Skip to content
Jul 31 14

Krátce o počasí

by Ondra

Sklidil jsem osmdesát česneků a asi deset cuket. Ještě budou nějaký rajčátka, malý jak trnky a zřejmě se povede i kukuřice z malovaných hor. Možná pár brambor. Ambice byly letos větší, ale cvičí s náma zákon přírody. Mírnou zimu vystřídalo divný jaro a nechutně se přemnožili slimáci. Po dešti je jich asi 300 kousků na čtvereční metr. Jako bez prdele.

DSC02056a

Sežrali všechny sazenice, včetně těch v sadbovačích na terase, položených na plastových sudech metr a půl nad zemí. Pak znova ty náhradní. Pak všechno už přesazený do země. Pak plody toho mála, co přežilo. Květy okurek, plody okurek, nezbylo nic. Květy cuket, plody cuket. Všechny dýně. Pustili se do sazenic révy a dokonce i do brambor. To jsem ještě nikdy neviděl.

DSC02066a

Pak bylo podivný jaro. Vlastně dost zima. Včely něco nanosily z kvetoucích stromů, ale když to mělo začít naplno, přišlo sucho. Za sucha nic nemeduje, protože nektar je vlastně pojistný ventil květiny při proudění její mízy. Horka bez vláhy nepřipouští ani vznik medovice; mšice, červci ani mery se nepřemnoží, nemají co sát. Protože je to sucho, protože ta míza stromů taky neproudí tolik.

DSC02060a

Není med a nebyl ani loni. Pár kilo pro rodinu. Ale zase budou jablka, to loni nebylo. V sadu je násada obří, to by mohlo vyjít. Z jablek bude mošt a kořalka, něco cideru taky. Nejsou višně, nebude višňovka. Ale po dvou letech zase budou trnky. Moře trnek. Pokud pamatujete tu famózní trnkovici, tak tu já letos udělám zas, jestli ta úroda kuliček nezláme tim křakům větve.

DSC02063a

Bude víno, hlavně protože hrozny jsou vždycky z let o rok nebo dva zpátky. V karlštejnským sklepě krásně zraje Ničibocu 13, mazlí se s ním už skoro rok dub z Valašska od páně Fryzelky. Nastoupil tam novej ředitel, tak jsem mu dal ochutnat. “Helejte,” povídá mi: “neměl bych to říkat nahlas, ale to je to nejlepší víno v tomhle sklepě.” Trošku jsem se začervenal. Ale jenom trošku, protože jsem to ve skrytu duše věděl i bez něj.

DSC02047a

Nalahvoval jsem halfRED 13 z Bočků. Krásný víno (zase samochvála, vím, ale tady vinař za nic nemůže, to všechno ty hrozny). Takový bych chtěl jednou dělat z vlastních hroznů. Hrozně chlastací to je. Zátky jsem zalil domácím voskem. Nádherná žluť. Dobrá zpráva je, že i halfRED 14 bude taky z Bočků. A blbá zpráva, že ho bude stejně maličko.

DSC02049a

Není rok jako žádnej další, kámo. Nic se neopakuje. Už chápu moudrost stařečků, sedících s dlouhou fajfkou na zápraží – je to neuvěřitelně zábavný, dívat se, jak se všechno furt mění. Můžeš se buď připravit na vynechávku nebo vsadit všechno na jednu kartu. Nejlepší je to rozjet na hodně frontách, aby každej rok bylo aspoň něco. Tak nějak bych to chtěl dělat. Žasnout nad rukou stvořitele.

Co jste letos zaseli a sklidili?

 

 

Jul 7 14

Chcípáci

by Ondra

Mám to rok co rok podobně. Moje celoroční práce (ta za peníze) vyvrcholí v prvním týdnu měsíce července. Festivalová sezóna. Aspoň týden jsem mimo domov pracovně a pak si rád konečně beru dovolenou a jedu pryč. Bohužel je to právě období sucha. Aspoň mi to tak poslední roky připadá. Znamená to, že když bych zrovna nejradši byl pryč, je třeba zalejvat.
IMG_4646

O problému Číra jsem psal mockrát. Je tam jenom na píď půdy a pak jde šutroskála. Znamená to, že réva se musí hodně moc snažit, aby si během prvních let vyvinula dostatečný kořenový systém. Pokud se jí to nepovede, hlava odchází do révového nebe. Nepovede se jí to hlavně pokud je v létě extrémní sucho nebo v zimě holomráz. Obojí přichází s železnou pravidelností. Co s tím?IMG_4695

Tahat do vinohradu vodu je příšerná otročina. Taková, že se člověk s každým barelem na ramenou noří do hlubin filozofie a morálky a snaží se obhájit vlastní počínání sám před sebou. Voda nevyjde na všechny hlavy, jen na některý. Loni jsem se soustřeďoval na ty, který vykazovaly známky umírání. Zachraňoval jsem je prostě. Letos jsem se asi změnil. Posiluju jenom ty dobrý a chcípáky nechávám chcípnout.

