nesnědli. To je prakticky u všech rostlin většina biomasy.

DSC05149

Markantní je to třeba u kukuřice, jejíž klas váží v průměru 200g a na rostlině jsou většinou dva. Celý stvol váží zhruba podobně, ale člověk se z něj nenají. Přijde na hromadu, kde se rozloží a za rok až dva ho zapracujeme do půdy jako kompost. Na kompost míří celá řada věcí z kuchyně a ze zahrady – slupky od brambor, odřezky zeleniny, zbytky jídel, lógr, ale i listí, tráva, dřevní štěpka, piliny, popel nebo karton. To všechno umí bakterie rozložit a zpracovat na parádní hmotu, která splňuje všechny požadavky zemědělce. Je v ní dostatek dusíku i uhlíku a je plná života. Tvůrce takzvané biointenzivní metody John Jeavons propagoval dvě zásadní věci: Hluboké rytí (na dva rýče) a opakované přidávání kompostu. Jeavons byl ale taky pečlivka na čísla a tak si spočítal, že kompost, který každoročně zapracovává do svých záhonů, je biomasa z plochy třikrát až čtyřikrát větší, než kolik jí samotné záhony vyprodukují. Nemám ambice po něm jeho pokusy opakovat, takže je beru jako fakt. Jeho výsledek totiž silně připomíná naše počty z první varianty. Buď budu na dalších čtyřech hektarech chovat zvířata, nebo na nich budu jenom sekat to, co mi tam navál vítr. Ovšem opět s tím rozdílem, že pokud na té ploše pro biomasu chovat zvířata nebudete, bude méně úrodná.

DSC05391

Možnost třetí: odpad

Existuje ale ještě třetí způsob, pro který budeme muset přimhouřit oko nad tím, že farma najednou nebude uzavřená, ale dovolíme si vstup z vnější. Přesto nebudete muset nic kupovat. Stačí se naučit využívat toho, co ostatní vyhodí, protože to nechtějí/neumí zpracovat. To, co je pro jednoho odpad, může zrovna pro vás představovat rozdíl mezi úrodou a neúrodou. Čím rozvinutější společnost, tím více odpadu produkuje. Bohatství lidí se totiž váže na (ne)ochotu zabývat se jeho dalším využitím – není to třeba, peněz máme dost.

DSC05187

Typickým příkladem jsou koňáci okolo Prahy. Luxusní sport (rekreace), jehož provozovatelé mají ustájeného oře někde v komerční stáji. Provozovatel stáje je zpravidla sám koňák, který zrestituoval stodolu na venkově a rychle vymyslel její nejlepší využití. Co s hnojem? Pryč s ním! Kdokoliv si ho vezme, tomu budeme líbat ruce. Menšími, ale stejně spolehlivými zdroji jsou sekačkáři. Trávník musí mít do třech milimetrů. Pak samozřejmě vysychá, takže ho musíte kropit. Když ho kropíte, tak ta potvora roste, takže ho musíte sekat. Objem odpadu enormní. Listí, štěpka z větví, všechno od obecní firmy, která se stará o parky a škarpy. Odpady ze školních kuchyní, restaurací a jídelen (tady už jste za hranicí zákona).

DSC05295

Většinou stačí někam přistavit kontejner a lidi vám ho s radostí naplní. Pro větší objemy už budete potřebovat nějakou manipulační techniku. Pokud máte jako já jenom valník za terru a vidle, svážíte všechno od koz, koní a slepic v okolí, berete listí a trávu od sousedů, plus občas pomůžete někomu z místních od hromady, kam dvacet let vozí tu posekanou trávu. A je jasný, že dole bude ta nejluxusnější zemina, jakou jste kdy viděli. Podtrženo a shrnuto: svou činností prospějete mnohým a nezatížíte nic a nikoho, což je skoro stejný, jako kdyby to vyrostlo u vás.

DSC05180

Výsledek

Každá farma, pokud chce být uzavřeným cyklem, musí mít na jednu produkční jednotku další 3-4 jednotky, které budou tuhle produkci živit. Můžete na nich chovat zvířata a pěstovat pro ně krmení. Nebo je můžete nechat ležet ladem a jenom je sekat a kompostovat všechno, co na nich vyroste. Šikovný farmář samozřejmě ví, že nic není černobílé, a že obě metody lze zkombinovat. Jetel, hrách, čočku nebo další rostliny z čeledi bobovitých lze využít obojím způsobem – jako krmivo pro zvířata i jako potravu pro lidi. Jejich schopnost (resp. schopnost jejich symbiotických bakterií) fixovat vzdušný dusík pak méně vyčerpává půdu, takže je to výhoda po všech stránkách. Jenže tyhle rostliny nám nedodají tolik dusíku, kolik potřebujeme na pěstování zeleniny nebo pícnin, proto je ten zázrak jen poloviční.

DSC05189

Stejně tak platí, že když zabiju ovci a sním ji, jejím masem nahrazuju část sklizně. Ovce provedla energetickou konverzi za mě vlastním metabolismem – pro mě nestravitelnou trávu přeměnila na vynikající skopové, česnek a víno mám bokem. Pro vyjádření energetické konverze se používá termín FCR (feed conversion ratio), tedy poměr mezi krmivem a tím, k čemu se zvíře chová. Tady ale bacha, protože někdy se poměr počítá hmotnostně (přepočítávám kilo sena na litry mléka), jindy na objem využitelné energie v kaloriích. Nejlepší poměr (hned po cvrčcích) má slepice chovaná pro vejce (brojler může mít teoreticky i víc, ale tam jde o naprosto nepřirozená zvířata), kráva na maso má poměr absolutně nejhorší.

DSC05287

Poznámky pod čarou

Stejně jako můžete využívat odpad v podobě hnoje, můžete využívat i to, že řada lidí má celé pozemky, o které se nechce starat. Rádi vám je pronajmou za to, že jim je posekáte. Vy trávu nerozšmelcujete tou klasickou zahradní sekačkou, ale pokosíte ji kosou nebo lištovkou tak, aby se dala nasušit.

