Skip to content
May 9 17

Půst

by Ondra

První týden. Dneska to začalo. Jsem nasranej. Nic mi nechutná. Zapomněl jsem naskladnit Birrely a voda k večeři je útok na chuťový buňky. Ale vlastně je to jedno. Večeře taky stojí za prd a děti tláskající nějakou pečeni mi pijou krev. Mám to suchý špagety s parmezánem, tak si do toho dám aspoň nějaký oříšky. Hlad. Ale hlavně: po jídle nepřichází uspokojení. Deprese. A zároveň úžas nad tím, jakou důležitou roli hraje maso a alkohol v mým životě. Pokud je to takhle, pak má půst smysl. Už jenom kvůli tomu ulpívání. S tím se má bojovat. Prej.IMG_5133

Druhý týden. Birrely máme. Je to hnusný a vždycky se mi vybaví noční D1 s dodávkou ožralů, co jedou z koncertu. Mám auto na kraji Prahy, abych nad ránem dojel domů, takže stejně nemůžu chlastat. Zabitej večer. Doma si musím dát dudlíka, abych vůbec usnul. Nositelem chuti je tuk. Vraž tam kostku másla a tucet vajec. Je to tam. Je mi těžko, ale syto. Dobrý. Ořechy taky fungujou. A česnek a cibule. Chuť. Potřebuju víc chuti. Někde tu byla. Aha. Chilli. A pomazánky. Kyselý zelí, to je dobrý. Brokolice, fazole. Spát s otevřeným oknem hlavně.

IMG_5082

Třetí týden. Při dolejvání vína mě ve sklepě do nosu praštěj klobásky. Ty česnekový, co jsme dělali před Vánocema. Budou v nejlepším. A v lednici na mě vypadl Loosenův ryzlink, ďábel číhá. Když láhev ukládám zpátky, mazlím se s etiketama. Prsty mi kloužou z Burgundska přes Juru do Alsaska a obloukem přes Rýn až do Mělníka. Olíznout si teď rty by bylo kurva klišé. Odolávám. Ty vegetariánský paštiky. To je k smíchu, co? Divná hmota z nějakýho polystyrénu a fazolí, toho koření v tom, co má zamaskovat nedostatek chuti. Už chápu, proč jsou vegetaráni často tak militantní. Tady nejde o ideologii, ale o normální nasranost na celej svět. Čaj. Mám tu ty dobroty od Martina. Piju to na litry. A pak sladkosti, kterejch si normálně nevšímám. Sladký mi vlastně vůbec nic neříká, ale teď šmejdim po šuplíkách a hledám rozinky a v krámě jsem tam šoupnul pytlík žížaláků. Co naděláš. Tělo je svině.

IMG_5087

Čtvrtý týden. Birrel je hnusnej, ale je lepší z plechu než z láhve. Kdo ví, čím to mejou. Budvar je příšernej. Lobkowicz přesycenej, Platan upečenej. Viděl jsem, jak se destiluje pivo. Ta břečka, co tam po vypálení zbyde, to je tohle pivo. Vychlazený a nasycený bublinkama. Makrela, zítra chobotnice. Dneska do Sapy doplnit zásoby bylin a sojovky. To jejich čerstvý tofu, co mu za pár tejdnů zavřou garážovou výrobnu, protože všude lezou myši. Zajímavá konzistence – vlastně konzistence, to je další rozměr chuti, na kterej se nedbá. Trochu chilli a česneku. Základ dashi bujónu. Hrát si s vůněma. Kdybych bydlel někde u moře… Denně na trhu, čerstvý ryby, mořský plody, čerstvá zelenina, tak bych možná po masu ani nevzdechl. I když… bůček je bůček. Nejvíc mi vlastně chybí šunka na chleba k snídani. Tak snídám chleba s medem. Furt se cejtim tak jako ulepeně.

IMG_5114

Pátý týden. U babičky jsem si stoupnul na váhu. Vlastně nevím, co jsem čekal, protože pásek jsem si musel utáhnout, aby mi kalhoty nepadaly, ale na druhou stranu… Je to ale nerovnováhou. Něco se musí vyrovnat a postupně se to vyrovnává. Nacházíš si svoje jídla, svoje uspokojení, tělo si zvyká, lačnost žaludku klesá, lačnost mysli se upíná mimo jídlo. Kam? Koukám teď víc po holkách?

IMG_5089

Šestý týden. Masochismus. Nebo očista duše. Vážně zvažuju vegetariánství a sjíždím jejich stránky. Emotivně vyčerpávající. Záplava estrogenu a možná začnu používat krém na ruce. Krásně voní. Stavil se na oběd Óňa se ženou a s dětma. Vegetariáni. Co jíte? Ptá se jich manželka. Všechno. Všechno kromě masa. Bůček, ty vole! Bůček ničím nenahradíš. Loni jsem překládal film o umělým mase. Ne o tom ze sójy. O skutečný tkáni, kterou už uměj pěstovat v petriho miskách.

