Potravinová soběstačnost 3 – život na úkor

Ideální farma je uzavřený cyklus. To znamená, že zdrojem energie je tu slunce a déšť, farmář přispívá toliko svým potem. Všechno, čím budete hnojit, by mělo vyrůst přímo na vašem pozemku. Máte dvě možnosti, jak toho dosáhnout. Buď budete intenzivně kompostovat nebo si pořídíte zvířata. V obou případech ale budete potřebovat víc půdy, než jsme si řekli minule.

Proč? Protože každá rostlina má svoje požadavky na výživu. Pokud výživu do půdy nedoplňujete, poměrně rychle se vyčerpá, začne vám klesat výnos a tím i rentabilita. Výživu tvoří zejména dusíkaté látky, které (pokud odhlédneme od umělých hnojiv) lze získat dvěma zásadními způsoby: 1) fixací vzdušného dusíku (umí bakterie na kořenech některých rostlin) a doplněním zvenčí (kompost, hnůj a močůvka). Hnojení organikou (o jiném hnojení se tu nebavíme) se provádí zhruba jednou za tři roky. Obiloviny na tuhle dobu potřebují asi 20 tun na hektar, okopaniny 30 – 35 tun, zelenina kolem 40 tun/ha. Čeho? Té organiky. To je hnůj nebo kompost.

 

Možnost první: chlévská mrva

Chlévská mrva je směsí exkrementů zvířat s podestýlkou, nejčastěji slámou. Hnůj se z ní stává uležením, zráním. Mít hnůj z vlastních zvířat je prima, už protože víte, čím jste je krmili; jenže pokud se vám jako ideální stav zdá, že zvířata budete mít na pastvě, dojde vám rychle, že hnůj budete těžit jenom přes zimu. Protože zvířata mohou být různě velká, používají zemědělci přepočet na takzvané dobytčí jednotky. Platí, že dobytčí jednotka (DJ) = 500 kg.  Ovce a kozy můžete počítat jako 0,1 DJ, což je 50 kg. Jedna kráva rovná se deset ovcí. Průměrně získáte 36 kg chlévské mrvy na 1 DJ za den. Konverze na vyzrálý hnůj probíhá se ztrátou cca 30%, takže při půlročním ustájení jedné DJ získáte asi 5 tun hnoje. Pastvina je pohnojená z půlročního vypásání, tam nepotřebujete nic. Hnůj zraje 3 až 4 roky, hnojení stačí aplikovat rovněž jednou za 3 až 4 roky. Pokud budete chtít pěstovat zeleninu, brambory a obiloviny na jednom hektaru, budete tak potřebovat v průměru 30 tun hnoje za tři roky, což je deset tun za rok. Znamená to, že pro hektar plodin byste měli chovat dvě dobytčí jednotky.

Abyste tyhle dvě DJ uživili, musíte vědět, kolik píce dá vaše pastvina ročně. Kolik píce vypěstujete na hektaru, to záleží především na úrodnosti půdy a také na tom, co do ní vracíte. Průměrně ale můžete počítat s výnosem zhruba 20 tun píce za rok (počítáme se čtyřmi obrosty pastevního porostu). Pastvinu umí zvířata využít průměrně z 60%, takže ročně dostanete z hektaru přibližně 12 tun píce. Ovce spořádá denně asi 6 kg čerstvé píce, kráva analogicky k tomu skoro desetkrát tolik. U krávy počítáme 1 tunu a půl sena zimu, což je asi balík (350 kg) na měsíc. To nám při průměrném výnosu dává zhruba krávu na hektar a půlrok, další hektar teda potřebujeme na seno na zimu. Výsledek? Na dvě DJ, jejichž hnůj potřebujeme na doplňování živin, budeme potřebovat 4 hektary pastvy. Společně s naším hektarem pro pěstování už jsme na pěti hektarech. To je síla, co?

