Posmutnělé hrabičky
Lidé, které byste mohli znát – čučelo na mě na fejsbuku. A mezi nima – Jan Kaplický. Ani jsem si ho nestačil přidat do přátel. A už to nestihnu. Ach jo.
Už několikrát jsem upozorňoval na vynikající blog Gonzo Gastronomy. Píše ho Katie Pizzuto a kromě jídla a vína v něm jde především o vynikající styl psaní, obrovskou míru nadhledu a humoru. Výběr témat potěší havně ty, koho nebaví pořád číst o láhvích, ale spíš o tom světě kolem. Tenhle článek se třeba zabývá poměrně podstatnou věcí – párováním jídla a nápojů – mimo vína. Protože kromě těhulek a nemocnítek je mezi náma pořád dost lidí, který si nemůžou vínko vychutnat. Škoda jim odebírat potěšení ze snoubení, ne?
Proč je kolem vína tolik snobizmu? A proč se víno automaticky asociuje k tomu, čemu se americky říká upper class? To se snaží analyzovat Alder Yarrow tady. Nabádá všechny okolo: nebuďte za debily. Tohle téma je mi hrozně blízký a často se v různejch formách opakuje tu a tam – a mám pocit, že se to začíná trochu měnit. Co vy?
Umění míchat (a netřepat)? To předvádí Grape Radio v tématu Gognac. Nejen že se posunuli od hroznů ke koncentrátu, ale ještě navíc přidali obraz. To je fajn apgrejd a přidává to hodně z edukativně informativní složky. Mám v Cognaku i v koktejlech mezery, takže vítám.
Barack Obama bude mít nevěřitelně pozitivní vliv na pití vína (a teda i na obchody) v Americe. To si aspoň myslí Decanter tady. Vychází z toho, že Obamovi mají v Chicagu sklípek na tisícovku lahví. Naopak, říká Tom Wark tady. Pokud tak usuzujete proto, že víme o fotce, kde má pan prezident na kredenci láhev Kendall-Jackson, jste na omylu. Tak si říkám. Není to buřt?
Hledáte občas víno přes Cellartracker? Pak vám možná přijde vhod, že tenhle vínovyhledávač je teď na Twitteru. Že vy tam ještě nejste? No tak se přidejte.
Tohle je pěkný blog. Jmenuje se Wine Views a je od malého vinaře, pěstujícího v biokvalitě a v budoucnu snad najeduvšího na biodynamiku. Fajn postřehy ze sklepa pro někoho, kdo má stejný problémky. Sjíždím a připravuju se tak na kariéru vinaře zahrádkáře.
Je mi jasný, že tenhle rok bude rokem rosé. Ale tohle je i na mě moc! Víno z Tahiti? Z nadomřský výšky dva metry nad zemí? Carignan zlatavé barvy? Tak to bych chtěl ochutnat! Co na to Paul Gauguin? Škoda, že to tenkrát byla jen země žen. Protože ženy a víno – to jde skvěle dohromady.
Jaký nejbizardnější víno jste kdy pili? Z Mongolska?
nejbizardnejsi misto puvodu vina? mozna Réunion, Lanzarote, Mauritius, Bali….a videl jsem i vinici na Aljasce 🙂
S tím snobismem a upper class: to je na dlooouhej článek, proč to tak je (a nejspíš i dlouho bude). Těch důvodů je plno. mimo jiné to tak chtějí hlavně vinaři (ti úspěšní) a obchodníci. Taky výroba vína asi vždycky bude dražší než výroba piva. já si pamatuju na svá mladá léta – ty počty byly jasný. Pivo bylo levný, dostupný a ve slušný kvalitě. víno bylo hnusný a poměr opilost/cena dost nevýhodný. A to v podstatě trvá dál. Když si budu chtít posedět s kámoši u piva, najdu snadno pěknou hospodu, kde dám za pět piv kolem stovky (když si budu chtít nandat víc do palice, tak dvě), za jídlo 140,-. Když budu chtít jít na víno, dá mi práci i v praze najít podnik, kde si sednu, mají víno, po kterém se při soustavném pití nekroutí uši a zároveň tam za jídlo dám kolem té stovky. těžko se napiju v restauraci ucházejícího vína za stovku na večer, pokud to nebude zrovna někde u zdroje na jižní Moravě. Ba i za dvě ne. no a dělnická třída počítá každou stovku, obzvlášť když se chtějí takto kulturně vyžít skoro každý den. Takže nám se to coby upper middle class nad sklenkou dvoustovkového vína snadno teoreticky mudruje nad tím, že by se mělo pít víc vína, ale zkuste si třeba to otestovat na vlastní kůži: dobrovolně omezte na čtvrt roku své výdaje na 12000 hrubého měsíčně a až poplatíte všechny složenky, z toho co vám zbyde zkuste vymyslet nějakou gastronomii a vinný lístek 🙂
Teda k tomu snobismu a upper class: asi jsem naivka ale pokud tu budou lidi kteří mají miliardy budou tady vína která stojí desítky až stovky tísíc (káčé) – bohužel relace mezi kvalitou a množstvím peněz tady žádná není (to platí jak o víně tak o lidech, kteří ho kupují) – třebas mne kamenujte, že jsem blb, ale já asi nikdy neokusím nějaké megadrahé bordeaux i když bych do něj něco úspor pustit mohl – jednak nejsem takový extraznalec a jednak by mi bylo líto peněz za které si mohu koupit tucty jiných lahví, mezi kterými budou určitě zajímavé kousky.
Ad bizarnosti:
Jinak jsem sice neokusil (chyběla odvaha) ale kdesi ve vinotéce viděl víno z Indie – (doufám, že ho nevyrábí Mittal).
p.j.: Asi máš pravdu. Já jsem jen narážel na starou Itálii, kde před trafikou posedávj dědkové s dvojkou, bafaj z doutníčku a koukaj kolem… na tradiční vinařský oblasti, kde lidi choděj na víno do sklípků, kde je dobrý a horší až úplně děsný. Ale z nějakýho důvodu i na Moravě v hospodě je víno ve stejně mizerný nabídce jako v tý Praze. Proč?
Tomáš: To asi není o láhvích za tisíce, ale spíš o všímání si kvality ovecně. Dobrý víno může jít za stovku, jen je těžký ho najít. Na druhou stranu za litr už by to byl sakra pech, aby se to nedalo pít.
Please excuse this for being in English, but I just wanted to thank you for speaking so kindly about my blog. I truly appreciate that you mention me to your readers. I was going to send you an email, but I don’t see one anywhere on this website. I’m actually working on a book right now, and would love to add what you wrote about me in this article as a quote, so publishers can see that my writing is respected around the world. Could you possibly translated what you wrote here into English and send it to me? I am thankful for your kind words!!!
Katie