IMG_5096

Následující dva měsíce: Člověk by řekl, že jak skončí půst, tak do sebe naleje láhev toho Loosena a oslaví to. Ale ono ne. První den jsem si srknul vína a zase to vyplivl. Nakonec tu ta láhev byla rozpitá tejden. Další dny to není lepší. Ještě na začátku května piju maximálně sklenku k večeři. Nechutná mi to. Respektive chutná, ale jenom tak sklenička. Počkat, takhle přece nemůžu psát o víně, musím se vrátit do formy! Vzpomínám na Nicolase Jolyho. O tom se říká, že prakticky nepije. Třeba to je ta cesta. Střídmost sama z tebe udělá střídmého z nedonucení.

IMG_5086

A vůbec, o tom je ten proces, ne? O neulpívání. O uvědomění si vlastního těla. Vlastních potřeb, tužeb. Abychom je mohli odvrhnout, zbavit se jich a sami nad sebou tak zvítězit. A pak… Pak si je zase pomaličku pouštět k tělu.

Apr 26 17

Bordel

by Ondra

Baví mě mít uklizeno, i když to tak u nás nevypadá. Nejsem schopen pořádek udržet. Poloha věcí je průsečíkem záměru a skutečné moci na ploše času a v kvadrátu fantazie. Nápad přichází za nápadem a návrat k předchozím činnostem se odkládá, nové činnosti jsou opouštěny pro ty ještě aktuálnější a teprve na prahu vyčerpání a totální ztráty niti jsou postupně obnovovány a dokončovány. Odstup často pomáhá spatřit dílo jako geniální a opuštěné v pravý čas, netřeba dalších úprav.

DSC03232
Jako když zafouká vítr. Když zafouká moc, strom se položí a vytrhne s sebou bal i s mechem, šutrama a kapradím. Padne do větví, větev se zlomí a zabodne, zlomí desetiletý semenáč. Jeho koruna vadne, nafouká do ní listí, doupě ježků na tuhle zimu. Pod vytrženým kořenem udělá se louže s čolkem, rozryjou to prasata, daj tak klíčit habroví s bříze, v jejich korunách udělá si straka hnízdo.

DSC03358

Příroda neuklízí. Má ráda bordel. Nápad za nápadem ji brání vracet se k úklidu, radši má čas a mravence, ti to uklidí nejlíp. Zpětně ohlídne se a vidí, že to bylo geniální a úklidu netřeba. Její bordel má smysl. Dává život. Je sám životem.

DSCN0855

Zahrada? Kámo, neuklizená zahrada, to je ráj života. Pavouci si maj kam zalézt, samotářky si najdou úkryt, motýli se líhnou a ptáci do trní před kočkama zalezou. Nesekej furt! Nech to trochu. Neuklízej furt. Bordel dává život. Je sám životem.

Mar 30 17

O nové vinici

by Ondra

Pálí slunce. Je sice březen, ale už pálí a pohled k domovu mi vyhrožuje zánětem spojivek, marně se snažím si vzpomenout, která knížka začíná první větou o tom, že jako malý kluk jsem měl tak dobré oči, že jsem se mohl dívat přímo do slunce. Sundal jsem si postupně svetr, boty i ponožky. Nakonec i triko. Spustil bych si i lacl k pasu, ale v náprsní kapsičce mám drátky, který potřebuju furt. Furt tam šmátrám. Snad se mi ten lacl moc nevyrýsuje.
IMG_4801

Modřany, Modřany, nejsme tu sami. Hip hop se mnou pohupuje. Hip hup. Orionka možná jede, ale ještě víc tak doprava dole pode mnou. V dohledu mám dvě vlakový tratě, tramvaj, autobusy, auta, lodě a koně. Když je otevřená runway 31, přistávaj mi nad hlavou letadla; krátce po poledni i třistaosmdesátka, na tu koukám rád. V létě jsou vidět balóny nad hřebenem Brd. Chybí tu snad už jenom lanovka a vznášedlo.

IMG_4803

Mám novou vinici. Je vlastně stará, což znamená kořeny hodně hluboko v zemi, kapénkovou závlahu netřeba. Zakládal ji pan Janatka, duše místních viničních zahrádkářů. Jeho zweigelt, to bylo víno! Aspoň tak říkaj pamětníci. Kromě něj je tu nějaká milerka, něco muškátu a nějaký stoláky, prej zkoušel všechno možný. Po jeho smrti se o vinici začaly starat jeho paní a dcera. Víno snad dávaly vypálit nebo co. Řezaly tak, aby tam toho nebylo moc. Nejde se na ně zlobit, obě jsou hrozně fajn. Člověče, to není vinohrad, to je stádo ježků! Kdosi se o mě otřel a měl pravdu. Nejde se na ně zlobit, obě jsou hrozně fajn.

IMG_4804

Máme tři problémy, Houstone. Zaprvé ty ježky. Je to hromada starýho dřeva, který postupně trouchniví a vykotlává se, práchní, trubkovatí, násoskuje a hyne. Do těch trubiček zatejká voda, voda znamená vlhko, vlhko znamená houbový choroby a plísně, semeniště neřádu a plejádu výtrusů. Zadruhý drátky. Vytane mi na mysli ta želva s hlavou v plastikovým držátku na sixpack Bushe, všechno je zaškrcený a zarostlý do masa, živiny se s námahou prodíraj nahoru, je jich míň a míň a hlava skomírá, hyne. Zatřetí tyčky na rajčata. Takový ty zatočený do spirály, co se po nich liána pne. Jenže když se pne a mohutní u toho, je z toho tragédie tuhýho dřeva v tuhým hliníku, tady pomůže jenom pilka, kamaráde.