Možnost druhá: kompostování

Nechcete nebo nemůžete mít zvířata. Zároveň se chcete vystříhat externích zdrojů. Budeme na to muset jít jinak. Půda (skrývka) je zhruba z poloviny tvořena vodou a plyny. Dalších 45% jsou minerální látky – písek, jíl a bahno. Těch zbývajících asi 5% je organická hmota, tedy rozkládající se živočichové a rostliny. Možná se vám zdá, že těch 5% je málo, ale tahle složka má strašně důležitou funkci. Protože je bohatá na uhlík (a uhlík se v půdě chová jako houba), umí zadržovat dvě nejdůležitější věci: vodu a dusík. Že rostliny potřebují vodu, to je jasná věc. Dusík je pak nejdůležitější složka všech hnojiv. Pokud tedy chceme dusíkaté látky v půdě udržet, potřebujeme dostatek organické složky – uhlíku. Kde se tahle organická složka na uzavřené farmě bez zvířat vezme? Z kompostu, protože jako dobří hospodáři jste na něj dali všechno, co na farmě vyrostlo a vy jste to nesnědli. To je prakticky u všech rostlin většina biomasy.

Markantní je to třeba u kukuřice, jejíž klas váží v průměru 200g a na rostlině jsou většinou dva. Celý stvol váží zhruba podobně, ale člověk se z něj nenají. Přijde na hromadu, kde se rozloží a za rok až dva ho zapracujeme do půdy jako kompost. Na kompost míří celá řada věcí z kuchyně a ze zahrady – slupky od brambor, odřezky zeleniny, zbytky jídel, lógr, ale i listí, tráva, dřevní štěpka, piliny, popel nebo karton. To všechno umí bakterie rozložit a zpracovat na parádní hmotu, která splňuje všechny požadavky zemědělce. Je v ní dostatek dusíku i uhlíku a je plná života. Tvůrce takzvané biointenzivní metody John Jeavons propagoval dvě zásadní věci: Hluboké rytí (na dva rýče) a opakované přidávání kompostu. Jeavons byl ale taky pečlivka na čísla a tak si spočítal, že kompost, který každoročně zapracovává do svých záhonů, je biomasa z plochy třikrát až čtyřikrát větší, než kolik jí samotné záhony vyprodukují. Nemám ambice po něm jeho pokusy opakovat, takže je beru jako fakt. Jeho výsledek totiž silně připomíná naše počty z první varianty. Buď budu na dalších čtyřech hektarech chovat zvířata, nebo na nich budu jenom sekat to, co mi tam navál vítr. Ovšem opět s tím rozdílem, že pokud na té ploše pro biomasu chovat zvířata nebudete, bude méně úrodná.

Možnost třetí: odpad

Existuje ale ještě třetí způsob, pro který budeme muset přimhouřit oko nad tím, že farma najednou nebude uzavřená, ale dovolíme si vstup z vnější. Přesto nebudete muset nic kupovat. Stačí se naučit využívat toho, co ostatní vyhodí, protože to nechtějí/neumí zpracovat. To, co je pro jednoho odpad, může zrovna pro vás představovat rozdíl mezi úrodou a neúrodou. Čím rozvinutější společnost, tím více odpadu produkuje. Bohatství lidí se totiž váže na (ne)ochotu zabývat se jeho dalším využitím – není to třeba, peněz máme dost.

Typickým příkladem jsou koňáci okolo Prahy. Luxusní sport (rekreace), jehož provozovatelé mají ustájeného oře někde v komerční stáji. Provozovatel stáje je zpravidla sám koňák, který zrestituoval stodolu na venkově a rychle vymyslel její nejlepší využití. Co s hnojem? Pryč s ním! Kdokoliv si ho vezme, tomu budeme líbat ruce. Menšími, ale stejně spolehlivými zdroji jsou sekačkáři. Trávník musí mít do třech milimetrů. Pak samozřejmě vysychá, takže ho musíte kropit. Když ho kropíte, tak ta potvora roste, takže ho musíte sekat. Objem odpadu enormní. Listí, štěpka z větví, všechno od obecní firmy, která se stará o parky a škarpy. Odpady ze školních kuchyní, restaurací a jídelen (tady už jste za hranicí zákona).

