Skip to content

Zelené (roz)čarování

by Ondra on September 12th, 2016

Říká se, že blbce netrápí, že je blbej. Znamená to taky, že čím víc se něčím zabýváte, tím nejednoznačnější se celá věc stává, takže spokojený zůstává jenom ten, kdo přijme tu první signální. Nejpalčivější je to vždycky před Life Sciences Film Festivalem, kdy se mi na stole vrší dokumenty o dětech, jejichž autizmus je důsledkem aplikace pesticidů, o převratných objevech v genetické modifikaci kukuřice, o splavování dusíku do vodních toků, o umělém mase vypěstovaném v laboratoři. Ze všech je podprahově cítit, jak moc záleží jejich tvůrcům na tom, aby se postavili na tu správnou stranu.img_3627

Co mi na tom nejvíc vadí? Zoufalá nechuť u každého A říct taky B. GM plodiny jsou buď největší zlo, nebo jediný způsob, jak nakrmit svět. Moderní pesticidy jsou dílo ďáblovo a spouštěč všech civilizačních chorob, nebo půdě prospěšný látky, který tam máte stříkat, i když tam žádný škůdci nebudou. Pro jedny je planeta dojnou krávou, která musí sloužit potřebám lidstva, pro druhý nedotknutelným skanzenem, kde je největší dilema, jestli zabít bobra a zachránit strom. Přitom by stačilo málo. Vyčistit si hlavu od nánosů domněnek a podívat se na celou věc realisticky.img_3591

Je jasný, jak k tomuhle stavu došlo. Před osmdesáti lety bylo se zemědělstvím nějak spojeno 70% lidí. Dneska jsou to asi 2%. Naprostá většina lidí je hospodaření tak vzdálená, že absolutně ztratila kontakt s tím, co se v zemědělství děje. Dobře to popisuje třeba dokument License to Farm: Většina lidí by prskala, kdybyste jim vzali jejich iPhony a odkázali byste je na ty starý telefony na kliku. Od farmářů ale čekají, že budou pořád využívat technologie z dob, kdy se u telefonu klikou točilo.img_3236

Samozřejmě jsem velkým zastáncem ekologického hospodaření. Sám tak hospodařím. Spíš by se dalo říct zahradničím. Problém je, že kdybychom se měli živit výsledky téhle produkce, musela by se naše společnost celkem razantně změnit. Dvě třetiny z vás by se musely chopit motyky a rejče a naběhnout na pole. V ekologickém hospodaření jsou momentálně asi o třetinu až polovinu vyšší náklady (číslo se liší podle konkrétní plodiny a místa pěstování) při zachování stejného výnosu. Manuálně obhospodařovaný pozemek může mít až trojnásobnou výtěžnost oproti traktorové monokultuře, je ale extrémně náročný na čas (který se rovná peníze).img_3630

Není tedy pravda, že bychom neměli dost půdy. Máme jí dostatek, protože kolem 55% jí využíváme na krmení zvířat na maso. Omezit maso na minimum by znamenalo, že by celý svět mohl být bio. Anebo byste se opravdu museli chopit těch motyk a strávit denně dvě hodiny na záhonu. Pak by díky manuální práci vyskočily výnosy stejně jako ve Victory Gardens za 2. světové války. Tyhle nouzové městské zahrady produkovaly v roce 1944 v USA 9 miliónů tun zeleniny, což se rovnalo veškeré komerční produkci zeleniny v celé zemi. Ono to jde.img_3234

Dostáváme se k tomu nejzásadnějšímu – k ceně. Lidská práce je drahá a ceny potravin jsou momentálně nastavené na praktiky konvenčního zemědělství. Čím víc v něm bude manuální práce, tím výš cena poroste. Jestliže jsme za jídlo utráceli v roce 1930 skoro 35% rozpočtu, pak dneska je to jen kolem 15% (platí pro západní svět). My jsme mezitím ale začali mnohem víc utrácet za bydlení, služby a dopravu, takže by to naši peněženku moc nepotěšilo. Tady vzniká spor. Spor představ a reality. Naprostá většina lidí něco chce, málokdo je ale ochoten pro to něco dělat. Až budete příště nadávat na postřikovač na poli, vzpomeňte si, kde a za kolik nakupujete zeleninu.img_3229

