Půl roku jsem si zkoušel, jaký to je být vinařem bez vinice. Teď ke konci už napětí dostupovalo vrcholu a připadal jsem si jako Noe ve strážním koši, vyhlížeje po ratolesti ze zobáku pevninu. Tam, kde loď přistane, vyroste vinohrad.

Možná tu dokonce před sto lety byl. Spíš tu ale byla třešňovka, jejíž zbytky budou muset jít pod kudlu, protože by z nich už ani sám Krakonoš nevykřesal nic kludnýho. Jsme asi kilometr vzdušnou čarou od karlštejnské trati Plešivec, ve výšce 340 – 360 metrů nad mořem.

Svah má jiho-jihovýchodní orientaci a sklon 26°. Základ současné flóry tvoří suchomilné traviny, hloh, dřín, šípek a trnky. Sem tam taky zplanělá hrušeň, meruňka a třešeň. Dostat sem sekačku byl celkem výkon, protože k silnici je to docela kousek. Ani tak to nezvládla najednou a sečba se bude opakovat, prostřídávána pilkou a nůžkama.

Ten výhled odsud je k nezaplacení. Vlastně by tu ani nemusel být vinohrad. Stačilo by mi možná sem jen tak chodit si sednout a koukat, pospávat a čmuchat tymián a mateřídoušku.