IMG_4805

Podívej, nemůžeš pořád všechno přepočítávat na peníze. Ten čas, co nestrávíš s ohnutejma zádama u počítače, ten se ti v důchodu vrátí v dobrým. Ten čas na čerstvým vzduchu, to zahánění hladu spásáním divokýho šnitliku, když si zapomeneš sváču. Ta fyzická práce, to nadšení z rekonstrukce. Jak se někdo vrtá v motorkách nebo v něčem od oleje a benzínu, tak já se pinožím tu. Viva la vida.

IMG_4806

Mám novou vinici. Teď, když je pořezaná a hromady réví se vršej u cesty, vynikne její učesanost, její spořádaná ordnungovost a přitom už i jemná narašenost. Do dalších let půjdeš se mnou a budeš dávat radost lidem, který tě budou znát jenom ze skleněnejch láhví. Bez puchejřů, bez poezie lodní dopravy, bez toho šnitliku, co je ho tu všude mraky.

Feb 23 17

Montérky

by Ondra

Koupil jsem si vás před dvěma lety a byly jste vůbec vůbec moje první. Tou dobou jsem ještě nevěděl, jak tohle poprvé poznamená můj život. Těch kapes třeba! Na telefon, na metr, na šroubovák a kleště. Pravda, znamenalo to doplňkové výdaje. Musel jsem si koupit metr, šroubovák a kleště, aby to nevypadalo, že nevím, na co ty kapsy jsou.

IMG_2407

Jste ztělesněním každodenní elegance a všestrannosti. Vaše švy jsou vzorem pevnosti a nezdolnosti, houštím prodírati se můžeš, trny nevida; zůstáváte intaktní, inertní vůči písku a suti. Jste pohodlný a dost široký, takže v zimě se pod vás vejdou podvlíkačky. I ty teplý. Na kolenou, kde je to důležitý, máte trojitou vrstvu.

IMG_1260

S vámi se svět stává přátelštějším, vřelejším. Jak s vámi rozkvétají vztahy s prodavačkami, obsluhou benzínek, ba strážci zákona! Jak mile se k vám chovají v hobbymarketu! Nikdy jsem nebyl v obleku v bance, ale takhle nějak si to představuju. A úřednice! Pomůžou vám s vyplněním čehokoliv, dokonce vám někdy půjčí i propisku.

IMG_2402

Samostatná kapitola jsou ženy. Najednou jako by ve vás cítily samčí sílu, ohlídnou se, očičko přimhouřej, do vlasů si hrábnou; primární erotičnost míchá se v jemnou emulzi s touhou pečovatelskou, i čiší z nich touha uvařit vám něco k jídlu a pak se vděčně koukat, jak to do vás padá. Na ulici? Ta tam je genderová korektnost, mlaskání a pískání opět stalo se normou. Se ví, že s váma si mlasknu a písknu. Hlavně když sedím za volantem tranďáku s valníkem a za sebou mám dvě tuny jablek. A ten pičus v superbu se může posrat, když mu to tam střihnu na kruháči v Liťáku. Sem dlouhej, vole! Čum, neasi! To je ti hřejivej pocit jak z nitra jadernýho reaktoru, co zaplavuje tělo hrdostí na tvrdej chleba proletáře.

IMG_1249

Dělají-li šaty člověka, pak jste důkazem toho, jakých lidí by svět ještě více snesl. Tolik jsem toužil okusit svět vně vlastní sociální bubliny, ani jsem nevěděl, jak snadný to je. Až s váma dostihuje mě empatie, shovívavost k volebním preferencím, najednou chápu pana prezidenta a cítím s jeho dolními deseti milióny.

IMG_2410

Dělají-li šaty člověka, znamená to, že ho utváří nejen mravně a eticky, ale i gastronomicky. Když si vás oblíknu, ty tam jsou jemné chutě a delikátní vůně. Jak se blíží k polednímu, žaludek lační po čtvrtce kila vlašáku se čtyřmi tukovými, ideálně zazděnej argusem v plechu. Ranní cígo u blafající dodávky je ta největší hovězina, ale kdo nikdy neměl v pajšlu jak v polepšovně, ví hovno o tom, jak je po pár kilácích krásný, že už vám konečně není na blití.

IMG_5834

Pak vás donesu domů, je večer a na stole je polívka, kus brzdy se špekem k tomu a dva dudlíci, obratně vás stáhnu a hodím přes pelest i s peněženkou, telefonem, šroubovákem, metrem a kleštěma. Stanu se na chvíli přemýšlivým a citlivým společníkem, kterému ani fyzická únava nebrání listovat v antické knihovně a který se těší, až se ráno zase svět strašně zjednoduší, všechny problémy světa budou mít řešení v tý večerce na rohu budou mít teplou sekanou v housce.

