Kombinace satelitní mapy a dobrých bot je úžasná věc. Umožňuje vám totiž porovnat svoje názory s dávno zapomenutými kolonizátory kraje, kteří v honbě za dobrotou věděli už před slušnou řádkou let, kam co vysadit. Nejsme blbější, než naši předci. Jsme jen línější a víc spekulujeme.

Réva se pěstovala kromě horských oblastí prakticky po celém dnešním území republiky; úpadek vinohradů v kraji byl pak primárně důsledkem zlepšující se infrastruktury (a tudíž levnější dopravy) a rozvoje a zlevnění mechanizace během první poloviny 20. století. To je ale celkem krátká doba na to, aby z katastrálních map zmizelo povědomí o tom, kde kdy co rostlo.

Pokud na to půjdete pečlivě, využijete Google Earth, exviničky se vám ukážou samy. Barva snímku v konkrétních místech bude světle zelená až zažloutlá s bílými a zelenými fleky, protože snímkování (konkrétně na Berounsku) probíhalo během suchého května 2003. Kvetou třešně a hlavně trnky, kterých je v bývalých vinicích nejvíc. Samozřejmě společně s pukléřkou islandskou, mateřídouškou, tymiánem, oreganem neboli dobromyslí a spoustou dalších užitečností.

Orientace bude převážně jižní, s lehkou odchylkou k východu a svah bude mít většinou klasifikační nálepku neplodná půda, což je ten největší výsměch půdě. Když si pak prográmek sesynchronizujete s klientem pro nahlížení do katastru nemovitostí a vypnete ortofoto, devadesát procent z míst, který vás nejvíc bavily, se bude jmenovat Na Vinici, Vinice, případně Třešňovka.

Pak si můžete nazout boty a jít se tam podívat. Udělat pár fotek. Objevovat zapomenutý zídky, škrábat se trním a dostávat se na místa, kam už vinař sto let nechodí. Chodí tam bažanti a ještěrky. A vy. Bloumáte tam a dumáte, jestli je lepší dodělat doktorát nebo si koupit dva hektary trnkoviště.