Skip to content

Reference & média

Gurmet: Jablko zdaru

Rozhovor na blogu Ambiente: Tvůrce je víc než interpret.

Jídlo s.r.o. – Jak se dělá med v malém.

Rozhovor s Petrou Pospěchovou pro Pátek Lidovek.

Článek na iDNES o komunitním poli v Dobřichovicích.

Po zanoření vývrtky do korku lehce odpšouklo a na hladině vína v hrdle láhve se zjevila vrstvička poskakujících zpěněných bublinek. Vzhledu je opalizujícího (čili nejiskrné), barvy červené tak akorát vzhledem k ročníku a k tomu “half-”. Voní winepunkově, poctivě, svojsky a těším se na osvěžující doušek….nezklamává. Miluju tuhletu lahvovou divočinu. To si fakt může dovolit ještě tak Winepunk. Doporučuju ochutnat, je-li ještě. Odvážné v tak složitém ročníku, červenisko mám sám ještě teprve lahvovat, stejně tak bílé.

Richard Stávek o halfRED 2010

…poločervený Winepunk halfRED 2010, který spíše než provokativní punker zanechal dojem junáka vyparáděného na první rande co z nervozity přijde pozdě, ovocně letní pití s hromadou lesních malin, jemným perlením a výrazně svěží kyselinou

Vinný Pavouk o halfRED 2010

halfRED od @winepunk ze všeho nejvíc připomíná sopečná vína sicilského mága Franka Cornelissena.

Jiří Šebela o halfRED 2011

Ničibocu má tmavší, matnější nazlátlou barvu. Je to víno poměrně aromatické, na první ovonění jasný tramín, sladší květinové, dotyk pomerančové kůry. Suché, překvapivě slušná výraznější kyselina, poctivé, květinovo-ovocné, pěkně postavené, delší seriózní bílé s dotykem tříslovin. Moc pěkná věc, která se krásně pije (i pro odpůrce tramínu) a má potenciál ještě vyvíjet v lahvi. Pokud mne údaje neklamou, tak jde o směs rulandského bílého, šedého a tramínu z Přední hory ve Velkých Bílovicích, hrozny ročníku 2012. Ničibocu mi přišlo jako naprosto dospělé víno se vším všudy, přirozené a bezva, takhle mohou vypadat „naturální“ vína která nejen že normálního konzumenta neděsí, ale naopak mohou přesvědčit, že nejde o žádný ujetý směr.
Jan Čeřovský o Ničibocu 2012

proboha cos mi to dal v tý namodralý lahvi??? to je zvláštní nektar… vůbec z toho nekoukaj žádný rohy, ani kyselý ani sladký… vůně tajemně sudovitá, kvasinkově příjemná, jemná jak satén, po chvíli se otevírá dál… ta třapinová hořkost jemně zakulacená… celý to je tak nějak jemně delikátní … vůbec to neútočí na špičku jazyka, ale zabydluje se to dál, prchavě, na patře…jak to říct, tak trošku pod duchnou… nepouští ty řvavý tóny… nažloutlý, malounko do oranžova… žádná křišťálová čirost ale zrale a teple zvoucí…
V něčem to trošku připomíná osičkoviny, jenže jinak, co se mi na tatovi Osičkovi trošičku nelíbí, to je tady úplně naopak to skvělý a příjemný…
ale kurňa… má jednu vadu… nechce pustit… musíš to zkoušet furt dál… protože se to pořát nějak rozbaluje, poodhaluje nevyřčený… přidává, ale furt je něčim nedopovězený

Petr Alexander o Ničibocu 2012

…moc povedený.
Pěkně plnotučný, dotek koření z tramínu, ale není to přemacerovaný … schovej si ho, tohle umí zrát.

Jiří Šebela o Ničibocu 2012

Pynot pyčo! je Rulandské modré z Ovčár ve Slaném. Světlejší kalná rudá, čerstvá červeně peckovinová, třešňová, vůně. Hlavně ze začátku a při přivonění ke korku až lehce třešňový likér a čokoláda. K téhle fresh ovocné voňavosti se přidává poměrně výrazná listnatější, třapinovější zelená linka, s teplotou a vzduchem se podíl těchto dvou hlavních složek všemožně mění a je to poměrně zábava. Suché, živé až s mírnou perličkou v chuti, relativně lehké, svěží, čisté, jednoduše příjemně postavené, s dobrou kyselinou, pil jsem s chutí. Pynot pyčo! je pro mne spíš záležitost na normální zábavný pití pro nás nadšence, už to taky úplně punk není, ale třeba v restauraci by se myslím sommelier u „běžných konzumentů“ ještě drobátko zapotil.

Jan Čeřovský (jizni-svah.cz) o Pynot Pyčo! 2012

No comments yet

Leave a Reply

Note: XHTML is allowed. Your email address will never be published.

Subscribe to this comment feed via RSS