IMG_4702

Nevím proč, ale zdá se mi to jako zásadní posun v přemýšlení. Jako nějaká geneze. Jasně, lítost a soucit velí člověku postarat se především o ty potřebné. Ale to platí pro lidi. Pro naše děti. Pro naše lásky, bližní. Sami jsme dávno překročili rubikon uvědomění a vyčlenili jsme se z Přírody. Zachraňujeme Přírodou odsouzené k nepřežití. To ale platí pro lidi. Když to začnete aplikovat v terénu, narazíte. Vydržovat a zachraňovat chcípáky tady znamená chcát proti větru. Prostě tak.

IMG_4715

Se včelama je to stejně. Když máte dvě včelstva, je vám jich prostě líto, protože vlastně ani nevíte, že máte mrzáky. Furt něco zachraňujete. O chovu matek si můžete nechat jenom zdát. Když jich ale máte třicet, je najednou jasný, kde něco nehraje. Ty slabochy pospojujete a vyměníte jim matky. Přepřáhnete a prásknete do saní, ať to prostě jede. Z těch nejsilnějších množíte. Množíte to nejlepší, protože právě to by v přírodě přežilo. Jenom tomu pomáháte, ale tím správným směrem. Diverzita? Ta se tam promítne skrz trubce přece. Ale ani tak nemnožte jenom z jedný linie, to je blbost.

IMG_4752

Asi jsem moc holubičí povaha, ale vlastně mě tohle zjištění děsí. Děsí mě ta potřeba věrnosti názoru. Fakt, že člověk jako součást přírody by měl její zákony respektovat bez ohledu na to, o jaký druh se jedná. Teda i o člověka. Nevím si tu rady, protože hubit slabochy a posilovat silňochy doporučovali (u lidí) vždycky jenom fašistí nebo nejaký jiný istí. Ale realisticky. Tak by se to asi dělat mělo. Jenom my lidi se cítíme jako něco víc tak pro nás to neplatí. Hm.

IMG_4794

Nevím. Buď si lžeme do kapsy nebo jsme fakt páni a paní tvorstva. Ale spíš to první myslím. I když to zní drasticky.

Kdo je teda pánem tvorstva? Lev?

Jun 22 14

Komoní šumění

by Ondra

Mám nový stanoviště. Je to nádherná louka na dohled od hradu krále Karla. Vůkol jsou lesy, sem tam lučmo neb polmo, ale hlavně klid a šumění. Místní sedlák (syn místního sedláka) mi říkal (že mu táta a děda říkali), že právě tady byla vždycky nejúrodnější půda v okolí. Kdo jsem já, abych se s ním přel? Oni mají krávy a v létě je ženou z místa na místo. Sem ke mně taky dojdou. Na tuhle mojí louku.

IMG_9857

Kvete tu komonice lékařská. Relativně pozdní zdroj nektaru i pylu. Skoro zázračná pícnina, která se ovšem u nás objevuje hodně sporadicky. Nechápu, co jí tu přimělo se vysemenit a na dvou hektarech předvést souvislou spartakiádní žluť. Že by farmář něco osel uprostřed CHKO? Ne, prý tu nic neosévali. Nemají komoně.

Fakt je ten, že jejich krávy budou mít letos nutričně hodnotnou krmi. Opylením komonice (stejně jako jetele nebo vojtěšky) dochází k razantnímu skoku v kaloričnosti pícnin, kteréžto pak obsahují sémě. A to se počítá. Moje včely maj med a pyl, farmář naducaný kravky. V Americe tomu říkají WIN-WIN. Jakože všichni vyhráli.

DSC02027a

V lese to šumí, ale jenom někde. Něco meduje, ale nevím co. Tady na Karlštejnsku jsou hlavně duby, buky, habry a javory. S největší pravděpodobností to bude brvnatka javorová, hojná producentka medovice na javoru mléči (květen až srpen). Druhá favoritka by byla puklice dubová, ale ta většinou v červnu končí a letos je všechno malinko dřív, takže tomu moc nevěřím.