 

Feb 13 17

Než začne jaro

by Ondra

Zimou jsem se trápil. Ty její temna a mlhy mi vadily víc než jen mráz a sníh. Nejhorší je nedostatek světla. I kůže mi furt praská, ale ono není moc vidět, co špína a co zaschlá krev. Tuhle fintu používám často. Když chceš vědět, co ten člověk doopravdy dělá, koukni se mu na ruce. Vážně tahá v mokru hadice a čerpá kvas z barelu do kotle? Opravdu je to on, kdo vyvazuje vinici a drásá si dlaně o ostružní? Vážně pálí réví a dělaj se mu puchejře od těch mízu prskajících lián?IMG_4702

Tohle je to nejkrásnější období. Ne jaro, když všechno kvete. Ne podzim, kdy se nám hromaděj plody snažení. Předjaří. Konec zimy, kdy slezl sníh a všechno se nadechuje k obrovskýmu výronu energie. To těšení, to dlouhý zadržování, to oddalování a protahování. Tantrická masáž, kde je vlastně jedno, jestli na konci vystříkneš nebo ne, protože to zásadní se odehrává předtím.

IMG_4715

Než začne jaro, je to třeba dát všechno do pořádku. Stlouct rámky na další sezonu, ořezat vinohrady a stromy, připravit všechno na dobu, kdy nebudeš vědět, kam dřív skočit. Ale ta mlha, to šero. To vlezlo a lezavo. To sychravo a ponuro. Chybí mi disciplína. Nemám vůli, postrádám nadšení, nedostává se mi entuziasmu. Letargie, kdy se ti nechce ani vstát z postele, natož něco říkat, nedej bože dělat.

IMG_4716

Víš, co je nejhorší? Ty kecy. Jak všichni kecaj. Že maj rezistentní matky, že to svoje víno nemusej vůbec sířit, že jim vyrostl květák a nesežrali ho slimáci. Tvůj život se může stát sérií slepejch uliček, do kterejch vstupuješ díky vlastní důvěřivosti. Díky tomu, že tě jako malýho kluka naučili, že lhát se nemá. Takže ti nakonec zbejvá jenom stát se nerudným morousem, co sotva utrousí slovo a všichni kolem si o něm myslej, že je jenom protivnej a naštvanej, ale není, jenom už má plný zuby slov a dalších slov a slov formulovanejch do článků a rozhovorů a knížek a medailonů a monografií a kritickejch vydání a sebranejch spisů a nekrologů a epitafů.

IMG_4719

Celou zimu se v tom brodíš, taháš to za sebou jak smrad. Myslíš na šedivou trávu, na zebání, na choulení, na smrt. Dáváš na cizí rady, vstupuješ do toho s nadšením a znechucenej zase opouštíš nějaký spolky, cesty, vyznání a necháváš za sebou další špatnou zkušenost, upínáš se na vlastní nitro, kde po těch letech ale nacházíš jenom prázdnotu a Krapovu poslední pásku. A pak si tak trochu výskneš, protože ta prázdnota je vlastně to, co v životě hledáš, jenom sis to prozření představoval jinak, jenže život je utrpení a utrpení lze překonat, tuhle cestu už přece znáš.

IMG_4721

To všechno je zima. A právě to její končení, ten nádech před tím jarem, to chvění a tetelení, ta kumulace energie, to hromadění a příprava, ten prolog k samotnýmu pučení, to ti dodává energii přežít. Jak asi na konci roku budou vypadat moje ruce? Poznám, co je špína a co zaschlá krev? Budu si při boji s ostružiním brát rukavice? Potká mě rutina, disciplína nebo nějakej řád? Čeká na mě vůle nebo snažení?IMG_4727

Možná. Ale letos asi ještě ne. Další rok třeba.

Jan 16 17

7. přehlídka českých ciderů

by Ondra

Cider žije. Žije tak moc, že většina lidí už se neptá coooo?, když o se o něm zmíním. Stal se součástí naší picí kultury a možná se už dneska tváříme, jako by na náš stůl patřil odjakživa. Není to tak. Stačí, když se podíváte na reportáž z naší první ochutnávky před sedmi lety. Bylo nás tam asi deset – polovina z toho cider ochutnala na dovče a ta druhá o něm jenom slyšela.IMG_3304

Ve čtvrtek 9. března 2017 v MeetFactory budete mít možnost ochutnat asi všechno, co se u nás z jablek vyrobí. Akce je každoročně vyprodaná. Abychom se vyhnuli frontám na místě, můžete si vstupenky pořídit v předprodeji. Na místě už pravděpodobně nebudou k dispozici. KUPTE SI VSTUPENKU.IMG_3302

Ochutnávka je rozdělená na část profesionální a část amatérskou. Loni bylo k ochutnání víc než 80 vzorků od 18 profesionálních a 25 amatérských výrobců. Většina nadšenců navíc na přehlídku bere i produkty ve vývoji nebo destilační kolonou prohnané vzorky z let minulých. Profíci (pro tenhle účel) jsou firmy nebo jednotlivci s produkcí nad 1000 litrů ročně. Ostatní jsou amatéři. To můžete být i vy.IMG_3303

I vy? Jasně! Každoročně za mnou na přehlídce chodí domácí kvasiči: Hele, já jsem se teda styděl vzít to naše, ale takhle dobrý to mám taky. Nebo možná aj lepší. Tak já dovalím příště s vlastním vzorkem, hej? No jasně! Amatéři, nenechte se odradit tím, že se to jmenuje přehlídka, ochutnávka, výstava, degustace. Nemusíte mít doktorát z mikrobiologie, ani hektolitry pokusů za sebou. Pokud si nejste jisti, napište mi.

