Skip to content
Apr 30 18

Fenologie 2

by Ondra

Už jste se někdy na prvního máje líbali pod rozkvetlou třešní? Pokud jo, pravděpodobně jste byli na horách nebo někde ve Skandinávii, protože u nás kvetou třešně v půlce dubna. To pořekadlo snad možná kdysi platilo, ale posledních pár let je všechno jinak. Fenologie přestává dávat smysl. Respektive nepřestává, ale musíme znovu namáhavě hledat významy jednotlivých fenofází, protože ty klasické se nám úplně rozhodily. Právě tahle věda nám přitom kdysi pomáhala naplánovat v zemědělství celou řadu věcí. S měnícím se klimatem je ale její fungování poruchové, takže nám místo pomoci spíš překáží.

IMG_4889

Vzpomínáte, jak jsme se učili, že Rudou armádu vítali lidi šeříkama? Vzpomenu si na to jaro co jaro. Co to muselo být za zimu? Kdy roztál sníh? V dubnu? Vždyť šeříky v Praze jsou druhý týden v květnu dávno po odkvětu. Čím bychom je vítali dneska nevím, ale za pár let už možná akátem, což je spolu s lípou pro včely poslední květová snůška. Lípa funguje jako plynulý přechod k medovici, protože medovice na ní je často víc než nektaru z květů.

DSC04630

Často mi píšou lidi, že by chtěli začít včelařit. Proč? Ptám se. Máme tu jabloně, vždycky to v nich hučelo, ale teď je tam posledních pár let ticho. Ne, včelama to není, říkám jim. Včel je víc než kdysi. Problém je v tom, že měnící se klima vede k prolínání fáze kvetení celé řady stromů. Jabloně, višně, javory a kaštany kvetou ve stejnou dobu. Tak to nikdy nebylo. Pro včely je pak zásadní, která rostlina dává nejhodnotnější nektar. A protože včela je takzvaně florokonstantní (narozdíl od samotářek nebo čmeláků), bude se věnovat sběru nektaru nebo pylu z jednoho zdroje s obzvláštní vytrvalostí.

DSC04693

Přesně tak – není nektar jako nektar. Příroda se většinou chová racionálně a její děti si vyberou zdroj potravy podle jeho hodnoty a dostupné energie. Ta v případě včel spočívá v koncentraci nektaru a tom, kolik ho strom nebo bylina umí vytvořit během 24 hodin. Stačí nalistovat knihu Oldřicha Haragsima: Včelařské byliny a dřeviny. Tam jsou ke každé nektarodárné bylině a dřevině v našem pásu údaje o tom, kolik dá denně nektaru a jakou má koncentraci. Cukernatost konkrétního nektaru se pohybuje od hodnot velice nízkých až zanedbatelných (trnky, dříny atd.), až po 3-4mg/24 hodin u akátu, jehož nektar má cukernatost kolem 50%. Takže až se příště budete zamýšlet nad tím, proč vám jabloň nehučí, koukněte se, co všechno okolo kvete a jestli to náhodou nehučí tam.

DSC04694

Má to ale ještě jeden háček a tím je voda. Pokud je sucho, nektarium, ktere pro rostlinu funguje jako pojistný ventil při přetlaku vnitřní mízy, najednou vysychá. Přetlak vnitřní mízy se nekoná. Pokud je sucho, strom medovat nebude. To je právě případ trnek nebo akátů na suchých jižních stráních. S vodou je to rok od roku horší. Zimy jsou prakticky bez sněhu a na jaře nijak zvlášť neprší. Podzemní zásoby se tenčí a pomalu není kde brát.

DSC04597

Co to znamená pro nás včelaře? Že se nám hodně zužuje doba, kdy včely mohou nosit dostatek nektaru a pylu. V praxi jde o to, že musíte vyzimovat dostatečně silná včelstva, aby byla na jaře schopná rychle zareagovat na změnu teploty a okamžitě zašít nosit. To je u přírodních včelařů trochu problém, protože silné včelstvo znamená víc roztoče. Pokud navíc bydlíte v oblasti jako je Karlštejnsko, kde díky dubohabřinám není medovice, máte naději na dva měsíce snůšky. Od půlky dubna do půlky června. A to je zatraceně málo. Bude letos med? Tipnul bych si, že u mě ne.

Apr 3 18

Pár slov o javorové míze

by Ondra

Skončilo to. U nás v nížině je po javorech a další etapa bude zas až za rok. Pro mě to bylo letos poprvé. Byl jsem javorovej panic. Nic se nevyrovná tomu, když javorovou mízu ochutnáte poprvé. Je to něco jako nápoj entů. Voda, ale přece ne voda. Mírně sladká, úžasně měkká a lahodná. Tiší hlad a dodává energii, skvěle funguje v období půstu. Prostě pecka.

DSC04553

Vzpomínám, jak jsem před pěti lety prosil Hynka Hrušku z farmy Pod Dračím kamenem, aby mi k tomu něco řekl. Nic se k tomu říct nedá, vysvětloval. Je to ta nejsnazší věc na světě. Pak jsem zas dva roky hledal někoho, kdo pojede do Kanady, aby mi přivezl kohouty. Kanadský a americky eshopy se s váma totiž nebudou vůbec bavit, pokud nemáte kreditku. A světe div se, většina z nás má debetku, byť tomu kreditka říkáme. Naštěstí si jeden podnikavej pán řekl, že je sem doveze. Rád mu dělám reklamu.

DSC04562

Takže znovu – nic na tom není. Stačí mít vrtačku a vrták do dřeva 0.8cm. Vyhlídnete si statnej javor a metr nad zemí navrtáte asi 3cm hlubokou díru s mírným sklonem dolů. Zasunete kohoutek, nasadíte na něj hadičku a tu nasměrujete do nádoby pod stromem. Koukáte se, jak to během prvních pár minut začne kapat (už vrták jste vytáhli mokrej). Pak jdete domů a stavíte se druhej den. To je celý. Mízu buď pijete surovou, nebo ji necháte zkvasit na osvěžující limonádu, nebo ji koncentrujete na sirup. Březová míza funguje podobně, jen má míň cukru. O tom, jak je pití mízy zdravý, si přečtěte tady. Ano, tečou i další stromy. Jasany, jilmy, habry… Na cukr vítězí javory klen a mléč, originál javor cukrový (jako v Kanadě) u nás volně neroste.

