Repasujte se!

Mastíte si to v létě do Itálie. Prosvištíte Brenner a vyřadíte rychlost. Celou cestu přes Rakousko jste mlčeli, ladili ty jejich rádia, ale nic se nedalo poslouchat. Pršelo a honily se mraky. To bude teda dovolená. Najednou přejedete průsmyk a vysvitne slunce, na druhý straně jako by nevěděli, že déšť vůbec existuje.

Moc mě baví hrát hru, kam až na ten neutrál dojedu. Otevíráme všechny okýnka a stahujeme střechu. Itálie prostě. Rok co rok jezdíme na její sever lozit po skalách. V merku máme hlavně region kolem Lago di Garda, kde se příroda rozhodla hrát krásnou hru na větrno a teplo nížin Pádu mezi velikánama hor. Ten vtip spočívá v tom, že fény, který vanou od moře, se dostávaj hluboko do alpskejch údolí a provětrávaj hrozny, visící na pergolách. Ráj lezců, vinařů, plachetnic a surfů.

A když minete Trident, místo slavnýho koncilu, a po pravý straně necháte Bardolino, otevře se vám nalevo Valpolicella. Místní odrůdy (Corvina, Molinara, Rondinella) tu často nechávaj uschnout na scvrklotinky a dělaj z nich vyhlášenou specialitu – Amarone. Koncentrací všeho kromě vody se z vína stává opulentní a mohutná záležitost, kterou je poměrně těžko párovat s jídlem – některý Amarone už chutnaj skoro jako likér.

Plazim se vyprahlostí skály od borháku k borháku, ruce mi natekly a prsty na nohou, skrčený v lezečkách jak skrčenci v lezečkách, už ani necítím. Dole pod skálou mě čeká italskej vápenec a jeho prach. Udřeně vydechuju stres a vyklepávám kyselinu mléčnou z bandasek na rukou. Stahuju lano a těším se na zmrzlinu, když v tom na mě někdo volá: Bacha, padá lavina! A že jo! Vytrhl jsem horní jištění a s ním se na mě valí hora třešní a višní, který někdo prolil colou. Náraz, přibilo mě to k zemi. Snažím se prokousat ven, ale do cesty se mi připlejtá fenykl, skořice a hora vanilky. Dokončuju tak svůj bídnej blogerskej život v objetí peciček a krémovosti ovoce, kterýho je tolik, že mě to ani dýchat nenechá.

Takový je Ripasso od Casa Vinicola Bennati. (Co je to Ripasso? Mrkněte se sem a sem.) Úderný, nabušený, brutální jako lavina ovoce a sudu. Itálie ve svý největší kráse a šarmu. Pravda, je to víno na jeden parádní večer. Asi jako když potkáte nádhernou Italku, zbombíte se s ní v báru a skončíte u ní doma. Amore mio, posloucháte celej večer, a přijde vám to úžasný. Ale ráno už vám konverzace nějak nejede a marně tápete v bolavý hlavě, co jste si celej večer mohli povídat, když umíte Italsky celkem asi dvacet slov, z čehož deset se váže k čerpání benzínu. Ale ten večer – to vám bylo krásně.

Vaše oblíbený Ripasso, Amarone, nebo vůbec Valopolicella?