Skip to content

Polní reality show

by Ondra on June 29th, 2017

Už se touhle myšlenkou pár let zabývám. Reality show. Pět párů dostane prvního března kreditku a můžou si koupit cokoliv, co unesou na zádech. Osivo, nástroje, léky, náhradní díly, tašky, oblečení, stany, spacáky, cokoliv. O sto kilometrů dál maj připravenej pozemek s loukou, lesem, polem, řekou. Musej si postavit bydlení a začít zúrodňovat půdu. Můžou lovit tichou zbraní, pěstovat, sušit, udit, kácet, štípat, řezat. Cílem je přežít do dalšího prvního března. Nesměj žebrat, krást, brát jídlo nebo nástroje od lidí mimo show. Můžou si pomáhat. Mohli by se dokonce spojit, adekvátně by pak ale museli naložit s výhrou.

DSC03580

Když teď zjara chodím po poli, napadá mě druhá verze. Žádný kreditky, žádný lovení. Každej pár dostane v březnu hektar půdy, přístup k vodě, maringotku s kamínkama, krecht a všechno ostatní pro jednoduchej život. Cíl? Vypěstovat si dost jídla na celej rok (září – září). Bez traktoru, bez mechanizace. S rejčem a motykou. Chceš prase nebo králíky? Máš je mít. Ale krmit je budeš jenom tím, co vypěstuješ na svý půdě. Do obchodu můžeš pro sklenice, pro sůl nebo pro sirky, ale od září už pro nic k jídlu. Cílem je nejen přežít, ale i postarat se o následující rok – semena, oddenky, hlízy.

DSC03574

Pleju mrkev, nosím vodu a koukám na to svoje půlhektarový pole. Fazole? Brambory? Kolik času bych tu musel strávit? Kolik bych toho musel vypěstovat, aby mi to stačilo? Rajčata? Jakou maj energetickou hodnotu? Okurky? Vždyť je to samá voda! Přemýšlej trochu! Pšenici? Ruční mlýnek na obilí? Kapustu? Sucho! Hrozný sucho! Kdybych tu měl zalejvat všechno, stihnu to vůbec za jeden den? Stihnu pak ještě něco jinýho? Zvládnu si udělat zásoby, kdyby příští rok nevyšel? Kdyby furt pršelo? Kdyby nepršelo vůbec? Kdyby mi semena sezobali ptáci a vyžraly myši?

DSC03533

Člověk si takhle nejlíp uvědomí, jaká dřina to zemědělství musela bejt, když neexistovala mechanizace. Když neexistovaly kombajny, výkyvný sekce, přihrnovače, pluhy, diskový podmetače. Jak i místo pitomýho křoviňáku jste museli vzít do ruky srp. Uvědomí si, jak hluboce museli naši předkové přírodu vnímat, jak museli rezonovat s kořínkama a větvičkama a taky to, o co všechno naše smysly přišly. A taky to, co to znamenalo dřít. A taky to, jak je dneska jídlo katastrofálně levný. Proč katastrofálně? Protože když vás někdo (něco) donutí jíst jenom to, co si vypěstujete, navždycky to změní váš vztah k bramboře, kusu chleba, nedej bože štráfku slaniny.

DSC03523

V březnu vyšel v New Yorkeru moc pěknej článek o vertikálních farmách. Je to inspirativní čtení, protože naznačuje, kam se bude budoucnost zemědělství ubírat. Zapomeňte na bahno, motyku a konve s vodou a vydejte se vstříc bílým plášťům, rouškám, šumícím serverům a přesným dávkovačům dobrot pro hydroponicky (aeroponicky) pěstovanej polníček. Rentabilita je zatím nastavená tak, že se vyplatí pěstovat jenom tu drobnou a luxusní zeleninu. Minisaláty, rukolu, kerblíky. Něco, co můžete v New Jersey sklidit v sedmnáctým patře indoor farmy a dovézt to za pár minut na Manhattan, kde to prodáte s přehledem za strašnou řachu.