DSC04561

Doma máte den a noc na to, abyste vymysleli, co s tou mízou budete dělat. Jeden strom dá totiž za 24 hodin 1-3 litry mízy a pokud jste navrtali deset stromů, celkem se při jejím odnášení prohnete a rozhodně to nebude množství, který nalijete do normálního hrnce v kuchyni. Druhá věc je stejně zásadní. Pokud chcete vyrábět sirup, připravte se na dlouhou koncentraci. Protože míza javoru mléče má asi 2°ČNM a vy potřebujete hustou a přesladkou šťávu, musíte odpařit hodně vody. Jako fakt hodně vody.

DSC04564

První fázi proto dělám venku v kotli. Naleju do něj asi 50 litrů mízy a vařím 24 hodin. To znamená, že rozdělám oheň a pak tam prostě občas hodím polínko. Na noc víc. Když tam zůstane posledních 5 litrů, sleju je do hrnce a zbytek dělám v kuchyni na nejmenším plameni bez pokličky. Zůstane tam asi půl litru. Není to pracný, nic se nemusí míchat. Prostě se to odpařuje. Sirup postupně tmavne a houstne. Je sladší a sladší. Táhne se, voní.

DSC04563

Nikdy nevrtejte do stromů, který nejsou vaše nebo kde se na vrtání nedohodnete s majitelem. Nenavrtávejte stromy s menším průměrem než 30cm. Navrtávejte maximálně jednu díru na strom. Mízu slívejte přes cedník, bývaj v ní škvoři. Míza teče v předjaří; ideálně když taje sníh, přes den je nad nulou a v noci pod nulou. Pokud mízu zachycujete do demižonů, myslete na to, že -5°C v noci vám ho může klidně roztrhnout. Když je teplej leden, teče i v lednu, ale jinak klasika je cca 14 dní až 3 neděle v březnu. Kohouty kupujte v létě, ať se v únoru nezařadíte do řady zoufalců, na který nezbylo. Po ukončení stáčení zamázněte díru štěpařským voskem. Stojí pár kaček a maj ho v každým zahradnictví. A hlavně se mějte dobře.

Mar 18 18

Diverzanti

by Ondra

V Dobřichovicích stavěli cyklostezku. Na dotace. Aby mohli všechno vyúčtovat, museli doložit, že všechny pozemky pod cyklostezkou jsou skutečně obce. Když nebyly, museli je odkoupit. Zajímavá situace, při který se ukázalo, kudy vlastně původní polňačka vede. Třeba přes pozemky paní Vomáčkové. Paní Vomáčková umřela v roce 1925. Soud musel vyřešit dalších pět odúmrtí, než se dostal k Járovi, kterej si vzal tátovu sestřenici. Jára žije od roku 68 v Jižní Africe a o pozemky v Dobřichovicích zájem nemá, takže mi je za rozumnou cenu prodal. Tak jsem se dostal ke svýmu poli.

DSC03842

Největší pozitivum i negativum vesnice jsou vztahy. Lidi, který žijou pohromadě a neustále na sebe narážej. Maj k sobě blízko a jsou si navzájem zavázaný protislužbama a letitejma dohodama, který se táhnou přes několik generací a spolehlivě dosahujou do doby kolektivizace. Estébáci, družstevníci, předsedové, kulaci a náplava, nic se na venkově nezapomíná. Člověk si pak uvědomí, jaký peklo to musí bejt třeba v Bosně, kde funguje to samý, jenom přes etnickou příslušnost, vraždy, mrzačení a letitý křivdy. Babka, jejíž mámě kdysi předseda MNV nevzal prase nebo nechal záhumenek s pár ořešákama, a jehož syn dneska vede družstvo, prostě pronajme svůj pozemek jenom družstvu, i kdyby jí za něj platilo kačku ročně a vyváželo tam odpadky. Kdyby ho pronajala někomu jinýmu, nedej bože tomu Pražákovi, co má vedle ty ovce, nebude s ní nikdo do smrti ve vsi mluvit. A ani s jejíma dětma.

DSC03761

Mrknul jsem se na katastr nemovitostí, jak to vlastně kolem tý cyklostezky vypadá. Placka mezi mnou a silnicí, mezi Dobřichovicema a Černošicema, má možná sto hektarů. Vlastníci maj proužky asi po dvaceti metrech, často dvě stě a víc metrů dlouhý. Je to několik desítek pozemků. Úrodná půda. Po celým poli jezdí jedna technika místního družstva. Říkám si, po kolika pozemcích jezděj, aniž by na ně měli smlouvu. Na kolik z nich berou dotace, aniž by jim ta půda patřila. Jestli jejich majitelé vědí, že sami by tu dotaci dostali taky a samotná dotace by jim vydělala víc než ten nájem, kterej jim družstvo dává. Kolik z nich cítí závazky k předsedovi a nikdy by to nepronajali nikomu cizímu. Kolik z nich to družstvu pronajímá dobrovolně a kolik z nich nenapadlo, že by to šlo jinak. A hlavně kolik z těch lidí netuší, že tam má pole. Protože přes jejich pozemky nikdo nestavěl cyklostezku a nepřišel jim dopis s pruhem.

DSC03754

Pak jsou tu diverzanti. Lidi, který si řekli ne. O svým pozemku vědí a smlouvu s místním konvenčním velkozemědělcem vypověděli, vrátili se na něj a začali tam něco dělat. Některý z nich maj peníze a cíleně ty proužky skupujou a vysazujou na nich sady. Jsou to často lidi nezatížený vesnickou pospolitostí, takzvaná náplava. Byť už ve vsi žijou deset a víc let, nepatřej do party. Protože něco dovedou, maj nadhled a od nikoho nic moc nepotřebujou, daří se jim bořit letitý pouta a závazky. Často cíleně bojujou proti místnímu družstvu nebo korporátní struktuře, která po polích jezdí obřím traktorem. Ne proto, že by měli něco proti traktorům nebo obřím lánům, ale protože jim vadí bohorovnost a panská nadutost, často zabalená do legrační věty o tom, že oni krměj svět.

