Tajemná ryba a sektorová almara

Jako děcko jsem často byl ze školy doma první. Úkoly mě nebavily, kolo taky moc ne. Nejradši jsem lezl do skříní a hledal, co v nich všechno je za poklady. Fascinovala mě vůně šuplíků, co v nich jsou papíry a svorky, lepidla a obálky.

Vinařství Lahofer z Dobšic se kdysi jmenovalo 1. Znojemská vinařská a.s. Možná máte ještě v paměti jejich Rýňák v pozdním sběru z roku 2005 – to byla panenská sklizeň z tratě U Hájku, nalahvovaná ještě do starých lahví, i když společnost se už tou dobou Lahofer jmenovala. Původní jméno asi nikdo nedokázal po první sedmičce vyslovit, tak to zestručnili. To je dobře.

Tuhle panenskou záležitost už asi neseženete, takže vám nezbyde, než dát na mě. Bylo to moc fajn víno s hóóódně pikantní kyselinkou, která se sice papírově opírala o polosuchost v cukru (ale ve skutečnosti se do něj opřela asi až moc). Hlavně ale šlo o bezva příklad nadstaveb ryzlinkovacího fenoménu – krásně z toho byla cítit rybina, bahno, řasy, šlem, zátoka, rákos, laminát a šlapadlo. Mělo v sobě takovou zvláštní rybí tajemnost, která vždycky lákala k otevření další láhve. To ve výsledku znamená, že jsem ho za poslední rok vypil docela dost a poslední dva kousky nechávám v lednici, aby bylo jasno, co to vlastně vydrží. Díky kyselince bych skoro řekl, že to ještě má to nejlepší před sebou (86b).

Další rok (to už máme 06) mají u Lahoferů už čupr nové etikety i láhve. Není to nic dyzajnově masakrózního, ale aspoň ne taková šeď jako dřív. Bezva je, že na zádi pistole jsou siamská dvojčata Anna a Líza, vyprávějící o datu sklizně, extraktu a tak. Chytrá děvčata.

Víno je ale hodně jiná záležitost. Zbytkáček krásně vylezl, ale zbytečně z toho zas nedělá cumel; působí to prostě nějak klidnějším a vyváženějším dojmem. Laik by si skoro střelil od boku, že u prvního vína (narozdíl od nulašestky) neproběhla MLF neboli JMK. Prostě tam neodbourali kyseliny, zatímco u novějšího ročníku ano.

Ročník 2006 má ale, stejně jako 2005, takovou krásnou divnost ve vůni – to, co se normálně objevuje až u starších Ryzlinků z lepších poloh. Namísto rybiny je tu ale právě ta čarovná vůně sektoru – nábytku z dřevotřísky a lepidel, dýh a laků. Vůně dětství: obálky, nůžky, dopisní papíry, panty a šuplíčky, sešívačka a růžky do fotoalb, bílá lepící pasta a vkladní knížky na heslo. Věci po babičce. Valuty.

Moc fajn víno.

Kde máte svůj sešit z první třídy? Píšete ještě někdy rukou? A jak vám to jde?