Když ještě vědci neměli jasno v tom, jestli vesmír v rámci rozpínání náhodou nedosáhne bodu obratu a nezačne se zase smršťovat, bylo všechno snazší. Měli jsme naději, že si budeme pamatovat budoucnost a že budeme mít možnost poučit se z toho, co teprve přijde. Ta možnost ale padla a od tý doby se všechno zrychluje. Vzdálenosti rostou s kvadrátem rychlosti a hospodskej kibic by v tom rád viděl důvod zdražování ropy, ale Richard Heinberg ho nenechá na pochybách, že je to trochu jinak.

Nemusíte ale zrovna honit po Itálii neutrina, abyste si toho všimli. Doba je postavená na instantnosti a koncentraci, lyriku a komplexitu jakoby zatlačovala do poddanství a dedikovala jim malé a obskurní publikum, ochotné hodiny čmuchat ke sklenicím. Ve víně se touha po uchopitelnosti, jednoduchosti, pojmenovatelnosti, jasnosti a vypulírovanosti (což všechno jde ruku v ruce s koncentrací a intenzitou) zvrhla k honbě za mořem bodů. Za upoutáním kritika svou mohutností, zákazníka svou přehledností a srozumitelností. Vytratila se podpovrchová rafinovanost a přemýšlivá neokázalost, která pomalu a v klidu odkrývá další a další vrstvy nenápadnosti a matný krásy.

Až Daniel Vinklář mi připomněl, co jsem si za perly odvezl z Vídně a spadla mi z nich doma čelist tak hluboko, že jsem o nich nic nenapsal. Malé sdružení Orchideen Winzer v čele s vídeňským filharmonikem Peterem Uhlerem.

Uhlerova vína mi ze všeho nejvíc připomínají právě hudbu. Hudbu v éře gramofonů nebo pásků, kdy člověk nasadil jehlu na začátek a na konci ji to vyplivlo. Kdy se nedalo přeskakovat mezi empétrojkama po prvních pár vteřinách, když vám první tóny nepřišly natolik zajímavý, abyste u skladby vydrželi. Hudbu, kde se od skladatele čekalo vyprávění a ne jenom hradba zvuku, která musí zaujmout během několika vteřin, než to přepnete. Analytici rádiové kultury dobře vědí, že právě těch prvních pár vteřin rozhoduje o tom, jestli si skladbu doposlechnete a nepřeladíte na jiné Leoše.

Dobře. V popkultuře tomu tak je. Ale víno je umění. A z hlediska umění je podobnou deformací hodnocení vín na soutěži, na ochutnávce. Kouknout na sklenici, přivonět, zatočit, přivonět, ochutnat, vyplivnout, zapsat. Kde je příběh? V prdeli.

V takový chvíli vás může zaujmout jedině to, co je intenzivnější, mohutnější, koncentrovanější. Víc chuti, víc aromatických kvasinek. Víc sudu. Dosypat taniny, dosypat hobliny, přikyselit, odkyselit, reverzně zaosmózovat.

Peter Uhler evidentně vnímá svět jako Brahmsovu symfonii. Má čas a dopřává ho vínu, víno ho pak ale vyžaduje po vás. U první láhve vám to nedojde. Dekantovat veltlín za osm éček? Ťukáte si na čelo. Ale vono to chce. Chce to se vyklidnit a nepřeskakovat. Nechat to hrát, poslouchat, sedět, mlčet.