DSC01985

Jedno je jasný. Je abnormální sucho a pokud se někde meduje, tak jenom v úžlabinách u vody. Slunná vyprahlá jižní stráň je tichá jak peřina. Život se stahuje k vodě. Král Karel věděl, že nemá cenu spoléhat na vodu z potoka a nechal tak vykopat hodně zvláštní studnu. Je to vlastně vodorovná štola, který přivádí vodu z místa o několik set metrů nad hradem. To aby je při obléhání nemohli připravit o zdroj. Legenda praví, že její kopáče nechal po dokončení král královsky pohostit a opít se medovinou. Pak jim zapálili doškovou střechu nad hlavou. Bylo to tam, co jsou dneska Mokropsy. Tak důležitá byla už tenkrát voda.

Jun 17 14

Příměšťákovy brambory

by Ondra

Nejsem zahradník a rejpat se v hlíně mě moc neba. Mnohem radši sbírám to, co už příroda vytvořila a roste to někde jen tak mimochodem. Na druhou stranu ale nemám rád, když se něco vyhazuje. V pondělí je to u nás velká síla. Během sezóny se do kontejnerů nevejdou odpadky, protože jsou plný pytlů s trávou a větvema. Budhizmus velí soucit a pochopení. Pro spoustu lidí je to vážně odpad a nevědí co s ní. Naštěstí to má elegantní řešení. Stačí trávu nervat do kontejnerů, ale udělat z ní záhon. Z naší zahrady (1700m2) to je osm metrů dlouhá a metr široká nudle ročně. Do ní naházíte brambory a o víc už se nestaráte. Trávu vršíte normálně na trávník. Není třeba dělat nic jinýho. Pokud si to chcete jo potunit, rozložte tam napřed lepenku.

IMG_9882

Čerstvá hromada z jednoho sekání.

Vtipný je, že trávu můžete použít i jako mulč – prostě ji začnete sypat na místo, kde roste něco, co vás moc nebaví. Nebo k plotu, kam se se sekačkou nedá vjet. Pod jejím nánosem všechno lehne a pokud něco náhodou prorazí (bodlák, vratič, pelyněk…) vezmete ho srpem a vysypete tam část další dávky. Udělat záhon trvá rok. Sázet se do něj dá až ten další, protože fermentující tráva vydává celkem dost tepla a brambory vám v klidu spálí.

IMG_9885

14 dní stará hromada pohltila všechno pod sebou, jenom na kraji něco málo vyráží.

Po sebrání úrody můžete záhon shrábnout a dát na kompost nebo na něj začít vršit další vrstvu a použít ho zase ta rok. Vyplatí se tak mít dva stejně velký záhony, který budete střídat. Samotná tráva naprosto stačí a brambory jsou vynikající. Není třeba přidávat hlínu, nemusíte zalejvat. Vlhkost se tam udržuje výborně sama a na jeden rok maj brambory živin dostatek. Po zrušení zaroste záhon bez problémů travou.

IMG_9880

Dvouletá nudle hodně slehne, ale to nevadí. Brambory jsou z ní parádní.

Parádní je, že brambory nejsou od hlíny. Stačí je otřít hadrem (skauti do nohavice) a můžete je rovnou házet do hrnce.

Jak pěstujete brambory? A co děláte s trávou?

Jun 15 14

Včelařské poklesky

by Ondra

Bylo jaro, kvetly meruňky a já měl roupy. Zdálo se mi, že nemám dost úlů. Sbíral jsem po baráku prkýnka a desky a řezal z toho různý japonce a další vylomeniny. Pak jsem v kůlně našel tuhle věc. Nějaká truhlice to byla, možná násypka, něco na obilí… Vzplanula ve mně touha udělat si mednou krávu. No, spíš medný tele to bylo.

Kenyan from WINEPUNK on Vimeo.

Sto let ležela tahle dřevěná krabice někde po kůlnách. Pěkně v suchu a v klidu, než si Ondráš řekl, že to k něčemu musí sloužit. Strašně zasvěceně jsem se pustil do práce na keňským úlu. Dodělal jsem ho ještě ten večer, co jsem začal. Nádhernej pocit. Dva měsíce na to volal Vašek Smolík, že má na včelnici roj, ale že je moc vysoko a on že po stromech neleze, navíc že tam má děti a nemůže je nechat běhat v kopřivách. Já ho tam ale přece nemůžu nechat. Bylo jasno. Roj půjde do necek.IMG_0443

Ležím v koruně hrušně na větvi, která má tak dva palce v průměru. Dumám nad svou snídaní (vejce se slaninou) a říkám si, jestli náhodou nemohla být lehčí. Deset metrů pode mnou jsou kopřivy a hromady klestí, na který bych se s radostí napíchnul. Metr od sebe mám roj o velikosti hlavy koně zlatohříváka. Řežu větev s rojem a spouštím ji na kurtě dolů. Pak další a další. Trvá to tři hodiny. Ale medný tele je narvaný včelama.

