Skip to content

Odpadkovice

by Ondra on February 3rd, 2014

Odpadek je to, co nám odpadne. Co odhazujeme, protože pro to nemáme použití. Nebo máme, ale úřad nám to zatrhne. Vzpomínám na film Taste the Waste, který pokrýval témata od důchodců, co ťapou za traktorem a vybíraj brambory, co zbyly na poli, až po freegany vybírající popelnice plný jídla za supráčema. Ale taky evropský normy na přípustnou zatočenost banánů. Co je za, nesmí na krám.

Pak jsem jednou strávil tři dny s Michaelem Reynoldsem, architektem odpadu. Ten staví domy z pneumatik, plechovek od piva a pet flašek. Tlumočil jsem jeho přednášky, byli jsme spolu v ZOO i v botanický, opili jsme se a ráno zase přednášeli. Přišlo mi fajn, že zatímco ostatní odpadky tvořej a odhazujou, on je tvůrčím způsobem využívá. Tvoření z odpadků zní vlastně jako protimluv. Protože odpadek by mělo být to, co už dosloužilo.

Základem odpadkovice je odpadní med. Odpadní med je to, když velkovčelař vytáčí, večer to zabalí a tohle do rána ještě vyteče z medometu. Třeba se tam utopila včela. Třeba je tam pěna. Možná to není na prodej jako med, ale medovina je z toho špičková. Fermentace si totiž spolehlivě poradí s nečistotou. Bacha, nesmí to být plíseň, hniloba nebo něco na ten způsob, to vám várku spolehlivě zkazí. Jen bordýlek z přírody. Což je vlastně taky protimluv, protože v přírodě žádná špína neexistuje.

Odpadní med ředím vodou jako na medovinu (jeden díl medu, dva díly vody) a začínám uklízet. Tohle jsou kaly po stočení višňovky. Šup tam s nima. Tohle jsou plástve s medem – polámaný kusy, co se nehoděj na luxusní prodej plástečkovýho medu. Jdou tam včetně vosku i potahu z propolisu. Tady máme kvasnice, co zbyly po lahvování cideru. Jup, kyselinka je tam a kvašení startuje záhy.

Odpadkovici se vyplatí zakládat ve chvíli, kdy se chystáte lahvovat, přetáčet, lisovat nebo drtit. V tu chvíli vzniká často nadbytek materiálu k dalšímu zpracování. Nehrajeme si tu na terroir, ani na výraz odrůdy. Jdeme cestou maximálního využití zdrojů. Trochu to připomíná pití, co nosil chlápkům Eda z ulice Na Plechárně. Fantastický pití. Bude to moje nejdražší a nejvytuněnější.

Tak jako Reynoldsovy stavby, i odpadkovice je ukázkovým produktem společnosti. Říká se, že dobrej hospodář to svoje hovno vždycky donesl na pole. Tam pod poklopem na dvorku, tam bylo jeho zlato. Dneska děláme všechno proto, abychom se toho zbavili. Aby naše hovna klouzaly keramickejma trubkama do říše čističek, za kterou už se suverénně předstírá, že nikdo nesere. Nu dobrá, splachovací záchod ještě máme. Ale odpadkovice budiž naší první vlašťovkou na cestě za změnou.

Kde je to vaše zlato?

6 Comments
  1. Pěkné,
    zdá se mi, že Milan Bencúr na fóru šance jednou napsal, že hromada hnoje má větší hodnotu než peníze. Takže na těch hovnech asi fakt něco bude…

  2. Pokud bereme v potaz péči o duši, pak má hromada hnoje určitě větší cenu ;-)

  3. Honza permalink

    A bude se to palit, nebo jenom zkvasit a treba filtrovat? Zkusil bych.

  4. Jenom to prokvasí a pak to bude ležet ve 30l dubovým soudku. Filtrovat se nebude. Vyzkoušíme za dva roky ;-)

  5. Od kdy se počítají ty dva roky. Abych to neprošvih’?

  6. Ty musíš ochutnávat průběžně! Žádný flákání, jo?

Leave a Reply

Note: XHTML is allowed. Your email address will never be published.

Subscribe to this comment feed via RSS