Usmířit tábory zelených a chemických radikálů půjde těžko. Už protože obě skupiny používají stejnou munici. Polopravdy, zamlčování a překrucování, z kontextu vytržené statistiky a hodnocení, strašení a demagogické výkřiky do tmy. Můžeme si na to ale udělat vlastní názor tím, že vyslechneme obě strany a dáme si dvě a dvě dohromady. Moc rád vás letos uvidím na Life Sciences Film Festivalu. Dáváme tam prostor oběma stranám a jejich argumentům. Přijďte. Protože inteligentním hlavám by to mělo stačit. A těm ostatním to bude stejně jedno.

9 Comments
  1. Moc hezky řečeno. Zdá se mi poslední dobou, že tento nešvar extrémní ideologické polarizace je teď všude kolem nás. Myslím, že by ten celý palčivý a nesmiřitelný rozpor mezi názory A1 a A2 šel zneutralizovat tak, že by se to celé vzalo jako “problematika A”, která obsahuje spektrum názorů…jenže v tom není obsažena ani jistota pro nejisté, ani emoce pro ty, které emoce živí.

  2. Poslední vaše věta je geniální.

  3. Štěpán permalink

    Jak si představuješ hnojení, když zrušíš chov zvířat na maso? Jen zelené hnojení na dodání živin nestačí a anorganiku používat nechceme ne? Rostlinná a živočišná produkce musí být vždy propojená a lze to udělat velice efektivně. Mám sad rozdělěný na více oplůtků a postupně přeháním dobytek z jedné sekce do druhé. Šetřím peníze za sekačku a pohonné hmoty… tráva, která jinak stromky dusí a odebírá živiny se v zažívacím traktu mění na hnojivo a to je rovnoměrně rozprašováno po celém pozemku bez mého přičinění… mám vlastní živočišné produkty a nemusím řešit jejich původ… mám hnůj na hnojení zeleninové zahrady… děti vyrůstají v přímém kontaktu s půdou a zvířaty a to je pro jejich rozvoj nenahraditelná zkušenost…

    Vytvořil jsem systém, který je funkční… ale musí se u toho přemýšlet. Z 1 ha inteligentní člověk dostane více než hlupák z 10 ha.

  4. Něco málo o hnojení jsem psal tady: http://winepunk.cz/2015/07/14/dusik-a-sobestacnost/
    Mrkněte se na to, je tam dost informací o tom, kolik půdy člověk potřebuje v jakém módu (vegan/vegetarián/masožrout). Zvířata rozhodně do zemědělství patří, jen pro možnosti bioprodukce by jich muselo být o hodně míň.
    Pokud vás téma dobytka v krajině zajímá, možná budete znát Allana Savoryho, který se snaží ve své metodice pastvy napodobovat chování zvířat v přírodě. Je to myslím zajímavé z hlediska dokonalého vypasení, prohnojení a prokypření půdy. Že by to ale nějak mohlo zvrátit globální klima, to už je podle mě trochu na hlavu. Máte s tímhle systémem nějaké zkušenosti?