IMG_0456

Pak je pár dní sucho. Roj staví jako divej, hned na pěti loučkách zároveň. Nádhera. Pak prší. Vytrvale. Cink u necek povoluje a bedýnka se kroutí. Měsíc po osazení je prakticky na vyhození. Sto let ležela po kůlnách a najednou ji během pár dní zmastí vzdušná vlhkost. Blbý je, že v tomhle úlu by včely zimu nedaly. Je třeba ho komplet rozebrat a zničit, včely přemést jinam a pokusit se zachránit z plástů, co jenom půjde. Plásty s plodem nebo pylem se pomocí gumiček a provázků pokusit upevnit do rámků. Tady to chlapík dělá se včelstvem ze stromu (samotný řezání začíná kolem 4:40). Vypadalo to hodně podobně, jenom bez těch rukavic.

Přichází hrozná řezničina. Plásty se mi v horku bortí v rukou. Všude teče med. Pyl se vylamuje. Části plodu se mi daří pomocí gumiček dostat do rámků. Vyděšený včely se částečně schovávaj, částečně sebou nechávaj manipulovat vstříc Langstrothu. Jsou na mě hrozně hodný. Lezou po mě, olizujou ze mě sladinu a ovívaj mě křídlama. Při celý anabázi dostávám jenom dvě žihadla. Obě vlastní vinou, protože jsem včelky někde přimáčkl. Teď uvidíme, jestli se nám tam povedlo smést i matku. Pokud jo, bude třeba krmit a rozšiřovat, aby přežily zimu.

IMG_9872

Výsledky? Mám sklenici naprosto dokonalýho medu podle všech pravidel medvědů brtníků. Je to totiž med s pylem; hustá a nádherně štiplavá kaše, která voní a chutná jako kytky a stromy. Mám jedno strašně hodný včelstvo navíc, kterýho je mi vlastně až líto, protože jestli ho někdy navštíví medvěd, tak se mu včelky určitě ukloněj a vynesou mu zásoby před česno. Jsem o zkušenost bohatší – včelařit se dá v lecčem, ale napřed je dobrý to něco dát ven a zkusit, co s tím udělá počasí. To nejdůležitější se ale dozvíme až na jaře. Totiž jestli včelstvo tenhle brutální zásah přežije a bude z něj další výběrová medová úderka. Takže si zatím držím palce.

 

 

Jun 2 14

Rovnovážné stavy

by Ondra

Když jsem před šesti lety vysadil první vinohrádek, měl jsem hlavu plnou pouček o tom, jak se co dá a má dělat. Vzdušnost keře, optimální oslunění, výluhy z přesliček a další vychytávky mě měly zbavit chemie. V ideálním případě jsem nechtěl ošetřovat vůbec. Tvrdou chemii jsem ve vinohradu nikdy nepoužil, ale na druhý extrém taky nikdy nedošlo. Révu je třeba ošetřovat. Pinot noir bez člověka nepřežije.

8

Když jsem si pořídil první včely, měl jsem taky hlavu plnou ideálů. Intenzivně vyzařovaná láska, meditace a duchovní napojení přece musí včelstvu pomoct. Kromě toho budou zimovat na medu. Vylepšování imunity, ponechávání dostatku zásob. Taky jsem v ideálním případě nechtěl ošetřovat vůbec. Jenže to taky nejde. Třeba letos by na varoózu bez ošetření padlo minimálně 80% včelstev u nás. 

3

Phylloxera (stejně jako třeba padlí) má svůj původ v Severní Americe. Za jeho zavlečení do Evropy může člověk. Ukázat si prstem na konkrétního Jima by ale nemělo smysl, protože by k tomu dřív nebo později došlo stejně. U varoózy jsme na tom podobně. Její původ je na východě Asie, kde kleštíci parazitovali na Apis cerana. Za ty tisíce let se s ním místní včela naučila docela dobře fungovat a včelstva tam varroa vnímají asi jako rýmu. Naše včela ale na roztoče padá.

