Ptáčkovej den
Jednou za čas je ptáčkovej den. Třeba dneska. Po zahradě pobíhá a poletuje mračno opeřenců: houfy vrabčáků, pět sojek, osm kosáků, dva datlové a dvě žluny, brhlík na krmítku a pět dlasků ve křoví. Sýkorky nepočítám. Jindy je zahrada jako vymetená a krmítko na parapetu zeje kolik dní prázdnotou. Píšu si tyhle dny do kalendáře a hledám mezi nima nějakej vztah, ale zatím neúspěšně.
Připomíná mi to biodynamiku. Ani tam vlastně nevím, jak (nebo jestli) to funguje, ale něco se děje. Pravda je taková, že vína od biodynamiků patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy pil. Ale to může být jenom následek hlubokýho zájmu vinařů o přírodu a její pochody a o snahu nic nepodcenit a neponechat náhodě. Asi jako když se muslim na smrtelný posteli pomodlí kadiš a zavolá si katolickýho kněze ke zpovědi.
Třeba nám tam chybí roh nebo dva. Třeba je to tak, že sluneční výboje tvoří nehomogenní magnetický pole, který při interferenci se Zemí (minerály) vytváří lokální díry v nabití krajiny. Tyhle díry, stejně jako relativně stálý geopatogenní zóny, souvisej s nechutí koček chodit na některý místa. Ptáci to vědí a instinktivně se shlukujou právě tam. Třeba vítr, teplota a vlhkost umožňuje výlez broučků a žížal, který ptáci pak zobou. Třeba fáze měsíce a planet ovlivňujou vzlínání vody v půdě i tkáních rostlin (kdo viděl konjunkční příliv, ten to chápe) a s tím související transport minerálních látek.
Sám fakt, že nějakýmu pochodu plně nerozumíme, nás neopravňuje ho považovat za nefunkční. Ptáčkový dny jsou realita – ten rozdíl je tak markantní, že se nedá nepřiznat. Projevy vína jsou taky realita. A na nás teď je dát si to dohromady.
Choděj k vám taky ptáčci?
Zajímavé pozorování…když tak nad tím přemýšlím, u nás se taky ptáci objevují ve vlnách. Míváme stehlíkové dny 🙂
Takže sem si to nevymyslel, co?
Pozorovala jste nějaké vztahy mezi jednotlivými dny?
Pěkné postřehy, lehce napsané. Já jsem s rozumem v koncích z toho, že loni sýkorky, dlaskové a sem tam červinky chodily do dvou krmítek a letos se toho jednoho od podzimu nevšimly. Stanoviště stejné, slunečnice stejná a přesto je něco jinak. Člověk všemu nemusí rozumět.
Kuldo, to může být tím, že letos ještě pořádně nemrzlo a od loňský zimy jsou drobný breberky přemnožený, ne? Třeba furt maj co baštit. Anebo je tam roh či dva, za který nevidíme.
Rohů bude jistě několik a navíc mají asi co baštit, i když ta každodenní partička u toho prvního krmítka se tváří, že má málo. Navíc mezi krmítky je vzdálenost cca 5 metrů. Takže spíš je něco za rohem
Tak v sobotu jsme měli “Ptáčkovej den” u nás na zahradě. Všude spousta ptactva, že by d onich člověk mohl z prominutím kopat (nadsázka). Jenže ěiroko daleko jsem jediná zahrada, která ještě něco pěstuje a tak se všichni slétly na zbytky jablek, kdoulí a já nevím čeho všeho ještě. V sobotu docela přituhlo a vše bylo namrzlé. Jen ta hnijící jablíčka si pěkně hřála :D.