Japonec na konec
Pamatuju, jak jsme se ve škole učili, že Evropa kráčela v čele průmyslový revoluce. Znamenalo to, že na světě neexistovala pokrokovější oblast. Nikde nebyli víc napřed. Teď mám pocit, jakoby nás zachvátila dekadence. Ulpíváme na svých složitostech a držíme se propracovaných výmyslů zuby nehty. Japonci už dneska asi budou na míle před náma, ale v lecčems si zachovali smysl pro jednoduchost. Včelaření je určitě jeden z těch oborů.
japonec from WINEPUNK on Vimeo.
Tradiční japonec (nebo úl z východní Asie, protože Korea to má třeba hodně podobně) je prostě jenom pár prkýnek . Nemá rámky, dokonce ani loučky. Včely si jedou po svým. Obvykle začnou stavět v rohu a jedou diagonálně, někdy je to ale úplně jinak. Naplno se tu projeví jejich orientace podle magnetických siločar Země, naplno tu využijou svojí schponost nastavit si klimatizaci úlů podle svýho. Do úlů se vkládá kříž ze dřeva nebo drátu, čistě proto, aby se plásty bez rámků netrhaly. Při medobraní se bere komplet horní nástavek (odřízne se strunou) nebo se bere jenom troška medu shora.
V tomhle ohledu jsou si starý úly hrozně podobný. Hlavně svou velikostí (objemem), která je vždycky kolem 40 litrů. Lüneburská košnice je stejně veliká jako japonec. Na tuhle velikost ovšem upozorňuje i Thomas Seeley v knížce Honeybee Democracy: Pokud dáte včelám vybrat z dutin několika velikostí, nejčastěji volí právě objem 15-70 litrů, kde 15 je minimum a 40 optimum. Pro včelu to má tu výhodu, že včelstvo poměrně rychle prostor naplní a dochází k rojení. U košnice i u japonců se s rojením počítá jako s nedílnou součástí udržování zdravotního stavu včel.
Právě východ Asie, Japonsko a Korea je původním domovem kleštíka Varroa jacobsoni. To je ten parazit, kvůli kterýmu furt cpou včelám nějaký chemický koktejly. Japonci si s kleštíkem vědí rady. Apis japonica, původní místní včela, tvoří klasicky menší společenství než Kraňka. Malý úly jsou jim šitý na míru a včelstvo tak rychle dosahuje stavu, kdy má plno. Rojí se i víckrát do roka a zanechává starý dílo na místě. Na místě zůstává i většina kleštíčí populace a s rojem odlétá jenom takzvaná foretická varianta. To jsou ti kleštíci, co zrovna sedí jako jockeyové na včelách. Těch není moc. A než se stačí namnožit na pro včely nesnesitelnou úroveň, včelstvo už s zase rojí.
Kraňka typicky tvoří o něco větší včelstva, ale ne o moc. Do japonce se v klidu vejde. Teď tu máme toho včelaře, že jo. Ten aby v květnu a červnu furt běhal po stráních a chytal nějaký roje. Tak si ale říkám, co může být lepšího, než květen a červen strávit na včelnici. Je to přece ta nejkrásnější doba v roce.
Je podle vás punk v jednoduchosti?
To vypadá pěkně. Nějaké další zkušenosti?
O včelaření zatím přemýšlím, a tohle vypadá jako vhodný začátek, nebo ne? Nevím, zda to chápu správně. Sundá se nástavek na medobraní (jednou za rok) a příští sezónu se přidá jeden nový prázdný?
A co s tím kleštíkem? Když se včelstvo vyrojí, tak je chytneme a dáme do nového úlu a starý se spálí nebo co?
Právě jsem prvního japonce osadil rojem, takže zkušenosti zatím žádný. Těžko říct, jestli je to dobrej začátek. Léčit je třeba každopádně. Když budete jenom chytat roje a pálit původní dílo, nikdy neochutnáte ani kapku medu, spíš budete ještě někdy krmit.
V japonci probíhá rotace nástavků. Med neustále vytlačuje plod směrem dolů, protože dutina je úzká – dá se včelařit bez mřížky. Pokud budete brát celý nástavek medu, doporučuju jich mít aspoň 6-7, aby to nebyla taková rána. Hned po vyřezání se dá zase dolů.
S autorem článku nemá cenu diskutovat. Japonci jsou před námi? S těmihle bednami? Tak jo – když podle autora mají všechno tak vymakané a Evropa přešlapuje na místě, pojďme se vrátit k rikšám 😀
Japonsko – jeho vzor? Voloviny, že malé úly jsou lepší… Když tak opěvuje neustálé rojení, tak ať si tak včelaří! Taky k tomu může jíst syrové ryby, nevybírat si dovolenou ve strachu, aby šéf nezjistil, že je postradatelný, žít v minibytu o rozměru pár metrů čtverečních, ve světě plném společenských předsudků a nesmyslných z historie za sebou tažených konvencí jako ocelová koule na noze… Ještě furt “Japonsko- náš vzor” ?