Využívat odpady ze školních kuchyní je legislativně trochu složitější. Tam by totiž škola musela přísně separovat odpad z živočišné složky (ten zpracovávat nesmíte), což se většinou nikomu nechce. Na tajňačku se dá samozřejmě domluvit cokoliv.

Hnůj je sice plný dusíku, ale když ho budete aplikovat nesprávně, o všechen se připravíte. Při zrání byste z něj totiž měli správně vytlačit veškerý kyslík, což se stane vlastní vahou teprve při výšce hromady asi 3 metry. Rovněž jeho aplikace musí být rychlá – pokud ho rozházíte po povrchu, obsah dusíkatých látek díky oxidaci rapidně klesá.

 

 

Dec 10 18

Co by chtěly technologie

by Ondra

Když lidstvo pochopilo význam průmyslové revoluce, začalo spřádat plány na budoucnost. Zásadní slovo mělo nadšení (konec otročiny, stroje to udělaj za nás), které rychle vystřídaly obavy (když to za nás udělaj stroje, kdo nám zaplatí?). Časem se ukázalo, že stroje lidem práci neberou, ale přidělávaj. Zastanou sice tu největší rachotu, ale rozhodně není pravda, že na ten čas, který jim ušetřil stroj, se člověk natáhne na mez a bude koukat na mraky. Práce je totiž nekonečně. Čeho se lidem naopak nedostává, je čas. Času není nikdy dost.

DSC05777

Svébytně se k technologiím postavila americká sekta Amishů. Amishové jsou novokřtěnci (podobně jako na Moravě byli třeba Habáni) původem ze Švýcar, kteří v Americe našli relativní náboženskou svobodu. Jejich krédem je (kromě víry) jednoduchost, komunita a soběstačnost. Hodně jich je v Pennsylvánii, Ohiu a Indianě, ale jsou i na dalších místech. Poznáte je snadno. Chlapi maj vousy, košili, kšandy a slamák, ženský čepec a dlouhý šaty. Amishové vědí, že práce má svůj smysl. Nejezděj autama, maj bryčku za koně. Okolí je často považuje za zpátečníky nebo podivíny, kterým se pokrok protiví. Tvrdí se o nich, že nevyužívají moderní technologie. Jenže to není pravda. Amishové mají často špičkový počítače, který ovládají třeba jejich dřevoobráběcí stroje (hodně pracujou se dřevem). Doma sice nemají elektřinu, ale k práci si klidně nakopnou dieselovej generátor. Auto normálně nepoužívaj, ale klidně se jím nechaj svézt.

DSC05422

Na první pohled se může zdát, že je v tom zásadní rozpor. Ale není. Snahou Amishů není žít zpátečnicky a ošklivit si všechny výdobytky moderního světa. Pouze kladou důraz na rodinu a její soudržnost, na komunitu a její fungování, na soběstačnost a relativní nezávislost na okolním světě. Moderní technologie uměj používat, ale straněj se jich, aby jim neodlákávaly soudruhy do virtuálních světů, aby se navzájem jeden druhému neodcizovali, a aby společně strávený čas tmelil jejich způsob života. Jdou na to chytře, ale nikoliv úporně dogmaticky. Dokladem toho je třeba takzvaná rumspringa – zhruba dva roky volna, který si každej Amish musí projít mimo společenství. Prostě je na prahu dospělosti vyženou na zkušenou do světa, kde neplatěj jejich pravidla. Užijou si všeho pozlátka v době, kdy to tělo (i duch) nejvíc potřebuje, aby se na konci svobodně rozhodli, jakej život chtěj vést. V průměru se jich do komunity vrací přes 80%.

DSC05351

Nemohl bych žít jako Amish. Šle by mě sice bavily, ale nerostou mi vousy a nezvládal bych nábožensky spořádanej život a spoustu dalších věcí, který jsou bytostně komunitní. Co ale jejich kultuře naopak závidím, je nadhled nad invazí moderních technologií a nad tím, jestli nám tyhle výdobytky skutečně život ulehčujou nebo naopak. Pokud budete ve společnosti neustále čučet do mobilu, pak se zřejmě neseznámíte s někým, kdo jede vedle vás a čučí do něj taky. Pevně věřím, že se seznámíte jinak, třeba právě díky těm technologiím. Co mě ale trochu zaráží, je odosobnění a absence člověčismu ve vztahu k okolnímu světu. Mám totiž dojem, že řada věcí v našich životech je postavená na doteku, citu, vůni. Na něčem, co se z podstaty nedá převést do dat nebo lajkovacích gifů.

DSC04901

Zemědělství je jednou z nich. Dotek půdy, listů, květu nebo plodu, chůze bosou nohou po zemi, kontakt s vodou a větrem, vůně plodujícího včelstva, ale i vůně kompostu a tlejícího listí, to všechno jsou věci, který nikomu messengerem nepošlete. Vztahy s dalšíma lidma jsou hned tou druhou. Můžete projít stovky fotek na Tinderu, ale nikdy z toho nepoznáte, jak ta holka voní a jakou má kůži. A pokud jste na tom s nosem jako já, máte zásadní problém. Jestli s váma vůně takhle necloumaj, zkuste si někdy vypnout navigaci. Po ulicích normálně choděj lidi, kterejch se můžete zeptat na cestu. Navíc se zaručeně dostanete do míst, kam se budete chtít ještě někdy vrátit. Celý mi to trochu připomíná právě tu průmyslovou revoluci. Kdybychom si nechali život ulehčovat a zatím se natáhli na mez a koukali na ty mraky, svět by asi neuháněl tak rychle kupředu, ale lidi by možná byli víc v klidu. Nejvíc mi na tom ale vadí, že se na mraky koukáme na displeji, namísto abychom zvedli hlavu.