DSC03719

Diverzantů jsou tři typy. Pasivní diverzant má svoje pole, který třeba jenom seče nebo tam pěstuje rychle rostoucí stromy. Kolchozu nepronajme, neprodá. Za mě škoda půdy, ale chápu tohle rozhodnutí. Normální diverzant je člověk, kterýmu nevadí, že jeho nudle trčí do obřího lánu řepky. Vysadil si tam sad, jede si tam svoje rajčata a okurky, okolí mu může políbit prdel. Aktivní diverzant je typ, co si zjistí, kolik družstvo platí za pozemky a kdy komu končej smlouvy, všechny jejich majitele si najde a obešle je s vyšší nabídkou. Zároveň se jim snaží vysvětlit, jak na pozemku bude hospodařit a co je na práci současnýho hospodáře špatně. Aktivní diverzant má dost prostředků na to, aby tyhle nudle odkoupil nebo si je pronajal na padesát let a začal se o půdu opravdu zodpovědně starat.

DSC03616

Když se vám vrátí pozemek po družstvu, první rok vám nedojde, co všechno je špatně. Všechno je ještě prohnojený, dojížděj setrvačností procesy, který tam jely posledních dvacet let. Točil se tam ječmen, pšenice, kukuřice, mák a řepka. Ne podle toho, co by půda potřebovala, ale podle aktuální výkupní ceny. Další rok už to půjde razantně z kopce. Za sucha bude půda tvrdá jak šutr, za mokra mazlavá a slizká. Bez života, bez žížal, bez organický hmoty, bez živin. Jako dědictví glyfosátu budete mít všude mech. Půda neudrží vodu, protože v ní chybí uhlík. Dusík, kterej někdo leta nepřirozeně doplňoval, najednou došel. Místo pole máte masivní těžkou technikou uježděnej betonovej plácek porostlej mechem, kde se na kamenný hlíně drží louže, protože ani neprotečou dovnitř.

DSC03615

Diverzant naproti tomu zapojil všechny místní koňáky. A že jich tady ve Středních Čechách je. Koňskýho hnoje jsou tuny a je zadarmo. Navozil si ho do sadu a prokládá ho posečenou trávou, listím a mulčem. Cíleně buduje organickou hmotu a vrací půdě život. Po třech letech se mu tam začíná vracet hmyz a drobný zvířata. Vybuduje tůň, která jednak pomáhá retenci vody v krajině, jednak láká další život. Začnou se sem stahovat ptáci, protože tůň láká žáby a hmyz.

DSC03587

Kdybyste někomu pronajali dům a po roce viděli, že je vybydlenej, parkety vytrhaný a stopený, radiátory uřezaný a prodaný do sběru a místo toho je uprostřed obýváku ohniště, asi byste rychle zareagovali. Proč nám to nevadí na naší půdě? Intenzivní zemědělství není původcem všeho zla, tak jako jím není jedno družstvo nebo jeden člověk, byť by to byl zrovna premiér. Naprostá většina půdy, na který hospodařej ty největší hráči, je pronajatá od lidí jako jsem já nebo vy. Zlo je naše ignorance. Fakt, že se neumíme postavit k vlastnímu majetku čelem a nezvážíme alternativu. Fakt, že nezkoumáme, jak vlastně náš nájemník s naším majetkem hospodaří a tváříme se, že není jiná možnost. Je. A čím víc lidí si ten hle stav bude uvědomovat, tím víc lidí se bude k půdě vracet. To je přesně to, o co tu jde.

Feb 28 18

Zimní cukrovina

by Ondra

Vzpomínám, jak jsem toužil po prvních včelách a louskal dostupnou literaturu. Všude se psalo, že začátečník by měl mít aspoň troje, nejlíp ale patery. Já chtěl jedny. Dostal jsem dvoje. Patery jsem měl rok na to. Pak mi to začalo padat. Nestačila kosmická energie, nestačily mantry, bylo normálně potřeba nějak začít léčit. Co nejmíň. Protože karma, brácho.
DSC04502

Když budeš léčit málo, bodově a podle skutečnejch problémů, budeš mít časem odolnější včely, ale připrav se na to, že ti jich dost padne. Říkal Vašek Smolík. Připravil jsem se na to. A stejně to není pěknej pohled, když nějakej život skončí. Euthanázie? Jo, naučil jsem se to časem dělat sám, protože držet si chcípáky znamená cestu do záhuby pro celou včelnici.

DSC04503

Jenže to není všechno. Abys měl z čeho množit a vybírat, musíš mít těch včelstev trochu víc, jinak selekce nedává smysl. Z pěti bylo deset, další rok dvacet a pak třicet. Tady jsem se zastavil. Mám dost medu, byť ho všechen rychle prodám. Prodávám celý plásty, lidi se po tom můžou utlouct. Co s tím dělaj, to nechápu. Rád si na včelnici kus plástve strčím do pusy a vyžvejkám, ale mít doma tříkilovej upatlanej rámek, na to asi nejsem dost velkej fanda do mravenců nebo do ulepený lednice. Žral bych to měsíc. A dát to dětem, to je jako si to nalepit na bačkory a rozťapat to po domě.

DSC04504

Dobrá, řekli jsme, že způsob, jak se poprat s kleštíkem, je přirozeně šlechtit z toho nejlepšího. Znamená to, že včelstva, který vypadaj bídně a jsou zavšivený, dobrovolně zrušíte; dalších několik kousků vám padne během zimy. Pokud má jeden plnej nástavek L2/3 asi 18kg zásob, bude v jednom včelstvu do zimy minimálně 40 kilo. Část stihne včelstvo zpracovat, ale když padne, stejně tam většina zůstane. Pokud jde o kmenový včelstvo, je tam med, protože kmenový včelstva nekrmím. Pokud jde o oddělek, bude tam hlavně cukr.

DSC04486

Tak jako tak to musíte zpracovat. Zapínat v mrazu medomet a točit tu ty zkřehlý plásty je blbost. Navíc, i když je to hlavně cukr, je obohacenej o včelí enzymy, který k němu holky přidávaj během zpracování. Plásty z padlejch včelstev se mi do těch zdravejch vracet nechce. Ideální je zabít dvě mouchy (zásoby a vosk) jednou ranou, takže plásty putujou do brutaru, kde se rozvařej na hodně sladkou kaši. Jeden nástavek zásob doleju na 60l vody, což by mělo dát cukernatost okolo 20°ČNM. Není to medovina, ale cukrovina.

