Slídění a loupež

Snůška u nás končí se školním rokem. Někdy dřív. Většinou dřív. Pak už včely slíděj a loupěj. A slíděj a loupěj taky vosy. Obojí funguje jako vynikající prevence proti slabochům. Kdo na to nemá, ať nevydrží. Vosy i sršňáci jsou něco jako zdravotní policie. Slabochy netolerujou, ale likvidujou.

Letos je situace obzvlášť hrozivá. Asi je to tím, že jsem udělal celkem dost oddělků a oddělky se musej krmit. Krmení je v době bez snůšky ohromný lákadlo – voní to široko daleko a chuť všech ostatních dostat se do úlu je obrovská. Mám nový stanoviště na oddělky, kde je mrtě vos. Tolik vos jsem pohromadě neviděl ani na hostivařský přehradě u koše pod stánkem s malinovkou. Prostě mrtě.

Včely maj včelí mezeru. S tou počítaj výrobci nástavků, takže když něco nedolehne na sto procent, včelstvo si to zatmelí propolisem a je klid. Ale vosí mezera? Některý vosy jsou mnohem menší a protáhnou se i škvírou mezi nástavkama. Když ta škvíra má dvacet čísel, oddělek už to neubrání. Než jsem to zjistil, bylo pozdě. Aktuálně to zkouším vycpat slamou. Stačí jedno stéblo. Pomáhá taky do očka vložit kamínek, aby tam byla díra fakt jenom na včelu.

Mám zatím tři ztráty, ale ve dvou z nich se mi podařilo uchránit matku. První oddělek mi vybraly vosy právě skrze takovou škvíru. Během dvou dní dokázaly totálně zdecimovat oddělek na jednom nástavku. Matku jsem našel a zaparkoval jinam. Úl jsem zrušil a odvezl. Druhej oddělek jsem rozšiřoval a zebroval příliš rychle  – včelstvo se naředilo a nebylo schopno očko ubránit.

Třetí případ byl nejzajímavější. Vlastní blbostí jsem místo očka nechal otevřený velký česno. Oddělek to nemohl ubránit, ani kdyby se rozkrájel. Vybraly ho sousední včely. Hledal jsem matku, ale v podmetu mrtvá nebyla. Na rámkách taky ne. Šel jsem vysypat krmítko se zbytkem cukru do oranice a zahrnout hlínou, aby dál nelákalo vosy. A tam, na hroudě hlíny, leze asi dvě stě včel. A matka mezi nima.

Co se to tady stalo? Normálně se říká, že když včely začnou loupit, domácí včelstvo se chvíli brání, ale nakonec podlehne a začne loupežnicím pomáhat. S vidinou lepších zítřků se k nim přidá a nosí do úlu vedle. Tady si ale domácí včelstvo zachovalo hrdost a emigrovalo pět metrů do pole. Obdivuhodná věc. Jak ta matka letěla? Protože rozkladená matka nelítá, je hrozně těžká. Šla to pěšky? Nevím. Ale učím se.