Zatím přihlášení (budou přibývat postupně):

Profíci:
Tátův sad
LANDCRAFT
BBCidre
Českorájský cider
Cidrerie Kliment
F.H.Prager
A.K. Vizovice
Cidre 99
Moštárna Újezd – Divoké jablko
Magnetic
Johannes Cyder
Rossbach

Amatéři:
Dan a Káťa – Řemeslný žižkovský biocider ze středočeských jablek
Jan Schlindenbuch – Outcider
Kuba Svěrek – Foot Made Cider
Tomáš Ritzka – První prajzské jablko
Tomáš Ritzka – První prajzská hruška
Antonín Bernard – Dubský jablko
Antonín Bernard – Pommeau
Tvrz Sudkův důl
Petr Ptáček – Inženýr
Petr Vacek – Piparkakuja cidre
Petra a Milan – Pomme d’Or – Zlaté jablko
Marek Lžičař – Sajdr OdKamene
Tomáš Málek – Starking 2015
Tomáš Málek – Směska 2012
Tomáš Blaha – Suicider 2015
Michal Bitomský a Lubomír Satora – Virgin Apple
Robert Ondráček a Markéta Dadáková – Kovářský cider
Matěj Houdek – Lán CIDRE
Vladimír Marek – Carboy cidre
Vojtěch Čížek – Garage Cider
Helena a John Baker – Eiriona Mair Jones
Pavel Jugas – Cider
Michal Schlindenbuch – Ciderbuch

Vašek Smolík – Orleánský jablečný ocet

Jan 5 17

O cenách a hodnotách

by Ondra

Dávám občas na degustacích k lepšímu vtip od nás z domácnosti, kdy se ptám manželky, jestli mám otevřít k večeři nějaký víno. Jasně, odpovídá. Ale ne to naše, to je moc drahý. img_0021

Kdy je vlastně víno drahý? Když stojí hodně peněz? Nebo když stojí víc, než by podle vás stát mělo? Nebo když jeho cena neodpovídá množství práce, kterou do něj tvůrce vložil?img_5845

Pohled první: Cenu vína tvoří dva faktory – záměr vinaře a poptávka zákazníka. Poptávka je zásadní, protože opravdu dobrý víno může dát jenom konkrétní a jasně vymezená vinice. A ta bude vždycky omezená. Dá se teda říct, že v extrému se vinař vždycky snaží svoje víno prodat ze nejvyšší možnou cenu během doby, po kterou víno zůstává k pití. Záměr vinaře může jít proti tomu, pokud tím nejdůležitějším pro tvůrce nejsou peníze (vinař je blbej, sluníčkář, altruista, neumí počítat nebo je to liška podšitá a sleduje tím něco víc). Víno tak může nabízet za cenu vyšší s tím, že si ho koupí míň lidí, ale peněz mu přiteče stejně. Může teda dělat míň vína (a mít míň práce) nebo upravovat cenu proto, aby se jeho víno dostalo jinýmu typu lidí.img_0155

Pohled druhý: Cenu vína tvoří objem práce, kterou jsme do něj vložili, hmotné a časové náklady, odpisy materiálu a zisk tvůrce. V tomhle modelu si stanovím cenu za hodinu vlastní práce a standard kvality, který nechci opustit. To znamená, že když budu na dovolený a vinice bude potřebovat postříkat, tak se prostě vydám těch 400 km zpátky a postříkám to. Na konci roku sečtu cenu sudů, demižonů, hadiček, zlomenejch koštýřů, dopravy, montérek, postřikovačů atd. a přičtu k tomu svoji práci za předem stanovenou cenu. To jsou moje náklady celkem. Protože jsem ale sám, tak peníze za práci platím sám sobě. Ženě tak můžu s radostí odpovědět, že moje víno by bylo mnohem dražší, kdyby na něm musel vydělat ještě ten kapitalista, co by mě vykořisťoval. Tomu se říká nadhodnota.img_0060

Klíčovou otázkou teda je, zda se cena vždycky rovná hodnotě. Nerovná. Na rozdíl od ceny totiž hodnota není absolutní veličinou, ale je daná kulturně. Necháváme se vláčet trendama a vlnama, máme svoje vzory a modly. Různý vinařský oblasti zažívaly v průběhu věků svoje vrcholy a pády, ceny jejich vín stoupaly a klesaly podle módy, kterou tvořili jejich pijáci a první masmédium světa – šuškanda. Dobová estetika diktovala, jak má víno vypadat a chutnat, ale doba je věc ošidná a taková Mona Lisa by se dneska na soutěžích missek asi moc nechytla, byť kdysi byla zřejmě vrcholem leposti.img_5933