DSC04487

Přes noc sladina vychladne, vosk vystoupá nahoru. Seberu ho a dám do hrnce v vnitřním sítem na vyčištění. Sladinu stočím do nerezky, podle potřeby doladím na dvacet a nechám kvasit. Nádherně voní a pochybuju, že by ji někdo poznal od medoviny. Takhle připravenou cukrovinu ale neprodávám. Putuje na pálení, protože cílem je získat neutrální destilát na výrobu ginu. Takzvanou bázi. A gin? To už je jiná kapitola.

Jan 29 18

Komunitní vinice

by Ondra

V Kralupech nad Vltavou je vinice. Zanedbaná, neudržovaná. Před pár lety vymrzla dva roky po sobě (navíc na jaře i hodně v zimě) a nájemci už si řekli, že jim to za to nestojí. Nevyklučili ji, ale uřezali ji u země. I řekl si Pinot blanc, že tohle určitě není jeho konec a statečně obrazil. A od tý doby tam řepí.
DSC_0058

Myslím na to teď během řezu. Nikdy nejsem ve vinici sám. Stačí mail nebo tweet a vždycky řežem aspoň ve dvou nebo ve třech. Leden ještě neskončil a já mám díky pomocníkům pořezáno. Proč mi choděj pomáhat? Vyvětrávaj si hlavu od sezení v kanclu. Do Modřan je to odevšad kousek, zjevně. Baví je ten manuál. Pijou víno (i to moje) a láká je o něm vědět něco víc.
DSC02211

Nechcete ji? Ptal jsem mě jednou jeden pán. My tam máme čtyři další hektary vinohradů a k nim normální džoby, ten pátej (0,8 ha to je) už nezvládáme. Kdyby mi to řekl před pěti lety, tak bych mu nadšením líbal ruce a možná bych se tam i odstěhoval. Dneska už jsem na tom jinak. S normálním džobem, dvěma dětma, Jenufou, Modřanskou, sadem, včelama a lihovarem už mám všeho asi takhle. Nechci, řekl jsem mu. Ale poptám se vám.

IMG_1899

– Kolik jste tam platili nájem?
– Počkejte… asi třicet…
– Třicet tisíc?
– Třicet litrů burčáku. Ročně.

DSC02438

Myslím na to teď během řezu. Ti pomocníci. Co kdyby se dali všichni dohromady a pronajali si to? Když je to tak baví, tak by si přece mohli udělat vlastní víno, ne? Pražský hipsteři nejezděj na chalupu do jižních Čech, nemaj chaty na Slapech. Ale třeba by si rádi někam zajeli o víkendu, kde by si mohli opéct buřty. Že by mi pak nikdo nepomáhal? Ale kdež. Další by se našli.
DSC02443

Základ je nebejt na něco sám. Když jste na něco sami, bezradnost vás často přeroste a i když splnění úkolu je ve vašich silách, zlomíte nad tím hůl, protože cíl je daleko. Ale vás je třeba deset, patnáct. Dohodnete se na tom, že každej dá do placu desítku, za to se opraví drátěnka a oplocenka a ještě zbyde na malou maringotku. Z Prahy se tam dá dojet na kole, doběhnout, dojet vlakem i autem.
DSC03332

Nejdu s váma do party. Nebudu tam chodit s motykou a postřikovačem, ale rád vám pomůžu s propojením. Rád se s váma podělím o svoje zkušenosti, řeknu vám, kdy bych postříkal nebo pokosil. Poradím vám, jak začít. A jsem ochoten vám i poskytnout místo a vybavení na zpracování hroznů a zrání. O vinici se musíte postarat sami.
DSC01827a

Přijde mi to jako novej level zájmu o víno. Ty jezdíš na vodu, ty na hory. My máme vinici. Taková parta. Jo, berem tam i kámoše, ono je to zajímá. Rukou není nikdy málo. Poznáš spoustu novejch lidí. Proklábosíte večery u táboráku před maringotkou. A na konci léta sklidíte něco, z čeho si uděláte vlastní víno. To je fakt jinde, než babiččina petržel.

Kdo do toho chcete jít, napište mi mail. Propojím vás s ostatníma.

Edit: k 31.1. je ve sdíleném dokumentu 8 lidí, někteří jako dvojice. Dva z nich jsou amatérští vinaři.

Jan 22 18

8. přehlídka českých (a sousedních) ciderů

by Ondra

VSTUPENKY PRO VEŘEJNOST (OD 20:00)
VSTUPENKY PRO ZAŽRANOU VEŘEJNOST (OD 17:00)
podrobnosti ke vstupenkám níže

Po osmé vás zvu na přehlídku českých ciderů. Ta letošní proběhne ve čtvrtek 8. března v MeetFactory od osmi večer. Snažím se každý rok akci posunout trochu kupředu, takže letos se můžete těšit na pár novinek:

1. Pro profíky začne akce už ve dvě hodiny, kdy proběhne druhé sezení vznikající Unie výrobců cideru. Snažíme se založit těleso, které by reprezentovalo výrobce cideru například při tvorbě nové legislativy, a v rámci kterého by si výrobci mohli vyměňovat zkušenosti, sdílet technologie nebo postupovat společně v klíčových otázkách marketingu.

app1

2. Pro zažranou veřejnost a nadšené amatérské a profesionální výrobce proběhnou mezi pátou a půl osmou workshopy a přednášky na ciderová témata:

Jan Abt (Tátův sad) – I ty zasadíš strom!
O tom, jaké odrůdy jsou vhodné pro cider, jestli se ty francouzské a anglické dají nahradit těmi místními, co takový ciderový sad potřebuje a kolik to všechno stojí.

Václav Synáček – Proč jsem zavřel InCider bar
První ciderový bar u nás přežil jenom tři roky. Byl to plán zbytečně smělý? Nebo se jenom o pár let předběhl? Vašek nám ukáže, jak se vyvíjely jeho plány a jak se střetly s realitou.

Tomáš Jančich (Biopress) – Technologie pro mírně pokročilé
Prvních pár set litrů jste vylisovali na ručním klínkozápadkovém lisu. Teď už začínáte hledat, kam se posunout, protože příští rok budete zase dělat víc. Tomáš vás provede dostupnými technologiemi a vysvětlí jejich ekonomiku provozu v závislosti na objemu zpracovávaného cideru.