DSC04880

Nejsem staromilec a technologie považuju za výbornou věc. Stejně jako Amishové mám jen pocit, že bychom měli víc přemejšlet nad tím, kde nám skutečně můžou pomoct, a kde nám přidělávaj práci, okrádaj nás o čas a simulujou skutečnej svět, abychom se náhodou neodřeli o kůru, nespálili o táborák, nezabloudili v parčíku nebo nešlápli do mokrýho. Na řadu technologií se těším moc. Třeba na samořiditelný auta. Míra bezohledný nenávisti a egomaniakální demence, kterou předváděj řidiči na silnicích, je přesně ten příklad toho, co by měl pokrok odbourat. Pokud ale ztechnologizujeme potraviny, stanou se čistě utilitární záležitostí, která slouží toliko k nasycení. Jenže právě pokrok přispěl k tomu, že tím už naše jídlo není. Stejně jako (při vší úctě k Tinderu) nejsou naše vztahy jenom k saturaci sexuálních potřeb a k plození dětí.

DSC05471

Kevin Kelly o tom napsal zajímavou knížku. Jmenuje se What Technology Wants. Pěkně v ní popisuje, že technologie (technium jakožto entita) se vlastně chová jako subjekt, který má všechny charakteristiky bytosti. Ta se hodlá nejen udržovat při životě a rozmnožovat, ale navíc kolem sebe vytváří podpůrnou síť, jejímž cílem je pevněji zatínat drápky do našich životů a dělat z nás vlastní periferie, které slouží k obohacení jí samé. Napadá mě přirovnání k byrokracii, která funguje velice podobně. Stejně tak se dá říct, že podobně se chová superorganizmus, což je třeba včelstvo. Nebo lidstvo jako celek.

DSC05514

Nemohl bych žít jako Amish. Jedno ale vím jistě. Chci žít tak, abych mohl nohama chodit po zemi, dotýkat se hlíny, ochutnávat ovoce a očuchávat svoje oblíbený holky. Chtěl bych se naučit mít svoje technologie pod kontrolou a dávat jim jen tolik váhy, kolik si opravdu zaslouží. Navigace je fajn, pokud mi pomůže se dostat rychlejc za rodinou, takže si budu moct s dětma stavět z lega. Telefon je fajn, když s ním můžu přivolat pomoc. Internet je fajn, pokud mi pomáhá dostat se k vědomostem, který bych jinak těžko získával. Nechci ale díky technologiím ztratit schopnost poznat, kde je sever. Nechci přijít o orientační smysl. Chci umět poznat po čuchu, jak na tom je který včelstvo. Chci umět podle chuti poznat zralost hroznu. A byl bych moc rád, kdyby to uměly i moje děti.

Oct 16 18

Potravinová soběstačnost 2 – Sad ve svahu

by Ondra

Máme na Kopanině hektar sadu. Když tam vypustíš děti, tak o nich nevíš celej den. Lezou po stromech, honěj se s ovcema, sbíraj jabka a ořechy, na včelách louděj med. Hektar je dost, byť zrovna většina tohohle je v prudkým svahu, což prakticky vylučuje polní plodiny. Když tam přijdou pomocníci sbírat úrodu, žasnou, jak je tam krásně. Jsme v Praze, byť kolem dokola je jen hradba zeleně. Zdánlivá divočina je to ovšem jenom přes den. V noci je tam slyšet každý tudum tudum, jak kamiony po okruhu najížděj na most přes Slavičí údolí. A motorky, samozřejmě.

DSC04935

Tudy nahoru k chatě, pak doleva, na konci je ohniště. doprava je včelínek, kurník a králičí kotce. Páni, vzdychá romanticky založená návštěva. Tady by se to hospodařilo! To by bylo úplně dělaný na tu soběstačnost, co? Jenom se usmívám. Už jsem to počítal. V sadu je zhruba osmdesát jabloní, deset ořešáků plus nějaký ty višně a švestky. Poloha nad údolím potoka zajišťuje med. Třeba letos bylo na Karlštejnsku kvůli suchu tak málo medu, že to nestačilo málem ani včelám. Jabloně, hrušně, višně, třešně, kaštany i řepka kvetly jeden tejden. A pak šlus. Akát u nás není, ten ekologové vyhubili. Dubohabřina lesního medu nedá, i když by teoreticky mohla, ale puklici dubovou znám jenom z knížky. V sadu naopak med byl, protože údolí je za hranicema Krasu a akát tu má díky potoku dost vláhy, takže meduje. Na návsi jsou lípy. Třicet včelstev se tu uživí.DSC04931

Letošní úroda byla nadprůměrná, třeba loni tu bylo pár jablek. Ale letos jsme odvezli minimálně pět tun. Višní byly možná dva metráky, stejně tak je tam ořechů. Pan Marek, který tam hospodařil před náma, tu měl slepice a králíky. Řekněme třicet a třicet. My tam zas máme šest ovcí, který postupně spolehlivě vypasou všechnu trávu. Teoreticky, pokud by se rozorala vrchní část, kde je celkem rovina, by se tu dala vypěstovat tuna brambor a možná i něco zeleniny. Prasatům pomůžou i topinambury, ty rostou jako plevel kdekoliv, kde nebudete sekat. Ale to spíš tak na zpestření jídelníčku. Oproti modelu z první části seriálu se v tomhle případě zaměříme na peníze – budeme se snažit veškerou úrodu prodat. Znamená to, že se stanete soukromými zemědělci, ale to je administrativně maličkost. Jste připraveni počítat se mnou?