6

Včelař i vinař měl na počátku shodnou výchozí představu: Pokud se nám podaří dosáhnout rovnovážného stavu, nebudou léčiva potřeba, protože imunita rostlin/živočichů bude dostatečná na to, aby je ochránila sama. Problémem jsou ale právě ony rovnovážné stavy. Jejich dosažení se mi zatím jeví jako iluzorní. Proč? Hlavně proto, že naše zásahy do rovnováhy přírody dosáhly takových rozměrů, že ovlivňují fungování prakticky všech jejích součástí. Těžko můžete chtít po včelách, aby se během třiceti let naučily s kleštíkem koexistovat.

4

Včelař i vinař by měl ošetřovat. Ale pokud možno tak, aby kladl důraz na imunitu celku. Na podporu přírodního výběru a na posilování obranyschopnosti. Nepůjde to rychle, ale třeba už naši potomci naměří zvyšující se hodnoty fytoalexinů, které réva produkuje na svoji obranu. A mimochodem, resveratrol je taky fytoalexin, takže by víno teoreticky mohlo být ještě zdravější a ještě víc nás chránit před ischemickými chorobami. Před chorobami, které jsou po hříchu civilizačního původu a za jejichž rozmach vděčíme právě vlastním zásahům do přírody. U včelstev bude zásadní se soustředit na šlechtění na varroatoleranci a na posilování čistícího pudu. Klasická léčiva totiž stejně přestávají účinkovat, přestože se jejich koncentrace účinných látek od osmdesátých let zvýšily až 300x.

9

Přál bych si hospodařit za rovnovážného stavu, jenže ten se už zřejmě nikdy nevrátí. Gary Vaynerchuk jednou řekl, že na koních se po Páté Avenue už nikdy jezdit nebude. Je třeba se k tomu postavit racionálně. Léčit a ošetřovat, ale pokud možno tak, abychom léčili celek a napravovali nerovnováhu. Razantní eradikace čehokoliv vyvolá vždycky protikladnou reakci, která bude často ještě razantnější. Náš pohyb v rámci světa připomíná kyvadlo. Naše činnost ho neustále vychyluje a příroda ho vrací protikladnou silou. Opravdový problém může nastav ve chvíli, když kyvadlo rozhoupeme moc. Když udělá otočku kolem vlastní osy a monstrózním promachem nás parádně smete. Pak nám i ten kůň bodne.

May 15 14

Kondiciogram

by Ondra

Z fyziky si pamatuju, že kdyby neplatil nějakej ze zákonů termodynamiky, pamatovali bychom si budoucnost a minulost by mizela v propadlišti dějin. Vznikla o tom celá řada sci-fi románů a povídek, jeden by se v tom ztratil. Celej ten paradox cestování v čase, kauzalita, porušení kontinua.IMG_9636

Robert Silverberg v tom byl dobrej. Měl jednu planetu, kde ta termodynamická šipka mířila obráceně: věci se tam neopotřebovávaly, ale praktikovaly. Používáním se stávaly dokonalejšími k účelu svého používání.

DSC01999a

Kalendář mi přijde jako první vlna tohohle přístupu. Nevíme co se stane, ale víme kdy. Dny jsou nalajnovaný a když byste do toho chtěli sáhnout, dopadne to podle mě i dneska jako v roce 1582, kdy se přecházelo z juliánskýho na gregoriánskej kalendář. Lid vyrazil do ulic a žádal navrácení oněch deseti dnů. Někdo jim je ukradl prostě.

DSC01827a

Další level je předpověď počasí. Víme, že bude čtvrtek. A víme taky, že bude nejspíš oblačno a ze severozápadu povane vítr o rychlosti 5m/s. Nepřipadá vám to fascinující? Mně jo.

DSC01952a

Pak je tu Maria Thun a její Výsevní dny. Beru si je do vany. Sedím v horký vodě a plánuju si s propiskou, co kdy udělám. Příští čtvrtek nalahvuju halfRED, to je květovej den. V pondělí půjdu do včel, to působí teplo. Do zítřka chci mít vysazeno, protože je po úplňku a v pátek v devět večer období výsadby končí.

DSC01997a

Vzpomněl jsem si u toho na Jáchyma, jak to házel do stroje. Pointa toho filmu je jednoduchá: Je jedno co a kdy děláš, ale dělej to s přesvědčením, že dneska je na to ten správnej den. Možná ty Výsevní dny jsou na tom podobně, jako kondiciogramy. V úterý zasadím strom, v sobotu postavím kůlnu. Síla mysli a důvěra ve vlastní počínání nám dává vnitřní sílu, která se projeví ve všech našich činech. Chtěl bych všechno dělat co nejlíp. V ten správnej čas.