Ondřej Frunc a Cyril Holub (Prager cider) – Budování firmy
Před osmi lety měli dva kuchyňské odšťavňovače, dneska mají největší fabriku na cider u nás. Jak taková firma roste? Co investoři, plánování, zaměstnanci, ekonomika provozu? Kde se střetává idealizmus a finanční realita?

Václav Smolík a Petr Alexander – Co když se to nepovede?
Může se stát, že váš cider není tak geniální, jak jste si představovali. V tom případě máte pár možností, co s ním udělat, protože vylít ho je škoda. Dozvíte se, za jakých podmínek se z podprůměrného cideru dá udělat vynikající ocet nebo špičková pálenka.
Vstupenky na workshopy (včetně následné ochutnávky) jsou ZDE.

jab2

3. Od osmi večer vás pak čeká klasická přehlídka, tradičně rozdělená na amatéry a profesionály. Letos bych ji moc rád osvěžil přizváním výrobců ze sousedních zemí (Slovensko, Polsko, Maďarsko). Protože je ale ciderová kultura v těchto zemích dost specifická (troufnu si říct, že jsme nejdál), ještě uvidíme, do jaké míry se to povede. Zatím jsou přihlášeni tito výrobci:

Amatéři:
Honza a Petra – Jablko v láhvi
Kuba Svěrek – Foot Made Cider
Michal Odehnal – SADROWITCH
Tomáš Ritzka – První Prajzské
Octerie – Orleánský jablečný ocet
Jan Derfler – Cider Nomad
Tomáš Blaha – Suicider, Cidre Melenig
Zdeněk a Eliška Čechovi – Bludovský Cidre de papa
David Petr – Dvaid Apple Cider
Petr Hybler, Josef Brzobohatý – Hubálovský darebák
Landcraft – Superpommeau
Tomáš Málek – Směska 2017 sur lie, Směska 2017 za studena chmelená, Směska 2012 z dubového sudu
Václav Ceeh – Ceeh cider
Dan Samek – POMO
Václav Mužík – Pionýr Apple Cider 2017
Jan Zajíc – Bastion
Antonín Bernard – Dubský jabko – calvados, pommeau
Petra Tomanova a Milan Hricko – Zlaté jablko
Petr Vacek – Piparkakuja cidre
Smiling Dog Cider – Smiling Dog Cider ice cider
Noel Neyrinck – Ten chlumecký cidre
Vojta Čížek – Garage Cider
Virgin Apple – Virgin Apple cider
Tomáš Říha – cidernier
Martin Polák – Náčelník

Profesionálové:
Tátův sad – Tátův sad
Ivo Laurin – UTOPIA
Opre’ Cidery – Opre’ Cider (Slovensko)
Cidre 99 – Cidre 99
AKCider – AKCider
BBCidre – BBCidre
F.H. Prager – Prager cider
Cidrerie Kliment – Cider Kliment
Ondřej Muška a Jiří Procházka – Provoco
Vladimír Marek – Carboycidre
Moštárna Újezd – Divoké jablko
JM Cider House – Redbrook Cider
Jurkowski – Tomaszewski – Cydry Sobieradzkie (PL)
Polabský mošt – Magnetic Apple
Jakub Kynčl – Českorájský cider
Cidérka Lobeč – BACHA!
Ondřej Zezulka – Johannes Cyder

Vstupenky na ochutnávku od 20h si můžete koupit ZDE. Protože akce bývá vyprodaná, na místě pravděpodobně vstupenky nebudou.

Chcete se přihlásit jako vystavovatelé? Ano, jde to. A vůbec nevadí, že toho máte třeba jenom demižon a nejste si tím jistí. Tahle akce totiž vyrostla na amatérech v době, kdy tu ještě žádní profíci nebyli, takže i současné amatéry si budeme hýčkat. Stačí, když vyplníte přihlášku vystavovatele a s sebou vezmete minimálně deset litrů svého cideru.

Děláte z jablek něco zajímavého, co sice není cider, ale myslíte si, že by to mohlo jablečnou veřejnost zajímat? Napište mi. A stejně tak pokud jste profesionálové a zapomněl jsem na vás v každoročním infomailu. Ozvu se vám s podrobnostmi.

Těším se na vás!

Jan 18 18

Tři pěkné omyly

by Ondra

Idealizmus je fajn věc. Umožňuje vám povznést se nad realitu, která vesměs odráží jen přání a zajetou praxi většiny. Idealisti jsou tu od toho, aby proměňovali svůj sen ve skutečnost, čímž boří hranice mýtů o nemožnosti, ba nesmyslnosti. Ono totiž není nemožného. Jsou jenom věci, který se nevyplatěj. Hranice idealizmu, která je individuální, je přesně hranicí toho, kdy si řeknete, že už vám to fakt nestojí za to. Protože by celá věc ztratila smysl. Protože byste byli sami proti obě. Protože byste znásobili zásah do toho, do čeho vlastně zasahovat nechcete, protože tím vaším ideálem není další konvenční produkce, ale něco, co vzniklo trochu jinak.
Tohle jsou tři moje omyly, se kterýma jsem vstupoval do oboru. Všechny maj řešení. Třeba do vinice můžete instalovat ke každý hlavě větrák a tím ji udržovat v suchu. Včelstva můžete nechat cíleně odrojit několikrát do roka, takže se očistěj samy. Na pole si můžete na týden pronajmout stádo prasat, který vám to celý zrejou. Každej tenhle problém má řešení. Víc hodin práce, víc péče, víc investic, lepší ochranu, víc fyzický námahy. Míň času na rodinu, na odpočinek, na objevování dalších slepých uliček. Všechno jde. To ale čeká na trochu jiný sekáče.DSCN0957 Omyl první: Zelenina bez mechanizace
Člověk by řekl, že odstěhovat se z města na venkov znamená jít z hluku do klidu. Je to relativní. Konstantní hladina hluku je totiž ve městě mnohem vyšší, takže se do ní drobný výstřelky schovaj a nevyčuhujou tolik. Venkov je naproti tomu místem šumících stromů a bublajících potůčků, kde je každá kravina slyšet mnohem průraznějc. Od jara do léta se vznášíme na obláčku sekačkových orgií. Ráno začnou svědomití místní důchodci, plynule navazujou jeden na druhýho tak, aby jejich štafetu ve čtyři přebrali ti, kdo vstávali na sedmou do družstva a už jsou doma, v šest nebo v sedm pak ti, co jezděj za prací do města a právě zaparkovali bavoráka do garáže. Když maj ve středu hotovo, vezmou do ruky křoviňáky a vyžínače a začnou dodělávat místa, kam se sekačkou nedostali. Skončej v pátek, ale na víkend jejich iniciativu ochotně přeberou lufťáci, jejichž děda tu kdysi postavil srub, ale dneska už je to málem vila, která kolem sebe přece musí mít golfáč.
Tohle byl asi výchozí bod, proč jsem se chtěl hluku mechanizace vyhnout. Je to bláhový a marný. Jasně, malej záhonek ještě zrejete, ale jakmile si koupíte dva zavařovací hrnce, sušičku, vakuovačku a velkej mrazák a najednou máte kam dávat všechny ty fazolky, rajčatový omáčky, řepy, nasušený bylinky a další dobroty, nemáte bez mechanizace šanci. Od půl hektaru nahoru.
IMG_3070