DSC05520

Když je dobrej rok, včelstvo dá dvacet kilo medu. Med prodáte za 200 Kč kilo, ale odečtěte od toho sklenice, etikety, víčka, nějakej ten cukr pro oddělky, lečiva a tak dál, budete na čistým zisku 150 Kč za kilo medu ze včelstva. Krát dvacet jsou tři tisíce. Krát třicet je devadesát tisíc. Jablek budou ročně v průměru dvě tuny. Dvě tuny znamená 1300 litrů moštu, to je 260 bag-in-boxů po pěti litrech. BIB prodáte za dvě stovky, ale obal stojí třicet korun. Počítejte taky pořízení drtičky a lisu, jste zase na čistých 150 korunách za BIB. Dostanete 39k. Protože máte spoustu brambor, můžete si dovolit dvě prasnice. Každá vám ročně vrhne šest selátek. Selátka vykrmíte a prodáte, prasnice budete průběžně točit. Tady si polepšíte pomejema ze školy na Ořechu a někdy i v Radotíně, kde vám nechaj jídlo od oběda. Což se nesmí. Pokud vykrmíte všechno a prodáte relativně draho (60 Kč/kg), ročně máte máte 12 prasátek v jateční velikosti 120 kg, celkem 86.400,- Dalších padesát tisíc byste teoreticky mohli vydělat na drobnostech jako jsou vejce, slepice, králíci, malá vinička nad chatou, prodej svíček a propolisu, něco cideru v lepších letech. Celkem si vyděláte 250 až 300k ročně, teda něco okolo dvaceti tisíc měsíčně. Alternativou k prasatům jsou ty ovčí sekačky a z nich ovčí sýr. Počítal jsem to, ale vychází to paradoxně ještě míň než prasata na maso.

DSC05402

Výsledek? Máme hektar jablečnýho sadu, přičemž jablka jsou ta absolutně nejmíň rentabilní komodita. Máme osmdesát stromů, který vyžadujou péči. Řez, sběr, chránění proti okusu, likvidace větví, rušení starých a dosadba nových, podpěry. V těch horších letech, kdy na jaře mrzne, kupujeme jablka skoro za pět korun kilo. V těch lepších, jako je třeba letošní rok, je výkupní cena jablek kolem koruny. Dáváme ze solidarity dvě. Tohle je totální úlet. Máme fantastický ovoce, který lidem nestojí ani za to, aby ho sebrali ze země. Už i ty brambory jsou dražší. Navíc, pokud máte na hektaru 100 stromů, nevztahují se na vás sadařské dotace, ty jsou až od 400, respektive od 800 stromů na hektar. Menší plochu byste mohli zkusit jako krajinný prvek, ale to je tak málo peněz, že se to snad ani nevyplatí.

DSC05424

Druhá důležitá věc je, že pro vyšší výdělek je třeba zapojit kreativní část mysli a vrhnout se na to, co se dá pěstovat ve svahu. Ideální bude drobný ovoce, například maliny. To vám sice razantně zvyšuje obtížnost, pokud budete sad vypásat, ale prodej čerstvých malin (farmářské trhy, drobní výrobci zmrzliny atd.) by vám mohl přinést extra finanční bonus. Pak tu máme houby (shiitake nebo hlíva), který se daj úspěšně pěstovat na kládách nebo balících pilin. Piliny máte vlastní, pokud si pořídíte kvalitní drtič, do kterýho budete rvát všechny drobný větve ze zimního řezu. Klády dtto, navíc dole u potoka si můžete vysadit pár vrb, který jsou na produkci hub nejlepší. Všechny další srandy (šneci, cvrčci atd) už jsou poměrně náročný na infrastrukturu, a i když by někam prdnout šly, rozbor ekonomiky jejich fungování by si zasloužil samostatnou kapitolu.

DSC05694

Pakliže vám nevadí denně tvrdě pracovat, nebudete platit hypotéku, trochu se uskrovníte a budete kupovat jen to nejnutnější, pak ze čtvrt miliónu vyžijete i s malou rodinou. Blbě, ale vyžijete. Soběstačnost na takovémhle pozemku je možná, ale ne formou samouživení. To znamená, že pokud máte specifický typ pozemku, velmi pravděpodobně na něm budete muset pěstovat poměrně specifické plodiny. To vás zase směřuje k tomu, abyste většinu z nich prodali, protože malin se najíte jenom párkrát, zato zpeněžit se daj slušně. Králíkům a slepicím svah nevadí, nahoře na rovince něco málo vypěstujete. Výhodou tady je, že máte skoro čtyři měsíce volna, kdy vám stačí nakrmit zvířata a můžete sedět u kompu, čímž vyděláte daleko víc. Ale to už jsou úplně jiný počty.

 

 

Sep 10 18

Máme pěstitelskou pálenici

by Ondra

Tři roky jsme na tom dělali a teď máme hotovo. Máme pěstitelskou pálenici, kde si můžete nechat vypálit svoje ovoce. Pálenice pro nás není cílem, ale prvním velkým krokem k lihovaru. Zatímco pálenice je služba pro lidi (pálíme pěstitelům jejich kvasy a ovoce), lihovar je ultimátní cíl, protože teprve v něm bude moct vznikat naše vlastní kořalka. Jenže když něco děláte takhle dlouho, dojde vám… Dojde vám všechno. Hlavně prachy. Strašně dlouho investujete čas, energii a peníze do něčeho, co nevydělává. Co třeba jednou bude. Až někdy. To všechno se musí začít vracet, ideálně z toho, kvůli čemu jste to stavěli. Takže budeme destilovat vaše ovoce. Celkem fajn program.

IMG_2673

Výhodou pěstitelský pálenice je, že destilát je opravdu z ovoce. Ideálně z toho vašeho, pokud ho máte dostatek na samostatnou várku (aspoň 200 litrů kvasu). Navíc je osvobozen od poloviny spotřební daně z lihu, takže za litr pálenky dáte (při dodání ovoce) jenom 180 korun. Destilovat budeme na moderní koloně s třípatrovou rektifikací od firmy Kovoděl Janča. Je to taková oktávka mezi kolonama, ale hele, když sedneš poprvé do auta, pravděpodobně to nebude hned mergl. Na toho si taky musíme vydělat.