Apr 30 14

Jak mi neuletěly včely

by Ondra

Rád si pro sebe přirovnávám rojení ke spontánní fermentaci. Proměna moštu ve víno se děje v přírodě naprosto samovolně. Stejně tak dochází k množení včelstev rojením. Vinař se snaží nedat apikulátním kvasinkám prostor. Síří se už hrozny na cestě z vinohradu, pak rmut, pak mošt. Pak se zakváší ušlechtilou kulturou. Včelař se rojení brání. Rozšiřuje prostor, ničí matečníky, vyměňuje matky, šlechtí na nerojivost. Je to fakt hodně podobný.

IMG_9664

Roj je parta včel, která se sebere a vyletí z baráku, když má pocit, že jim to tam malý. Většinou tak půlka populace nebo víc. O kraňce se říká, že se rojí už při obsazenosti dvou třetin prostoru úlu. Včelař jim musí včas úl zvětšit nebo včely odčerpat. Přidat nástavek nebo udělat oddělek. Ale někdy to nepomáhá. Tyhle včely měly tři warré nástavky už v zimě. Obsedaly jeden a půl. Těšil jsem se, až brzy zjara dostavěj dvojku a vrhnou se na trojku. Do trojky je vidět okýnkem. Ale tam stavět nezačaly. Místo toho se vyrojily.

IMG_9674

Když se včelstvo rojí, znamená to několik věcí. Že maj málo místa jsme si řekli. Dál že je masivní snůška. Pak taky že je pěkně. Prostě čas hojnosti, všeho je dost. Z jedný kolonie se můžou stát dvě. Já měl ten den takový tušení. Dělal u nás něco instalatér a stoupnul si autem do dvora, že jsem nemohl během jeho práce vyjet. Nechtělo se mi to řešit, mávnul jsem nad tím rukou, že to počká. Odjel asi ve dvě, vyrazil jsem hned. Kámo, v tomhle úlu včera visely včely až do třetího nástavku a já si říkal, že je prima, že už se tam staví. Dneska byl na česně provoz poloviční a v úle včel půlka. Že by byly všechny za snůškou? Skládám v přístřešku věci a najednou průzkumice. Přiletěla, zmerčila střechu nad hlavou. Měří prostor, obhlíží. To je fakt zvláštní bzukot. Je to pátračka, která hledá domov pro nový pokolení. Takže je to jasný, je tu někde roj.

IMG_9668

Roj vyšle zhruba 100-300 pátraček na obhlídku, kde by se dalo bydlet. Tyhle holky prošmejděj každou skulinu a dutinu v okolí tří kilometrů a podaj o tom zprávu doma. Pak probíhá hlasování, vybere se nejlepší model a letí se. Pátrání a rozhodování trvá většinou několik dní, ale někdy jenom pár hodin. Ulítlej roj nemáte šanci chytit. Jednou jsem viděl letět cizí roj v přírodě. Vypadá to jak UFO. Vlnící se doutník pět metrů nad terénem. Kobylky. Frčel si to směrem k hradu.

IMG_9667

Než vám ale odletí, usadí se v jednom chumlu na nějakej strom nebo keř kus od původního úlu. Pokud zrovna nevidíte samo rojení, nemusíte ho ani najít. Takže část první je v terénu. Matka naštěstí není velká letkyně. Zpravidla uletí několik metrů a někam sebou plácne. Brouzdáte trnkama a hložím. Derete si oděv o ostružiní. Prodíráte se svídou a krušinou, zákrsky hrušní a dřínů. Až ho objevíte.

IMG_9676

Hlavní je matka. Za matkou půjdou ostatní včely kamkoliv. Je třeba ji dostat. Nejlíp do úlu. S větví, kusem ratolesti, s otepí myrty či snítkou klidně. Zavřít. Nechat ostatní včely zjistit, že tam matka je. A že je zavřená. Nalepěj se vám holky na úl a začnou větrat a rozšiřovat mateční feromon. Tady! Tady je máma! Tady to je! Nevíme, jak se tam leze, ale je to tady. Všichni sem! 

IMG_9670

Za hodinku jim otevřete. Spořádaně napochodujou dovnitř za matkou. Padne tma, zavřete a přenesete na včelnici. Včely udělaj chumáč. Řeknou si, že jako dobrý, že teda budou bydlet tady. Kromě toho je stejnak zavřeno, takže to je prostě hotovka. Pomalu je opouští rojová nálada. Začínaj byldet. 1+1 warré s nízkým podmetem, zasíťovaným dnem a velkou zahrádkou. Možnost dostavby. Bydlení v zeleni se tomu říká. Klid, pohoda, dlouhý procházky. Žádný dojíždění, žádná hypotéka. Dobrej bejvák prostě. A hodně sladkostí.