Přál bych si (i vám) do dalšího roku klidnou hlavu a neroztěkanou duši. Chtěl bych k věcem i lidem přistupovat bez předsudků, s vlastní zkušeností a pokud možno bez nánosů kampaní těch, který živí prodej a ne samotná tvorba. Moc rád objevuju ty skrytý perly, který žijou bez marketingu a dělaj to, co je baví. A za peníze, který jim stačej.

img_5924

Přál bych si, aby moje víno ochutnali ti, kdo se mu programově vyhýbaj, protože jim nesedí jeho tvůrce. A přál bych si taky ochutnat vína, jejichž tvůrcům se programově vyhýbám. Doufám, že najdu skrytý perly. A když ne, tak svou duši aspoň očistím od předsudků, nánosů doby a balastu marketingu, módních vln a trendů. Nebudu si vytvářet pevné koncepce pití a nepití. Odšpuntuju se. Otevřu si pátou čakru, zruším peníze a budu očekávat příchod Vesmírných lidí. Nebo nevím.

 

Nov 14 16

Družstevníci

by Ondra

Byli jste někdy na sezení alkáčů? Je to docela vtipný a poučný a pokud jste někdy přemýšleli o tom, jestli nemáte trochu problém, určitě to zkuste. Na svou útěchu tam zjistíte jednu zásadní věc. Nikdo nejede ve víně. Naprostá většina se modlí k láhvi vodky, sem tam někdo dává těch dvacet piv denně, ale i to je spíš výjimka. Vodka je neutrál. Čistá věc, a znak toho, že potřebujete víc její voltáž než její chuť.dscn0898

Víno je kulturní nápoj. Znamená to, že ho pijeme ne primárně kvůli intoxikaci alkoholem, ale hlavně proto, abychom si ho vychutnali. Užívačka roste s tím, jak se mu věnujeme, kolik o něm víme, jak se pídíme za jeho nuancema. Srovnáváme, začínáme se dělit do škatulek. Hledáme příběh, napojujeme se na vinaře, nimráme se v tom, reptáme, obdivujeme, zasníváme se, opájíme se. Pijeme ale gentlemansky a gentlewomansky. Od pátý dál a hlavně tak, aby nám ještě šlo chodit.dscn0915To je teda základka. A pak jsou tu nadstavby. Víno si chceme vychutnat s kámošema a v prostředí, který nás bude bavit. Asi před osmi lety jsem začal psát o víně, protože mě štvalo, jak se tu s ním pracuje. Ty hemzy kolem toho, ta okázalá odtažitost, to debilní pozlátko, pouťová cetkovost a nadutá tupost, zpupnost a povýšenost, to všechno se mi zdálo jako hlavní překážka toho, proč víno nezajímá víc mladejch lidí a proč to prostředí tam hapruje. V záplavě košilový upjatosti a škrobený ubrusovosti se o mládí nevědělo, protože to se stáhlo do bytů a mejdanovalo si po svým.dscn0895Až letos to Družstvo prolomilo a začalo dělat mejdany i pro ty, co se do těch bytů nevešli. Normální lidi prostě. Lidi, co by rád pili skvělý víno, ale prostředí kolem něj jim přijde příliš formální na to, aby si ho byli schopný vychutnat. Co jim přijde hloupý se na něco zeptat, aby se neztrapnili. Lidi, který nebaví sedět v zahulený hospodě a lemtat hnusnou frankovku z pitomýho skla, když na pět gambáčů, dvě kmínky a zelenou prostě zrovna dneska nemaj chuť. Lidi, který jsou rádi, že se můžou na něco zeptat třeba somíka z michelinský hospody, ale kterej jim sám od sebe nic necpe.dscn0921

Bylo by to vynikající téma na nějakou sociologickou studii. O publiku, který bylo až do teď prakticky neviditelný. Kde se všichni ti lidi najednou vzali? Kam chodili předtím? Jean Baptiste Say kdysi razil teorii, že nabídka může stimulovat poptávku. Jeho příklad se sice týkal toho, že pokud vyrobíme víc, můžeme i víc spotřebovat, ale ono je to prakticky to samý. Keynesovci by s tím samozřejmě nesouhlasili, ale tady je to vidět celkem dobře: spotřebitel by spotřebovával celkem rád, ale díky sekundárním překážkám si to odpustí a vstupuje do stavu latence. Čeká na nabídku, přičemž o tom sám často ani neví. Právě rozdíl mezi vědomou a nevědomou poptávkou je to slovíčkaření, ke kterýmu dospějou hádky o tom, která teorie má pravdu. Jestli je dřív slepice, nebo vejce.dscn0889

Dlouho jsem toužil po podobný deformalizaci prostředí, ale mojí zbraní byl maximálně jazyk. Skutečná práce s vínem ale musí jít za blogy, za články a domácí párty. Go public. Tak, aby si to mohl užít kdokoliv, kdo to chce třeba jenom naťuknout. (Ťuk, ťuk. Kdo tam? Víno, vole.) Sám jsem netušil, že tenhle typ mejdanu v duchu poptávám. Dokud mi ho někdo nenabídnul.

