O víně a exaktnosti

Zítra ráno v deset bude úplněk. Před chvílí se měsíc vyklubal z mraků a prohlíží se v bazénu. Jeho síla mi často vstupuje do spánku i do sil těla a teď, když je největší, to cítím nejvíc. Přijde mi zvláštní, že se vliv měsíce, slunce a planet na člověka a živou přírodu se dostal někam mezi astrologii a geomantii.

Mám rád oheň. Je v něm něco tak skrytýho a archetypálního, až se mi z toho tají dech. Jako malej kluk jsem hledal zdroj pocitů blaha a nejčastějc jsem se vracel k tomu prstenu, co měla Arabella. Tam mi bylo myšlenkově dobře. Dneska se vracím k ohni. Když mám den s ohněm, mám fajn den. Voním kouřem.

Sama velikost měsíce je podružná. Měsíc je furt stejně velkej, že jo. Podstatnou roli ale hraje jeho fáze se Sluncem. Při úplňku a novu jsou obě tělesa ve fázi; pokud svírají pravý úhel, jejich vlivy se víceméně ruší. Je zajímavý, že na moři o slapových jevech nikdo nepochybuje. Přitom i tady jde o síly vesmírných těles, hlavně Slunce a Měsíce. Možná je to proto, že málo vody a hodně vody je hned jasně vidět, zatímco do vlivu vesmíru na zeleninu se nám ještě motá déšť, živiny, typ půdy, choroby, slimáci, ptáci a ruka zemědělcova. Přesto všechno platí, že člověk je v průměru ze 70% voda (rostliny až 90%) a není důvod, proč by vesmírná tělesa působila jinak na ně, než na vodu v oceánu.

Nechci ale pitvat astronomii nebo biologii. Jenom se chci pozastavit nad tou šílenou touhou lidstva po exaktních hodnotách. Nad tím, co hýbe naším tělem i myslí. Protože racionální a iracionální chování se v člověku potkává a s děsivou silou do sebe naráží: Víme, že víra umí léčit. Neumíme změřit lásku, ale většina z nás ví, že funguje. Necháváme se povznášet hudbou, ale její vnitřní hodnotu neumíme nijak ovlivnit. Třeba je tak i každý víno dobrý jenom pro někoho. Třeba vždycky právě pro toho, kdo sdílí myšlenkové hodnoty systému, v němž víno vzniklo. Asi jo. Rozumím si s tvůrci vín, která piju rád.

Když se mluví o potřebě exaktnosti, vzpomenu si vždycky na Platónovu jeskyni. Náš problém tkví v tom, že toužíme vysvětlit všechno na základě myšlenkové báze, kterou sami díky potřebě exaktnosti neumíme překročit. V tu chvíli nutně narážíme na hranice, které jsme si sami vytyčili.

Chci vonět kouřem. Pít vína, která vznikla v souladu s mými hodnotami. Vídat se s jejich tvůrci. Umím ten pocit definovat a popsat. Je mi v něm myšlenkově dobře a proto tam chci směřovat. Je mi vlastně jedno, co si kdo myslí o vlivu fází měsíce na víno. Chci to dělat tak, aby mi v tom bylo myšlenkově dobře. Aby mi samotnýmu se sebou bylo dobře. A toužím po tom, aby ti, kdo moje víno pijí, uměli nahlédnout jeho krásu díky tomu, že jim právě jeho hodnoty nebudou cizí.