Píseň o vodě
Je půlka června a už přes měsíc pořádně nepršelo. Hrozný sucho. Teď, když to všechno potřebuje nejvíc. Vždycky, když se k nám blíží nějaká fronta, koukám s nadějí na radar. Dobřichovice to mine. Jsme spolu s Žateckem a jihem Moravy jednou z nejsušších oblastí u nás. Když jsme stavěli dům, museli jsme se napojit na kanalizaci a vodovod. Starej pětikubíkovej septik vedle původní chatky najednou osiřel. Den předtím, než přijel bagr zahrnout okolní terén, mě osvítil duch svatej a přesměroval jsem do něj okapy. I v tom nejhorším suchu tak mám čím zalejvat.
Jsme uhlík. Ty i já. Naše těla. A těla všech ostatních živočichů taky. Když umíráme a naše těla padaj do hlíny, obohacujeme tak všechno to bejlí o POH. O půdní organickou hmotu. Půdní organickou hmotu tvoří jednak půdní edafon (breberky, co tam žijou), odumřelý a rozkládající se těla tvorů žijících mimo půdu, zbytky rostlin, kořeny, spady listí i splachy nejrůznějších živin, výměšky (metabolity). Kompost. Mrva. Lidově hnůj. A taky třeba to zelený z kukuřice. Půdní organická hmota je něco jako houba. To je hrozně důležitý.
Na poli přede mnou hospodařilo družstvo. Jejich způsob hospodaření odráží současnou ekonomickou realitu. Nejsou to žádný idealisti s vidinou dělat lepší svět. Jsou to normální obchodníci, jejich cílem je zisk. Jede se na to, na co jsou největší dotace. Co jsou to dotace? To je systém, kdy je vám úplně jedno, k čemu to je, na co je to dobrý, co po vás zůstane. Hlavní je, že vám někdo dá prachy.
Představte si ideální farmu jako uzavřenej cyklus. Zvířata, píce, zelenina, ovoce, luštěniny, brambory. Všechno, co se tu vyprodukuje, se tu taky sní, spotřebuje, vyloučí, zkompostuje, rozloží a zapraví zpátky do půdy. (Správně podotýkáte, že uzavřený cyklus to vlastně není, protože do něj prší a svítí slunce. To jsou naše zdroje energie.) Pokud je farma dobře nastavená a dobře hospodaří s místem, pak půda, o kterou se stará, nedegraduje. Především neztrácí POH. Ztrátě POH se lidově říká dehumifikace.
Když po tom suchu konečně přišel déšť, pršelo ani ne 24 hodin. Napršelo zhruba 50mm srážek, což je asi desetina celoročního úhrnu. Je to dost, ale ne tolik, aby se kolem toho děly takový manévry. Hasiči čerpaj vodu ze sklepů, v Černošicích voda podemele koleje, evakuovaná škola, v Radotíně přetekly rybníky. Problém je v tom, že voda se neumí udržet. Buď ji ze střechy pošleme rovnou do kanalizace, která ji nepobere, nebo spadne na pole, kde vůbec neví kudy kam. Půda je tam vyprahlá a tvrdá jako šutr a pokud se něco vsákne, tak se s největší pravděpodobností kus pole urve a odteče po asfaltu někam do Berounky. Proč? Protože půda nemá dost organický hmoty. Uhlíku. A znovu: organická hmota je něco jako houba.
Michael Pollan mluví moc pěkně o jídle. Říká jednu důležitou věc: nemůžete rozebrat jídlo na jeho elementární prvky (cukry, tuky, bílkoviny) a těma se cpát. Jídlo je komplexní záležitost a na naše zdraví (i to duševní) má zásadní vliv nejen v čem tyhle složky přijmeme, ale i jak je jíme, s kým je jíme, jakou máme náladu, jak jíme rychle a spousta dalších věcí. I když třeba nevíme, co jak funguje, tak je to zařízený tak, aby to fungovalo. Jídlo je víc než jenom součet kalorický hodnoty všech jeho složek.
Celá příroda je postavená stejně. Tak, aby fungovala. Funguje i bez nás. Nemůžeme z ní vytrhnout jednu složku a čekat, že bude fungovat samostatně. Pokud půdu připravujeme o dusík, nestačí ho tam jenom doplnit v syntetický formě. Proč? Protože původní zdroj dusíku je právě organická hmota. A organická hmota je hlavně uhlík, kterej funguje jako houba a umí ten dusík v sobě udržet. Pokud nevracíme do půdy organickou hmotu, máme problém nejen s dusíkem (musíme hnojit častejc a víc, protože půda dusík neudrží), ale především s vodou, protože organická hmota v půdě umí zadržet až šestinásobek vlastní hmotnosti.
Jsme tak u podstaty problému, jehož základ spočívá především ve způsobu hospodaření. V tom, kolik bude mít půda organický hmoty. Pokud (tak jako naše místní družstvo) pěstujeme na sto hektarech geneticky modifikovanou kukuřici, bude mít z hektaru výnos asi 9 tun zrna, ale asi 40 tun siláže. Siláž poputuje do bioplynky. Zrno se použije do krmný směsi pro mladý hovězí, ale metabolit (chlévská mrva) poputuje taky do bioplynky. Proč? Protože na to jsou dotace. Za navracení uhlíku do půdy vám nikdo nedá ani kačku.
Po poli se párkrát projede traktor a rozháže dusíkatý hnojivo. Na jaře zase něco vyroste. Půda? To je vlastně takový držátko na tu kukuřici, aby nespadla. Všechno ostatní do ní musíme doplnit. Musíme hnojit častějc a víc, protože půda neudrží ani vodu, ani dusík. Traktor jezdí častějc. Utužuje půdu, už tak tvrdou jako kámen. Pak bude sucho. Dlouho. A pak zaprší.
