Skip to content

Půst

by Ondra on May 9th, 2017

První týden. Dneska to začalo. Jsem nasranej. Nic mi nechutná. Zapomněl jsem naskladnit Birrely a voda k večeři je útok na chuťový buňky. Ale vlastně je to jedno. Večeře taky stojí za prd a děti tláskající nějakou pečeni mi pijou krev. Mám to suchý špagety s parmezánem, tak si do toho dám aspoň nějaký oříšky. Hlad. Ale hlavně: po jídle nepřichází uspokojení. Deprese. A zároveň úžas nad tím, jakou důležitou roli hraje maso a alkohol v mým životě. Pokud je to takhle, pak má půst smysl. Už jenom kvůli tomu ulpívání. S tím se má bojovat. Prej.IMG_5133

Druhý týden. Birrely máme. Je to hnusný a vždycky se mi vybaví noční D1 s dodávkou ožralů, co jedou z koncertu. Mám auto na kraji Prahy, abych nad ránem dojel domů, takže stejně nemůžu chlastat. Zabitej večer. Doma si musím dát dudlíka, abych vůbec usnul. Nositelem chuti je tuk. Vraž tam kostku másla a tucet vajec. Je to tam. Je mi těžko, ale syto. Dobrý. Ořechy taky fungujou. A česnek a cibule. Chuť. Potřebuju víc chuti. Někde tu byla. Aha. Chilli. A pomazánky. Kyselý zelí, to je dobrý. Brokolice, fazole. Spát s otevřeným oknem hlavně.

IMG_5082

Třetí týden. Při dolejvání vína mě ve sklepě do nosu praštěj klobásky. Ty česnekový, co jsme dělali před Vánocema. Budou v nejlepším. A v lednici na mě vypadl Loosenův ryzlink, ďábel číhá. Když láhev ukládám zpátky, mazlím se s etiketama. Prsty mi kloužou z Burgundska přes Juru do Alsaska a obloukem přes Rýn až do Mělníka. Olíznout si teď rty by bylo kurva klišé. Odolávám. Ty vegetariánský paštiky. To je k smíchu, co? Divná hmota z nějakýho polystyrénu a fazolí, toho koření v tom, co má zamaskovat nedostatek chuti. Už chápu, proč jsou vegetaráni často tak militantní. Tady nejde o ideologii, ale o normální nasranost na celej svět. Čaj. Mám tu ty dobroty od Martina. Piju to na litry. A pak sladkosti, kterejch si normálně nevšímám. Sladký mi vlastně vůbec nic neříká, ale teď šmejdim po šuplíkách a hledám rozinky a v krámě jsem tam šoupnul pytlík žížaláků. Co naděláš. Tělo je svině.

IMG_5087

Čtvrtý týden. Birrel je hnusnej, ale je lepší z plechu než z láhve. Kdo ví, čím to mejou. Budvar je příšernej. Lobkowicz přesycenej, Platan upečenej. Viděl jsem, jak se destiluje pivo. Ta břečka, co tam po vypálení zbyde, to je tohle pivo. Vychlazený a nasycený bublinkama. Makrela, zítra chobotnice. Dneska do Sapy doplnit zásoby bylin a sojovky. To jejich čerstvý tofu, co mu za pár tejdnů zavřou garážovou výrobnu, protože všude lezou myši. Zajímavá konzistence – vlastně konzistence, to je další rozměr chuti, na kterej se nedbá. Trochu chilli a česneku. Základ dashi bujónu. Hrát si s vůněma. Kdybych bydlel někde u moře… Denně na trhu, čerstvý ryby, mořský plody, čerstvá zelenina, tak bych možná po masu ani nevzdechl. I když… bůček je bůček. Nejvíc mi vlastně chybí šunka na chleba k snídani. Tak snídám chleba s medem. Furt se cejtim tak jako ulepeně.

IMG_5114

Pátý týden. U babičky jsem si stoupnul na váhu. Vlastně nevím, co jsem čekal, protože pásek jsem si musel utáhnout, aby mi kalhoty nepadaly, ale na druhou stranu… Je to ale nerovnováhou. Něco se musí vyrovnat a postupně se to vyrovnává. Nacházíš si svoje jídla, svoje uspokojení, tělo si zvyká, lačnost žaludku klesá, lačnost mysli se upíná mimo jídlo. Kam? Koukám teď víc po holkách?

IMG_5089

Šestý týden. Masochismus. Nebo očista duše. Vážně zvažuju vegetariánství a sjíždím jejich stránky. Emotivně vyčerpávající. Záplava estrogenu a možná začnu používat krém na ruce. Krásně voní. Stavil se na oběd Óňa se ženou a s dětma. Vegetariáni. Co jíte? Ptá se jich manželka. Všechno. Všechno kromě masa. Bůček, ty vole! Bůček ničím nenahradíš. Loni jsem překládal film o umělým mase. Ne o tom ze sójy. O skutečný tkáni, kterou už uměj pěstovat v petriho miskách.

IMG_5096

Následující dva měsíce: Člověk by řekl, že jak skončí půst, tak do sebe naleje láhev toho Loosena a oslaví to. Ale ono ne. První den jsem si srknul vína a zase to vyplivl. Nakonec tu ta láhev byla rozpitá tejden. Další dny to není lepší. Ještě na začátku května piju maximálně sklenku k večeři. Nechutná mi to. Respektive chutná, ale jenom tak sklenička. Počkat, takhle přece nemůžu psát o víně, musím se vrátit do formy! Vzpomínám na Nicolase Jolyho. O tom se říká, že prakticky nepije. Třeba to je ta cesta. Střídmost sama z tebe udělá střídmého z nedonucení.

IMG_5086

A vůbec, o tom je ten proces, ne? O neulpívání. O uvědomění si vlastního těla. Vlastních potřeb, tužeb. Abychom je mohli odvrhnout, zbavit se jich a sami nad sebou tak zvítězit. A pak… Pak si je zase pomaličku pouštět k tělu.

No comments yet

Leave a Reply

Note: XHTML is allowed. Your email address will never be published.

Subscribe to this comment feed via RSS