Apr 20 14

Tohle je bohatství

by Ondra

Můj děda vždycky říkával, že umře v zimě. Chodil od ničeho k ničemu a vyhlížel její konec. Od jara do podzimu byli s babičkou na zahrádce. Nikdy jsem nepochopil, kolik toho dokázali vypěstovat na pár metrech. Mívali i stovku sklenic nakladaček. Vidíš, říkávala mi babička ve sklepě: Tohle je bohatství, Ondráši. To opájení se zásobama jsem po ní asi zdědil. Miluju naštosovaný sklenice, láhve, archivy. A ještě víc mě těší proces jejich vzniku. Už jsem o tom psal, ale teď zjara na to myslím denně. Chodím po lese a připadám si jako feudál. Mít včely znamená sledovat krajinu a zároveň si nesmírně užívat fakt, že její bohatství můžete využívat, čerpat z něj a opájet se jím. 

IMG_9655

Viděl jsem přicházet jaro. Úplně první, ještě před sněženkou i dřínem, vykvetl jaterník podléška. Ty nejprvnější se letos objevily v půlce února. Na bukovým listím pokrytých svazích krasu působily jako zjevení. Jako zenová říkanka. Všímat si jich přestáváte až ve chvíli, kdy jich jsou záplavy všude kolem.

IMG_9600

V dubnu si říkáte, že jaterníky nějak vybledly, ale to je jen nahradila stejná záplava sasanky hajní. Obě jsou čeleď pryskyřníkovité a ani jedna nemá nektaria. Dají včelám něco pylu, pokud v dosahu nejsou vrby nebo lísky. A pokud jsou, jsou tam pro potěchu oka.IMG_9596

V záplavě sasanek se míhá hrachor lecha. Včelařsky květina průměrná, má ale parádní květy, střídající modrou a fialovou, jakoby se proplétaly dvě rostliny. Barva květu totiž odráží jeho aktuální obsah kyselin, proto se krásně mění po trase zrození-červená-fialová-modrá-smrt.

IMG_9627

V lese za potokem je nový hospodář. Udělal tam pár pasek, aby se zbavil smrků, a na jejich místo sází listnáče. Viděl jsem duby a javory; oba jsou bezva a patří sem. Dub hostí producenty medovice (hlavně puklice dubová a medovnice dubová), což tady na Karlštejnsku je někdy masakr, protože dubohabřiny tvoří základ rezervace. Když to propukne, teče šťáva proudem. Javory (klen, mléč i babyka) taky hostí vynikající producenty medovice (brvnatky), ale kromě toho i nektarodárně kvetou. Navíc je můžete navrtávat a chytat z nich prýštící sladkou šťávu; plus se z něj dělaj hudební nástroje. Ten strom má celkem blízko k dokonalosti.

IMG_9606

V noci na 17. dubna sežehl mladý duby na několika místech mráz . Podobně dopadla réva u domu, kde byly letorosty nejdelší. Jeden ze dvou zčernal a odpadl, ale rostlina jako taková drží. Kde byly teprve pupeny, nestalo se většinou nic. Mráz teda musel mít jen hodně lehce pod nulu.

IMG_9603

Tři sta metrů pod vinicí teče potok. V údolí má hned několik pramenů, jejichž bublání vábí vysokou. Nejvíc stop je vždycky tam, kde je voda nejčerstvější. Bažinaté nánosy každoročně obrůstají mátou vodní, která představuje vynikající snůšku hlavně protože kvete až do srpna, kdy se rodí generace zimních včel. Mátové medy jsou údajně známé ze severu Německa nebo ze Švédska a mají vysoký podíl vitamínu C.

IMG_9624

Paseky obrůstá maliní. Nezdá se to, ale maliník je jedna z nejlepších nektarodárných rostlin. Jeden kvítek dá denně až 25 mg sladiny, jejíž cukernatost začíná nad výběrem z bobulí (30%) a končí daleko za tokajem (60%). V některých oblastech představuje maliník dokonce hlavní letní snůšku. Takže už nenadávám, když mi trhá gatě.

IMG_9604

Kolem vinice mě vítá louka plná pampelišek. Ty když začnou kvést, vracej se holky do úlů úplně žlutý. Sytě oranžová barva rousků se neztratí ani na podložce. Co jim upadne, to s oblibou pojídám. Stačí si naslinit prst a nechat si je nalepit na bříško ukazováčku. Pyl má totiž chuť. Chutná jako vůně.