DSC05518

Pálenice stojí na Tursku, pár kilometrů za Prahou ve směru na Kralupy. Protože nejbližší palírna pro Pražáky je v Radlíku u Jílového (jih), podaří se nám třeba časem stáhnout tu severní půlku města a jeho okolí k sobě. V Radlíku maj beztak furt narváno.  Když se o nás zmíníte kamarádům, přátelům, širší rodině, příbuzným, strýčkům, tetkám, milencům a milenkám, farářům, skautským vedoucím, sousedům a sousedkám nebo kolegům a kolegyním v práci, moc nám to pomůže k hladkýmu rozjezdu. Jablek je letos požehnaně. Díky!

Kompletní info najdete na www.palenicetursko.cz

Pokud budete chtít vědět cokoliv dalšího, pište.

Sep 3 18

Na konci léta

by Ondra

Rozkročíš se na skále s dohledem na řeku, ruce jako pták křídla, šípáky kolem sebe a jejich žaludy jakbysmet. Slunce má takovou zvláštní ostrost, je září a teprve teď si toho začali všímat i ostatní, tys to ale cítil už týden po slunovratu, když vykvetl úročník bolhoj. To je to vědomí, že všechno spěje ke smrti, že všechno se ubírá ve spánek, v ticho a rozklad, konec života je jako konec roku a tohle je jeho druhá půlka.

DSC04740

Bojíš se smrti? A není smrt vlastně jenom období hojnosti, kdy projídáš na jaře zasazený, v létě opečovávaný a na podzim sklizený zásoby? Není smrt jenom spočinutí a hlubokej nádech před dalším životem?

DSC04792
Když krátce po Vánocích začíná matka plodovat, slunce právě nastoupilo svoji vzestupnou dráhu, ale my lidi máme zpoždění a stejně jako zbytek přírody se necháme zasypat sněhem a zamrznout ledem, až teprve v březnu tajeme a mžouráme do ohnivýho koláče, že už se blíží jaro. Viděls kočičky na stromech, nalitý nektarem a pylem, dříny koncem února kvést na vápencový skále, jíl jak ti bředne a měkne pod nohama, když se z první zamrzlý louže stane tůň? Viděl. A přece ti připadá zima nekonečná a půlky tě svrběj, jak už toužíš vyběhnout ven mezi stromy a zas padat na držku v nekonečný extázi z tý nádhery pučení, kvetení a vábení, plození a požírání, spočinutí a návratu do zapomnění.

DSC04894

Tohle je štěstí? Jak ti ty žloutnoucí listy a dopolední jas připomínaj všechno, co se kdy stalo v období žloutnoucího listí a dopoledního jasu: vinobraní, dozrávající ovoce a večerní chlad, poprvé po dvou měsících si vezmeš svetr. Teď ale musíš zabrat. Hrozny visej na keřích už jen silou vůle, jablka je třeba setřást a rozdrtit, vylisovat a vykvasit, vypálit a dát zrát; rajčata nasušit, švestky naházet do sudu, včely doléčit, oddělky dokrmit, natahat hromady kartonů a krabic od kuchyní a poliček a skříní a nanosit je na záhonky, všechno zamulčovat a přikrejt, navozit na to slámu, přeházet kompost, vyorat brambory, zavařit rajčatovky, vymejt bedny a nerezky, vytočit sudy a nalahvovat dva roky starý víno.

DSC05390

Kudy povede tvoje cesta? Kam se dáš dál? Kdyby ti tohle někdo před deseti lety vyprávěl, věřil bys mu? Nechal by ses vláčet volem, koňskejma kopytama drtit, v kole lámat nebo na skřipec natahovat? Kvůli čemu? Kvůli mamonu a slávě? Není ti o hodně líp v koruně stromů, kam se odlejzáš povznést nad pozemský strasti a sny? Tam, kde můžeš třást větvema, aby z nich všechno zralý spadlo a a zmizelo v útrobách drtičky? A co bude dál? Zima? A pak?

Jul 12 18

Potravinová soběstačnost v číslech

by Ondra

Rok má 365 dní a člověk by měl denně přijmout asi 2500 – 2800 kalorií. U žen je to trochu míň, ale vy budete intenzivně fyzicky pracovat, protože potravinová soběstačnost není žádná sranda, takže si tam necháme tu vyšší hladinu. Aby se nám to líp počítalo, budeme vycházet z čísla 1.000.000 kalorií ročně. Pohled na to, co je to vyvážená strava, se vyvíjí. Platí ale, že by se měla skládat z bílkovin, uhlovodanů a tuků v poměru asi 30% – 40% – 30%.DSC05228

Potravinová soběstačnost znamená, že budete jíst jen to, co si sami vypěstujete. Začneme tím, že si spočítáme výnos dané plodiny z deseti čtverečních metrů (záhon) a pak si řekneme, kolik bychom museli dané plodiny vypěstovat, kdybychom se celý rok měli živit jenom jí. To je samozřejmě absurdní situace. Proto následně zkusíme namíchat jednoduchý jídelníček z pěti základních potravin (brambory, pšenice, dýně, kukuřice a zelí) tak, abychom se k potřebnému poměru dostali co možná nejblíž. Nakonec k tomuhle jídelníčku přidáme pár drobností, díky kterým nám nebude tak strašně smutno.DSC04977

Na co si při výpočtech musíme dát pozor? Objemy sklizně z metru (hektaru) jsou různě zprůměrované hodnoty současných sklizní. Tyhle hodnoty se můžou dost lišit podle k počasí, úrodnosti půdy, objemu a typu hnojení, podnebného pásu, nadmořské výšce, zkušeností a umu pěstitele, intenzitě napadení škůdci, klíčivosti semen a faktoru náhody. Představují určitý ideál, takže pokud chcete mít jistotu, že na něj dosáhnete, vynásobte potřebnou plochu dvěma. Stejně tak kalorická hodnota jednotlivých položek se liší podle konkrétní odrůdy, obsahu živin v půdě a vláhy, takže ji berte s rezervou.

