Jak si vlastně člověk tvoří životní postoje a názory? Je to opravdu kombinace genetiky a série životních proher a vítězství? Nebo je to skládačka z obdivu a sympatií k někomu, kdo nám připadá jako člověk, jdoucí správným směrem? Rejpání se v tom, co nás formuje, je moje oblíbená zábava. Byť mám pocit, že to, co nás formuje, vystihl nejlíp můj kamarád Péťa Štefek (seděli jsme spolu ve třetí třídě v lavici), který v devíti letech smrtelně vážně říkal: “Na člověku je nejhezčí, že si může ohmatávat kosti. Aspoň si tak uvědomí, co je zač.”

Pár dní jsem strávil vedle zajímavýho člověka. Třebaže on sám nemá s vínem nic společnýho, síla jeho osobnosti a originalita jeho přístupu k některým tématům (týkajícím se člověka a života obecně) je natolik inspirující, že považuju za zásadní ho zmínit. Když jsem před několika lety viděl ve Varech jeho film Garbage Warrior, nikdy by mě nenapadlo, že budu mít možnost tlumočit jeho návštěvu v Praze, a že s ním budu tlachat u večeře o nesmrtelnostech těch našich chroustů a budu mít dost času se zeptat na všechno, o čem jsem si s ním chtěl promluvit. Na ten film se podívejte, je to jeden z nejzajímavějších dokumentů, který znám.

Michael Reynolds je inspirativní osobnost. Svět ho zná jako architekta, co staví domy z pneumatik naplněných hlínou, z pet lahví a z plechovek od piva. To je sice to, co ho proslavilo, ale jenom proto, že je to nejsnáz zpracovatelný téma do médií. Jeho vizionářství ve skutečnosti sahá mnohem dál, jenže na to zase média nestačí.

U inspirativních lidí ale vlastně nejde o to, co dělají, ale jak to dělají. Jsem přesvědčený, že kdyby Michael dělal víno, dělal by ho originálně. Po svým. Dělal by ho tak, že by si lidi ťukali na čelo. A na první doušek by určitě chutnalo úplně jinak, než cokoliv, co známe. Takový lidi chápu jako inspiraci a konfirmaci. Inspiraci v tvrdohlavosti, umíněnosti, nestádovosti, originalitě v myšlení a v nazírání běžných témat, nebojácnosti a zanícenosti. Konfirmaci v tom, že když se silnej jedinec zabejčí, ustojí točení zeměkoule i běsy médií, davy kritiků i laviny pomlouvačů, hordy dementů i mraky pochlebovačů. A to všechno proto, že je svůj. A to mě hodně baví.