Omyl druhý: Včely přežijou samy
Ideální svět by byl prima věc. Když máte chuť na pomeranč, tak si ho dáte a je vám jasný, že k nám přijel úplně sám, je naprosto čistej a přitom přírodní, nejsou na něm žádný breberky a v krabici s nima se nevezl žádnej patogen, cizokrajnej brouk, had, larva, nemoc. Globalizace je jenom to, co vidíte. Ta fantastická dostupnost všeho z druhýho konce světa za směšný peníze. A pak je tam to skrytý. Mšička révokaz, importovaná breberka, která k nám dorazila před sto padesáti lety za Ameriky a na svým tažení Evropou zničila prakticky všechny vinice. Od tý doby štěpujeme všechny evropský odrůdy na americkou podnož. Peronospora a padlí (taky Amerika), kvůli kterejm běháme po vinohradu s postřikovačem a rozmetáme síru a měď. To jsou ty vedlejší účinky toho, že rostliny a zvířata cestujou po světě, jak si člověk umane.
Stejně tak kleštík včelí. Malá šestinohá breberka, která se na včelu přisaje a množí se v jejím plodu. Ten je původem z východní Asie, snad z Korejskýho poloostrova, kde parazitoval na jiný včele. Jenže tahle včela tvoří menší společenství, častěji se rojí a má pár dalších vlastností, díky nimž se kleštík nikdy nedostane do takový nadvlády, aby včely zlikvidoval. Ty naše včely se to taky naučej. Dejte jim pár tisíc let a půjde to. A do tý doby taky přežijou, to se ví. Každej rok se odrojej, někdy i dvakrát, starej nábytek a plod nechaj doma a snížej počet roztočů na minimum. Tím snížej i tlak a koncentraci virů, který kleštíci přenášej a na který vlastně nakonec včelstvo padá. Pokud ale chcete med, rojení se bráníte a včelám měníte velikost jejich prostoru, pak jste vstoupili do jejich (byť napadený) přirozenosti a včelstvo nemá šanci se bez vaší pomoci ubránit dýl než dva, možná tři roky. Pak už je jen na vás, jak šetrně si s tímhle problémem poradíte. Způsobů je řada, ale nějakej prostě použít musíte.
IMG_5254

Omyl třetí: Vinice na hlavu
To je krása, co? Ke každý hlavě kůl, k němu vyvázaná kytice z letošních letorostů. Hustej spon, protože kámo, když máš hustej spon, tak si kořeny konkurujou a jdou víc do hloubky, víš? To je pak ten terroir. Což je všechno pravda. Na Mosele třeba, na svahu nad řekou, kde se kromě břidlice sotva něco drží, leda snad pár trsů vytrvalý traviny. Někde, kde hodně fouká a kde ranní slunce rychle vysuší všechno, co noční deštík svlažil. Prostě ideální vinice.
Jakmile si pořídíte něco míň ideálního, máte problém. Třeba tam roste tráva. Trávu musíte posekat, aby nebylo pod keřema vlhko a nešířily se houbový choroby. Aby vám hrozny neshnily. K trávě se nedostanete jinak než ručně. Ručně znamená srpem a na kolenou, protože jste díky terroiru vysadili spon metr na metr a v srpnu se tam prostě jinak než po kolenou dostat nedá. Co na tom, že když si na záda vezmete postřikovač, tak poničíte víc hroznů, než kolik jich nakonec sklidíte. Máte vinici na hlavu a každej vám ji závidí. Co na tom, že na superdrahý akátový kůly nemáte zrovna teď prachy, tak tam ob rok natloukáte lískový, kvůli čemuž půlku zimy pižláte místní křaky. Co na tom, že když zrovna není větrno, tak ten balík letorostů, co jste svázali do kytice, ani omylem nemá šanci vyschnout, protože se do něj díky hustotě sponu a bujnosti réví nemá vítr ani slunce dostat.

 

Ze všeho vycházím poučen. Vinici už mám dneska na drátěnce; včely přemetám, vyřezávám plod a na jaře mi přivezou kultivátor. Protože jak říkal Albert: Idiot je ten, kdo opakuje tu samou věc, ale čeká jiný výsledky. Co tím chci říct? Abyste si dali bacha. Bacha na ty, kdo ve stejným idealizmu píšou knížky (články, blogy), který se dobře prodávaj proto, že na papíře nic plejt ani stříkat nemusíte, včely potřebujou hlavně vaše kosmický vibrace a víno z vinohradu ze zahrady spolehlivě poráží slavný francouzský drinky. Bacha na lidi jako já. Myslej to dobře, protože jsou to fanatici, ale dokud to nezačnete dělat sami, pochopíte to jenom stěží.

Máte taky svoje omyly? Podělte se!

Dec 5 17

Hlavně začni!

by Ondra

Víš, já bych strašně rád něco podobnýho dělal taky, ale ve městě tohle nejde. Stesky a fňukání. A zároveň tak trochu uspokojení, že je na co se vymlouvat. Že bych jako v parku zasadil celer? Nebo krávu přivázal k zábradlí u nás před činžákem? Na střeše pásl bych kozy a slepice měl ve výtahu? Počkej, neblbni.