Většinou stačí někam přistavit kontejner a lidi vám ho s radostí naplní. Pro větší objemy už budete potřebovat nějakou manipulační techniku. Pokud máte jako já jenom valník za terru a vidle, svážíte všechno od koz, koní a slepic v okolí, berete listí a trávu od sousedů, plus občas pomůžete někomu z místních od hromady, kam dvacet let vozí tu posekanou trávu. A je jasný, že dole bude ta nejluxusnější zemina, jakou jste kdy viděli. Podtrženo a shrnuto: svou činností prospějete mnohým a nezatížíte nic a nikoho, což je skoro stejný, jako kdyby to vyrostlo u vás.

Výsledek

Každá farma, pokud chce být uzavřeným cyklem, musí mít na jednu produkční jednotku další 3-4 jednotky, které budou tuhle produkci živit. Můžete na nich chovat zvířata a pěstovat pro ně krmení. Nebo je můžete nechat ležet ladem a jenom je sekat a kompostovat všechno, co na nich vyroste. Šikovný farmář samozřejmě ví, že nic není černobílé, a že obě metody lze zkombinovat. Jetel, hrách, čočku nebo další rostliny z čeledi bobovitých lze využít obojím způsobem – jako krmivo pro zvířata i jako potravu pro lidi. Jejich schopnost (resp. schopnost jejich symbiotických bakterií) fixovat vzdušný dusík pak méně vyčerpává půdu, takže je to výhoda po všech stránkách. Jenže tyhle rostliny nám nedodají tolik dusíku, kolik potřebujeme na pěstování zeleniny nebo pícnin, proto je ten zázrak jen poloviční.

Stejně tak platí, že když zabiju ovci a sním ji, jejím masem nahrazuju část sklizně. Ovce provedla energetickou konverzi za mě vlastním metabolismem – pro mě nestravitelnou trávu přeměnila na vynikající skopové, česnek a víno mám bokem. Pro vyjádření energetické konverze se používá termín FCR (feed conversion ratio), tedy poměr mezi krmivem a tím, k čemu se zvíře chová. Tady ale bacha, protože někdy se poměr počítá hmotnostně (přepočítávám kilo sena na litry mléka), jindy na objem využitelné energie v kaloriích. Nejlepší poměr (hned po cvrčcích) má slepice chovaná pro vejce (brojler může mít teoreticky i víc, ale tam jde o naprosto nepřirozená zvířata), kráva na maso má poměr absolutně nejhorší.

Poznámky pod čarou

Stejně jako můžete využívat odpad v podobě hnoje, můžete využívat i to, že řada lidí má celé pozemky, o které se nechce starat. Rádi vám je pronajmou za to, že jim je posekáte. Vy trávu nerozšmelcujete tou klasickou zahradní sekačkou, ale pokosíte ji kosou nebo lištovkou tak, aby se dala nasušit.

Využívat odpady ze školních kuchyní je legislativně trochu složitější. Tam by totiž škola musela přísně separovat odpad z živočišné složky (ten zpracovávat nesmíte), což se většinou nikomu nechce. Na tajňačku se dá samozřejmě domluvit cokoliv.

Hnůj je sice plný dusíku, ale když ho budete aplikovat nesprávně, o všechen se připravíte. Při zrání byste z něj totiž měli správně vytlačit veškerý kyslík, což se stane vlastní vahou teprve při výšce hromady asi 3 metry. Rovněž jeho aplikace musí být rychlá – pokud ho rozházíte po povrchu, obsah dusíkatých látek díky oxidaci rapidně klesá.