IMG_9616

Přímo u přístřešku na Číru mi roste vstavač nachový. Hodně parádní a ohrožená kytka. Tady je před rozkvětem, ale jeho květenství je nádherný, ještě ho musím zvěčnit. Patří mezi naše orchideje. Zanedlouho se rozvine do celý nádhery a z jeho nektárií začne prýštit sladká šťáva. Tohle je můj med.

IMG_9621

Říkáš med? Tohle je přece bohatství, babi! Ty je necháš lítat po lesích a loukách a ony ti to nosí domů. Uděláte spolu dohodu, že jim ten bydlík postavíš a pucuješ, chodíš se s nima ňuchňat a naslouchat jejich bzukotu a děláš z nich oddělky, aby jich bylo víc, chováš jim matky, občas jim pomůžeš od kleštíka nebo od mravenců, bdíš nad nima a myslíš na ně, když je počasí na draka. Ten med, babi! Naskládanej v policích jako tvoje okurky a třešňový kompoty! Ty plástve plný nebeský many! Ta vůně! To teplo, co z toho jde! Tohle je bohatství!

Apr 14 14

O víně a exaktnosti

by Ondra

Zítra ráno v deset bude úplněk. Před chvílí se měsíc vyklubal z mraků a prohlíží se v bazénu. Jeho síla mi často vstupuje do spánku i do sil těla a teď, když je největší, to cítím nejvíc. Přijde mi zvláštní, že se vliv měsíce, slunce a planet na člověka a živou přírodu se dostal někam mezi astrologii a geomantii.

IMG_0629

Mám rád oheň. Je v něm něco tak skrytýho a archetypálního, až se mi z toho tají dech. Jako malej kluk jsem hledal zdroj pocitů blaha a nejčastějc jsem se vracel k tomu prstenu, co měla Arabella. Tam mi bylo myšlenkově dobře. Dneska se vracím k ohni. Když mám den s ohněm, mám fajn den. Voním kouřem.

IMG_0630

Sama velikost měsíce je podružná. Měsíc je furt stejně velkej, že jo. Podstatnou roli ale hraje jeho fáze se Sluncem. Při úplňku a novu jsou obě tělesa ve fázi; pokud svírají pravý úhel, jejich vlivy se víceméně ruší. Je zajímavý, že na moři o slapových jevech nikdo nepochybuje. Přitom i tady jde o síly vesmírných těles, hlavně Slunce a Měsíce. Možná je to proto, že málo vody a hodně vody je hned jasně vidět, zatímco do vlivu vesmíru na zeleninu se nám ještě motá déšť, živiny, typ půdy, choroby, slimáci, ptáci a ruka zemědělcova. Přesto všechno platí, že člověk je v průměru ze 70% voda (rostliny až 90%) a není důvod, proč by vesmírná tělesa působila jinak na ně, než na vodu v oceánu.

IMG_0632

Nechci ale pitvat astronomii nebo biologii. Jenom se chci pozastavit nad tou šílenou touhou lidstva po exaktních hodnotách. Nad tím, co hýbe naším tělem i myslí. Protože racionální a iracionální chování se v člověku potkává a s děsivou silou do sebe naráží: Víme, že víra umí léčit. Neumíme změřit lásku, ale většina z nás ví, že funguje. Necháváme se povznášet hudbou, ale její vnitřní hodnotu neumíme nijak ovlivnit. Třeba je tak i každý víno dobrý jenom pro někoho. Třeba vždycky právě pro toho, kdo sdílí myšlenkové hodnoty systému, v němž víno vzniklo. Asi jo. Rozumím si s tvůrci vín, která piju rád.

IMG_0650

Když se mluví o potřebě exaktnosti, vzpomenu si vždycky na Platónovu jeskyni. Náš problém tkví v tom, že toužíme vysvětlit všechno na základě myšlenkové báze, kterou sami díky potřebě exaktnosti neumíme překročit. V tu chvíli nutně narážíme na hranice, které jsme si sami vytyčili.

DSC01993a

Chci vonět kouřem. Pít vína, která vznikla v souladu s mými hodnotami. Vídat se s jejich tvůrci. Umím ten pocit definovat a popsat. Je mi v něm myšlenkově dobře a proto tam chci směřovat. Je mi vlastně jedno, co si kdo myslí o vlivu fází měsíce na víno. Chci to dělat tak, aby mi v tom bylo myšlenkově dobře. Aby mi samotnýmu se sebou bylo dobře. A toužím po tom, aby ti, kdo moje víno pijí, uměli nahlédnout jeho krásu díky tomu, že jim právě jeho hodnoty nebudou cizí.