DSC04975
BRAMBORY
Brambory dávají v našich podmínkách nejvíc kalorií z čtverečního metru. Na deseti metrech čtverečních jich můžete vypěstovat až 40 kg, což dělá asi 24000 kalorií (kilo brambor obsahuje asi 600 kalorií). Pokud budete jíst jenom brambory, velmi přibližně potřebujete metr čtvereční na den.

PŠENICE
Pšenice dá z deseti čtverečních metrů asi 3kg mouky (celosvětový průměr v posledních letech je 3,12 tuny z hektaru), takže kilo mouky vypěstujete přibližně na třech čtverečních metrech. Výživová hodnota pšenice je cca 3000 kalorií na kilo, u bílého chleba je to asi 2600 kalorií na kilo, takže pokud byste jedli jenom chleba, museli byste ho sníst kilo denně a na rok byste potřebovali něco přes tisíc metrů plochy.

FAZOLE
Fazole (suché plody) dají ideálně výnos 2kg ze čtverečního metru. Kilo fazolí obsahuje asi 3000 kalorií. Platí pro ně teda přibližně stejná plocha jako pro pšenici s tím, že je na rozdíl od obilí můžete vysévat na okraje cestiček a záhonů a vzhledem k jejich popínavosti je nebudete dávat na velkou plochu.

DÝNĚ
Dýně je úžasná rostlina. Není extra kalorická, ale na deseti čtverečních metrech můžete mít úrodu 20-40kg. Kilo dýně dá asi 250 kalorií, takže na deseti metrech můžete mít okolo 7500 kalorií, což by bylo na 3 dny života. Pokud byste se chtěli živit výlučně dýní, budete muset osázet zhruba 1200 metrů plochy. Připravte se na tahání konví, protože objem sklizně je tady hodně závislý na vodě.

ZELÍ
Zelí vypěstujete na deseti metrech až 40kg. Jeho kalorická hodnota je přibližně 200 kalorií na kilo, takže na deseti metrech můžete mít asi 8000 kalorií, což by vám stačilo asi na tři a půl dne. Pokud byste se měli živit jenom zelím, připravte si zase něco kolem tisíce metrů.

DSC04900

Když teď všechny plochy sečteme, dostaneme teoreticky plochu potřebnou pro uživení pětičlenné rodiny. Brambory (400m2) + pšenice (1000m2) + fazole (1000m2) + dýně (1200m2) + zelí (1000m) = 4600m2. Připočteme cestičky a něco na osivo na další rok a máme půl hektaru. Výsledkem prvního početního pokusu tedy je, že pětičlenná rodina přežije z 5000m2 a jednomu člověku by vlastně na přežití mělo stačit pouhých 1000m2! Tady se musíme zastavit a říct si pár věcí:

1) Přežít neznamená moc si to užívat. Tahle striktně veganská strava je hodně monotónní a leccos v ní chybí.
2) Jak už je poznamenáno výše, ne každá plodina má vždycky svůj rok, což může v extrémním případě znamenat výpadek celé plodiny. U jedné z pěti je to už problém.
3) Sklidit je jedna část legrace, druhá je umět plodinu uskladnit tak, aby vám vydržela celou sezónu a ještě jste s ní mohli osázet (osít) plochu na další rok.
4) Zásadní je i zpracování. Abyste například měli po celou zimu dostatek vitamínu C, měli byste zelí nakrouhat a uchovávat ho v kysané formě.

DSC04898

Brambory obsahují asi 12% uhlovodanů a 8% bílkovin, nemají žádný tuk. Mají spoustu draslíku a vitamínů B a C. Pšenice obsahuje hlavně uhlovodany (asi 74%) a asi 1% tuků. Má hodně železa a vápníku. Fazole mají taky kolem 1% tuků, opět dominují uhlovodany (63%) a je tu zhruba 15% bílkovin. Hodně draslíku, hořčíku a železa. Dýně má ze všech uvedených potravin nejnižší kalorickou hodnotu, ale tady pozor – některé druhy se pěstují kvůli semínkům (a v nich obsaženém oleji), běžně je v nich tuku minimum. Zelí je opět vynikajícím zdrojem vitamínu C, tuků a bílkovin má zanedbatelně.

DSC04866

Co nám z toho vychází? Že pokud chceme dodržet poměr bílkovin, uhlovodanů a tuků v poměru 30% – 40% – 30%, největší problém budeme mít s tuky. Normálně byste si dali kus bůčku a byli zase chvíli v pohodě, ale prase sežere denně 4% své vlastní váhy, což představuje další nároky na půdu. Proto zasadíte ořešák a počkáte si na vlašáky, protože ty mají až 70% oleje. Do té doby budete pěstovat slunečnice (45% oleje), dýně na semeno (taky 45%) nebo tu pitomou řepku (44%).DSC04971

I pokud jste dosáhli rovnováhy ve stravě, neznamená to ještě, že budete se svým jídelníčkem spokojení. Člověk je tvor mlsný a proto budete mít chuť na cukry. Tak nějak automaticky přidejte k pozemku dva tři úly a bez krmení počítejte s tím, že budete mít z jednoho asi 5 kilo medu. Chybět vám bude pravděpodobně i nějaký intoxikant. Pokud dáte přednost alkoholu, vysaďte si malou viničku. Počítejte s tím, že jeden keř vám dá zhruba jednu láhev vína. Pokud si netroufáte na vinohrádek, vysaďte jednu nebo dvě jabloně – vyrobit si cider je maličkost. Pokud raději na okraj pozemku rozhodíte pár semínek konopí, nemusíte to ani přehánět. Jedna nebo dvě kytky vám na večerní pokouření vydrží celý rok.DSC04926

Závěr? Stanovit minimální půdní výměru pro jednoho člověka a jeho potravinovou soběstačnost je otázka kvality života. K základu můžete přidávat zeleninu, ovoce, ořechy a spoustu dalšího. Teoreticky přežijete na bramborách (460m2), ale všichni nějak cítíme, že to nebude úplně ono. Pokud ale na půl hektaru přežije pět lidí, znamená to, že pro jednoho člověka to bude úplně luxusně dostačující plocha. Příště se pokusíme tenhle půlhektar navrhnout tak, aby jednomu člověku ve vzrostlém stavu poskytnul živobytí od A do Z, to jest včetně tuků, cukrů a radosti. Podíváme se taky na vztah hnojiva a pěstební plochy a pokusíme se tam dostat i trochu masa a vajec. Uvidíme, jestli se to povede.