  5. Štěpán permalink

    Přiznám se bez mučení, že tohoto pána jsem neznal. Díky za odkaz, hned jsem si to prostudoval. Jsou to zajímavé myšlenky. Já zatím využívám k pastvě pouze ovocný sad, ale pokud se bude dařit, chtěl bych rozšířit své portfolio o další pozemky k pastvě. Na poli a na zahradě pást nemůžu:) Mojí ambicí je pouze soběstačnost (jakkoliv relativní) a k tomu potřebuji co nejefektivněji využít plochu na které hospodařím. Co se týče vegetariánství/veganství – tak to je podle mě spíše záležitost jakési víry než, že by to mělo racionální podklad. Člověk je a vždy byl v zásadě všežravec a zvláště v oblastech mírného a chladného klimatu je maso nezbytné pro přežití. Samozřejmě v posledních desetiletích tu máme díky technologickému pokroku opačný extrém – konzumaci masa 7 dní v týdnu. Ale to už je na jinou debatu. V tomto ohledu beru v potaz jen prověřenou tradici předků a argumentaci jedinců, kteří se skutečně převážně živí z toho co vypěstují a vychovají. Je tu ještě jeden zajímavý paradox. Vegani a vegetariáni obecně inklinují k ekologické a bio perspektivě, ale v drtivé většině nakupují (musí nakupovat) potraviny (soja, cizrna atd…), které oběhly půlku zeměkoule a zanechali řádnou ekologickou stopu.

  6. Štěpáne, to jsou zajímavé postřehy. Mně se jako spojení produkční a pastevní půdy zatím nejvíc líbil přístup Marka Sheparda z New Forest Farm. (A pěkně to samozřejmě dělá i Sepp Holzer, ale to jsou lesnější podmínky).
    Je to prostě jenom otázka designu (a času :-). Mám dojem, že pokud by někdo chtěl žít samozásobitelsky a vegansky zároveň, ukáže se jasně, kolik obilnin potřebujeme. Většinu polí by v tomhle případě nahradily ořechy, daleko větší prostor by měly luštěniny. nemusí jít o cizrnu nebo soju, hrách a čočka vyroste v pohodě i u nás.

  7. Štěpán permalink

    Především otázka finančních prostředků. Tedy pokud jeden neměl to štěstí a nepodědil rozsáhlé latifundie. Mně se osvědčuje společná pastva různých druhů dobytka a drůbeže. Vypasení je dokonalé. Navíc se za těch pár let úžasně proměnila skladba rostlin na vypásaném pozemku (k lepšímu).

    No právě, žádné samozásobitelské vegany neznám. Všichni, která znám, do sebe perou soju v nepřeberném množství různých forem. Sojové maso, sojová omáčka, sojový sýr, sojové vejce, sojové mléko, sojový puding, sojový dezert, sojový salám, sojová tlačenka, sojová pomazánka……..Čest možným výjimkám (ale i ti jsou odkázáni na určité doplňky stravy). Shodou okolností mám tento “mor” i v blízké rodině, takže vím svoje. Vím jak se té ideologii podřizuje celý jejich život. U nás má samozásobitelství dlouhou tradici a vždy bylo spojeno i s chovem zvířat na maso a na mléko. Přesně jak píšeš čočka, hrách a hlavně POHANKA!!! tvořily základ stravy našich předků. A k tomu trochu masa, zelí, samozřejmě ovoce (čerstvé i sušené), vlašské ořechy. Když se podívám do staré slovácké kuchařky, tak 75 % receptů ma co do činění s čočkou, hrachem, pohankou, bramborami a zelím. Jinak soja se občas pěstuje i u nás a na južném SK, ale ta v prodejnách dravé výživy je samořejmě z Ameriky, nebo z Číny. Vzhledem k tomu kolik veganů se ostře staví proti GMO, je to tak trochu chucpe…

    Co se týče oříšků, tak já mám vysázeno 6 roubovaných ořešáku a 12 mandloní, 4 pekany a asi 40 keřů roubovaných velkoplodých lísek. Letos už jsme sklízeli… Dokonce mi přežily 4 pistácie (z původně 12 vysazených po 3 zimách), tak uvidíme:)

  8. Štěpáne, k těm lískám: moje zkušenosti jsou, že pokud nemám slepice, není z lísek prakticky nic. Jedině slepice prý umí rozhrabat a vyzobat larvy těch motýlů, co na to kladou. Je to u těch vašich odrůd jinak?

  9. Štěpán permalink

    Zatím jsem poškození nezaznamenal… možná to bude tím, že nám všude běhaji slepice:)

Leave a Reply

Note: XHTML is allowed. Your email address will never be published.

Subscribe to this comment feed via RSS