Like school boys, rieslings are best enjoyed when young.

Kterápak padesátiletá mladice by dneska v rubrice roztoužených klínů hledala maturanta, ročník devadesát sedm? Vždyť už by měl vousy, pupek a dvě děti. Co jsem vůbec tenkrát dělal? No jo, maturoval. To mi naskočilo hned, když špunt udělal plop.

Když se mi ale podaří vzdálit se v myšlenkách od školních lavic, představuju si ryzlink jako ženu. Navzdory maskulinu substantiva, navzdory jeho bojovnosti. Mám pocit, jako by zralý ryzlinky měly dlouhý prsty elegantní krasavice, ale spíš elegantní než krasavice, čtyřicet, možná pětačtyřicet let, dominantní nos, hustou kštici, sem tam šedina, přírodní krása bez příkras, zralá žena, která ví co chce.

Riesling 1997 Reserve Personnell od Louise Sippa je žena, která na svůj věk vypadá ještě docela dobře. Řeklo by se zachovale. Je v ní dost hravosti kyselinek, jaká se projevuje ve chvíli, kdy se z matek stávají babičky (skotačí kolem dítěte s energií nevídanou), trochu přibrala na těle, ale sluší jí to. Na chatě pěstuje jablka a dělá z nich mošt. Ten se musí během pár dní vypít, protože jinak začne kvasit a to pak riskujete běhavku. Přes den si vyřídí něco ve vsi, nazpátek jde lesem, najde dvě houby do polívky. Odpoledne natírá pergolu vyjetým olejem, což je nejlepší impregnace. Stejně tak natřel kdysi děda i plot k jihozápadu. A když se do dřevěných sloupků opře odpolední slunce, voní to jako starší ryzlink.

To všechno tam je – jablka, les, podzim, olej, impregnace, sloupek, podhoubí, zralost, vyrovnanost. A humor. Protože humor je na zralosti to nejpřitažlivější. Takovej ten suchej alsaskej. Není s ní nuda. Dá se s ní prosedět večer u ohně nebo mazat karty nebo se jenom tak válet v lenoškách a sem tam něco utrousit. Prostě kvalitní večer.

Představujete si lidi, když pijete víno? Máte taky svoje úchylky?