Máte v sobě nějakou latentní poptávku? Přemýšlíte o tom, co a jak byste chtěli, i když to třeba zrovna nikdo nenabízí?

 

Oct 31 16

Vína roku 16

by Ondra

Jak mi přijdou všichni vyndaný z tý patnáctky, tak mě ten ročník nijak extra nebavil. Bylo teplo, to jo. Dobrej indikátor toho, jaký víno bude, je rychlost procesů, který se v něm dějou. Když víno rychle kvasí, rychle se čistí, rychle je k pití, bude taky většinou na rychlou spotřebu a dlouhověkost od něj nečekejte. To byla patnáctka. Všechno hrr. Ty vína jsou prakticky hotový do roka. Jsou trochu jednodušší a přímočařejší, ale i to je rozhodně lepší než shnilý nebo nezralý hrozny. Šestnáctka je v tomhle o něco lepší. Vína budou aromatičtější, protože během roku byly větší výkyvy teplot, hlavně ke konci dozrávání. V tomhle je ten náš severní okraj zajímavej: když se sbírá, je často už venku zima, takže pokud kvasíte jen někde pod střechou, bude to kvasit při nižší teplotě, pomalejc a dýl, což taky prohlubuje aromatiku.

dscn1033

Ničibocu

Hrozny od Jary Osičky z Bílovic se sbíraly 24. září. Bral jsem letos čtyři metráky, zhruba půl na půl šeďáku a tramínu (je v tom ale i něco bílý). Chardonnay letos nebylo. Hrozny si poležely chvíli na slupkách, barvu ale obě odrůdy pouštěj prakticky hned, takže kvůli ní to není. Pro nedostatek nádob jsem lisoval část po čtyřech dnech, část po týdnu a část po asi osmnácti dnech. Všechno včetně třapin. Kdysi jsem koupil v Čejkovicích pětistovkovou kameninu, že v ní budu doma dělat cider. Protože neumím s metrem, nedošlo mi, že mi neprojde dveřma, tak stála pět let smutně na dvorku. I viděl jí tam Andrej z vinařství Živé víno a zatoužil po ní. Slovo dalo slovo a vyměnili jsme ji za akátovou třístovku, jednou použitou. Moc pěknej kus nábytku, jen vína bylo málo, takže tam padlo ještě 50 litrů z předchozího ročníku.dscn1081

Pynot Pyčo

Pinot ze Slaného (trať Ovčáry) se sbíral až 18. října. Ve srovnání s Modřanama je to celkem síla, ale pan Matoušek ví, co je pro jeho hrozny nejlepší. Mělo to 23,5°, což je možná trochu moc, ale hrozny byly úplně krásný a zdravý (s podivem, když od půlky září prakticky nonstop chčije). Z rmutu je cítit krásná ovocitost, kořenitost a portská navinulost. Po vylisování půjde do jednou použitýho dubu, ze kterýho napřed musím vyexpedovat starší ročník téhož.dscn1173

Nejsme tu sami

Modřanská vinice v Praze. Na jaře tu lehce mrzlo, což měl zajímavej efekt. Vertika (způsob vedení keře na stojato) to spálilo prakticky komplet, normálního vedení (na drátěnce) se to prakticky nedotklo. Vysvětluju si to tak, že pro tekoucí mráz je snazší drátěnku přelézt, zatímco vertiko obteče ze stran a tím ho sežehne. Teplota musela klesnout jen hodně lehce pod nulu, takže to mělo tenhle efekt. Výsledkem bylo, že na vertikách toho bylo proklatě málo, ale hrozny zato byly ohromě koncentrovaný. Letos jsem se staral o dvě parcely, kde roste celkem pestrá směska. Millerka, pinot, riesling, něco regentu, tramín (tenhle klon má hodně oxidativní charakter, takže šel do medoviny), bílá burgunda… Tohle je vyloženě paráda, protože když je to vaše, můžete si to sbírat jak chcete. Nečekáte na rozhodnutí vinohradníka, že už to je. Pinot na Modřanský měl na 23° už počátkem září, ale to je zjevně extrém související s prudkostí svahu, záhřevností půdy a nízkým zatížením po jarním mrazíku. Každopádně nebylo na co čekat. Ostatní hrozny jsem sbíral do přelomu září a října, dva řádky rieslingu tam ještě visej a to máme prosím zítra listopad. Všechno jsem to dělal společně modelem halfRED, což je pro tuhle směsku ideální. Zatím je to v nerezu a čeká to, až se uvolní nějakej sud, kam by si to vlezlo.dscn1092