DSC03599

Jenomže tohle nejde všude. Naprostá většina světa si tenhle luxus nejen dovolit nemůže, ale hlavně by ji neudržel při životě. Výživová hodnota polníčků je totiž dost nízká a v naší stravě tak zabírá jenom malinkej kousek. Naopak nejvyšší nutriční hodnotu (pro naše podmínky) mají brambory, soja, kukuřice, kapusta, čočka a hrách. A pěstování obilovin nebo brambor v hale je zatím finančně velká utopie.

DSC03575

Podstatou těch neustále vracejících se myšlenek je zřejmě strach. Strach z disproporce mezi cenou jídla a tím, kolik práce (a půdy) je na jeho produkci potřeba. Strach z plýtvání, konce steaků a krkovice na grilu. Ale možná taky chuť. Chuť poznat celou cestu něčeho na stůl a umět si ji celou projít. Pokud máte pocit, že důsledkem týhle situace jsou farmářský tržiště zaplavený zeleninou z Makra, máte pravdu. Bez dotací je dneska zemědělství nerentabilní. A tak to i zůstane, dokud nebudeme ochotní zaplatit za kilo rajčat aspoň tři stovky.

DSC03513

Nepředstavuju si tu show. Představuju si tu realitu. To fantastický uspokojení, že jsem schopen se sám o sebe postarat. Omezit se, uskrovnit se, zabejčit se. Okopávat, hrabat, sázet, plejt, zalejvat, trhat, jíst. Hubnout a sílit zároveň. Šlachovitět, tmavnout na horkým slunci. Srůst s motykou, napojit se na hrábě. Stát se tak trochu člověkem.

6 Comments
  1. Tomáš Koubek permalink

    Nešlo by tu práci trochu zmenšit? Místo nošení konví mikrodrip, na jaře kompost a navrch zamulčovat trávou proti plevelu. To by pak už možná mohlo začít být rentabilní…

  2. Jasně, šlo. Jenže mikrodrip znamená čerpadlo, čerpadlo znamená elektriku, která tu není. Dá se to řešit agregátem, ale natáhnout si hadici 100m přes cizí pozemky k řece taky není to pravý. Takže zatím jedu konve.
    Mulčování sice trochu sníží práci s okopáváním, ale zase podporuje slimáky. Po zkušenostech s půlkou úrody sežraný jsem ho zavrhnul. A čím budete mulčovat?
    Kompostu z oddenků zeleniny z půl hektaru je fakt jenom maličká hromádka (bramborová nať by se kompostovat neměla).
    Výsledkem je stav, kdy víte, že na uzavřený koloběh budete potřebovat mnohem víc plochy (a zvířata), jenže tu nemáte.

  3. Ostatně na téhle úvaze je hodně dobře vidět, proč příchod brambor do Evropy byl tak důležitý. Relativně málo půdy a práce, relativně vysoká kalorická hodnota. Irové na svých malých políčkách nic jiného ani pěstovat nemohli, aby je to uživilo. A pak přišla plíseň 🙁

  4. Ano, před bramborama jsme jedli hlavně luštěniny. Hrách byl snad nejčastější pokrm. Stejně tak kapusta a zelí.

  5. Ondro, skvele jsi to napsal na zaver – clovek si uplne jinak vazi kazdeho kusu jidla, kdyz vi, co vsechno se mu mohlo stat. Od sucha, skudcu, plisni, spatne sklizne, nebo jakakoliv jina shoda nahod a nemuselo to jidlo existovat. A to jeste neberu v potaz, ze se driv lide museli starat o semena a nasledne skladovani an celou zimu.

  6. Máte pravdu. Na jabkách je to vidět nejlíp. Narazit na odrůdy, který vydržej do jara v normálním sklepě, je docela kumšt. Koženáče už zdaleka nerostou na každý mezi. A zelenina – jednu dobu jsme měli všude ve sklepě bedny s pískem a v nich mrkev 🙂 Je to prča. A další prča je, že málokdo tuší, jak vypadá mrkev skladovaná v domácích podmínkách třeba v květnu.

Leave a Reply

Note: XHTML is allowed. Your email address will never be published.

Subscribe to this comment feed via RSS