V životě vínomilce jakoby byly dny rozčleněny na běžné a sváteční, podle toho, co se zrovna chystáte otevřít. Pro ty, kteří si nedovedou bez láhve vína představit večeři, je to každodenní řešící téma. Budeme-li totiž důslední, je každý den vlastně tak nějak vhodný k oslavě a vynález lodního šroubu je pro leckoho důležité datum.
Je ovšem jasné, že každý má svá podstatná data někde jinde. Městský patron bude lepší láhve otevírat o pátečním a sobotním večeru, protože má radost, že všichni vypadnou na chaty, chalupy, osady a sruby a během víkendu tak ušetří nervy všech lidí v domě, protože děti mohou konečně bezstarostně běhat po bytě, aniž by si sousedka co chvíli stěžovala, že se jí houpe lustr.
Venkovani pak naopak oslavují nedělní večer, kdy lufťáci konečně chcípnou sekačky a po dvou dnech olbřímích erupcí entropie mohou v klidu odjet prudit svoje sousedy ve městě, protože jim jejich děti běhají po stropě a jim se houpe lustr. To, co mě na tom trápí, je podcenění těch běžností při jejich poměřování s výjimkami – to je totiž něco, co každodenní krásu degraduje na úroveň všední plytkosti. A to je špatně. O krásných vínech a výjimečných lahvích se píše snadno. O denním chlebu hůř. Nejhůř jsou na tom ale vinaři, kteří pro vás ten denní chleba připravují. Nepovšimnutí tvůrci toho, čeho máte vždycky doma aspoň tři kartony, protože to oni zůstávají trpělivými dříči, jejichž jedinou odezvou jsou vyprodané sklady.

Možná se nad tím zamýšlím zbytečně, předčasně nebo úplně hloupě. Ale už dopředu přemýšlím, kde asi bude moje místo v konzumníkově světě. Moc rád bych dělal víno, který se bude pít a ne sušit. Víno, který vám učaruje jednoduchostí a přímočarostí. Možná proto, že přímých, jednoduchých a jasných věcí je kolem dokola míň a míň.

Cosi mi říká, že to díky nedostatku zkušeností a okrajovosti lokality bude znouzectnost a umění zároveň. Pokud se mi bude dařit dělat z vlastních hroznů něco, co bude k pití, budu se sám chválit. Ale z dalších důvodů to víno pravděpodobně bude chutnat jinak než běžný průměr, což jsem si vyzkoušel na prvních dvou povedených ročnících z hroznů nakoupených.
Jsem teda odsouzen k výjimečnosti. Nu což, budu se s tím muset nějak poprat.