DSC03904

Proč máš pocit, že když bydlíš ve městě, můžeš tak maximálně zajít jednou do týdne na náplavku a zemědělce podpořit nákupem plnýho proutěnýho košíku jejich výpěstků? Není to tak. Nejenže toho můžeš sám spousta vypěstovat (a vychovat), ale celá řada aktivit, který souvisej s potravinama, se týká hlavně jejich zpracování a konzervace. Řada zemědělců jede v létě a na podzim naplno, takže zvládaj maximálně sklízet a chtěj se toho samozřejmě co nejrychlejc zbavit. Ty máš naproti tomu času dost, takže si uděláš vejlet na Roudnicko, Mělnicko nebo Kolínsko a od části tý jejich úrody jim helfneš.

DSC04421

Budeš žasnout nad tím, jak směšně je všechno levný. Jablka, který v krámě nejdou pod pětadvacet, se v dobrým roce prodávaj od pěstitele kolem dvou korun za kilo, v horším (jako letos) jsou za pět. Stačí si říct o moštový padaný, protože je stejně sděláš na sušení během pár týdnů. Zelí stojí pár korun a koupit si takovejch dvacet hlávek tě spolehlivě zaměstná na celej upršenej víkend. Začátkem léta všude jedou samosběry jahod, domácí marmošky jsou geniální věc.

DSC04361

Pokud má sedlák i přidruženou živočišnou a chová třeba pár prasat, domluvte se s kámošema a půl pašíka si kupte. Řezník vám ho porazí a rozbourá, dostanete ho na kusy ve dvou bednách a cena bude okolo padesáti korun za kilo. Celá parta může v sobotu dělat škvarky, porcovat bůčky a mlejt klobásky. Večer to hodíte ke kámošovi na chatu, kterej má udírnu a v pondělí budete slintat a kroutit hlavou nad tím, že vás to nenapadlo dřív. Všichni budete mít zásoby famózního masa na zimu a když to někomu ukážete, budou okamžitě chtít taky, takže to za zimu otočíte ještě dvakrát. Podobnou akci můžete udělat i po dohodě s myslivcem (divočák, srnka, daněk), jen tam se moc nedá naplánovat ten čas.

DSC04373

Na farmách s krávama bejvá často mlékomat, v něm nepasterovaný mlíko, ze kterýho se daj dělat sýry, jogurty, kefíry. Nepotřebuješ místnost na zrání – mozzarela, korbáčiky nebo balkán (a spousta dalších sýrů) nezraje a jejich příprava je směšně jednoduchá. Není nic lepšího, než posnídat vlastní jogurt s domácí jahodovkou. No a upečeš si k tomu vlastní chleba, to dá rozum.

DSC04419
Krouhat zelí můžeš ve vaně, nakládat okurky v umyvadle. Včely můžeš mít na střeše nebo třeba za místní trafačkou. Můžeš se domluvit s radnicí na komunitní zahrádce v místech, který čekaj na developera nebo jinou aktivitu. Na balkoně se dá pěstovat všechno od fazolí po petržel, rajčata jsou samozřejmost, stejně jako saláty, polníčky a bylinky do kuchyně. Ve sklepě můžeš pěstovat houby, stačí na to malej regál a pár slisovanejch balíků pylin (nebo lógru). Pokud nemáš balkon, prdni si za okno pár truhlíků a místo muškátů si do nich vraž česnek, budeš naprosto unešenej tím, co jsi dokázal a návštěvy budou valit bulvy. V rohu ti může nonstop jet sušička s křížalama (jednu várku máš za 24 hodin usušenou a asi za hodinu nakrájíš další). Existuje i něco jako windowfarm (stejnojmenná firma to přepálila a krachla, ale to tě trápit nemusí).

DSC04422

Podstatný je, že tohle všechno hravě zvládneš. Stačí se do toho pustit. Stačí začít. Teoretická průprava je zadarmo, protože na všechno najdeš videonávod plus tisíc dalších tipů, co nezkurvit. Praktická část něco málo stojí, ale investuješ hlavně svůj čas. Ovšem investice je to vděčná, protože ten čas strávíš s kamarádama nad něčím, co vás všechny bude bavit a při čem se ještě něco naučíte. A to už vůbec nemluvím o přidaný hodnotě zásob pro případy blackoutu nebo o tom, že jste právě vyřešili všechny dárky k Vánocům.

DSC04424

Proč o tom píšu? Protože se najednou kolem mě vyrojilo mraky lidí, který ten krok už udělali. Vystudovali strojárnu, ale ve čtyřiceti začali péct v pekárně. Odbíhaj od archeologie k vínu, od bankovnictví k česneku, od dirigování ke kořalce. Přestali prodávat náhradní díly a začali pěstovat bylinky pro špičkový restaurace. Sekli s praxí optiků a začali sušit šunky. Strašně se báli. A teď jsou šťastný a furt kroutěj hlavou, že to neudělali dřív. I tebe to láká. A všechno si to můžeš vyzkoušet nanečisto. Hlavně to zkus. Hlavně začni. Všechno ostatní už je jako překážka na cestě, která se dá přelézt nebo obejít. Hlavně začni.

Oct 24 17

Co je to terroir?

by Ondra

Nevstávám brzo. Když se dostanu do vinohradu, je kolem půl jedenáctý. I před vinobraním to zpravidla znamená, že slunce už vysušilo hrozny, mokro tak zůstává jenom v trávě někde za keřem, kam se paprsky ještě nedobabraly. Než něco udělám, většinou se projdu po stráni a koukám, co se kde děje. Chci vidět náznaky chorob, hmyz, co a jak kvete. Seberu odpadky, co tam nafoukal vítr.IMG_4889

Nevím, co je to terroir. Nevím, jestli bych naslepo poznal víno z Prahy od vína ze Slanýho, Roudnice, Mělníka nebo Žernosek. Asi ne. Spíš ne. A jestli jo, orientoval bych se podle odrůdy a stylu vinaře, podle kyseliny a těla. Chtělo by to i znát ročník, protože patnáctka a čtrnáctka jsou možná větší rozdíl než Toskánsko a Klamovka. Ten styl vinaře, to je zvláštní věc. I když nechceš, tak se to tam obtiskne. jeden nosí na krku zlatej řetěz, další sežmoulanej světr. A takový budou i jejich vína.