Sylván

Lokální hrozny jsou pecka, byť jde jenom o integrovanou produkci (to ale ve Slaným taky). 2014 jsem dostal asi 80kg tramínu a měl jsem z něho hroznou radost. Škemral jsem proto u pana vedoucího, jestli by se tam letos zase něco nenašlo. Nějakej sylván snad, prej. Čekal jsem zase nějakou šarži tak na demižonek, ale vrhnul na mě tři metráky, jestli prej to stačí. Stačí to na sud – jednou použitou dubovou sto padesátku, ve který bylo Nejsme tu sami 2015 (komplet bílý). Sbíralo se ve středu 13. října a na slupkách si to poleželo týden. Nebude to oranžový víno, to vlastně moc ze sylvánu ani nejde, on je fakt zelenej. Jde spíš o to, že tenhle hrozen je jak rosol a pokud to nenecháte trochu nakvášet, nic moc z toho nevylisujete. Při absenci pomletí (nemám) a na ručním lisu (mám) to platí dvojnásob. Barva bude myslím pěkně zlatá, sud tomu ještě trochu přidá. Pro sylván mám slabost. Je to celkem zapomenutá a opomíjená odrůda, která k nám krásně jde. Jinde má tendenci ztrácet kyseliny, to ale myslím na Karlštejně nehrozí. Moc se na to těším.dscn1082

Jenufa

Hroznů ze zahrádky nad Berounkou bylo letos na malej akátovej soudek. Tady je fajn, že jsem krátce předtím nalahvoval patnáctku (byla v demižonu) a vím, jak voní a chutná. Letošní ročník totiž voní a chutná stejně. To dělá ten hibernal v kůlklajmitu. Je takovej dravej a hravej. Stejnou radost (pravděpodobně) z něj měly ptícy, který spolehlivě určujou čas zralosti. Na jaře musím tuhle srandu malinko dosadit, protože jsem vykosil pár křaků zlatýho deště, takže hurá na nějaký další robinzonády.img_3639

Celkově mi šestnáctka přišla jako pěknej rok. Tepla bylo dost, slunce taky, jenom v Čechách poměrně dost pršelo (na Moravě mnohem míň). Kdyby zjara nemrzlo, mohlo být o sud vína víc, ale to už je ten náš model. S láskou držíme, s vírou doufáme, s chutí chlastáme.

Oct 20 16

Jídlo. Včely. Kořalka.

by Ondra

Jídlo je sociální lubrikant. Francouzi takový to tláskání bagety v chůzi za jídlo nepovažujou. Jídlo znamená společenskou událost, při který se sejdou přátelé, při který se pije víno, při který se rozmlouvá. Vychutnává. Zasednout k společné tabuli je odedávna výrazem míru a přátelství. Stejně jako úsměv je to symbolika, který rozuměj lidi na celým světě. Dělíme se o kus žvance, takže kámoši.fff_plakat-a2_kachna_72dpi

Mockrát jsem psal o tom, že lidi ztratili kontakt se zemědělstvím. To je ten obor, kde jídlo vzniká, víme? Vzdálilo se nám zemědělství, takže se nám vzdálilo i jídlo. Vrátit se k němu znamená zajímat se o jeho původ. Ochutnávat, učit se, diskutovat, ptát se. Mít možnost se ptát. Mít možnost se ptát těch, co o tom něco vědí. Proto jsme vám připravili takovýhle setkání, který je syntézou toho, co třeba mě ohromě zajímá. Pojďme se tam potkat.fff_plakat-a2_pankac_72dpiJasně, stánky před knihovnou budou. Burgery, tandoor, chleba se škvarkama, plieskavice, itálie, Veltlin, Thir. Ale to je už dneska skoro všude. Co není všude je to ostatní. Debaty, na kterých se sejdou lidi z univerzit a lidi z praxe. Malej příklad? V sobotu v 11 dopoledne si pustíme pár kratších filmů o opylovačích. Včely, čmeláci, samotářky… Následovat bude diskuze o všem, co se týká jídla na našich talířích, který by bez nich nebylo. Sejde se tam expert na chemickou komunikaci hmyzu, chovatelka čmeláků, včelařka i režisér. A já to budu moderovat.fff_plakat-a2_prase_72dpi

Nebo ta kořalka. Zajímá nás její zrání. Vývoj v sudech nebo v nerezu, umělý staření technologickou cestou. Druhy sudů a vliv na chuť. Mladá whisky, stará whisky. Podívat se na film o Christophu Kellerovi ze Stählemühle je jedna věc. Mít možnost si o zrání destilátů popovídat třeba s whisky sommeliérem Zdeňkem Kortišem nebo s Irenou Kolouchovou, která destiláty vyučuje na VŠCHT, to se nedá každej den.fff_plakat-a2_slepice_72dpi

Poslední příklad: maso. Co to znamená dobrý maso? Jak se život zvířete podepisuje na kvalitě vašeho steaku? Má vůbec dneska ještě smysl, aby existovali řezníci, když se to všechno jede na pásu? Jakej rozdíl je mezi stařením masa ve vakuu a zráním na sucho? Sám nevím. Proto se budu ptát. Odpovídat mi bude Michaela Day z The Real Meat Society nebo třeba šéfkuchař britský ambasády Vojta Kalášek, kterej si doma suší pršuty. A vezme je i s sebou, aby bylo jasný, že to není žádná šlejška.

Ještě jednou, aby to bylo jasný. Přijďte. Tuhle sobotu a neděli v Dejvicích v NTK. Zadarmo. Ptejte se. Uvidíme se tam. FoodFilmFest.