Už máte chuť začít hospodařit?

Jun 28 18

O trávě a všelijakém býlí

by Ondra

Zvuk sekačky je jeden z nejdebilnějších zvuků vůbec. Sekání se proto vždycky snažím odkládat na tu nejzazší dobu, a když pak přijdu do zahrady a vidím, co se tam děje, je mi to většinou líto posekat, takže to bují dál. Jenže projděte se po neposekaný a po posekaný zahradě! Ten rozdíl je neuvěřitelnej. Zatímco na golfovým trávníku není vůbec nic, na vzrostlý louce najdete na metru několik desítek živočichů. Tam, kde neposekáte, bude bujet život, vedle bude poušť.DSC05091

Hlavní smysl jakýkoliv práce v přírodě vidím v tom, že se lidi začnou zajímat o svoje okolí a začnou ho úplně jinak vnímat. Dobře je to vidět už třeba na tak obyčejný činnosti, jako je sekání zahrady. Druhová pestrost roste s tím, jak dlouho má porost šanci růst. Louky se běžně sekaly dvakrát do roka, aby bylo dost sena pro zvířata. Pokud nepotřebujete seno a budete sekat jednou ročně, dáte možnost vyrůst i jiným druhům než travinám. Teď v červenci bude mít vaše louka asi metr a půl. Najednou se objeví pelyňky, divizny, lopuchy, bělotrny. Sukcese je mocná, takže mezi nima se začnou prodírat na světlo první stromky. Doubky můžou mít v srpnu kmínek jako prst a bezinky už se větvěj a kvetou.

DSC05089

Jakej to má smysl? Žně dneska začínaj na jihu Moravy a v Polabí koncem června. Oproti historii je to posun asi o tři týdny dopředu. Na jednu stranu máte dřív klid, na druhou si ale zaděláváte na problém, protože čím dýl pole zůstává odkrytý, tím je náchylnější k erozi (vítr i déšť). Dalším problémem, a to začínáme dneska pociťovat nejintenzivnějc, je odpar vody. Metr a půl vysokej porost má velkou hodnotu. I během dlouhotrvající vlny veder ho můžete rozhrnout a najdete v něm vláhu. Vláha znamená život. Kvetoucí bodláky a lopuchy přivedou včely a čmeláky, máte med. Hmyz láká ptáky. A tak dál.DSC05085

Na odpar vody se spotřebuje naprostá většina sluneční energie dopadající na zem. Zatímco na fotosyntézu jde jen asi 1% sluneční energie, na odpaření pěti litrů se do vodní páry váže 3,4kW/m2, což je víc než polovina veškerýho dopadajícího záření. Průměrný roční úhrn výparu z písčitých půd je asi 189mm, u hlinitopísčitých půd 390mm a u rašeliny 323mm. Obdělané pole má o 15 až 22% menší výpar než pole neobdělané. Zastínění půdy snižuje výpar z půdy až o 20%. V pouštních a polopouštních oblastech, kde je situace obzvlášť tristní, je třeba začít stromem, protože tím teprve zastínění vzniká a jeho kořeny vážou vodu, čímž připravujou okolí pro další vlnu výsadby. Na uchycení stromů v poušti existuje výborná vychytávka, která se jmenuje Waterboxx. Ta umožňuje stromu zakořenit tím, že mu rok až dva dodává stálou vláhu kombinací zásobní vody, kondenzace a shromažďováním dešťovky.DSC05093

Odpar z odkrytý půdy s sebou nese ještě další problém, a tím je zasolování. Odpařující se voda s sebou totiž do horních vrstev půdy přináší minerály. Ty zvyšují salinitu půdy až na takovou míru, že se v ní nakonec nedá pěstovat vůbec nic. Tenhle problém aktivně řeší země, který jsou ohrožený desertifikací – v čele hospodaření s vodou je Izrael, obrovský kroky za posledních pár let udělala Etiopie a hodně se toho děje i v zemích pásma Sahelu, kde vzniká Velká zelená zeď.
DSC05103

V principu jde o jedno – udržet v maximální možný míře vodu (hlavně dešťovou) v krajině a využít ji k zemědělství. Znamená to různými systémy zabránit erozi a rychlému odtékání nárazových dešťů (zídky, terasy, zádrže, přehrady). Díky zadržený vodě můžete pěstovat plodiny a vysazovat stromy. Tím vzniká biomasa, kterou obratem můžete použít k mulčování. Mulčování funguje jako další mocnej nástroj zadržení vody v krajině, protože zabraňuje odparu a navrací do půdy organickou hmotu, která výborně váže vodu. Zadržená voda má navíc dostatek času vsáknout se do půdy takže dochází k naplnění podzemních zásobáren a tím i studní. Když maj lidi vodu blízko, nemusej za ní chodit denně několik kilometrů a svůj čas můžou věnovat zemědělství, bude se jim líp dařit. Jejich děcka místo chození ke studni můžou chodit do školy.
DSC05111