IMG_7989

Moje vína jsou zvláštní. Nectím odrůdy, míchám zpravidla všechno dohromady. Bílý i modrý hrozny. Barva mě nezajímá vůbec. A chci, aby se ukázala celá vinice, ne odrůdy. Taková mantra to je. Ve skutečnosti to celý vychází z toho, jak mi kdysi učarovala jedna láhev od Marcela Deisse. A taky z touhy po originalitě, kterou ani nemusím nijak předstírat, protože se za posledních pětatřicet let stala celkem neodmyslitelnou součástí mý osobnosti. Bez popela na hlavě. Tak to prostě je.

IMG_5485

Nevím, co je to terroir. Když jste v jedenáct ve vinici, vidíte, kde se ještě drží voda. To je blbě. Kde to vyschne, to je dobře. Kam fouká, to je dobře. Kde se drží mráz, to je blbě. Kde je moc úrodná půda, to je blbě. Keř je bujnej, má strašně listí a to stíní, hrozny vlhnou a hnijou. Terroir je, když to nehnije. Asi. Když máte možnost vypěstovat zdravý hrozny, tak z nich máte šanci udělat dobrý víno.

IMG_3179

Letos jsem sbíral na šestkrát. Z prvních dvou průchodů bude jeden sud. Prvně dozrávající odrůdy. Muškát, milerka, nějaký ty rezistenty a trocha portugalu. Z dalších dvou průchodů bude taky jeden sud. Tramín, regent, zbytek millerky. Když to dokvasilo, zvědavě jsem to ochutnal, jestli tam ta Modřanská jako bude. Ale už jste někdy pili něco divokýho, načervenalýho, šťavnatě nasládlýho s jemnou muškátovou linkou? Ne, kamaráde. Takhle nechutná Modřanská, takhle chutná Winepunk. A je třeba si to přiznat.

IMG_5869

Nevím, co je to terroir. Když si vyberete debilní odrůdy, který vám nikdy pořádně nedozrajou, tak budete mít leda tak hovno a ne terroir. Když to včas nepostříkáte nebo neposekáte trávu, hrozny vám shnijou a budete mít hovna dvě. Když budete honit cukry a milerku necháte přezrát do výběru z cibéb, budete mít ty hovna možná i tři. A zatraceně ulepený.

IMG_3340

Nechci tlačit na pilu. Říká se tomu nízkointervenční vinaření. Hrozny pošlapu na vinici, dovezu domů rmut. Když je to dobrý, nechám ho ležet. Když je to horší, jde to do lisu. Tím moje práce prakticky končí. Nic do vína nepřidávám. Sířím většinou jednou, zhruba po roce. Někdy ani to ne. To je celý moje vinaření. Špetka vědomostí, minimum zkušeností, zázemí nula. Zvládne to kdokoliv, kdo má na pět obecnejch. Bez prdele.

IMG_3376

Nevím, co je to terroir. Možná je to jenom další pohádka o víně pro lidi, který v něm chtěj vidět něco víc, než co v něm skutečně je. Možná ne. Možná to funguje v Burgundsku, kde všichni jedou dvě odrůdy a parcely se po staletí sledujou a hodnotěj. Nebo je to možná tak, že terroir je možnost vypěstovat špičkový hrozny. Špičkový hrozny umožňujou kvalitní extrakci a tím plnohodnotný víno. Takže terroir je místo, kde málo mrzne, pěkně tam svítí, dobře je to odvodněný, málo úrodný, dobře fouká, dobře to vysychá.

IMG_5489

Anebo je to možná ještě jinak. Terroir jste vy, protože tam musíte vybrat takový odrůdy, aby vám dozrály. Terroir jste vy, protože se rozhodujete, kdy to seberete. Terroir jste vy, protože je buď dáte do sudu, nebo do nerezu. Terroir jste vy, protože se rozhodujete, kdy co vylisujete, kdy stočíte, kdy zasíříte, kdy nalahvujete, za kolik a komu prodáte. Třeba. Možná.

Oct 5 17

Vinobraní

by Ondra

Jedeme na návštěvu, je neděle před polednem. Jde to pomalu. Karlštejnem se dá projet jenom krokem a co chvíli to nejede vůbec. Je tu vinobraní. Co je to vinobraní? To jsou zřejmě ty motající se postavy, mraky burčáku a skákací hrad pro děcka.

DSCN0991

O den dřív jsme se s pár lidma sešli v Modřanech. Nůžky, kyblíky, bedny a hoboky. Pevný boty a šup do řádku šmikat hrozny. Tohle je pinot, tohle tramín, tady riesling. Bacha na tyhle kuličky, to je octová plíseň. Tohle je cibéba, tohle botrytida. Sebrali jsme za odpoledne přes tři metráky a to jsme si ještě stačili dát v trávě sváču a oběd, vína, kávy i čaje popít, kus opery si zazpívat.

IMG_3591

Já vím, že se prostý lid potřebuje bavit. Jen nevím, jestli je tohle ten nejlepší způsob, jak přiblížit víno naší pivní kultuře. Říkáme vinobraní, ale ve skutečnosti se nacamráme částečně zkvašeným z Moldávie a děcka zatím dováděj na gumový nafukovačce. Co kdyby těm lidem fakt ukázali vinici, dali jim kbelík a nůžky? Vždyť by jim to víno pak přece chutnalo úplně jinak.DSCN0992

Někteří z těch, co mi pomáhali sbírat, byli možná ve vinohradu úplně poprvé. Tohle je kmínek, tohle letorost, tady to na jaře zmrzlo. A když to zmrzne, kámo, úroda není žádná, ale starat se musíš tak jako tak. Jinak se nedodělá dříví a hlava půjde do háje. Bacha, tady podrůstá podnož. Tohle je barvířka, schválně si vymáčkni tu bobuli na to bílý triko. Takhle se poznává život okolo vína, ne? To je přece opravdický vinobraní.

IMG_5493

Letos poprvé za svoji vinařskou kariéru nabudu nakupovat hrozny. Mám jich dost. Dost na to, abych naplnil čtyři stopadesátkový sudy. V těch je zatím Ničibocu 2015, Pynot Pyčo z Kněží hory v Loděnici 2015, Sylván z Karlštejna 2016 a Nejsme tu sami 2016. To musí ven a k lidem. Lahvovat se bude přímo ze sudu na sklepní podlaze. A víte co? Když budete chtít, můžete se toho zúčastnit. Ne, nepotřebuju pomoct. Ale vy byste to měli vidět a zkusit si to. Protože vám pak víno bude úplně jinak chutnat.