Vinobraní #2015

Každej rok je na něco. Někdy je med, jindy jabka. Někdy je víno, jindy trnky, hrušky nebo švestky. Ten letošní právě vrcholí a příroda zřejmě slušně ukázala na svůj potenciál. Bylo prakticky všechno. Kromě vody. Tý bylo tak málo, že statný duby u nás shodily komplet všechno listí a v září obrážely znovu. A bacha, připravte se. Podobnejch let má být víc.

V srpnu to málem vypadalo, že to příroda nevybere. Mám zakopanou pod barákem pětikubíkovou nádrž na dešťovku, takže jsem naštěstí měl vodu aspoň na okurky. Ale na Číro nebylo. Číro umřelo. Z tří set padesáti hlav jich po deštích obrazilo třináct. Těch, co jim dřínky dávaj aspoň trochu stínu. Višně tam uschly všechny. Z mandloní zbyla jedna.

Zase se připomněla prozřetelnost, která odvelela jednoho pána na Novej Zéland. Svou parcelu na Modřanský vinici svěřil na čtyři roky Pavlu Jelenovi. Pavel na její zpracování neměl dostatečnou kapacitu a poprosil mně. Bude toho tam dost, neboj. A je. Milerka, večerka, něco rýňáku, bílej burgund. Zdravý a pěkný hrozny jsem sbíral na pětkrát. Chce to vychytat kyselinku, víš. Mumlal jsem si při pohledu na refraktometr. Jo, v takhle teplejch letech může někde nastat s kyselinou problém, ale tady v Čechách? Těžko. Má to všechno kolem devatenácti až dvaceti a křupat to bude jedna dáseň. Pan Fryzelka mi na to šije sud.

V pustákách Veselých viselo něco na halfRED. To bude letos extrémní punk, protože totálně zralý hrozny měly 17°ČNM. Veltlín, vlašák, neuburg, milerka, večerka, tramín, frankovka, portugal, vavřinec, zweigelt. Jako tradičně i něco podnože. Nakvášený komplet s třapinama. Voní to pořád stejně divoce. Škoda jen, že ho není víc.

Zadní hora v Bílovicích dala z vůle Jary Osičky opět Ničibocu. Tramín s šedou a chardonnay, všechno kolem třiadvaceti. Nakvášelo se tejden na slupkách a voní doslova krasopisně. Typicky ničibocuovsky vlastně. Po vylisování dojelo v nerezce a pan Fryzelka mi na něj šije sud.

Vinice Jenůfa, to je ta stovka hlav u nás na zahradě, dá letos první opravdický víno. Už dvakrát se na ní hrozny urodily, ale vždycky jich bylo tak málo, že by to nemělo smysl kvasit. Mošt jsem proto dolihoval a domedoval na Jenůfčin mls. Letos už máme první padesátku demižonek, spokojeně kvasící ve sklepě.

Poslední sběr proběhnul v sobotu 17. října na v trati Ovčáry. Odsud beru hrozny na Pynot Pyčo! Pan Matoušek si letos dal záležet a dotáhnul hrozny na 23°ČNM. Ona to není ta nejdůležitější věc na světě, ale ty hrozny byly opravdu krásný. Loni jsem je rozděloval na dvě části – tu lepší jsem nakvášel se slupkama, tu horší jsem zmáčknul rovnou. Letos to nebylo nutný. Hrozny byly naprosto nádherný a mám pocit, že díky vlnám veder bude letos i barva na pinot dost vysoká. Pan Fryzelka mi na něj šije sud.

Vinobraní je krásný uzavření jednoho roku a chvíle, kdy se projeví nedostatek kapacit. Letos dělám zatím nejvíc vína, což částečně souvisí s vynikajícím ročníkem. Dokonce jsem musel jsem koupit dvě nerezky s plovoucím víkem, aby bylo kde kvasit mošty. Demižony už jsou mi prostě malý, ale označení nanovinař myslím ještě pořád platí. Pokud budete chtít ochutnat něco z toho, co předvedly ročníky před tím letošním, napište mi na ondra@winepunk.cz a já se u vás stavím s rozvozem na konci listopadu.