Člověku je někdy až stydno, v jak bohatý krajině žije. A zároveň ho naplňuje nadšení z toho, na co všechno lidi přišli tam, kde je situace mnohem horší, takže je jasný, že ubránit se tomu dá. Chce to jen trochu přemýšlet. Řešením jsou jednak krycí plodiny nebo druhá sklizeň, ideálně taková, která do půdy i něco dodá. Spolehlivě to zvládá například hrách nebo fazolky – mají krátký vegetační cyklus a krásně vám dozrajou, i když je vysejete po česneku (půlka července), druhak zadržování vody v půdě pomocí celý řady technologií – od primitivních až po ty vysoce sofistikovaný. Řešením je bujnost porostu, kterej zadržuje vodu a stává se totální oázou života v okolní zemědělský poušti. Život láká další život a vzniká takzvaně udržitelný ekosystém.DSC05088

Že nechcete mít celou zahradu zarostlou pelyňkem a bodláčím? Řiďte to. Jste přece páni tvorstva. Posekejte půlku, udělejte si cestičky, střídejte biopásy tak, abyste měli vždycky část zahrady zarostlou. Bujnost vám přece nevadí, protože máte mocnej mulčovač, a ten spolehlivě sebere do hladka i ty drobný křaky. Před podzimníma plískanicema to zmulčujete a protočíte políčka a biopásy tak, abyste příští rok měli zeleň pásy tam, kde jste letos měli posekáno. Tak bude do budoucna vypadat udržitelná krajina – dřív se tomu říkalo selský sad. Vysokokmeny s ovocem a ořechy, pod nima rozoraný meziřadí, v něm pásy obilí a luštěnin, střídající se s pásama divokýho porostu a keřema drobnýho ovoce (maliny, rybízy, rakytníky, ale i bezinky). Krása a užitek jdou totiž v zemědělství ruku v ruce. Hodně štěstí.

May 23 18

Pomocník

by Ondra

Měníme se. Chlapi kolem mě začínaj šedivět, holkám se dělaj vrásky, jsou z nich mámy a děcka běhaj kolem nás, šťastně objevující život. Měněj se i naše touhy a potřeby. Toužívali jsme pařit po klubech, flákat se po hospodách a žít ze dne na den. Dneska hledáme jiný věci. Maskujeme je za touhy po udržitelnosti a soběstačnosti, ale vlastně se chceme pořád nějak bavit.

DSC04891

Jářku, kde jsou časy, kdy muž kráčel lesem s klackem či kamenem, jelena vida, mrště tím neb oním, masa najedl se. V tichu plížil se lipnicí, nespatřen, neslyšen. Přál jsem si být takovým mužem. Přál jsem si vidět zvěř ve chvíli, kdy o mě nemá ani tušení. Na krátko se mi to dařilo, když v garigových stráních sbíral jsem dříny a trnky, když hledal jsem mezi pláňaty jablko sváru. To ticho, ten klid. Jenže zjevně muž mužnost hledá a když dělá málo rachotu, není mu to po chuti, snad že mrzský připadá si, genderového specifika hledaje, vyhraněností dýše, ubírá se vstříc k dunícímu stroji, který nejen zastane samu práci, ale i přidělá ji. Ruce od oleje budiž míti!

DSC04867

Traktor, to je věc. Plná racionální i iracionální hodnoty, nadlimitně krásná a smradlavá zároveň, byť ten smrad vám nakonec začne vonět, protože mozek je taková kurva a ty krásný chvíle v jeho sedle spojí vám i s nosem. Brala jsem si muzikanta, hloubavýho intelektuála, říká moje žena. Teď žiju s lihovarníkem a traktoristou. Jenže dokud ho nemáš, tak to nechápeš. K čemu ti bude doktorát z muzikologie, hm? K čemu, když si u rytí nemůžeš prozpěvovat operní árie, protože sotva funíš! Naproti tomu za zvuku dvoutaktu, to je jiná. Tam si můžeš střihnout i ty největší drsňárny z Janáčka nebo Hábovy opery Matka a nikdo tě zaručeně neuslyší.

DSC04729

Poslouchej, máš rotavátor, brány, hrůbkovač, pluh obracák. K tomu lištovku, bubnovku a samozřejmě valník. Vyrazíš z domova směrem do údolí řeky, přejedeš most a zahneš na lesní cestu, mastíš to do Dobřichovic, kde podjedeš trať a zastavíš se u koní. Tam nabereš plnej valník pěkně uleželýho hnoje (nesmíš si zapomenout vidle) a přes lávku to střihneš na cyklostezku, odkud je to na pole už jenom kousek. Slamák se ti vlní na hlavě a děcka koukaj s otevřenou pusou. Chtěj svézt, ale máma jim to nedovolí. Bodejť taky, celý by se zamazaly.

DSC04697

Neděle je najednou jako stvořená k tomu, abys vyměnil olej v převodovce, ze starýho trička vyrobil náhradní těsnění a sikovky držel v rukou od oleje neb šmíru, svítící oči, že se ti to pak povedlo dát zase celý dohromady. Jelena fakt nevida, protože se s lomozem řítíš na pole, nadšenej z novýho dílu, nastavovacího systému pro radlici, by krájela drn a zároveň dobře obracela. Leštíš pluh a myslíš na rovnou brázdu, seřízení hloubky a stranovýho vychýlení. V noci se ti zdá o karburátoru o tom, jak hadičku topení ze starý felcky použiješ jako sání přes olejovej filtr.

DSC04688

Měníme se. Nevím, jestli k horšímu nebo k lepšímu. Jsme jenom lidi a máme touhy a pudy, který náma smýkaj ze strany na stranu. Nám umazaný děti nevaděj. Sami začínáme šedivět a dělaj se nám vrásky, jsou z nás tátové s traktorama a svoje vášně maskujeme touhama po vlastních brázdách s erteplema a česnekem. Život je plnej možností a krás. A traktor je jenom jedna z nich.